Zpravodaj červen 2024

Volby do EP byly referendem o vládě Petra Fialy, voliči řekli STAČILO!

Komunistická strana Čech a Moravy děkuje všem voličům, kteří se rozhodli přijít k volbám do Evropského parlamentu a dali důvěru jediné relevantní levicové opoziční koalici STAČILO!

Znovuzvolení europoslankyně Kateřiny Konečné je oceněním její dosavadní úspěšné práce a výzvou k jejímu pokračování. Druhý mandát pro Ondřeje Dostála je bezpochyby důkazem, že vyslyšet volání občanů ČR po sjednocování levicových a vlasteneckých sil, které by vytvořilo protiváhu asociální vládě Petra Fialy, bylo správným rozhodnutím a jistě bude inspirací i pro další politické strany. Volební úspěch koalice STAČILO! dává naději, že se v nadcházejících sněmovních volbách politická mapa ČR překreslí.

Výsledek letošních voleb do Evropského parlamentu je jednoznačným propadem podpory vládních stran, což zvýší jejich snahu o získání nových voličů zavedením tzv. korespondenční volby, kterou KSČM striktně odmítá.

Zdroj: ÚV KSČM


Pořádná eurovolební facka pětikoaliční vládě

Můžou si to malovat, jak chtějí, pětikoaliční politici dostali ve volbách do Evropského parlamentu od voličů pěkný políček. Kromě opozičního ANO řekli STAČILO! volbou hned dvou kandidátů této levicové a vlastenecké kandidátky. Podpořili také kontroverzního Filipa Turka, který je podezříván ze sympatií k nacismu a chce »bojovat s levičáky«, a Nikola Bartůšek (oba Přísaha a Motoristé).

Z protestních stran ostrouhal bývalý europoslanec za Svobodné Petr Mach, který kandidoval za SPD a Trikoloru. Možná mu to voliči spočítali za to, že se označoval za ultrapravičáka, a dovolili přeskočit ho někdejším sociálně demokratickým ministrem Ivanem Davidem.

Strany označované za protestní získaly skoro čtvrtinu z 21 křesel, která v Evropském parlamentu připadají České republice. Obsadily jich pět. Před pěti lety to byla sedmina mandátů. Nezabodovaly ale uskupení kolem Jindřicha Rajchla a Ladislava Vrabela. Ti budou mít co dělat, aby svůj neúspěch vysvětlili svým neznámým sponzorům.

»Úspěch je kombinací mnoha faktorů. Pevně věřím, že se naše energie přetaví v to, abychom byli schopni takto pokračovat i do budoucna a říct si za rok o mandáty v Poslanecké sněmovně. Určitě rozhodla i naše témata, protože téma míru u nás velmi rezonovalo,« řekla chvíli po oznámení výsledků voleb lídryně STAČILO! Kateřina Konečná, které voliči nejen podpořili, aby pokračovala ve své práci v europarlamentu, ale se svými 115 386 preferenčními hlasy byla jednou z hvězd voleb.

»Bylo to referendum o vládě a o míru a obě referenda jsme vyhráli. Ale pořád to bereme tak, že jsme na začátku a dnes máme mandát prosazovat silnou mírovou politiku v Evropském parlamentu. Máme mandát si říct o mandáty v jakýchkoliv dalších volbách proti této pětidemoliční vládě,« prohlásila.

Za Českou republiku byli zvoleni tito europoslanci: za ANO Klára Dostálová, Jaroslav Bžoch, Ondřej Knotek, Martin Hlaváček, Jana Nagyová, Jaroslava Pokorná Jermanová a Ondřej Kovařík. Za Spolu Alexandr Vondra, Veronika Vrecionová, Luděk Niedermayer, Tomáš Zdechovský, Ondřej Krutílek a Ondřej Kolář. Za Přísahu a Motoristy Filip Turek a Nikola Bartůšek. Za Stačilo! Kateřina Konečná a Ondřej Dostál. Za STAN Danuše Nerudová a Jan Farský. Za Piráty Markéta Gregorová a za SPD a Trikoloru Ivan David.

Zdroj: NP, (dp)


Bývalá europoslankyně Věra Flasarová: Jiná Evropa je možná

Vzpomenete si ještě, aspoň někteří, na tu slávu? Jásající dav na Hradčanském náměstí v Praze, premiér Špidla ve smokingu, koncert, ohňostroj. Jsme v Evropské unii. Ve vzduchu obrovské naděje a sny o růžové budoucnosti České republiky. Pak volby do Evropského parlamentu a 22 poprvé zvolených poslankyň a poslanců za naši zemi.

Ne všem v Evropském parlamentu bylo po chuti, že se posíli- lo levicové křídlo v parlamentu o další komunisty. A taky byly obavy, že my, z »východního bloku«, budeme ujídat zase něco z jejich eurounijního koláče. Sama jsem se setkávala v EP se zkreslenými názory na to, jak se žije v České republice. Dnes nás reprezentuje v Evropském parlamentu po dalším rozšíření Evropské unie 21 poslanců a poslankyň. Asi tomu nebudete věřit, ale tehdy na počátku naší účasti v EP, i přes mnohé názorové politické rozdíly, byla většina z nás dvaadvaceti schopna hledat možnosti, jak se domluvit alespoň na těch základních potřebách a zájmech ve prospěch České republiky. Ať šlo například o jadernou energetiku či problematiku zemědělství apod. Měli jsme společné schůzky na zastupitelském úřadu ČR při EU, na kterých jsme si vyměňovali stanoviska k tématům dotýkajícím se České republiky.

Nebylo to idylické soužití, ale i přesto, napříč politickým spektrem, byla jistá vůle hájit zájmy ČR. Věc při současné sestavě českých europoslankyň a europoslanců nebývalá, ba přímo nemyslitelná. Dokonce i české sdělovací prostředky psaly o práci nás všech poměrně korektně a dávaly nám prostor se vyjadřovat k tématům projednávaným na půdě EP. Vstupovali jsme do jiné EU To ale byla trochu jiná Evropská unie, do které jsme vstupovali. I když podstata tohoto projektu byla a je stále stejná. Byl koncipován na kapitalistických základech a takový je i dnes. Vstup nových členských států, zejména z tzv. střední a východní Evropy, byl kapitalistickým zájmům vítán. Znamenal další volný pohyb kapitálu, více odbytišť, méně konkurence a levnou pra- covní sílu. O to přece šlo. A jak ukázal čas, nejen o to. Přístupové dohody pro nás nebyly zvlášť příznivé. Ale nějak se nám podařilo se s nimi vyrovnat.

Pak však přišly různé směrnice, podmínky, tlaky od Evropské komise i od Evropského parlamentu. Postupně se vytratily i zmínky o udržení míru v Evropě, rovnoprávnosti všech členských zemí a jejich občanů v EU. V ČR přišlo vystřízlivění. Začaly se zavírat podniky, které převzaly zahraniční firmy, lidé přicházeli o práci, ceny všeho a všude rostly.

Růžové brýle začaly brzy padat Jedním z hlavních argumentů vedoucích představitelů české politické scény a sdělovacích prostředků ve prospěch našeho začlenění do EU byla možnost volného cestování, studia a práce v zahraničí. To bylo zaměřené na přízeň mladé generace. Pak ta možnost investování a uplatnění se na evropských trzích. To pro ty movitější a šikovné. Proč ne.
Pro ostatní tady zbyl široký sortiment předražených výrobků a potravin. Zároveň došlo k nárůstu všech negativních jevů, které s sebou otevřená, západní společnost přináší. Lidem začaly padat růžové brýle.

Slovo soběstačnost jsme vyměnili za slovo dotace a svébytnost za multikulturalismus. Vlastenectví se stalo »persona non grata«. Jsme přece Evropané. Dolehly na nás i těžké časy, se kterými si Evropská unie a její vedení nedokázaly (nebo nechtěly) dodnes poradit. Začalo to ekonomickými krizemi, migračními vlnami s jejich hlubokými koloniálními kořeny, teroristickými útoky, pandemií, energetickou krizí.

Řešení klimatických změn se přetavilo do často nesmyslných směrnic zelené politiky. A pak přišlo to nejhorší. To, na co většina z nás při vstupu do Evropské unie ani nepomyslela. Válečný konflikt na Ukraji- ně, na jehož počátku byla podivná jednání Evropské komise a západních politiků ohledně situace na Ukrajině a Minských dohod. Smutný výsledek dvaceti let České republiky v Evropské unii. Avšak ne všechny členské státy EU to vidí stejně jako vlády naší země. První, kdo vycítil, že EU se stává jeho brzdou, byla Velká Británie, a z EU vystoupila. Některé z okolních zemí se začaly bruselskému diktátu bránit. Jsou za to nálepkovány a je jim dáváno různými způsoby najevo, že Evropská komise a Evropský parlament mají možnosti uplatnit vůči nim různé páky.

Jak se chová současná naše vláda ve vztahu k Evropské unii, ať posoudí každý sám. Do Evropské unie jsme v roce 2004 vstupovali jako suverénní stát. Jsme jím i dnes?

Zdroj: NP



A pak že to je jen Putinova propaganda…

Na internetu už několik měsíců koluje neobyčejně trefná koláž článků z našich oficiálních mainstreamových masmédií (těch prorežimních a prozápadních), která před deseti lety zpravodajsky popisovala ukrajinské běsnění nejen na Donbase.

Dnes by tatáž média podobné zprávy označila za Putinovu propagandu, protože přece Ukrajina musí být zcela bez poskvrny a zcela bez viny. Události v Oděse 2. května 2014? To byla určitě pouhá nehoda – na druhou stranu, proč ji ta média hlavního proudu letos nepřipomínala? Uplynulo kulatých 10 let a místo toho čteme dnes a denně o tu a tam třech zraněných po ruských náletech, tu o čtyřech… Ne, určitě nechceme snižovat závažnost nesmyslného bombardování civilních cílů, ať už se děje kdekoli na planetě a páchá ho kdokoli – my totiž dvojí metr nepoužíváme! Ale určitě nebude od věci si po čase pročíst na doprovodné globální souvislosti konfliktu úhel pohledu právě i ruské strany:

Země NATO v posledních dnech a týdnech podle ní vyvolávají další napětí a provokují Ukrajinu, aby pokračovala v nesmyslné válce s Ruskem. Prohlásil to nedávno mluvčí ruského prezidenta Dmitrij Peskov. Ten podle serveru České noviny obvinil některé západní země, že v posledních týdnech zvyšují napětí tím, že umožňují Ukrajině použít zbraně, které jí předtím dodaly, proti cílům uvnitř Ruska.

Generální tajemník NATO Jens Stoltenberg nedávno prohlásil, že spojenci by měli zvážit odvolání některých omezení, která zavedli na použití zbraní dodaných Ukrajině. Argumentoval například zintenzivněním bojů v Charkovské oblasti – frontová linie se tam nachází nedaleko ruské hranice, což Ukrajincům ztěžuje obranu, když nemohou dodané zbraně použít k útokům na ruské území. Některé státy jsou v tomto ohledu zdrženlivější, třeba USA Kyjevu v případě Washingtonem dodaných zbraní povolení donedávna veřejně nedaly. Až o tom nakonec začal spekulovat samotný prezident Joe Biden.

»Země, které jsou členy NATO, zejména Spojené státy, a další evropská hlavní města v posledních dnech a týdnech vstupují do nového kola eskalace napětí,« uvedl Peskov, který dále pohrozil Západu důsledky.

Ukrajina naléhá na své spojence, aby jí dodávali zbraně delšího doletu. Někteří její partneři ale váhají s poskytnutím zbraní, které by mohly být potenciálně použity k úderu na ruské území. Spojené státy v dubnu potvrdily, že na Ukrajinu poslaly balistické střely ATACMS. Kyjev se ovšem podle Washingtonu zavázal, že je použije jen na Rusy obsazené cíle na svém území, a nikoliv na území Ruské federace. To britský ministr zahraničí David Cameron podle portálu ceskenoviny.cz nedávno jasně uvedl, že Ukrajina má právo použít zbraně poskytnuté Londýnem k útokům na území Ruska a je na jejím rozhodnutí, zda tak učiní. Že z toho může být i jaderná válka, to je mu patrně fuk…

Zdroj: NP (rom)

Zpravodaj květen 2024

.

Novela zákoníku práce nás vrací do 19. století

Jako by nestačilo, že na svém jednání, které začne 21. května, má Poslanecká sněmovna PČR projednávat návrh důchodové reformy, kterou chce současná pětidemolice protlačit na sílu svými 108 hlasy. Další asociální návrh má brzy přijít, a to novela zákoníku práce. Ta je prezentována svými pravicovými předkladateli jako něco přelomového, co zpružní prý zamrzlý pracovní trh. Je tomu však naopak! Novela výrazně zhorší postavení všech pracujících, prodlouží zkušební dobu z tří měsíců na čtyři a výpovědní doba začne běžet již dnem doručení výpovědi, kterou budete moci dostat třeba e-mailem, a ne až od prvního dne následujícího měsíce. Zkrátí se rovněž denní odpočinek při havarijních stavech. Snahou některých pravicových poslanců pak bude do návrhu protlačit i možnost výpovědi bez udání důvodu. Navrhované změny nás vrací o více než sto let dozadu. Stejně jako to, že novela zákoníku práce má zavést možnost zaměstnat o letních prázdninách i nezletilé osoby starší 14 let. Vrací tak do praxe dětskou práci. Neboť Úmluva o nejnižším věku pro vstup do zaměstnání, která byla přijata Mezinárodní organizací práce v roce 1973, stanovuje nejnižší věk pro vstup do zaměstnání na 15 let a na 18 let v případě práce ohrožující zdraví či morálku. Tato smlouva byla ratifikována i Českou republikou.

Jako velká výhoda je propagováno umožnění samorozvrhování směn zaměstnanci, i když vykonávají práci na pracovišti zaměstnavatele. Dovedete si však představit reálnost této "velké výhody" v továrnách, v zemědělství, školství, zdravotnictví nebo ve službách např. u zaměstnanců hotelů či restaurací, ale i v dalších oborech?! Nikoliv, tato výhoda bude jen pro úzkou skupinu zaměstnanců!

KSČM tyto změny zásadně odmítá! Považuje je v 21. století za naprosto nepřípustné. Většina těchto opatření povede k větší nejistotě zaměstnanců a zhoršení jejich pozic vůči zaměstnavatelům, ale i například bankám a dalším finančním institucím.

Zdroj: ÚV KSČM


Ľuboš Blaha: Stáli sme pri Ficovi, keď ho lynčovali, kriminalizovali. Stojíme za nim i teď! Sme s Tebou, Robert!

Místopředseda Národní rady Slovenské republiky a strany SMER – sociálna demokracia zveřejnil na svém účtu na sociální síti Telegram vzkaz svému předsedovi Robertu Ficovi, který po středečním atentátu leží v banskobystrické nemocnici.

Protože je Ľuboš Blaha na některých sociálních sítích blokovaný a Telegram u nás není příliš rozšířený, můžete si jej přečíst u nás:

Stáli sme pri Robertovi Ficovi, keď ho lynčovali, kriminalizovali, prenasledovali ako štvanú zver. Celé roky. Stáli sme pri ňom, keď ho chceli zavrieť, keď ho brali z protestu na políciu… Aj keď mu stavali šibenicu a útočili na jeho blízkych. Stáli sme pri ňom, keď mu na dennej báze surovo nadávali všetky slniečkarske plátky, mimovládky, progresívci a kvôli jeho mierovým postojom aj západné médiá.
Stáli sme pri ňom, keď bojoval za Slovensko a za mier – a neuhol napriek všetkým tlakom. Lebo taký je – najvýznamnejší štátnik v novodobej histórii Slovenskej republiky. Stáli sme pri ňom a stojíme pri ňom naďalej. A navždy budeme. Rozumiem hnevu, ktorý každý z nás cíti. Všetci vieme, že pokus o politickú vraždu nášho premiéra má príčiny v nenávisti, ktorú tu šírila pravicová opozícia. A cez svoje médiá vymývali mozgy svojim priaznivcom – až sa našiel jeden, čo… Ale v tejto chvíli prosím odhoďme hnev a myslime na Roberta Fica. Nech je hlavne zdravý, nech sa čím skôr vráti. To je to najdôležitejšie.
Zdravotný stav Roberta Fica je vážny a nič iné nás teraz nezaujíma – len nech je v poriadku a nech ďalej stojí na čele Slovenska. Nechceme eskalovať situáciu na Slovensku, potrebujeme ľudí upokojiť. Chceme mier a pokoj. Ale ruku na srdce – určite by pomohlo, keby liberálne médiá a progresívna opozícia vyjadrili kus sebareflexie. Keby učinili pokánie. Keby prijali zodpovednosť.
Bez výhovoriek, bez dalšieho hádzania špiny, bez neustálej nenávisti proti Smeru. Naozaj to ani v
¨takejto chvíli nedokážete? Kajajte sa. Nič iné Slovensko neupokojí. Kým Progresívci nedokážu toto, rany sa nikdy nezacelia. Sme s Tebou, Robert!

Zdroj: NP


Program koalice STAČILO pro volby do Evropského parlamentu 7.–8. 6. 2024

Předpokladem spolupráce je mír

Mír je podmínkou rozvoje. Harašení zbraněmi musí vystřídat politická a ekonomická spolupráce.
1. POŽADUJEME využití všech nástrojů k ukončení ozbrojených konfliktů, zamezení dalším ztrátám na životech a ekonomickým škodám, a naopak posílení výdajů na ochranu obyvatelstva před následky válek a přírodních katastrof.

2. ODMÍTÁME financování zbrojení z rozpočtu EU, snahy zřídit společnou evropskou armádu a další posílání zbraní na Ukrajinu.

3. PROSADÍME:

  • Investice do ochrany obyvatelstva i rozvoje vlastního obranného průmyslu místo drahých nákupů mimoevropských zbraní a podpory války na Ukrajině.

  • Konec zeleného blouznění, ochrana přírody s rozumem

  • Fungující a soběstačná ekonomika

  • Rovné a suverénní postavení České republiky v EU

  • Zachování české koruny

  • Zastavení nelegální migrace

  • Ochrana svobod a soukromí obyvatel

  • Konec dvojí kvality potravin

  • Fungující zemědělství a potravinová soběstačnost

  • Zdravotní péče dostupná pro všechny

  • Energetika a strategická infrastruktura ve veřejném vlastnictví

  • Konec odsávání zisků do zahraničí

  • Efektivní sociální politika, minimální důstojná mzda

4. SVÉBYTNÁ A SUVERÉNNÍ ZAHRANIČNÍ POLITIKA

V situaci, kdy ve světě narůstá chaos, prosazujeme aktivní politiku míru. Trvalým úkolem zůstává upevňování nadstandardních vztahů se Slovenskem, které musejí zůstat dobré nezávisle na vnitropolitických výkyvech i politických náladách. Místo konfrontačního přístupu NATO a EU je na místě politika vzájemně výhodné spolupráce, která nevytváří nepřekročitelné příkopy ani směrem k Rusku a Číně. Jde nám o potřeby českých občanů a firem. Firmy musí mít přístup i na trhy zemí, které se nelíbí Fialově vládě a dosavadním evropským elitám. V EU chceme uplatňovat politiku mezinárodního dialogu a prosazovat postupné kroky při jejím naplňování – dialog místo hrozeb a sankcí.

POŽADUJEME zahraniční politiku založenou na respektu, míru a oboustranně výhodných vztazích. Uvnitř EU dokážeme najít shodu na zahraniční politice EU prospěšné pro EU, členské státy a jejich obyvatele.

ODMÍTÁME posílení role Bruselu v zahraniční politice. Naopak nesmíme být pěšáky v americké hře – neměli bychom hrát hru, kterou po Evropě chtějí hrát USA.

ZASADÍME SE o větší možnosti ekonomické spolupráce.

V Evropském parlamentu podpoříme užší a efektivnější spolupráci zemí širší střední Evropy v otázkách, které jsou vyjádřeny v tomto programu.


KANDIDÁTNÍ LISTINA

STAČILO!

č. 26

1.

Kateřina Konečná

poslankyně Evropského parlamentu, 43 let, Nový Jičín, člen KSČM

2.

Ondřej Dostál

právník, vysokoškolský učitel, 45 let, Mirošov, nominace od SD-SN, nestraník

3.

Jana Turoňová

právnička, mediátorka, 40 let, Bednárec, nominace od SD-SN, nestraník

4.

Milan Krajča

místopředseda Komunistické strany Čech a Moravy, 40 let, Praha, člen KSČM

5.

Petra Rédová Fajmonová

vedoucí sestra specialistka, 48 let, Brno, nominace od SD-SN, nestraník

6.

Jarmila Dubravská

zemědělská expertka, 52 let, Praha, nominace od SD-SN, nestraník

7.

Kateřina Jirousová

všeobecná praktická lékařka, 36 let, Soběslav, nominace od KSČM , bez politické příslušnosti

8.

Jan Skalický

dopravní expert a vodohospodář, 59 let, Děčín, nominace od SD-SN, nestraník

9.

Petr Bureš

provozovatel YouTube kanálu a vydavatel knížek, 47 let, Štětí, člen KSČM

10.

Ivan Strachoň

manažer, 51 let, Ostrava, člen KSČM

11.

Michal Klusáček

letecký konstruktér, předseda České strany národně sociální, 44 let, Sloup v Čechách, člen ČSNS

12.

Petra Prokšanová

socioložka, marketingová specialistka, 39 let, Praha, člen KSČM

13.

Jiří Valenta

pedagogický pracovník, 58 let, Plzeň, člen KSČM

14.

Petr Ježek

úředník, pedagog, 62 let, Praha, člen ČSNS

15.

Jiří Svoboda

pedagogický pracovník, 31 let, Praha, člen KSČ, nominace od KSČM

16.

Tereza Čechová Humpolcová

učitelka gymnázia, 37 let, Tišice, člen KSČM

17.

Zdeněk Štefek

vedoucí oddělení informačních technologií, 49 let, Buštěhrad, člen KSČM

18.

Jaroslava Kamarytová Vršitá

finanční účetní, 36 let, Děčín, člen KSČM

19.

Lukáš Pařízek

vodohospodář, ekolog, předseda Společenství vlastníků jednotek, 40 let, Litoměřice, člen KSČM

20.

Ondřej Vašata

učitel gymnázia, fotbalový rozhodčí, 24 let, Teplice, člen KSČM

21.

Zdeněk Jandejsek

exprezident Agrární komory České republiky, 69 let, Loket, nominace od SD-SN, nestraník

22.

Anna Grabowská

soudní znalkyně, specializace grafologie, 65 let. Praha, člen ČSNS

23.

David Moos

specialista informačních technologií, 41 let, Brno, nominace od SD-SN, nestraník

24.

Jan Klán

sociolog, analytik, publicista, 41 let, Kutná Hora, člen KSČM

25.

Petr Vlček

vědeckovýzkumný pracovník, 45 let, Praha, člen KSČM

26.

Vojtěch Straka

manažer řízení podnikových zdrojů, 43 let, Slavičín, člen KSČM

27.

David Kváč

autotronik, 43 let, Lysá nad Labem, člen KSČM

28.

Adam Rokos

student vysoké školy, marketingový specialista, 24 let, Vrbno pod Pradědem, člen KSČM



Výbor ZO KSČM vyzývá všechny členy a příznivce KSČM, aby přišli k volbám do Evropského parlamentu a volili koalici STAČILO!, č. 26.


Zpravodaj duben 2024

KSČM odmítá současný návrh Jurečkovy "reformy" sociálních dávek

Ministerstvo práce a sociálních věcí vedené zemědělcem Marianem Jurečkou plánuje od příštího roku sjednotit příspěvek a doplatek na bydlení, přídavek na dítě a příspěvek na živobytí a nahradit ho jednou tzv. "super dávkou". Podmínkou pro získání pomoci od státu má být práce nebo její hledání, ale také dokládání majetku žadatele. Podle předloženého návrhu také budou bohatší domácnosti dostávat více než chudé. To považuje KSČM za naprosto skandální!

Pro KSČM je zcela nemyslitelné, aby z reformy těžily bohatší skupiny obyvatelstva, a tím se ještě více rozevíraly pomyslné nůžky mezi nízko a středně příjmovými domácnostmi. To povede pouze k dalšímu nárůstu negativních jevů ve společnosti. Za naprosto hanebné KSČM považuje, že úřady budou moci nahlížet do bankovních účtů všech členů domácnosti. Jedná se nejen o prolomení bankovního tajemství, ale také o narušení osobních práv i práva na soukromí, což je nepřijatelné.

Nově bude možné také odejmout přídavek na dítě, např. když rodiče nedohlédnou na jeho řádnou školní docházku. Ač můžeme rozumět snaze státu dohlédnout na to, aby rodiče dbali na vzdělávání svých dětí a posílali je do škol, bude tímto způsobem trestat děti za chyby rodičů, místo toho, aby jim pomáhal. Tato dávka náleží dítěti. Po tzv. reformě bude představovat jen jakousi odměnu rodičům za řádnou výchovu. A výrazně bude snížena, na 500 korun měsíčně na dítě, bez ohledu na věk. Když stát tento přídavek odebere, nepomůže to nijak tomu, aby se školní docházka zlepšila.

KSČM vnímá potřebu reformy sociálních dávek a snahu agendu zjednodušit. Nicméně předložená "reforma", stejně jako jiné tzv. reformy prezentované či plánované současnou pětidemoliční vládou Petra Fialy, problémy ve skutečnosti neřeší. Naopak. Dělá situaci ještě více složitou a lidem, kteří dávky potřebují, celou věc ztěžuje. Mnohem jednodušší by bylo současný systém plně digitalizovat. Sociální dávky nemají být vnímány jako něco špatného, trest pro potřebné občany, ale jako pomoc od státu ve chvílích krize, nezaměstnanosti nebo špatně placené práce.

Předložená "reforma" negativně dopadá na nemajetné rodiny, matky a otce samoživitele či rodiny s více dětmi. Tato skutečnost je pro KSČM naprosto neakceptovatelná. Vyzýváme ministra práce a sociálních věcí Mariana Jurečku, aby od těchto plánů upustil a spolu s celou nekompetentní vládou rezignoval. Fialo, STAČILO!

Výkonný výbor ÚV KSČM

Výzva veřejnoprávním médiím

Vyzýváme veřejnoprávní média k objektivnímu výběru kandidátů do předvolebních debat!

V souvislosti s blížícími se předvolebními debatami a diskusními pořady týkajícími se voleb do Evropského parlamentu vyzývá opoziční koalice STAČILO! veřejnoprávní média, aby jako klíč pro výběr politických subjektů nepoužívala pouze privátní výstupy jedné agentury a nepodmiňovala účast v těchto pořadech zastoupením ve Sněmovně či Senátu PČR.

"V případě Komunistické strany Čech a Moravy se v nedávné minulosti běžně stávalo, že jsme nebyli přizváváni do diskusních pořadů i přesto, že KSČM má zástupkyni v Evropském parlamentu. O objektivní vyváženosti mediálního prostoru politickým stranám tak nemohla být vůbec řeč", řekl tiskový mluvčí koalice STAČILO! a KSČM Roman Roun. Koalice v této souvislosti ve své výzvě upozorňuje na nutnost dodržování veškerých zásad vyváženosti a novinářské etiky i využívání kombinovaných průzkumů volebních preferencí renomovaných agentur.

Výzva koalice STAČILO! veřejnoprávním médiím:

Veřejnoprávní média – Česká televize a Český rozhlas – mají nestranně informovat a posilovat vzájemné porozumění a toleranci ve společnosti. Mají podporovat soudržnost pluralitní společnosti a demokracie.
Pluralitní společnost se může plně rozvíjet pouze tehdy, existuje-li svobodná soutěž politických stran. A za tu nesou svůj díl odpovědnosti i veřejnoprávní média. Veřejnoprávní média nemají upřednostňovat žádný politický směr. Ve společnosti, v níž svobodnou soutěž politických stran média ovlivňují negativně, roste nesnášenlivost, extremismus a nedůvěra v demokratické hodnoty i média samotná. V minulosti byly menší politické strany ve vysílání veřejnoprávních médií prokazatelně upozaďovány.

A proto:

Vyzýváme veřejnoprávní média, aby v zájmu zachování rovné soutěže politických stran postupovala tak, aby již v budoucnu k takovým nedopatřením nedocházelo.
• Vyzýváme veřejnoprávní média, aby při budoucí přípravě politických a zejména předvolebních a volebních pořadů dodržovaly veškeré zásady vyváženosti a novinářské etiky.
• Vyzýváme veřejnoprávní média, aby při přípravě politických, a zejména předvolebních a volebních pořadů, využila kombinované průzkumy volebních preferencí (tzv. poll of polls) renomovaných agentur, místo spoléhání na privátní průzkumy jediné agentury.
• Vyzýváme veřejnoprávní média, aby pravidla pro účast kandidujících subjektů v předvolebním a volebním vysílání stanovila transparentně a přezkoumatelně, a to zejména s ohledem na specifika voleb do Evropského parlamentu a fakt, že koalice STAČILO! je v současné době prostřednictvím KSČM v Evropském parlamentu zastoupena.

Zdroj: Koalice STAČILO!


Útok na povinnou školní docházku

Návrh Josefa Středuly na zkrácení povinné školní docházky o tři roky, který předložil prezidentu Pavlovi jako jedno z opatření, jak do budoucna zajistit důchody, mně doslova vyrazil dech. Prý by se tak urychlil nástup mladých do práce. Útoky na povinnou školní docházku jsme mohli slyšet už v minulosti. Někteří polistopadoví likvidátoři úrovně našeho školství by ji nejraději zrušili. Když se jim to nepovedlo, zrušili alespoň jednotnou základní školu s jasně danými osnovami, zavedli soukromé a alternativní školy a prosadili na obou stupních základní školy možnost individuálního (domácího) vzdělávání. Že se k nim přidá i předseda odborové centrály, mě ale pořádně nadzvedlo ze židle.

Základy školní docházky na českém území položila Marie Terezie v roce 1774. V následujícím století vznikl školský zákon, který určil osmiletou povinnou školní docházku a zavedl sankce pro rodiče, kteří na pravidelnou docházku dětí nedbali. V platnost vstoupil 14. května 1869. O 155 let jsme se dočkali Středulova nehorázného návrhu, z něhož jsou v šoku i školské odbory.

Kvalitní základní vzdělání je důležité pro všestranný rozvoj každého jedince a s tím i pro rozvoj, prosperitu a konkurenceschopnost celé společnosti.Jeho základem je povinná školní docházka, která má pro dítě nenahraditelný význam. Její zkracování je absolutní nesmysl, který by jen přiložil další polínko do ohně spalující kdysi vysokou kvalitu našeho školství.

Zdroj: KSČM, Marta Semelová,vedoucí odborné sekce školství ÚV KSČM


Záměrné matení pojmů levice a pravice.

V současné době dochází k záměrnému matení pojmů. A aby lidé už vůbec nevěděli, jak se mají orientovat v pojmech pravice a levice, tak "odborná" literatura i Wikipedie uvádí spoustu scestných charakteristik těchto dvou politických směrů.

Pravice požaduje soukromou kontrolu výrobních prostředků, kapitalismus, volný trh a tržní hospodářství.

Pravice staví fungování společnosti na konkurenci - tedy konfliktu a na davoelitarismu, kdy dav pracuje pro blaho úzké elity.

Pravice podporuje privatizaci všeho a všech, soukromé vlastnictví všeho a všech - a to od malých soukromníků až po velké megakorporace - ty ale postupně a vždy! ve finále sežerou malé soukromníky.

Výsledkem tedy je, že vše ve státě vlastní nadnárodní korporace. Stát tím pádem nemá žádné zdroje a de facto je zcela ve vlastnictví a područí soukromého kapitálu (nadnárodních korporací). Tedy přesně model EU: nadřazenost nadnárodních korporací nad národními státy.

Levice naopak požaduje celospolečenskou (státní) kontrolu výrobních prostředků, socialismus, regulovaný trh a státní plánování.

Levice staví fungování společnosti na kooperaci, neboli spolupráci. Jde o koncept společnosti, který není založený na konkurenci a konfliktu, ale naopak na sociální solidaritě – tedy na společenské dobrovolné soudržnosti mezi rovnými.

Takzvaný volný trh (který ale v reálu nikdy neexistoval) musí být nahrazen systematickým státním plánováním ve prospěch celé společnosti, a ne nadnárodních korporací.

Stát musí mít ve vlastnictví strategická odvětví národního hospodářství (například energetiku, dopravní infrastrukturu a podobně) a přírodní bohatství (například vodu, nerostné suroviny a podobně).

Levice požaduje, aby měl stát svoji vlastní zdrojovou základnu, výrobu a spotřebu. Tedy, aby byl suverénní.

Stát je systém samořízení společnosti pro přežití a rozvoj národa. Je-li stát zlikvidován a vlastněn nadnárodními korporacemi, je to také postupně konec národa. Stát je základní územní mocenská jednotka. Svrchovaný stát není podřízen žádné jiné vnější moci.

Zdroj: Parlamentní listy, PhDr. Vladimíra Vítová, Ph.D.


Tak nám další rok po sobě odteklo na dividendách přes 300 miliard

Jsme stále jen region s levnou námezdní sílou, nic víc. Ať už v lepším případě tou místní, nebo v tom horším, dovezenou.

Skutečně nikdy jsem nechápala ten jásot nad různými pobídkami pro montovny a sklady zahraničních korporátů. V podstatě bych řekla, že není lepší způsob, jak si devalvovat vlastní ekonomiku na stádium rozvojové země.

Zatímco bychom měli podporovat naši produkci a ulevovat domácím firmám, které nás v případě nouze podrží, ulevujeme a podporujeme cizí, které se na nás v případě nouze vykašlou a zdrhnou si za lepším. Celkem si zahraniční vlastníci loni ze svých zisků v České republice rozdělili na dividendách 321,5 miliardy korun. To je slušný výsledek. Výsledek, který mohl zůstat "doma". To bychom se ale sami nesměli pasovat do role nesvéprávných slouhů a poskoků zahraničního kapitálu.

Vývoj nezpracované suroviny je jedním ze znaků koloniálního statusu země

Nesmíme taky zapomínat na to, že ty dividendy nejsou zdaleka všechno. Ty se totiž vyplácejí až ze zisku zmíněných společností. Zisku, který je osekávám různými fikanými fígly, například takzvanou převodní cenou, kdy ve snaze snížit si daňovou povinnost svým českým firmám prodávají zboží nebo poskytují poradenství a licence třeba v oblasti informačních technologií za účelově přemrštěné ceny. Všichni to víme, ale tolerantně se díváme směrem od Bahamských ostrovů. Tyhle společnosti samozřejmě nejsou "blbé" a tak trapné pokusy naší vlády jako byla daň z mimořádných zisků (ať žije pravice), skončily díky těmto optimalizacím fiaskem. Čekalo se od šesti největších tuzemských bank 33 miliard a přistály celé 2. Ehm…

Ono čím víc daně zvýšíš, tím ekonomiku nenakopneš a o moc víc nevybereš. Tak to prostě nefunguje. Co by fungovalo, je něco jiného. Ale musíme konečně pochopit a přiznat si, že naše ekonomika není tak úžasně proexportní a bezvadná, jak se nám pořád cpe, ale jen závislá a hostitelská pro zahraničím vlastněné podniky, pouze umístěné na území ČR. Zahraniční vlastníci rozhodují, co a jak se bude vyrábět a komu, kde a za kolik prodávat. A samozřejmě i to, jak dlouho tu ty podniky umístěné budou. A při tomto vědomí tak zcela logicky investují především do sebe, a nikoli do hostitelské – naší země. Proč by to dělali?

Výrobní linka VW v Mladé Boleslavi určuje směr velké části místního strojírenství

A teď malý příklad pro ty, kteří tu hodlají začít ječet, jaké že všechny tyto firmy tu odvádějí další daně. Jsem z Mladé Boleslavi, tak třeba odsud. Když VW vyveze z ČR svůj automobil, pak tržní hodnota tohoto exportu patří VW, a ne ČR. Čeští dělníci a subdodavatelé obdrží jen smluvní zlomek z celkové hodnoty, bez ohledu na tržní hodnotu finálního produktu, a český stát dostane pouze část daní z deklarovaných zisků. Podtrhávám deklarovaných. Takže tak.

Tohle všechno může být do jisté míry celkem fajn, dokud u nás je cena práce a řekněme energií pro cizí korporát nízká. Ovšem při rostoucí ceně práce a vstupů začne zahraniční host propouštět, přestává reinvestovat, přiváží levnější pracovníky zvenčí, ano to je fakt výhra (ideálně přes agentury, které nám je tu potom nechají na pospas), a nakonec odchází úplně, a nám tu zbydou vybydlené haly a vybydlená ekonomika. Samé výhody, ne?

Řešení? Jediné. Přestat být jen výrobními jednotkami zahraničních firem. Vyvíjet, vyrábět a prodávat konečný produkt. Otevřít českou ekonomiku českým podnikům a českým podnikatelům. Jim pomáhat a je vzdělávat. Přizpůsobit tomu všechno včetně školství. Obnovit "českou školu" podnikového řízení, využít veškerého inovačního potenciálu, který jsme tu měli a posílit regionální autonomii a soběstačnost. A hrdost.

Že to nejde? Samozřejmě, že by to šlo, kdyby se chtělo. Ale to by se nesmělo chtít naše školství cíleně likvidovat pomocí různých pseudooborů a jiných nesmyslů. To by se muselo chtít tuhle zemi zvednout z poskoka na lídra. Jako to udělal svého času třeba Tomáš Baťa. Že se svět změnil? Svět možná, ale ekonomické principy se nemění. Co je doma, to se počítá. A to ostatní počítá někdo jiný. Jako těch 300 miliard darovaných cizím společnostem. Darovaných za levné pozlátko a vlastní ohnutý hřbet.

Zdroj: internet, Jana Marková


P O Z V Á N K A

Výbor ZO KSČM Holice vás zve na pietní akt, u příležitosti 79. výročí květnového povstání v Holicích, který se bude konat v neděli 5. května od 16:00 hod. na městském hřbitově.


Zpravodaj březen 2024

KSČM stojí za našimi zemědělci!

KSČM plně podporuje české zemědělce a jejich protesty. Na rozdíl od současné vlády víme, že jejich práce je důležitá pro zajištění potravinové soběstačnosti České republiky. Vláda Petra Fialy jim však hází klacky pod nohy a znevýhodňuje je oproti jejich zahraničním konkurentům. Ať již se jedná o danění dotací, zvýšení daně ze zemědělské půdy či zvýhodnění dovozu levného a nekvalitního ukrajinského obilí. Odmítáme výhrůžky vlády skrze Policii ČR i prohlášení Fialy, že zemědělcům může sebrat i to, co již bylo předjednáno. Každý občan ČR má právo vyjádřit svou nespokojenost se současnou politickou a ekonomickou situací. Je potřeba říci vládě Petra Fialy a její protilidové politice STAČILO!

Zdroj: vedení KSČM


Levicová a vlastenecká koalice STAČILO! posiluje

Jediná relevantní opoziční koalice STAČILO!, kterou pro volby do Evropského parlamentu vede předsedkyně KSČM a europoslankyně Kateřina Konečná, oznámila vstup další politické strany, kterou je Česká strana národně sociální.

"Naše strana vstupuje do koalice STAČILO! s cílem posílit vlasteneckou a sociální politiku. Politické strany již nelze dělit pouze na pravici a levici, ale daleko větší význam má dělení na národní a protinárodní, respektive sociální a asociální politické síly. Koalice STAČILO! je v tomto duchu koalicí národní i sociální, a proto jsme se k ní přidali," řekl předseda ČSNS Michal Klusáček.

Mezi osobnosti, které se rozhodly kandidovat v této koalici, patří například právník Ondřej Dostál, právnička a mediátorka Jana Turoňová, viceprezident Světové rady míru a místopředseda KSČM Milan Krajča či specialista v oborech doprava a vodohospodářství Jan Skalický a zdravotní sestra Petra Rédová.

Koalice za krátkou dobu své existence získala řadu podporovatelů a mnozí politologové jí předpovídají úspěch nejen ve volbách do Evropského parlamentu. Kompletní kandidátku i program představí koalice STAČILO! 3. dubna 2024.

Zdroj: vedení KSČM


Stanovisko k současné situaci ve školství

Investice do vzdělání je investicí do budoucnosti. Fialova vláda to ovšem vidí jinak. Dávno zapomněla na své předvolební sliby i vládní prohlášení, kde deklarovala vzdělání jako svoji prioritu. Pro školství má škrty, na válčení miliardy. Namísto výchovy k míru, k čestnosti a k pravdě, válečné pokřiky, lži a stíhání za jiný názor, pronásledování a postihování učitelů, kteří se nesklonili před fašizujícími tendencemi ve společnosti. Strach má donutit lidi přestat kriticky myslet. Žáci mají slepě vstřebávat jen to, co je oficiálně povolené, jiné zdroje informací jsou zapovězené. Málo vzdělaný národ se lépe ovládá.

Školství se tak utahuje kohoutek. Pro letošní rok je na něj v rozpočtu 273 miliard, na příští rok je plánováno o 15 mld. méně, v roce 2026minusdalší půl miliarda. Horentní sumy se zato vydávají na cenzuru a potlačení pravdy. Oči vláda zavírá před tím, kolik peněz odtéká z ČR do zahraničí. Loni na dividendách přes 300 miliard. Politické neziskovky, banky či pojišťovny si mnou ruce nad zisky, učitelé a nepedagogičtí pracovníci se budou propouštět. Vysoké školy jsou podfinancované, regionálnímu školství chybí 6-7 miliard. Jen na platy 7,5 tisíc nepedagogických pozic schází 800 milionů korun. Snížení PHmaxu (maximální počet placených odučených hodin) povede k omezení dělení tříd, zvyšování počtu žáků ve třídách, omezování volitelných předmětů, ohrožení existence malotřídek, snížení finančních prostředků na platy. Sliby o platech učitelů na úrovni 130 % průměrné mzdy dávno odvál čas. Nepedagogickým pracovníkům na školách se platy sníží o 2 %, ředitelé je budou nuceni dorovnávat z peněz pro učitele. Škrty se citelně dotknou i ONIV (ostatní neinvestiční výdaje), z čehož se platí učebnice, kurzy, školení, ale i zdravotní a sociální pojištění.

Finanční náklady se přesouvají na rodiny, prohlubuje se nerovnost ve vzdělávání. Z průzkumů vyplývá, že výdaje za vzdělávání a volnočasové aktivity omezuje jedna pětina rodin s dětmi, u rodin s nižšími příjmy je to až jedna čtvrtina. Přibývá dětí, které si žádný kroužek nemohou dovolit.

Nedivíme se proto rostoucím protestům pracovníků ve školství, zdravotnictví, sociální oblasti, zemědělců a dalších skupin obyvatel. Do listopadové stávky se zapojilo 7 213 škol, tj. 74 % z celkového počtu. Protest podpořily i vysokoškolské odbory. Všechny tyto protestní akce jsou oprávněné a mají naši plnou podporu. Pravicovou vládu Petra Fialy nezajímá český občan, klaní se Spojeným státům americkým, naslouchá pokynům z Bruselu, hájí cizí zájmy.

Jako učitelé, vychovatelé i rodiče chceme, aby pro naše děti byly nejvyššími hodnotami mír, pravda, vlastenectví, slušnost a čestné jednání. Aby se každému z nich dostávalo kvalitního vzdělání, o němž nerozhodují peníze. Aby nežily v chudobě a strachu z budoucnosti. Ctíme odkaz Jana Amose Komenského, jehož výročí narození si 28. března připomínáme jako Den učitelů. Komenský kladl silný důraz na svobodu člověka, snášenlivost, lidskost a spravedlnost pro všechny. Jeho myšlenka, že "žádné lidské řešení nemůže začít jinde než ve vědomí, svědomí a vzdělání jednotlivých myslících lidí" platí dodnes.

Účastníci celostátního setkání ke Dni učitelů konaného odbornou sekcí školství ÚV KSČM
V Praze 16. března 2024

Zdroj: ÚV KSČM


Březen 1939 – Vzdor u Czajankových kasáren

V úterý 14. března 1939 panovalo nevlídné počasí, bylo pod mrakem, střídavě padal déšť se sněhem, ulice byly poloprázdné, vzpomínali pamětníci. V 11 hodin vydal hlavní štáb Československé armády rozkaz držet jednotky v kasárnách a zabránit jejich případnému střetu s jednotkami wehrmachtu.

Mezitím velitel pluku plukovník Eliáš nařídil pohotovost (útvary pluku byly rozmístěny v Místku, ve Slezské Ostravě a Novém Jičíně). Podle rozkazu Ministerstva obrany z 12.12.1938 byla jednotkám ponechána pouze mírová zásoba střeliva (16 nábojů na pistoli, 30 pro pušku, 100 pro lehký kulomet a 250 pro těžký kulomet), navíc v únoru 1939 přišel rozkaz odevzdat do divizního skladu těžké kulomety a průbojné střelivo.

Boj s přesilou

V 17.30 hodin generálmajor Keiner wehrmachtu nařídil zahájit obsazování částí Československa – Země moravskoslezské. Od Příbora vyrazily k Místku motorizované jednotky wehrmachtu. Část jednotek však začala obsazovat kasárna u místeckého lesa a jeden zvláštní oddíl zaútočil na muniční sklady v lokalitě Místek, pod Štandlem.

Do Czajankových kasáren informace o příjezdu Němců nedorazila. Němci byli ve velké přesile. Proti třem stovkám čs. vojáků na 1200 dobře vycvičených a vyzbrojených vojáků wehrmachtu. Němci pálili z automatických zbraní, použili protitankové zbraně a dělo.

Poručík Martínek vyhlásil poplach, obránci si ze zbrojního skladu vzali zbraně a začalo se bojovat. Z posádkového velitelství však přišel rozkaz k zastavení palby a vyjednávání s Němci. Rozkaz byl splněn po vystřelení posledního náboje.

Obránci kasáren měli dva raněné, Němci měli 12-18 mrtvých a 6 těžce raněných. Aby se na boj zapomnělo, o celé akci se nesmělo psát v protektorátním tisku a nikdo z obránců nebyl potrestán. Frýdecká a místecká posádka byla definitivně zrušena k 31.7.1939.

Ze skladu kasáren a z divizního muničního skladu ve Staříči bylo Němci zabaveno 30 000 pušek, 6 milionů nábojů, 30 000 ručních granátů, 500 těžkých a 400 lehkých kulometů, kompletní výstroj pro tři pluky včetně nákladních vozidel, vše pro německou armádu.

Velitel praporu podplukovník Štěpina po boji a kapitulaci posádky napsal ve svém hlášení ministerstvu obrany, že byla zachráněna čest vojáků místecké posádky.

Hrdinný odpor místeckých vojáků se stal námětem divadelní hry Milana Jariše Přísaha. Roku 1956 natočil Jiří Sequens podle této hry film Neporažení.

Zdroj: NP, Svatomír Recman, redakčně kráceno

Jak byla ztracena šance na mírové urovnání války na Ukrajině

O katastrofální zmaření počátečních mírových snah o ukončení války na Ukrajině píše bývalý diplomat Michael von der Schulenburg.

Krátce po ruské invazi na Ukrajinu informovala v březnu a počátkem dubna 2022 i česká média o rusko-ukrajinských jednáních v tureckém Istanbulu o možném ukončení konfliktu. O důvodech krachu jednání byly zveřejněny pouze sporadické informace včetně údajného masakru civilistů v Buči ruskou armádou. O to zajímavější je podrobný popis průběhu a okolností istanbulských rozhovorů z pera Michaela von der Schulenburga, dlouholetého vysokého činitele OSN, který svůj článek "How The Chance Was Lost For A Peace

Jedná se o podrobnou rekonstrukci ukrajinsko-ruských mírových jednání v březnu 2022 a souvisejících pokusů o zprostředkování tehdejšího izraelského premiéra Naftaliho Bennetta, podporovaného prezidentem Erdoganem a bývalým německým kancléřem Schröderem. Vypracovali ji generál ve výslužbě H. Kujat a emeritní profesor H. Funke, dva z iniciátorů nedávno předloženého mírového plánu pro Ukrajinu.

Text Istanbulského komuniké z 29. března 2022 obsahoval 10 návrhů:

Návrh 1: Ukrajina se prohlásí za neutrální stát a slíbí, že zůstane nezúčastněná a zdrží se vývoje jaderných zbraní výměnou za mezinárodní právní záruky. Mezi možné garanty patří Rusko, Británie, Čína, Spojené státy, Francie, Turecko, Německo, Kanada, Itálie, Polsko a Izrael, ale ke smlouvě by se mohly připojit i další státy.

Návrh 2: Tyto mezinárodní bezpečnostní záruky pro Ukrajinu by se nevztahovaly na Krym, Sevastopol nebo některé oblasti na Donbasu. Smluvní strany by musely definovat hranice těchto oblastí nebo se dohodnout, že každá strana chápe tyto hranice jinak.

Návrh 3: Ukrajina se zavazuje, že se nepřipojí k žádné vojenské koalici a nebude hostit žádné zahraniční vojenské základny ani kontingenty vojsk. Jakákoli mezinárodní vojenská cvičení by byla možná pouze se souhlasem garantujících států. Garantující státy potvrzují svůj záměr podporovat členství Ukrajiny v Evropské unii.

Návrh 4: Ukrajina a garantující státy se dohodly, že (v případě agrese, ozbrojeného útoku proti Ukrajině nebo vojenské operace proti Ukrajině) každý z garantujících států po naléhavých a bezprostředních vzájemných konzultacích (které se budou konat do tří dnů) o výkonu práva na individuální nebo kolektivní sebeobranu (jak je uznáno v článku 51 Charty OSN), poskytne pomoc (v reakci na oficiální výzvu Ukrajiny a na jejím základě) Ukrajině jako trvale neutrálnímu státu, který je napaden. Tato pomoc bude usnadněna okamžitým provedením nezbytných individuálních nebo společných opatření, včetně uzavření ukrajinského vzdušného prostoru, poskytnutí nezbytných zbraní a použití ozbrojené síly s cílem obnovit a následně udržet bezpečnost Ukrajiny jako trvale neutrálního státu.

Návrh 5: Jakýkoli takový ozbrojený útok (vojenská operace) a jakákoli akce podniknutá v reakci na něj budou okamžitě oznámeny Radě bezpečnosti OSN. Tato činnost bude ukončena, jakmile Rada bezpečnosti OSN přijme opatření nezbytná k obnovení a udržení mezinárodního míru a bezpečnosti.

Návrh 6: V zájmu ochrany před možnými provokacemi bude dohoda upravovat mechanismus plnění bezpečnostních záruk Ukrajiny na základě výsledků konzultací mezi Ukrajinou a garantujícími státy.

Návrh 7: Smlouva bude prozatímně uplatňována ode dne jejího podpisu Ukrajinou a všemi nebo většinou garantujících států.

Smlouva vstoupí v platnost poté, co (1) bude v celostátním referendu schválen trvalý neutrální status Ukrajiny, (2) příslušné změny budou začleněny do ukrajinské ústavy a (3) bude ratifikována parlamenty Ukrajiny a garantujících států.

Návrh 8: Přání stran vyřešit otázky týkající se Krymu a Sevastopolu bude zahrnuto do dvoustranných jednání mezi Ukrajinou a Ruskem na dobu 15 let. Ukrajina a Rusko se rovněž zavazují, že tyto otázky nebudou řešit vojenskými prostředky a budou pokračovat v diplomatickém úsilí o řešení.

Návrh č. 9: Strany pokračují v konzultacích (za účasti dalších garantujících států) s cílem připravit a dohodnout se na ustanoveních smlouvy o bezpečnostních zárukách pro Ukrajinu, variantách příměří, stažení vojsk a dalších polovojenských formací a průběžném otevírání a zajišťování bezpečně fungujících humanitárních koridorů, jakož i o výměně ostatků padlých a propuštění válečných zajatců a internovaných civilistů.

Návrh 10: Strany považují za možné uspořádat setkání prezidentů Ukrajiny a Ruska za účelem podepsání smlouvy a/nebo přijetí politických rozhodnutí o jiných nevyřešených otázkách."

Zjevná počáteční podpora zprostředkovatelských snad západních politiků

Z podrobné rekonstrukce březnového mírového úsilí vyplývá 6 závěrů:

  1. Pouhý měsíc po zahájení ruské vojenské intervence na Ukrajině se ukrajinští a ruští vyjednavači velmi přiblížili dohodě o příměří a nástinu komplexního mírového řešení konfliktu.

  2. Oproti dnešku vynaložil prezident Zelenskyj a jeho vláda velké úsilí, aby vyjednali mír s Ruskem a rychle ukončili válku.

  3. Na rozdíl od západních interpretací se Ukrajina a Rusko v té době v shodly na tom, že důvodem války bylo plánované rozšíření NATO. Mírová jednání proto zaměřili na neutralitu Ukrajiny a její zřeknutí se členství v NATO. Na oplátku by si Ukrajina zachovala svou územní celistvost s výjimkou Krymu.

  4. Není pochyb o tom, že tato mírová jednání ztroskotala na odporu NATO a zejména USA a Velké Británie. Důvodem je, že taková mírová dohoda by se rovnala porážce NATO, ukončení expanze NATO na východ a tím i ukončení snu o unipolárním světě ovládaném USA.

  5. Neúspěch mírových jednání v březnu 2022 vedl k nebezpečnému zintenzivnění války, která dosud stála statisíce životů, zejména mladých lidí, hluboce traumatizovala mladou generaci a způsobila jí nejtěžší psychické a fyzické rány. Ukrajina byla vystavena obrovské destrukci, vnitřnímu vysídlení a masovému zbídačování. To je doprovázeno rozsáhlým vylidňováním země. Nejen Rusko, ale i NATO a Západ nesou velký díl viny za tuto katastrofu.

  6. Vyjednávací pozice Ukrajiny je dnes mnohem horší než v březnu 2022. Ukrajina nyní ztratí velkou část svého území.

  7. Tehdejší zablokování mírových jednání poškodilo všechny: Rusko i Evropu, ale především ukrajinský lid, který svou krví platí cenu za ambice velmocí a pravděpodobně za to nic nedostane.

Zdroj: internet, Michael von der Schulenburg, 7. listopadu 2023, redakčně kráceno


Zpravodaj únor 2024

KSČM podporuje protesty zemědělců

KSČM plně podporuje chystané protesty zemědělců plánované na pondělí 19. února 2024. KSČM dlouhodobě poukazuje na neutěšený stav českého zemědělství, nekompetentnost současné vlády, nemravné marže obchodníků a nereálnost tzv. Green Dealu, který žene Českou republiku a další země EU do hospodářské katastrofy a stupňujících se sociálních bouří.

I tato vláda, obdobně jako vlády minulé, provádí politiku, která směřuje k likvidaci českého průmyslu a zemědělství. Bohužel na kritiku těchto věcí neslyší a dál bezohledně a plánovitě vede hospodářství České republiky k plné podřízenosti a závislosti na zahraničních dovozech. Za této situaci vítáme, že čeští zemědělci se nechali inspirovat svými zahraničními kolegy a chtějí dát vládě jasně a nekompromisně najevo svou nespokojenost se současným stavem a dalším směřováním České republiky. Podle KSČM je potřeba říci jasné a důrazné NE nejen vyděračským obchodním praktikám, Green Dealu, současné pětidemoliční vládě, ale i vysokým cenám energií a dalšímu uzurpování pravomocí ze strany Evropské unie na úkor České republiky.

Komunisté podporují nejen požadavky nespokojených zemědělců, ale také pracovníků v dalších odvětvích, například v ostravské Liberty. Je potřeba fialové vládě říci jasné STAČILO!

Zdroj: ÚV KSČM

Stalingrad: Symbol odhodlání a obětavosti

2. února 1943 se uzavřela jedna z nejvýznamnějších kapitol druhé světové války – bitva u Stalingradu, která byla jednou z největších a nejdůležitějších bitev v dějinách lidstva, s obrovskými ztrátami na obou stranách. Rudá armáda se v ní utkala s nacistickými vojsky v nelítostném boji o strategickou kontrolu nad městem Stalingrad. Německé velení bylo vedeno myšlenkou, že dobytím tohoto města na Volze Německo získá klíčovou pozici k ovládnutí celého Kavkazu a kontrolu nad ropnými poli v této oblasti.

Sovětské jednotky v čele s generálem Vasilijem Čujkovem ale odolaly německé ofenzívě. Obrovská odvaha, vůle a nezlomnost sovětských vojáků po několikaměsíčních urputných bojích o každou ulici, každý dům, dokonce i každou místnost, zastavily nacistickou mašinerii. Vítězství SSSR u Stalingradu bylo vykoupeno nesmírnými oběťmi, které sovětský lid podstoupil. Ztráty byly neuvěřitelně vysoké, ať už šlo o vojáky nebo civilisty.

Rudá armáda prokázala hrdinství, výdrž a schopnost odrazit nacistický útok. Její vítězství nad nacistickými vojsky mělo klíčový vliv na průběh celé války. Německá armáda utrpěla obrovské ztráty, ztratila více než milion mužů, což bylo zásadní oslabení pro nacistické Německo. To také znamenalo obrat v psychologii války. Sovětský svaz ukázal, že nacistická mašinérie není neporazitelná. Vítězství u Stalingradu bylo proto klíčovým milníkem, který nakonec vyústil v obrat ve prospěch Spojenců. Tato bitva se stala symbolem sovětského odhodlání a vůle porazit agresora, což přispělo k osvobození mnoha evropských zemí od nacistické okupace.

Odkaz vítězství u Stalingradu zůstává důležitým pro současné i budoucí generace. Připomíná nám, jak významným způsobem mohou lidská odvaha a odolnost ovlivnit osud národů. Zároveň nám napomíná, že mír a svoboda jsou hodnoty, za které stojí za to bojovat.

Stalingrad je symbolem odvahy, odolnosti a obětavosti sovětského lidu, které rezonuje i po více než osmdesáti letech!

Zdroj: ÚV KSČM


Oskar Krejčí: F-35 – Česko míří na východ!

S nepředstíranou radostí a pýchou podepsala koncem ledna ministryně obrany České republiky spolu s velvyslancem USA Memorandum o porozumění týkající se nákupu 24 víceúčelových stíhacích letounů Lockheed Martin F-35 Lightning II (dále jen F-35). Asymetrie při podpisu memoranda je zdůvodňována tím, že americký ministr obrany byl nemocen. To ale neobjasňuje spěch, když první letouny z této zakázky by měly být vyrobeny v roce 2029 a do Česka dodány v roce 2031. Nabízejí se tři vysvětlení.

Stabilita a cena

Především postavení současné české vlády lze jen s velkou fantazií charakterizovat jako stabilní. Co když vláda pětikoalice díky své neschopnosti padne a ta, která ji vystřídá, celý projekt F-35 zpochybní třeba z finančních důvodů? Tato varianta se ale zdá málo pravděpodobná. Především případnou úřednickou vládu – či vládu »odborníků« – by jmenoval prezident. Ten, který v současné chvíli obývá Hrad, nákupy letadel F-35 jistí, určitě jmenuje takové ministry, kteří objednávku posvětí. Případná nová vláda vzešlá z předčasných voleb by jako alternativu té současné nejpravděpodobněji přivedla k moci ministry za hnutí ANO. Představitelé tohoto hnutí povětšině představují spíše konkurenci než opozici a jistě se rádi připojí k lukrativnímu obchodnímu projektu známému jako F-35.

Druhý důvod ke spěchu by se dal nazvat »individuální touha být u toho«. Ten, kdo zařídí či podepíše kontrakt na stíhací letouny F-35, získá si před vojensko-průmyslovým komplexem USA nehynoucí zásluhy. Zatím se předpokládá, že náklady na tento projekt budou ve výši téměř 150 miliard korun. Z toho necelých 106 miliard by mělo tvořit platbu za samotné letouny, munici, vybavení a související služby, jako jsou například výcvik, servis letounů, opravy a údržba. Zbývající výdaje ve výši téměř 44 miliard korun mají směřovat k českým dodavatelům za výstavbu infrastruktury, nákup paliva, na přípravu odborného personálu a podobně. Tato čísla jsou ovšem přibližná, spočítaná na kurz 21,2 koruny za dolar, přičemž dolar je ta měna, v níž se počítá a platí. Splátky z Česka budou prováděny dvakrát ročně, přičemž přepočet bude podle aktuálního kurzu.

Třetí důvod, proč bylo nutné spěchat s podpisem dohody o nákupu stíhaček F-35, souvisí s povahou těchto letadel.

Kvalita a užití

Stíhací letoun F-35 patří mezi stroje páté generace, tedy takové, které využívají nejdůležitější technologie vyvinuté v 21. století. Kromě tohoto letounu jsou k páté generaci počítány ještě tři stroje: americké letadlo Lockheed Martin/Boeing F-22 Raptor, ruský Suchoj Su-57 a čínský letoun Chengdu J-20. Sean McFate, profesor prestižní National Defense University Ministerstva obrany USA a Georgetown University tamtéž, pravidelný poradce Pentagonu a CIA, ale i Hollywoodu, vydal v roce 2019 pozoruhodnou knihu Nová pravidla války. V ní už tehdy uváděl, že Spojené státy ve vývoji, výrobě a provozu stíhačky F-35 utopily 1,5 bilionu dolarů. Podle McFatea hodina letového provozu F-35 stojí 43,2 tisíce dolarů. A hlavně: stíhačka F-35 je zbytečná pro pravděpodobné boje budoucnosti. Výrobci a Pentagon se mohou chlubit, že letouny F-35 použili proti cílům v Afghánistánu (Izrael je použil k manifestačním letům na Blízkém východě, ale i k zásahům v Sýrii, Iráku i v Gaze; Velká Británie nasadila letouny F-35 v Iráku a Sýrii). Jenže, jak upozorňuje McFate, při akcích tohoto druhu jsou stíhačky F-35 plně nahraditelné jinými, staršími a mnohonásobně levnějšími stroji. To platí i v současných bojích o Gazu, kdy F-35 fungují více jako nástroj odstrašení než boje. Zdá se, že poměr cena/výkon rozhodně nevyznívá ve prospěch F-35.

V jedné věci se ovšem Sean McFate mýlí: Česko nenakupuje letadla F-35 pro malé války, jako je boj s hnutím Hamás či proti malému sousedovi rakouského typu. Podle Koncepce výstavby Armády České republiky 2035, kterou loni v prosinci schválila vláda, »letouny F-35 zásadním způsobem přispějí k dosažení informační nadvlády nad bojištěm«, a to dokonce v rámci multidoménových operací. Uvedeného fascinujícího cíle má být dosaženo v situaci, kdy se Česko připravuje na vedení "dlouhotrvajícího ozbrojeného konfliktu vysoké intenzity s technologicky vyspělým protivníkem, který může být vybaven jadernými zbraněmi". Tato teze se ve zmíněném dokumentu opakuje třikrát, plus ještě jednou v úvodním slově náčelníka generálního štábu. Pravda, vše by mělo být v rámci kolektivní obrany NATO, což ale situaci nikterak nezjednodušuje.

Na první pohled je jasné, že oním »technologicky vyspělým protivníkem s jadernými zbraněmi« je Rusko. Také podle Obranné strategieČeské republiky, kterou vláda schválila v říjnu, »v důsledku rostoucí agresivity Ruska je hlavní úlohou české obranné politiky všestranná příprava na dlouhotrvající obrannou válku vysoké intenzity s technologicky vyspělým protivníkem vybaveným jadernými zbraněmi«. Americký Bulletin atomových vědců uvádí, že loni mělo Rusko k dispozici 5889 jaderných náloží, z čehož bylo 2673 připraveno pro strategické nosiče. To je arzenál plně srovnatelný s arzenálem USA. Pro Česko je však Rusko zřejmě slabý protivník, současná vláda myslí velkoryseji. Jako dalšího protivníka vykreslila Čínu, tedy dalších přibližně 500 jaderných náloží.

Podle Bezpečnostní strategie České republiky 2023, kterou vláda přijala loni v červnu, prvořadým problémem Česka je »společné protisystémové úsilí Ruska a Číny«. Je tu ovšem rozdíl: »Rusko je největší bezprostřední i dlouhodobou přímou hrozbou evropské bezpečnosti a mezinárodnímu řádu založenému na pravidlech«, zatímco Čína prý představuje »zásadní systémovou výzvu v globální perspektivě i v jejím přímém působení vůči demokratickým zemím, včetně České republiky«. Proto má být Česko připraveno na »potenciální strategický šok pocházející z možného konfliktu v tichomořské Asii«.

Tyto divoké formulace jsou ovšem pouhé ozvěny Strategického konceptu NATO, který zástupci české vlády podepsali v červnu 2022 na summitu v Madridu. Podle tohoto dokumentu hlavním problémem je »prohlubující se strategické partnerství mezi Čínskou lidovou republikou a Ruskou federací a jejich vzájemně se posilující pokusy podkopat mezinárodní řád založený na pravidlech jsou v rozporu s našimi hodnotami a zájmy«.

Výstavba infrastruktury určené pro provoz F-35 vyžaduje zapojení specialistů ze Spojených států. Tato infrastruktura bude plně využitelná spojenci v NATO, především armádou USA. Také využití letounů F-35 v boji proti »technologicky vyspělému a jadernými zbraněmi vyzbrojenému protivníkovi« vyžaduje napojení těchto stíhaček i části jejich výzbroje na informační systém USA. Nic ale nebylo zanedbáno: nasazení amerických vojáků k plnohodnotnému využití letadel F-35 a infrastruktury v Česku budované k jejich využití umožňuje loni schválená Dohoda mezi Českou republikou a Spojenými státy americkými o spolupráci v oblasti obrany.

Ačkoliv Bezpečnostní strategie i Obranná strategie shodně uvádějí, že »použití jaderných zbraní proti území České republiky je nepravděpodobné«, kroky vlády tuto aktuální situaci pro budoucnost zpochybňují. Nákup letadel F-35 je nevhodný, předražený a velice riskantní projekt snižující bezpečnost Česka. Představa, že pomocí těchto letadel Česko získá schopnost vést válku s jadernou mocností, je nebezpečný nesmysl. Česká armáda se stává technologickým přívěskem ozbrojených sil USA, je závislá na strategických cílech Washingtonu bez možnosti tyto cíle ovlivnit.

Zdroj: NP, Oskar KREJČÍ, redakčně kráceno


Komentář Vítka Prokopa: Nový kapitalistický člověk

Viděl jsem nového kapitalistického člověka. A je to tvor, ze kterého jde strach, ale který zároveň vzbuzuje lítost. Nemá vlastní názor, protože se naučil, že pro maximalizaci zisku je nejvýhodnější žádný nemít. Ale ví, co se od něj vyžaduje. Je to pravý společenský chameleón. A tak je schopen veřejně vyjadřovat lítost nad ukrajinským konfliktem a počtem mrtvých a v soukromí mezitím nakupuje akcie zbrojovek.

V nic nevěří a nic jej nezajímá – tedy kromě jeho práce. Ta je smyslem celého jeho života a on je připraven jí obětovat úplně vše. Přátelé či rodina jsou nedůležití. Sám sebe vnímá jen jako nástroj, který je potřeba zlepšovat a udržovat. To jej motivuje se čas od času vrhat různými směry – někdy cvičí kvůli zdraví jógu či posiluje, jindy kvůli »výkonnosti« zkonzumuje pervitin nebo si na »odvahu« dá kokain. Ale potřeba být produktivní, být něco víc, je bič, který nad ním neustále visí a motivuje ho ke stále větším a větším výkonům. A tato potřeba nakonec nevyhnutelně převáží nad snahou se udržovat. Nový kapitalistický člověk je tak tvor odsouzený k vyhoření, ke konzumaci antidepresiv a drog. Pár let je to výkonný pracant a zbytek svého života stráví jako psychická troska. Tyto protichůdné tendence asi v moderní kultuře nejlépe ztvárnila tragikomická postava Patricka Batemana z filmu Americké psycho.

Pokud bychom měli nového kapitalistického člověka blíže klasifikovat, tak jde o predátora, jehož přitahuje městská džungle. V jeho slovníku se často objevují výrazy jako lidské zdroje, profit a ztráta. Lidé jsou pro něj postradatelné nástroje sloužící jen k naplnění jeho cíle, jímž je nekončící maximalizace osobního zisku. Jako ryba ve vodě se cítí v nejrůznějších kancelářských prostorách či luxusních restauracích. Aby dokázal svoji »úroveň«, tak i navštěvuje různá kulturní představení, ale na ty nahlíží jen jako na příležitost, jak získat nové kontakty či utužit ty staré.

Přiznám se, že při popisu nového kapitalistického člověka vycházím spíše ze svých vlastních osobních zážitků než z nějakých tvrdých dat. Přesto však existují určité údaje a fakta, které ukazují, jak dlouho s námi tento tvor je a jak moc se za tu dobu rozšířil. V roce 1981 vstoupil do kin film My Dinner with Andre – těžko říct, jestli by dnes měl někdo odvahu natočit dvouhodinový film, kde si spolu pouze dva muži povídají v restauraci. Již tehdy se však jedna z postav přiznává: »Když jsem byl mladý, tak jsem myslel jen na umění a hudbu. Teď mi je 36 let a myslím jen na peníze.«

Nový kapitalistický člověk je tvor nebezpečný, protože ztělesňuje logiku kapitalismu a jeho naivní víru v nekonečný růst, jenž ohrožuje naši planetu. Je to ale zároveň tvor, který svojí osamělostí a závislostmi na různých farmakách vzbuzuje lítost. Individuální rady typu »najděte si koníček, odpočívejte, nestresujte se kvůli práci« a podobně nedokážou tento toxický životní styl/filozofii zpomalit, natož zastavit, je to totiž jev způsobený samotnou strukturou společnosti, v níž žijeme. Jedinou účinnou protilátkou proti novému kapitalistickému člověku tak může být revoluční akce.

Zdroj: NP, redakčně kráceno

Zpravodaj leden 2024

Korespondenční volba je hazard s Ústavou ČR!

Pravicové vládě Petra Fialy důvěřuje v současné době stěží 17 % občanů České republiky. V této pro ně nelehké situaci se snaží v Poslanecké sněmovně PČR prosadit zavedení tzv. korespondenční volby pro občany ČR žijící zahraničí.

Chce tak dát hlas zhruba půl milionu občanů dlouhodobě žijících mimo území České republiky a volících převážně pravici, kteří neprožívají naše každodenní problémy – dopady zvýšených cen energií, konsolidačního balíčku, omezovaní zdravotní péče, boje o zachování dostupného školství a každodenní arogance mocných. O dění ve státě by tak měli rozhodovat lidé, kteří v něm dlouhodobě nežijí!

KSČM korespondenční volbu vždy odmítala a odmítá ji i nyní.

V roce 2005 měla stejný názor i ODS. Čas však běží a s tekoucí vodou do bot ODS, potažmo celé vládní koalice, se situace mění. Vládní strany by neměly upravovat volební systém tak, aby krátkodobě zvrátily negativní trend ve vlastních preferencích.

Tak závažná volební změna by naopak měla být předmětem konsenzu napříč celým politickým spektrem! Je očividný úmysl, aby se tento návrh korespondenční volby stal jen předstupněm prosazení korespondenční volby i při klasických volbách na českém území.

Přitom korespondenční volby ve světě působí mnoho problémů, stačí se podívat na opakované prezidentské volby v Rakousku, které zavinily právě pochybnosti týkající se korespondenční volby, široce vnímané byly i spory kolem korespondenční volby v USA při posledních prezidentských volbách. Pro pochybnosti, které vzbuzují, byly korespondenční volby například zrušeny před více než 40 lety ve Francii.

KSČM se, stejně jako mnozí ústavní právníci, domnívá, že korespondenční volba je v rozporu s Ústavou ČR. Není tajná a není ani přímá. Nikdo nezaručí, že volič nebude ovlivňován například svým rodinným příslušníkem či jinou osobou, ani případnou manipulaci s volebními hlasy.

Zároveň, podle názoru KSČM, by právo rozhodovat o dění ve státě měli mít ti, na které mohou učiněná rozhodnutí dopadnout, u občanů dlouhodobě žijících v zahraničí není tento argument naplněn. Z těchto důvodů KSČM korespondenční volbu zásadně odmítá!

Zdroj: ÚV KSČM


KSČM odmítá přijetí eura

S blížícími se volbami do Evropského parlamentu někteří politici začínají opět koketovat s myšlenkou zavedení společné evropské měny euro v České republice. Třenice se nevyhýbají ani účelově vytvořené vládnoucí pravicové koalici SPOLU, která se pod tímto názvem chystá i na evropské volby. Jasný signál však svým prvním novoročním projevem vyslal prezident Petr Pavel, který v projevu napsaném jeho poradci mimo jiné vyzval k jednoznačnému a brzkému zahájení kroků k přijetí eura. S dodatkem, že prý euro je pro naši malou otevřenou ekonomiku "logickou budoucností".

KSČM považuje za skandální, že nejvyšší ústavní představitel České republiky zpochybňuje národní měnu namísto toho, aby byl jejím zastáncem a obhájcem. Neboť kromě jiného je česká koruna v posledních několika letech po švýcarském franku druhou nejvýkonnější měnou Evropy.

KSČM dlouhodobě odmítá přijetí eura. Zachování koruny umožňuje definovat nezávislou monetární politiku. Přijetím eura bychom se vlastní monetární politiky vzdali a delegovali ji na Evropskou centrální banku. To by v uplynulých letech znamenalo ještě vyšší inflaci, vyšší ceny bydlení, hůře úročené vklady v bankách a výraznější pokles životní úrovně obyvatel, než je tomu v současné době. Jak je vidět, za špatný výkon české ekonomiky nemůže koruna, resp. nezavedení eura, ale neschopnost našich vlád.

Euro posiluje nestejnoměrný vývoj mezi zeměmi eurozóny a regiony. Není nástrojem soudržnosti, ale naopak. KSČM klade důraz na ekonomická opatření, která povedou k přibližování životní úrovně českých občanů k nejvyspělejším státům EU a trvale udržitelnému rozvoji.

Především s ohledem na vysoké riziko ztráty zbylé politické suverenity KSČM přijetí eura odmítá. Pro KSČM je otázka přijetí eura natolik závažná, že považuje za nutné, aby o ní občané České republiky rozhodli jedině v referendu!

VV ÚV KSČM


Aby se už nestřílelo do lidí

Následující řádky nemají sloužit ke zlehčování zrůdnosti pachatele střílejícího 21. prosince a nevnímání utrpení, které způsobil nevinným, tedy obětem i jejich blízkým. Snaží se naopak hledat jednu z cest k tomu, aby se podobná krutá tragédie neopakovala.

Projevy odsuzování masových vrahů, soucit s oběťmi, sbírky pro přeživší oběti a zapalování svíček jsou projevy lidskosti, jsou pochopitelné, ale je to málo. Nezabrání to však další možné masové vraždě. A věnuje-li se ve společnosti velká publicita masovému vrahu, velký prostor v médích věnovaný prožívání utrpení obětí a blízkých obětí, stává se to impulzem, vzorem pro dalšího případného vraha. Je zaznamenána řada případů, kdy velká publicita nějaké masové vraždy inspirovala dalšího vraha, aby ji okopíroval. Podíváte-li se na psychologické profily teroristů, masových a sériových vrahů, jsou pestré a víceznačné. V jednom se většinou shodují, že tyto osoby prožívaly dětství v závadném výchovném prostředí, nemají rozvinutou empatii ani soucit.

Vrahem se člověk nerodí To, co se jeví dospělým ve výchově jako banalita, může být pro dítě životně veledůležité. Sem patří citové strádání, psychické trauma (mnohdy rodiče ani nepoznají, že dítě utrpělo psychické trauma), potlačování zlostí, psychické zraňování aj. U citového uspokojování hraje významnou roli hormon oxytocin, je-li uvolňován, vyvolává dobrou náladu a vše negativní se snáší líp. Je-li ho nedostatek, vyvolává to špatnou náladu až deprese, což i u dětí vytváří psychické prostředí pro rozvíjení různých psychických poruch, případně i nemocí. Psychické poruchy a nemoci často spouští tělesné nemoci. Příčiny a následky se řetězí, proto z pohledu rodičů »banalita« u dítěte v raném dětství může vyústit v tragédii v dospělosti.

Často byly pozorovány u pachatelů v jejich dětství nějaké abnormality v chování. Zpočátku to mohou být třeba pouhé projevy citového strádání. Pokud by žili obklopeni lidmi spravedlivými, mírumilovnými a soucitnými, výrazně by se snížila pravděpodobnost pověstné poslední kapky, která spouští vražedné reakce u pachatelů.

Není-li dítě citově uspokojováno rodiči či blízkými osobami, stará se především o vlastní citové uspokojování. Všichni úkladní vrazi se vyznačují péčí především o vlastní prožívání a neschopností soucitu. Naštěstí jen málo citově strádajících osob dospěje ke zvrácenému citovému uspokojování pozorováním utrpení druhých. U jednoho typu masových vrahů zpočátku jde jen o zvrácené citové uspokojování se představou vyvolávání a pozorování utrpení u druhých. Impulzem může být pocit ublížení, ukřivdění, třeba odmítnutí od dívky, pocit nespravedlnosti při špatné známce, pocit sžíravé závisti atd.

Aby tyto představy neustále vyvolávaly slastný pocit, musí se zesilovat, konkretizovat. Opakování týchž představ jsou další kapky. Pak se představy podporují pomalými praktickými přípravami, mapování terénu, pořizování zbraní, výběr času. To již jde o dlouhodobé psychické programování se, třeba po dobu roku. Když je vše do puntíku psychicky naprogramováno, pak stačí nějaká malá kapička a pohár přeteče a představy se realizují v tragédii. Kriminalisté, novináři, veřejnost se zajímají především o onu poslední kapičku, která spustila konečnou fázi, a o ty kapičky, co naplnily pohár, se zajímají málo.

Přitom by mohlo stačit po první kapičce, kdyby pachateli někdo pouze naslouchal či ve správnou chvíli se jen na něho usmál a nedošlo by k řetězení jevů ústících v tragédii.

V psychologických profilech masových a sériových vrahů se většinou neuvádí, že neměli moc rozvinuté sociální schopnosti a dovednosti, že neměli empatii, soucit. Naštěstí dnes v celém světě přibývá preventivních programů zaměřených na pozitivní přínos z rozvíjení schopnosti empatie.

Základním předpokladem rozvíjení empatie u dítěte je citové uspokojování, bez toho se empatie nerozvíjí. Jen málo rodičů umí cílevědomě citově uspokojovat své děti. Ještě méně je schopno rozpoznat příznaky citového strádání u svých dětí, mezi ně patří tzv. zlobení.

Empatii jako prevenci se věnují i mnohé stránky OSN, Úřadu pro drogy a kriminalitu: »Empatie přispívá k sociálnímu povědomí a snižuje šikanu, předsudky a rasismus. Pokládá základy pro spravedlivé mírumilovné a soucitné společnosti.« Avšak stejnou pozornost je potřeba věnovat citovému uspokojování, jako vhodné psychické prostředí pro následné rozvíjení empatie. To se v programech zaměřených na rozvíjení empatie ignoruje, proto nebývají tak účinné, jak by mohly být.

ČR mezi nejméně empatickými Psychologové sestavili žebříček nejvíce empatických zemí světa. Studie zahrnovala vzorek 104 365 dospělých z 63 zemí. Česko skončilo u dna, 55. místo, je tedy devátou nejméně empatickou zemí světa. To nepřímo vypovídá o rozšířeném citovém strádání nejen u dětí. Je velmi důležité ve společnosti věnovat velkou pozornost citovému uspokojování a následnému rozvíjení empatie u dětí:

1. Osoby s empatií se nestávají masovými vrahy.

2. V empatickém prostředí se snižuje pravděpodobnost masového vraždění osobami, které nesou znaky potenciálních pachatelů.

3. Empatičtí rodiče citově uspokojují své děti a následně rozvíjejí empatii u nich, tím předchází rozvíjení psychických poruch, které bývají u masových vrahů.

Dnes prvořadým cílem školství je naučit příští generace základním hodnotám, jako je respekt, integrita, spravedlnost a empatie, aby byly odolnější vůči zločinu, násilným extremistickým ideologiím a drogám, a pomoci jim lépe porozumět problémům, které mohou podkopávat právní stát a povzbudit studenty, aby ve svých komunitách a budoucích profesích aktivně se zapojily do prosazování empatické kultury. Proč se nevěnuje dostatek úsilí pro primární prevenci, odstraňování chyb ve výchově?

Čekáme, až bude hůř?

Tak třeba v Dánsku nečekají, až bude hůř, v rámci primární prevence mají žáci na základních školách hodinu týdně věnovanou rozvíjení empatie. Proč to nemůže být i u nás? Proč to nemůže být v celé Evropské unii? Přínosem většího počtu občanů s empatií je nejen větší bezpečnost, minimalizování násilí včetně domácího, ale projevuje se to pozitivně i v ekonomické prosperitě země. Současným trendem v oblasti lidského kapitálu při přijímání nových pracovníků je upřednostňování těch s empatií. Je to podpůrná cesta ke zvyšování produktivity a kvality práce. Také cesta ke snižování zbytečných ekonomických ztrát ve firmě. Viz současný management. Pro nedostatek empatických pracovníků na pracovním trhu některé firmy organizují v rámci vnitropodnikového vzdělávání programy na rozvíjení empatie. Proč firmy musí nahrazovat to, co mají udělat školy?

Otázky, samé otázky… jejich zodpovězení bude ale zachraňovat životy.

Zdroj: NP, Stanislav HENDRYCH



Česká diplomacie – otevřený dopis ministru Janu Lipavskému

Pane ministře zahraničích věcí!

Nezřídka zdůrazňujete svoji významnou roli na poli mezinárodní diplomacie. Ovšem opak je pravdou. Nikdy v minulosti tomu nebyla Česká republika z hlediska mezinárodní diplomacie tak bezvýznamnou zemí jako je tomu v současné době. Jen několik příkladů z minulosti.

8. dubna 2010 byla na Pražském hradě, sídle římských císařů a českých králů slavnostně podepsána tzv. "Nová" smlouva START, kterou uzavřeli ruský prezident Dmitrij Medvěděv a americký prezident Barack Obama!

V listopadu 1994 přiletěl do Prahy na návštěvu prezident USA Bill Clinton. Zde se tehdy setkal nejen s politiky tuzemskými, ale i slovenskými, polskými a maďarskými a dokonce i se svým českým spolužákem.

V roce 1990 navštívil Prahu jiný americký prezident G. Bush, etc.etc. O tak významných návštěvách může naše nynější diplomacie jen snít. Vysvětlení výše uvedených významných návštěv je překvapivě prosté a jednoduché. Náš ministr zahraničních věcí je osobou, která nikoho v Evropě a potažmo ve světě nezajímá, a nikdo z významných světových politiků k nám nepřijede.
Ale nejen to. Symptomatickou je další skutečnost.. Ukrajina, kterou podporujeme v jejím boji proti Ruské federaci, dosud v naší republice neobsadila místo velvyslance a v dohledné době s tím ani nepočítá. Je to sice vnitřní záležitost Ukrajiny, ale současně názorná ukázka toho, jaký význam naší zemi Ukrajina přikládá. V souvislosti s válečnou rétorikou pana ministra zahraničních věcí směrem k Ruské federaci není nezajímavé připomenout slova dalšího amerického prezidenta Richarda Nixona, která pronesl 3.května 1973:

"Všem národům - přátelům i protivníkům - musí záležet na tom, aby se zachoval mezinárodní systém. Musí mít pocit, že jejich principy jsou ctěny a jejich národní zájmy zajištěny...Pokud mezinárodní prostředí vyhovuje jejich životním zájmům, pak budou usilovat o jeho zachování."

V souvislosti s tím zdůrazňujeme, že náš spojenec - USA vychází z doktríny architekta americké zahraniční politiky a bývalého státního tajemník H. Kissingera, která konstatuje, že USA nemají stále přátele nebo nepřátele, mají jen svoje zájmy. A v návaznosti na to, je třeba podtrhnout, že USA si váží skutečných spojenců, ale pohrdají patolízaly a ctí i své protivníky. Důkazem toho je mj. nedávná návštěva čínského prezidenta a generálního tajemníka KS Číny Si-Ťin - pchinga v USA, která byla těžkou ranou všem našim protičínským arivistům a na kterou nemáte odpověď, takže jste se zahalil do hávu mlčení. S pozdravem Super omnia vincit veritas

Mgr. Petr Dobrý

Jaromír Lohniský

JUDr. Petr Šáda


 Zpravodaj prosinec 2023

Lži jsou základním "pracovním" nástrojem vlády

Odejít do důchodu nejpozději ve věku 65 let, to už zanedlouho platit nebude. Jak plyne z důvodové zprávy Ministerstva práce a sociálních věcí k novele zákona o důchodovém pojištění, lidé narození v roce 1981 by měli odcházet do důchodu až v 67 letech a ti narození po tomto datu ještě později. Již dnes mnozí lidé po šedesátce trpí vyčerpaností a řadou zdravotních problémů. Přitom ještě na jaře letošního roku ujišťoval ministr Jurečka představitele OS KOVO, že se věk odchodu do důchodu zvyšovat nebude!

Byla to tak jen další z mnoha lží a polopravd současné vlády, které dnes věří jen 5 % občanů. Vlády, proti které se vzedmula vlna protestů různých nespokojených profesních skupin, ať již jde například o lékaře či zaměstnance škol.

KSČM, stejně jako stovky tisíc občanů, vyzývá tuto vládu k demisi, neboť vede občany k totálnímu sociálně ekonomickému kolapsu a zoufalství. Vláda současnou situaci nezvládá a veškerou zátěž přenáší na občany České republiky namísto toho, aby se na jejím řešení podíleli ti, kteří na nás vydělávají, tedy energetické firmy, banky, obchodní řetězce, internetoví giganti a další společnosti. Je to i příklad rozhodnutí Energetického regulačního úřadu, které od ledna příštího roku zdraží ceny elektrické energie domácnostem i firmám o desítky procent oproti cenám letošního roku. K tomu si připočtěme následky již přijatého a prezidentem Pavlem podepsaného tzv. konsolidačního balíčku. Jestliže se dnes pohybuje zhruba jeden milion osob v České republice na hranici chudoby, reálně hrozí, že v příštím roce tato čísla porostou.

KSČM má vlastní představu, jak zajistit dlouhodobou stabilizaci důchodového systému, ale i české ekonomiky. Jasně říkáme: Fialo, STAČILO!

VV ÚV KSČM


Stačilo! Koalice KSČM, SD–SN a osobností

Komunistická strana Čech a Moravy představila novou koalici STAČILO! pro volby do Evropského parlamentu.

Koalice je silnou a relevantní opozicí asociální pravicové koalici SPOLU a zaplní tak prázdné místo v levé části politické mapy České republiky.

"Vyslyšeli jsme volání lidí, kteří říkali, spojte se a běžte do toho společně. Máme řadu programových cílů, na kterých jsme se všichni shodli. A jsme zárukou toho, že budou v Evropském parlamentu realizovány", řekla europoslankyně a předsedkyně KSČM Kateřina Konečná, která se stala lídrem koalice STAČILO! Zkušení politici, odborníci s dlouholetou praxí, mladé tváře… Ti všichni se rozhodli podpořit koalici STAČILO!, která si stanovila ambiciózní programové cíle ve prospěch občanů České republiky.

Mezi osobnosti, které se rozhodly kandidovat v této koalici, patří například právník Ondřej Dostál, právnička a mediátorka Jana Turoňová, viceprezident Světové rady míru a místopředseda KSČM Milan Krajča čispecialista v oborech doprava a vodohospodářství Jan Skalický.

Zdroj: ÚV KSČM


Levice musí umět jasně zformulovat sociální otázku

V souvislosti se začínající kampaní k přípravě společnosti na tzv. evropské volby (a perspektivně volby parlamentní) se logicky očekává zvýšená aktivita zejména politických stran a občanských iniciativ především v analytické, koncepční a inspirativní oblasti. Zejména politické strany aktuálně intenzivně hledají potenciální spojence na společnou kandidátku pro volby do Evropského parlamentu.

Viditelná je snaha vést hledání cílů, formulování úkolů a ideové sounáležitosti politickým spektrem tak, aby pokud možno došlo k oslabení levicového bloku jak v rámci integrované Evropy, tak i na vnitropolitické scéně. Někteří z politiků a ideologů pravicových uskupení nepokrytě prohlašují, že volby by měly potvrdit slábnoucí postavení sil autentické levice a pokračovat v procesu jejího »vyzmizíkování«. Devalvace levicové politiky má počátek v převratu z roku 1989, zpečetěn byl v červnu 1999 dokumentem nazvaným třetí cesta. Jeho autoři Gerhard Schröder a Tony Blaire v něm fakticky popsali kapitulaci před globalizací. Lidem vzkázali, aby se raději podřídili globální dělbě práce, neboť jen tak mohou něco získat pro sebe. Podle jejich názoru totiž pracující nemohou globalizaci politicky ovlivnit. Levice na to reagovala převzetím názorů ekonomických neoliberálů. Po své ideologické kapitulaci levicové síly bohužel nedokázaly popsat cíle, které by je odlišovaly od politických konkurentů. Naštěstí proces duševní stagnace zasahuje v nezanedbatelné, a dokonce rostoucí míře síly pravého spektra i síly politického středu. Stručně a ve zkratce lze politickou strukturu státu a jeho činnosti shrnout do teze o neplánované, nicméně reálné sebedestrukci.

Výsledkem je, že »levice« již na počátku nového tisíciletí v podstatě převzala názory ekonomických neoliberálů a prohlubováním příjmových rozdílů. Poté, co následně pochopila, že jde o velmi nebezpečný proces, pokusila se o změnu forem a metod práce akcentací na sociální politiku. Nutno poznamenat, že levicové síly zejména po své ideové porážce koncem minulého století nedokázaly popsat své cíle a volby odpovídající výzvám nového politického uspořádání státu a odlišovaly je od politických konkurentů. Případně byly primární autentické levicové pojmy deformovány. Příkladem může být přetvoření tradičního levicového internacionalismu v nekritičnost a pasivitu vůči důsledkům globalizace. Paradoxní je, že poukaz na možnost i existenciální nutnost postavit se globalizaci ukázal pravicový miliardář Donald Trump. Popletená levice jeho signály nepochopila a kritizovala jako populistu.

Druhou součástí karikatury levicového internacionalismu je vztah k Evropské unii. Zde se její členové zásadně odlišují. Jedni na ni nedají dopustit, ačkoli jde o spolek, ve kterém vládne pevnou rukou konzervativní neoliberální hospodářská politika. Diktát Komise se bez pozdější a dosud neutuchající zásadně odmítavé reakce na Lisabonskou smlouvu nezměnil a v našich podmínkách tvoří zásadní dělicí čáru v naší zahraniční politice, zejména ve vztahu k rozvoji a charakteru evropské integrace jako takové. Podobných závažných změn a přístupů k rozvoji společnosti je přirozeně mnohem více. Deformována je například kategorie rovnosti (zvláště ve spojení s inkluzí, která evokuje možnost rovného zacházení s odlišně schopnými lidmi). Příkladem může být mnohaletý spor o tradiční rodině, kde jde o střet konzervativního pojetí tradičního pojetí rodiny s dalšími variantami rovnocenných možností soužití.

Bez ohledu na posedlost programovou rovností všeho a všech existuje jedna skupina populace nadřazená ostatním. Je to pestrá sebranka těch, kteří rozhodují o tom, co je důležité, a mají vnitřní pocit výlučnosti, resp. tendenci a možnost »projevovat nenávist« třeba proti demokratům v klasickém slova smyslu. Jeho knižním příkladem politické netolerance panující v české kotlině je jednání Petra Fialy, pro kterého každý, kdo má jiný názor, je ruský troll nebo dezolát, proti nimž je povoleno používat jakékoli prostředky jako proti škůdcům společnosti. Demokraticky zvoleným politikům, včetně různých názorových platforem bez ohledu na jejich názory a projevy, když si dovolí nesouhlasit s projevy prezidenta a premiéra, je předhazována škodlivost České republice. Kdo si dovolí zastávat jiné názory než špičky establishmentu, šíří lži a je dehonestován. A politický důsledek? Tradiční levicové strany mají stále menší voličskou podporu a pravicové ztrácejí ve prospěch »populistů«. Pokud jde o levici, opustila svou programovou čistotu a revolučnost, zjevně opouštěná svými bývalými voliči.

Chtějí-li se levicové strany opět dostat k moci, tak musejí pochopit, že jejich voliči nejsou jen ti, kteří mají stejné názory, ale především ti, kterým se vede mizerně, a to v jejich vlastní zemi. Chce-li je levice získat zpět, musí umět jasně zformulovat sociální otázku. Skutečně levicová se musí zabývat odměnou za práci, ochranou vlastních lidí, zahraniční konkurencí podporou sociálně slabých a vyloučených, zajištěním bezpečnosti nižších vrstev společnosti. Prosperující hospodářství není jediným měřítkem dobře fungující společnosti. Příležitost k tomu se nabízí s odcházející hospodářskou krizí a robotizací výroby. S velkou pravděpodobnosti pak začnou ubývat pracovní příležitosti pro málo a průměrně kvalifikované. To bude obrovská sociální, a proto i politická výzva. Dokonce i výzva k záchraně demokracie. Levice má šanci na comeback. Ale nesmí to být levice katedrových mudrlantů, nýbrž levice schopná se sjednotit, postupovat společně, levice, která dokáže zformulovat vlastní programovou identitu.

Zdroj: NP, Ladislav ŠAFRÁNEK, redakčně kráceno



Ekonom Jiří Dolejš: Rozpočet na rok 2024 růstu nepomůže

Při představování konsolidačního balíčku vláda deklarovala, že jeho přijetí umožní snížit schodek státního rozpočtu pro příští rok na 210 miliard korun. V rozpočtu 2024 plánuje schodek 252 miliard. Nebude skutečnost spíše 300 miliard, když část schodku (nejméně 30 miliard) vláda schovává ve Státním fondu dopravní infrastruktury, a kdoví kde ještě?

Vláda Petra Fialy má ambici krotit dluhovou tendenci, protože od roku 2020 se tempo zadlužování opravdu hodně zvýšilo. V roce 2019 činil ještě dluh vládního sektoru 1,6 bilionu Kč (tj. 30 % HDP), aktuálně to je už 3,1 bilionu Kč (tj. 43 % HDP). Podle propočtů vlády má v příštím roce dosáhnout dluh 3,4 bilionu Kč (přes 45 % HDP), tedy se za posledních pět let jeho nominální hodnota více než zdvojnásobila. V EU je zadlužení v průměru na 83 % HDP, ale klesá, kdežto u nás dál roste. Brzdit tento dluh je tedy rozumné, jde o to, jakým způsobem a jak rychle.

Ve snaze dostat dluh pod kontrolu připravila vláda restriktivní nový rozpočet, což znamená určitý pokles výdajů. Při stagnaci příjmů to ale znamená stále vysoký deficit. Plán schodku na letošek byl 297 mld. Kč. Původní úvahy o deficitu na rok 2024 ve výši 210 mld. se ukázaly jako nereálné. Návrh z června už byl 235 mld. a Sněmovna v tzv. prvním čtení nakonec schválila schodek 252 mld. korun. Důsledkem škrtů je i omezená podpora ekonomického růstu, přitom ekonomové, krotitelé dluhů, příliš spokojení nejsou. Skutečný deficit nakonec ovlivní oživování ekonomiky a účinnost výběru daní.

Na veřejné finance má vliv i nová půjčka od Evropské investiční banky (největší v historii ČR), která přes mimorozpočtový Státní fond dopravní infrastruktury podpoří dopravní infrastrukturu. Připomenout lze i stále nedostatečné čerpání fondů EU či uvolňování zdrojů z Modernizačního fondu.

Lze vládě věřit snahu o úspory, když státních úředníků neubývá a političtí náměstci se na ministerstvech jen rojí?

V roce 2024 má po dlouhé době dojít k určitému snížení počtu míst v sektoru organizačních složek státu a příspěvkových organizací. Oproti letošním 499 tisícům míst je plánováno 488 tisíc míst, což je pokles o 2,3 %. K růstu počtu míst dojde jen u bezpečnostních sborů a vojáků (asi jeden tisíc míst navíc). Současně má být snížen objem prostředků na platy o 2 %, tj. o 5 mld. Kč. Při menším počtu míst ale dojde k nárůstu průměrného platu o 2,8 % (44 000 Kč). Vzhledem k předchozí inflaci to nestačí na dorovnání propadu reálných příjmů.

Lidem a firmám se zvýší daně, sníží se tak významně rozpočtový schodek?

Zákon o rozpočtu přímo neřeší daně, to je věc konsolidačního balíčku. Věcné výhrady k balíčku lze shrnout, že opatření nejsou systémová, tudíž dál konzervuje příčiny základní nerovnováhy české ekonomiky s významnými sociálními riziky. Opatření z posledních let bohužel zatěžují více ty chudší. Tohle ovšem opoziční populistická pravice příliš neřeší. Lamentace na růst daní opravdu přichází obecně zprava. Realita je taková, že po inflačním růstu výnosu z daní v letech 2022 a 2023 se celková daňová zátěž příliš nemění. Daňové příjmy v roce 2024 v podstatě stagnují, výjimkou je dočasná mimořádná daň (WFT). Ke snížení deficitu tak přispějí spíše výdaje. Problém je struktura daňové zátěže. Ekonomové už změnu daní v roce 2020 označují za degresivní, k tomu lze přičíst nedomyšlené úpravy zdanění spotřeby a omezení úlev pro zaměstnanecké benefity. Navrácení plateb za OZE na spotřebitele také zasáhne hlavně chudší domácnosti. Zejména chudší většina populace tak těžko přispěje k oživení domácí poptávky.

Ekonomika potřebuje prorůstový rozpočet, snese vládní návrh toto označení?

Vývoj HDP v ČR nás dosud řadí v Evropě na chvost. Vedle Německa to bude i ČR, které letos klesne ekonomický výkon. ČSÚ odhadl pokles HDP ve 3. Q roku 2023 -0,3 %, meziročně to dělá dokonce -0,6 %. Je to opět určité zklamání, příčina je v nižší domácí spotřebě a nižší tvorbě kapitálu. Poklesu čelí i český průmysl. Podle ČNB by měl balíček v příštím roce zpomalit HDP o 1,3 procentního bodu. Současná úroveň sazeb ČNB (7% od července 2022) zchladila investiční politiku firem. Vliv má i situace v Německu, berlínská vláda letos očekává propad HDP -0,4 %.

Optimismus prognóz od MF ČR na rok 2024 klesá. Zatímco v té dubnové byl ještě predikován na příští rok růst reálného HDP v ČR 3 %, tak v té poslední z listopadu má HDP vzrůst už jen o pouhých 1,9 %. Listopadová prognóza ČNB dokonce uvádí růst HDP jen o 1,2 %.

Co byste v rozpočtu změnil, kdybyste měl tu moc?

V atmosféře ne příliš věcného střetu koalice a opozice je strategický dokument určen pouze k naplňování priorit vlády Petra Fialy. Alternativnější úvahy padají pod stůl. Přitom je tu celá řada zásadních výzev, které jsou odsouvány. Počínaje sílící nutnosti modernizace naší ekonomiky včetně perspektivního řešení energetické bezpečnosti. Dále zajištění nejen finanční, ale i sociální dlouhodobé udržitelnosti penzijního systému. A v neposlední řadě ucelená reforma daňového systému. Takže i kdybych v rozpočtu změnil řadu věcí (počínaje větším akcentem na příjmová opatření a konče úpravou výdajů, která nebude erodovat sociální stát), tak téma rozpočtové strategie považuji z perspektivního hlediska za zásadní. To ale zřejmě může přijít až s volbami.

Zdroj: NP, jw, redakčně kráceno


Výbor ZO KSČM přeje všem členům a příznivcům klidné prožití vánočních svátků a pevné zdraví v nadcházejícím novém roce.

Zpravodaj listopad 2023

Komunisté jdou do evropských voleb v koalici STAČILO!

S cílem výrazně posílit suverenitu České republiky, potlačit bující aktivistickou byrokracii EU či zastavit financování válek se dnes Komunistická strana Čech a Moravy stala zakládajícím členem nové koalice pro volby do EP v roce 2024 pod názvem STAČILO!, která je podle nich otevřena spolupráci s dalšími osobnostmi z levicových a vlasteneckých stran a hnutí. Povede ji sama europoslankyně a předsedkyně KSČM Kateřina Konečná.

»Komunisté iniciovali vznik koalice STAČILO! s cílem spojit levicové a vlastenecké strany a hnutí, kterým není lhostejné postavení České republiky v Evropské unii, cenzorské praktiky, vyhazování peněz za zbrojení či neefektivní sociální politika vedoucí k propastnému rozdílu minimálních mezd v rámci EU,« řekla budoucí jednička na kandidátce.

Osobnosti, které budou za STAČILO!, programové cíle či kampaň představí koalice STAČILO! na své tiskové konferenci v pondělí 4. prosince.

Zdroj: NP, ÚV KSČM


Co zbylo ze 17. listopadu 1989?

Asi zklamu ty, kteří od následujícího textu očekávají především hodnocení minulého režimu – tomu byly (a jistě budou) věnovány stohy papíru a ještě mnoho megabytů v online médiích. V tomto případě je důležité udržet si hygienický odstup od mainstreamových médií, která při ohlédnutí se 34 let zpět vidí jen peklo, které nebylo. Můj pohled do zpětného zrcátka je spíše o nenaplněných slibech, kterými »revolucionáři« roku 1989 hýřili na všechny strany.

Tehdy dlouho bobtnající lidová nespokojenost, která přerostla v otevřené vystoupení proti režimu, byla zneužita ve prospěch někoho jiného. Často těch, kteří si to »uměli zařídit« už předtím a k bohatství v nové době si pomohli kontakty z doby předchozí. Těch, kterým šlo jen o vlastní prospěch, především jim prospěšnou restauraci kapitalismu a později i rozdělení Československa na dva slabé státy. Nic si nebudeme namlouvat, spousta věcí se po »sametovém převratu« i povedla. Zlepšila se dostupnost zboží, možnost vycestovat do zemí, kam to předtím nebylo snadné, a člověk si mohl tak nějak více říkat, co si myslí a získat, byť často iluzorní, pocit, že svobodnější.

»Díky, že můžeme« Pravicové heslo, každý rok se opakující během oslav 17. listopadu »Díky, že můžeme«, znamená také to, že člověk může svobodně jako bezdomovec umrznout na ulici, přijít kvůli lichvářům o majetek, dvakrát obracet každou korunu, když se dostane do větších zdravotních potíží, a spousta dalších negativních jevů, které s sebou přináší zdivočelý kapitalismus. Ze začátku to i vypadalo na mnohem svobodnější a spravedlivější politický systém, jenž měl nahradit vedoucí úlohu strany, která už byla přežitá. KSČ koncem 80. let byla duševně prázdná organizace, která se vzdálila původním ideálům bezpodmínečně sociálně spravedlivé společnosti, i občanům, jejichž legitimní potřeby a požadavky velmi často nebyla schopna vyslyšet. KSČ bohužel lidi už neslyšela…Jistá zkostnatělost, neschopnost reflektovat nové trendy a nabubřelost nejvyšších špiček způsobily, že se začala řadovým občanům vzdalovat. Masová organizace, strana všeho lidu, v této době už ale pouze podle statistik a dávno vyprázdněných hesel. Do KSČ již většina lidí často nevstupovala kvůli ideálům, ale pro osobní zisk a výhody. Stávala se čím dál tím víc stranou oportunistické elity, které záleželo pouze na vlastním obohacení. Sama sebe pasovala do role novodobé nadřazené třídy. Vše jdoucí proti základům marxismu v jejich původní nepřekroucené podobě. A tak skončila.

Bohužel, po roce 1989 reformovaná komunistická strana dosud nezískala dostatečnou podporu, aby dostala šanci zkusit to znovu a lépe. A jak to celkově s naší parlamentní demokracií a politickou kulturou dopadlo, už bohužel dneska také víme. Vraťme se k vývoji po roce 89. Pod rouškou boje za svobodu přišel kapitalismus. A s ním i privatizace, rozkrádání, zvýšená kriminalita, nezaměstnanost, ekonomická nesvoboda, sociální nerovnost, pracující chudoba.

První vláda Národní fronty byla nahrazena volnou soutěží několika málo politických subjektů, které jdou jen od voleb k volbám, jsou prolezlé klientelismem, spjaty s bezpočtem korupčních afér a zajímají se o občany jen několik týdnů před volbami.

Je tohle skutečně ta republika, kterou tenkrát lidé chtěli? A použiji otřepané, ale trefné: Za to se cinkalo klíči? Inu, z průzkumu uskutečněného v prosinci roku 1989 vyplývalo, že jen 3 % populace chtěly návrat ke kapitalismu a 52 % bylo pro socialismus s tržními prvky, zatímco 41 % bylo pro pokračování budování socialismu.

Novým elitám to ale bylo jedno a dopracovaly naši zemi až do dnešní podoby. To, co bylo původní ideou 17. listopadu, lidí demonstrujících v ulicích a – kdo ví – možná trochu i budoucího prezidenta Václava Havla, se postupně vypařilo jako pára nad hrncem. Naše země se vydala naprosto jinou cestou, a to cestou zlodějské kuponové privatizace a divokého kapitalismu. Demokracie byla omezena právě na ono volební období, bez možnosti lidového odvolání zaručeného ústavou… Mimochodem přesně tuto změnu ústavy navrhovala již v roce 1990 reformovaná komunistická strana. Navrhovala společenské uspořádání, kde nejenže každý bude mít právo vyjádřit svůj názor, ale zároveň i možnost svým názorem ovlivnit chod společnosti. Přesně to, co v současných mantinelech parlamentní demokracie, kde si jednou za 4 roky hodíme svůj hlas, prostě nejde. Jestli je současný stav to, za co se tehdy protestovalo, nebo už z toho zbyly jen vyprázdněné oslavy vyčerpaného režimu. Možná stojí za to se k ideálům sociálně spravedlivé společnosti, tentokrát už bez nadvlády stranických byrokratů, vrátit.

Zdroj: NP, Pavel Mrštík


Komentář Jana Hájka: Nenávist! Nenávist?

Kdo by neznal příběh Abraháma, Sáry, Izáka a Izmaela. Příběh bratří ze dvou matek a jednoho otce. Izmael, prvorozený, byl ze svého kmene vyhnán i se svou matkou Agar, neboť ta se zprotivila Abrahámově manželce Sáře. A zde začíná příběh o vzniku arabského národa a islámského náboženství, zatímco Abrahám a jeho druhorozený syn Izák šli ve stopách židovské víry. Zde začíná sága, dlouhá historie nepřátelství mezi Židy a Araby. Co je na tom zajímavé, že židovský bůh byl vlastně i bohem Arabů. Byl to totiž on, kdo poradil Agar a ochránil ji i s jejím synem před smrtí. Války mezi Araby a Židy, jsou tedy bratrovražedné války. Stejně jako ta ukrajinská. Války náboženské, teritoriální, a hlavně ve jménu někoho zcela jiného, který je proti sobě štve. Který zavinil toto hluboké nepřátelství někdy záměrně, někdy svojí hloupostí.

Tento svět si rozdělili pod svůj vliv dva bloky. Ten východní, ještě z dob Sovětského svazu, a západní, vedený USA a Velkou Británií zejména. První hrubá chyba se stala v roce 1947. OSN chtěla vynahradit židovskému národu léta utrpení a holocaustu, zejména ze strany fašistického Německa. Vzhledem k tomu, že ač se jednalo o obrovský národ, tento neměl vlastní stát, a tak jim darovala území, které však již někomu patřilo. Žili zde potomci Izmaela, Palestinci. Ti mohli přijmout nabídku OSN a mít zde vedle židovského státu, také svůj stát. Ale Arabská liga to odmítla, neboť absolutně nechtěli přijmout tu možnost, že zde Izrael vznikne. A tak z území, kde židovský stát vzniká, odcházejí, zanechávají zde své majetky a berou si jen to nejnutnější, věříce, že se brzy vrátí. Mladý židovský stát se stal trnem v oku všem arabským zemím. Dne 14. května 1948 byl na tomto území vyhlášen samostatný Židovský stát. Tomu ještě předcházel odchod britských vojsk, které zde měly tak zvaný Britský mandát po První světové válce. Na mladý izraelský stát se vrhlo vojsko arabských spojenců, Jordánska, Egypta, Iráku, Libanonu, Sýrie, Jemenu a Saúdské Arábie. Tato válka skončila postupnými příměřími s jednotlivými státy, které pochopily, že s Izraelem nemohou vyhrát. Izrael samozřejmě využil svého vítězství a rozšířil svévolně své teritorium. Tady padly veškeré plány OSN a vše se odvíjelo z postupných válek. Izrael postupně obsadil celou tuto oblast od Libanonu až na jih k Egyptu. Vznikly zde pouze dva malé arabské ostrůvky. Na jihu v Pásmu Gazy a na západním břehu Jordánu. Nepodařilo se jim však dobýt celý Jeruzalém, který měl mít speciální status pro svou náboženskou rozmanitost, a tak střed a zejména arabské čtvrti zůstaly pod palestinským vlivem. Ještě v 90. letech, kdy jsem tam cestoval, mě překvapil chrám, který sloužil všem vírám.

Po takzvané šestidenní válce Izrael získal i východní část Jeruzaléma, Západní břeh Jordánu a také území Gazy, které patřilo Egyptu. Izrael se v této době pokouší anektovat tato území a zakládat židovské osady. Samozřejmě, že Palestinci, kteří žili na území Izraele, neměli stejná práva jako Židé. Například v případě branné povinnosti nesměli nosit zbraně. Tedy mezi jinými. Na podporu zájmů Palestinců vznikají militantní skupiny, jako Fatah Jásira Arafata, na severu Hizballáh a Hamás. Tyto skupiny, zejména pak Hamás, neustále útočí na Izrael, z počátku to jsou auta s bombami, nebo jednotlivci s náložemi na vlastním těle. Jen čirou náhodou jsem v roce 1995 unikl jednomu z těchto atentátů v autobusu. Ono by se dalo o tomto konfliktu psát a mluvit hodiny a hodiny. Nelze si myslet, že jenom jeden je vinen a druhý nevinen. Ta vina směřuje na obě strany. Ale hlavně na OSN a další mocnosti, které tyto války přikrmují. Jde zde, stejně jako na Ukrajině, o hybridní války, kde umírají nevinní ve jménu globalistických zájmů.

Mnozí čeští politici, novináři a sdělovací prostředky vůbec jsou jako nádražáci. Přešaltují výhybky svého počínání, svých názorů, jak právě velí ta správná demagogie ze Západu. Kdybychom byli mužici Východu, psalo a mluvilo by se o zlých židech. Ale jsme nyní slouhové Západu, neboť ten nás nikdy neuzná za sobě rovné, píšeme a mluvíme o zlých Palestincích. Tedy jsou světlé výjimky, někteří odborníci opravdu hovoří o skutečné podstatě příběhu.

Zdroj: NP, Jan Hájek


Z vystoupení A. Babiše ve sněmovně

"Takže, pane Bendo, prostřednictvím paní předsedající, vy tady sedíte 24 let, tak já se ptám, co jste tady řešili z těch tunelů polistopadové historie naší země (...) Vy jste tady řešili kupónovou privatizaci, Harvardské fondy Koženého? Ty nás stály 100 miliard. (…) Státní banky, které jste nechali rozkrást a které jste následně vyvedli do ČKA, kde jste to rozkradli po druhé.

A co lehké topné oleje.

A konkurs Chemapolu.

A Agrobanka za 50 miliard.

A Bohemia za 20.

A co kauza IZIP, peníze, které skončily někde na účtech ve Švýcarsku.

Proč jste nevysvětlili tento tunel vašim členům ODS!

ČKA nás s tála 230 (236?) miliard.

IPB měla 270 miliard špatných úvěrů.

A co naše předsednictví Evropské unii spojené s kauzou ProMoPro za 180 milionů Kč, které odešly na účty nastrčených firem a které vybírali bílí koně v hotovosti. (…)

A co třeba mimořádná schůze kvůli solárním spekulantům? Celkem Češi - daňoví poplatníci zaplatí kvůli špatnému zákonu zhruba 600 miliard korun navíc za podporu solárních baronů, což je kvalifikovaný odhad Energetického regulačního úřadu. A navíc pět z dvaceti největších solárních elektráren mělo anonymní akcie. Kdopak asi byl jejich vlastníkem? Martin Roman? Nebo Háva od Kalouska? Kmotři? Nebo dokonce někteří poslanci? Nebo samotný Klaus? Když náklady na solární elektrárny začaly prudce klesat, ale podpora ceny garantované státem ne,očekávalo se, že vláda Mirka Topolánka nějak zareaguje. K ničemu nedošlo. Důsledky - jedno z největších tunelů na veřejné prostředky se tak potýkáme dodnes. Za rok 2016 vydá český státní rozpočet na podporu obnovitelných zdrojů téměř 44 miliard, z toho je dotace ze státního rozpočtu 22 miliard a zbytek zaplatí občané.(…)

Dotační podvody. Já se ptám, prostřednictvím paní předsedající, paní Němcové, ta tu sedí 18 let.

Svolali jste mimořádnou schůzi třeba kvůli největšímu dotačnímu podvodu ROP Severozápad, kde byl tehdejší šéf Petr Kušnierz už odsouzen na pět let za to, že si říkal o úplatky? Právě dnes ho soud poslal do vězení na sedm let za ovlivňování dotačních projektů v hodnotě 1,4 miliardy korun. Zajímalo by vás, kdo ho do funkce dosadil? No přece ODS. A pan Kušnierz začal u soudu mluvit - o tom, jak ho ovládala chobotnice vedená lidmi napojenými na ODS. A vysvětloval to tady někdo?

A proč jste ve Sněmovně neřešili privatizaci karlovarské Becherovky? Nebo asi tady všichni trpíte ztrátou paměti. Tak já vám to připomenu. O privatizaci karlovarské Becherovky pravděpodobně rozhodlo to, že vítězná firma měla ve vlastnické struktuře Karla Schwarzenberga přítele finančníka Zdeňka Bakaly, který o několik let později brutálně ovlivnil privatizace OKD a z firmy vytuneloval 110 miliard korun. Vše kolem privatizace Becherovky se odehrálo ve středu 3. září 1997 O přestávce jednání Poslanecké sněmovny. Tehdy se pro strach z parlamentu narychlo sešla Klausova vláda a většinou hlasů upřednostnila nabídku pana Bakaly a Schwarzenberga. (...) Pro tento projekt zvedli ruce všichni ministři za Občanskou demokratickou alianci. Je zvláštní, že členem ODA byl tentokrát taky pan Schwarzenberg. Byť většina Klausovy partaje podle pamětníků upřednostňovala firmu Stock. Nicméně vyhrál tedy pan Schwarzenberg a s panem Bakalou a to přesto, že jejich podnikatelský záměr byl meziresortní komisí vlády označen za nejhorší. Proč jste tedy ve Sněmovně nikdy neřešili podivné okolnosti této pri vatizace, kterou prokazatelně ovlivnila vysoká politika, nikoliv ekonomické zájmy českého státu?


Privatizace OKD. Proč policie nezasáhla, když bývalý šéf Fondu národního majetku Češka podal trestní oznámení a pokusil se tento proces zastavit? Případ OKD je případ bezprecedentního bezcitného vytunelování firmy, kde jeho finančník Bakala a jeho kumpáni díky privatizaci získali a vytáhli z firmy OKD přibližně 110 mld. korun. Ano,vážně110 mld. Korun. Ptám se. Proč nehovoříme o této kauze a jejich důsledcích, která se významnou měrou dotýká státu? Je tu snad mimořádná schůze kvůli tomu? Jasné, že není. Pan Bakala byl přece sponzorem politických stran. Přece ODS a TOP 09. Jen v roce 2010 dal 15 mil. ODS a TOP 09 7,5 mil. A Věcem veřejným 6 mil. Já vás tedy žádám, abyste ty peníze vrátili firmě OKD. Vraťte to horníkům, abychom platili méně pro jejich předčasné důchody, které jsme jim slíbili… atd."

Zdroj: Internet

Není to nic nového, ale docela dobrý přehled pochybných privatizací, včetně privatizace Becherovky, dnes tolik "oslavovaným" knížetem.

Zpravodaj říjen 2023

Komunisté prosazují spravedlivý mír na Blízkém východě!

V souvislosti s aktuální dramatickou eskalací konfliktu na Blízkém východě vyjadřuje KSČM hlubokou lítost nad všemi jeho současnými i minulými civilními oběťmi.
Pro KSČM je řešením konfliktu mezi Izraelem a Palestinou bezpodmínečné dodržování rezolucí Organizace spojených národů a mezinárodního práva, spojené se spuštěním mírového procesu, který ukončí izraelskou okupaci a zaručí právo Palestinců na suverénní a nezávislý stát.
Současná situace jasně poukazuje na důležitost prosazení spravedlivého míru v tomto násilím zmítaném regionu. Toho musí být dosaženo i realizací práva na nezávislý palestinský stát v hranicích ze 4. června 1967 a s Východním Jeruzalémem jako hlavním městem, stažením izraelské armády ze všech okupovaných území, ukončením výstavby ilegálních osad, propuštěním všech politických vězňů a umožněním návratu uprchlíků zpět do své vlasti.
Komunistická strana Čech a Moravy zároveň potvrzuje svou solidaritu se svými partnerskými organizacemi v Izraeli a Palestině, konkrétně s Komunistickou stranou Izraele a jí vedenou opoziční Demokratickou frontou pro mír a rovnost a komunistickou Palestinskou lidovou stranou.

Zdroj: ÚV KSČM


Schválený konsolidační balíček ještě více ožebračí české domácnosti

KSČM naprosto odmítá tzv. konsolidační balíček, který dnes schválila Poslanecká sněmovna. Schválené změny komunisté považují za asociální, zvyšující plýtvání zejména v resortu obrany a dalších. Krizi neřeší, naopak přihrávají šedé a černé ekonomice. Poslanecká sněmovna dnes hlasy poslanců ODS, TOP09, KDU-ČSL, STAN a Pirátů schválila ve třetím čtení tzv. konsolidační balíček. Ten by měl sice dle ministra financí Stanjury snížit deficit státního rozpočtu příští rok o 97 miliard a v roce 2025 o 150 miliard korun, zatíží však rodinné rozpočty o desítky tisíc korun ročně navíc. Jako by nestačilo, že na příští rok již byl avizován růst cen energií o 10 % oproti letošním. Přitom na zbrojení a do resortu obrany potečou desítky a stovky miliard navíc. Schválení pak předcházelo bezprecedentní rozhodnutí stran vládní koalice hlasovat o balíčku bez ohledu na probíhající diskusi k němu.

Schválení balíčku bude mimo jiné znamenat zdražení potravin a dalšího zboží v důsledku sjednocení snížené sazby DPH na 12 % či jeho přeřazení do 21% sazby. Vláda rovněž sáhne pracujícím do mezd tím, že opět zavádí nemocenské pojištění pro zaměstnance ve výši 0,6 % z jejich hrubé mzdy.

Výrazně osekány budou i daňová zvýhodnění benefitů pro zaměstnance a daňové výjimky, kterých je zhruba 600. Avšak místo omezení daňových výjimek vylobbovaných různými zájmovými skupinami se sáhne na ty, které se nepříznivě dotknou obyčejných lidí. Omezí se slevy na manželku/manžela nebo se zruší tzv. školkovné. Výrazně se také zvýší sazby daně z nemovitosti.
Místo progresivního zdanění velkých korporací, které KSČM dlouhodobě prosazuje, bude plošně zvýšena daň z příjmu právnických osob z 19 na 21 %, tedy i těch malých rodinných, které již dnes bojují o pouhé přežití. KSČM prosazuje posílit rozpočty především progresivním zdaněním velkých příjmů a majetku – tři sazby u daně z příjmu fyzických osob, speciální sazbou korporátní daně u velkých firem (sektorová daň na banky, ale také obchodní řetězce a jiné monopoly) a zdaněním spekulativního kapitálu. Je potřeba také provést audit daňových úlev a zrušit úlevy, z nichž profitují různé privátní lobbistické skupiny.

Zdroj: ÚV KSČM


Hazard s českým vzděláváním

Programové prohlášení vlády deklarovalo školství jako svoji prioritu. Poslanci schválili, že učitelé budou pobírat 130 % průměrné mzdy v ČR. Obojí by si zasloužilo potlesk. Jenomže:

Místo vzdělání je pro pravicovou vládu Petra Fialy prioritou podpora válčení. Ve vládou schváleném rozpočtu se totiž zvyšují výdaje pro ministerstvo obrany oproti letošnímu roku o 39,37 miliard, ministerstvo školství dostane přidáno 3,95 miliard, tedy pouze 1,5 %.

Původní návrh počítal s tím, že navýšení platů se bude týkat i ostatních pedagogických pracovníků (školní psychologové, vychovatelé, ad.). Vláda ovšem honem přepsala své programové prohlášení, a ostatní pedagogické pracovníky hodila přes palubu. Podobným způsobem čarovala s výpočtem oněch 130 % pro učitele. Pro jistotu neuvedla, z jakého roku se bude při výpočtu vycházet. Ministr školství Mikuláš Bek (STAN) teď potvrdil, že to bude z předminulého roku, což, jak sám přiznává, je úspornější varianta.

Vypařily se i sliby, že přidáno dostanou nepedagogičtí pracovníci (kuchařky, uklízečky, školníci apod.). Nedostanou nic. Přitom mnozí z nich mají tak mizerné platy, že ředitelé musí dělat psí kusy, jen aby udrželi nebo sehnali kuchařku do školní jídelny. Mezi jiným jejich platy dotují z balíku peněz určených pro učitele. Tato praxe bude pokračovat. Slíbené navýšení platů kantorů má jít totiž pouze do odměn, takže bude záležet na řediteli, komu přidá, či zda je přesype k nepedagogickým pracovníkům škol.

Další hrátky ministerstva školství jsou také nepochopitelné. Povedou k snížení kvality vzdělání a ohrožení chodu škol. Ministr Bek se rozhodl zastropovat počty učitelů, zamezit tak příchodu nových a snížit možnost dělené výuky některých předmětů. To všechno za situace, kdy roste počet dětí, školy se musí popasovat s desítkami tisíc žáků z Ukrajiny, zoufale chybí kvalifikovaní učitelé např. matematiky, fyziky, chemie, IT či cizích jazyků.

Úspory odnesou i již zmiňovaní nepedagogičtí pracovníci škol. Sliby, že na jejich místa se sahat nebude, vzala voda – škrtne se 8 tisíc "neobsazených míst". Proč jsou tato místa neobsazená, proč se ředitelům nedaří sehnat lidi, to ministra, potažmo celou vládu nezajímá. Šetřit se přece musí! Jinak by nebylo na milionové odměny pro spolustranické kamarády, kteří dělají poradce ministrům Fialovy vlády.

Marta Semelová, vedoucí odborné sekce školství ÚV KSČM

Nadešel čas převratných změn světového řádu?

Geopolitické a mocenské rozdělení světa se otřásá v základech. Nemohou za to ale válečné konflikty, nýbrž probíhající změny na poli mezinárodního obchodu. Respektive zatímco jedni ekonomicky vlivní a významní rozšiřují své zájmy právě prostřednictvím konfliktů a mocenského ovládání jiných zemí, druzí přebírají pomalu ale jistě otěže v mezinárodním obchodu a tím i v toku financí a tedy i moci po celé planetě. Řeč je samozřejmě o konkurenci mezi geopolitickým »západem« a zbylým světem prostřednictvím uskupení a iniciativ, jako je BRICS nebo BRI. Během mezinárodního fóra konaného v Pekingu u příležitosti deseti let fungování Nové hedvábné stezky, nebo-li Belt and Road Iniciative (BRI), se sešli představitele mnoha států, aby spolu diskutovali o další spolupráci nejen na úrovní této iniciativy. Mnoho těchto setkání nám bylo předkládáno jako kontroverzní. V celkovém pohledu na mezinárodní politiku i obchod jsou ale tato setkání a spolupráce z nich vyplývající velmi významná a nadčasová. A ten, kdo to nechápe a včas se nezapojí, může jednoho dne zjistit, že mu »ujel vlak«.

Začíná euroasijské století

Na tom, že končí doba nadvlády koloniálních mocností a přichází nové století, kterému budou dominovat hlavně země Asie, se shodli i účastníci kulatého stolu věnovaného Nové hedvábné stezce, který se konal v Praze. »Projekt Pásmo a stezka je o čem se v Evropě nepíše, a v českém mainstreamovém tisku už vůbec,« prohlásil bývalý premiéra České republiky, dnes předseda spolku Nespokojení Jiří Paroubek, který se jako jeden z mála českých politiků Belt and Road Fóra v Pekingu zúčastnil. Ten se konal u příležitost deseti let fungování Nové hedvábné stezky ve světě. »Přitom je to největší současný ekonomický projekt světa, který přináší do zemí třetího světa velké investice k realizaci infrastrukturních projektů, které rozvojové země potřebují. Přináší peníze na investice, aby některé státy, které jsou dosud izolované, jako například Laos, se dostaly z téhle izolace, vybudováním železniční dráhy mezi Čínou a Laosem. Tato iniciativa umožňuje investovat v zapojených zemích a vytvářet nová pracovní místa. Tím lidem přináší zlepšení životní úrovně. Z těchto zemí navíc poputuje nerostné bohatství do jiných zemí, v tomto případě nejen do Číny, ale především do ní, což jí zajišťuje zdroje pro budoucí ekonomický rozvoj ve snaze udržet tempa růstu, která byla vysoká i v těch posledních letech. Je to opravdu věc mimořádného významu,« uvedl Paroubek.

U kulatého stolu, který pořádala Česko-čínská smíšená průmyslová a obchodní komora spolu s mediálním partnerem iportaL24.cz zaznělo, že k červnu 2023 podepsalo 152 zemí a 32 mezinárodních organizací více než 200 dokumentů o společném budování Nové hedvábné stezky. To přináší zapojeným zemím řadu výhod. Například v roce 2022 představoval přeshraniční příliv přímých investic jen do jihovýchodní Asie 17,2 procenta ze všech celosvětových investic.

Podle předsedy představenstva Česko-Čínské smíšené obchodní a průmyslové komory Vojtěcha Filipa je podstatou v současném rozvoji kvalitní mezinárodní spolupráce a projekty, které přesahují hranice států. »Mezinárodní spolupráce může mít i rozměr, který bude znamenat posílení ekonomických vazeb do Afriky, ale i Oceánie a podobně. Tak jako byly významnými projekty v době průmyslové revoluce železnice a silnice, dnes jde o komunikaci v oblasti elektroniky. Čínská lidová republika je světový hráč s mnoha patenty v této oblasti. Ti, kteří spolupracují, jsou nositeli realizace nového pokroku v dělbě práce,« řekl Filip.

Putin v Číně

Jedním z nejhlavnějších hostů fóra tak byl prezident Ruské federace Vladimír Putin. Prezident Si Ťin-Pching poukázal na to, že účast prezidenta Putina na fóru potřetí v řadě dokazuje, že Rusko je důležitým partnerem Číny v mezinárodní spolupráci nejen v rámci Nové hedvábné stezky. V rámci této iniciativy Čína a Rusko spolupracuje nejen na dopravních koridorech, ale také na plynovodu či na vybudování ekonomického koridoru Čína-Mongolsko-Rusko. »Vývoj mezinárodního prostředí plně dokazuje strategický úsudek prezidenta Si Tin-Pchinga, že svět prochází změnami nevídanými za celé století. Rusko je připraveno spolupracovat s Čínou na posílení komunikace a koordinace v BRICS a dalších mnohostranných mechanismech, na obraně mezinárodního systému založeného na mezinárodním právu a na podpoře budování spravedlivějšího a vyváženějšího systému globálního vládnutí,« prohlásil Vladimír Putin. Ve hře je také fakt, že na severu Krasnojarského území bylo díky roztávajícímu permafrostu objeveno několik ložisek vysoce kvalitní nafty. Celkové zásoby těchto polí se odhadují na 2,6 miliardy tun ropy. Všechny mají podle projektových plánů produkovat až 100 milionů tun ropy ročně. Rusko je tak nejen díky plynu, ale i ropě velmi důležitým energetickým partnerem, jehož zdroje umožní jemu i Číně další mohutný rozvoj a obchodní expanzi.

Orbán ví, co dělá

U nás mediálně nejpropíranější evropský představitel státu, který se fóra v Pekingu účastnil, je maďarský premiér Viktor Orbán. Maďarsko je jednou ze zemí, která má s Čínou v rámci iniciativy Nová hedvábná stezka nejužší vazby. Je tak jedním z hlavních uzlů propojení EU s čínským finančním systémem a z hlavních účastníků infrastrukturních a investičních aktivit Číny ve Střední a Jižní Evropě. Již den před rozběhem této konference podepsalo Maďarsko s Čínou pět dohod o spolupráci jak v rámci iniciativy BRI, tak v rámci bilaterálních ekonomických vztahů obou zemí. Dohodly se v nich o podpoře širší škály projektů nejen v těchto infrastrukturách, ale i rozsáhleji v průmyslu, při vědeckém výzkumu a vývoji a navíc i ve finančnictví. Kromě těchto dohod byla podepsána i čtyři memoranda o porozumění zaměřená na vzájemnou spolupráci v průmyslových investicích, na politikách ekonomického rozvoje, zeleného a nízko-uhlíkového rozvoje a na digitální ekonomice. Orbán si také na fóru potřásl rukou s Vladimírem Putinem. Orbán s Putinem jednal v Číně o dodávkách plynu a ropy a také o jaderné energetice. Na základě smlouvy z roku 2014 staví ruský energetický gigant Rosatom v Maďarsku jadernou elektrárnu. Maďarsko tak jako jediná ze zemí EU otevřeně dále obchoduje s Ruskem. Pravděpodobně chápe, že mezinárodní obchod je důležitější pro rozvoj Maďarska, než kopírování názorů, od reality mnohdy odstřižené, Evropské unie.

Spolupráce podle rámců OSN

Kam se řadíme my?

Česká republika se do projektu oficiálně také zapojila 26. listopadu 2015 podepsáním bilaterálního memoranda o porozumění. Ovšem spolupráce zamrzla jen na úrovni domlouvání bližší bilaterální spolupráce. Jsme tak důležitým dopravním vlakovým uzlem, ale to je tak vše. Další výhody z účasti téměř nečerpáme. Celá bilaterální spolupráce je totiž současnou politikou ČR i celé EU prakticky u ledu. Přitom kapacity, prostor i například suroviny, u nás taky máme…

V rámci kulatého stolu o BRI předseda Institutu pro energetiku Ivan Noveský upozornil, že na údajích HDP k paritě kupní síly Čína už předběhla USA a mohutně expanduje. »Země ve světě znají jen dvě cesty k prosperitě. Cesta vykořisťování a agrese, což je cesta kterou se daly Spojené Státy, NATO a bohužel i my, a na druhé straně cesta obchodu a spolupráce, což je cesta, kterou se naštěstí dala Čína, BRICS a další státy. Mě zajímají hlavně energie, což je krev každé ekonomiky. My v podstatě kopírujeme Čínu v růstu výroby energie – ale zásadní rozdíl je v tom, že zatímco Čína buduje přehrady, atomové elektrárny i solární a hydro elektrárny, Česká republika jde cestou likvidace, kdy za posledních 30 let nic vlastního prospěšného nevybudovala,« dodal Noveský jako jeden příklad našeho moderního hospodářského rozvoje.

Přitom BRI je otevřená platforma. »Vítáme připojení všech stran kdykoli. Konkurence, která zde vzniká, by ale podle něj měla být příležitostí, ne hrozbou. »Soutěžení by nemělo být o vzájemném rušení, ale o vzájemné pomoci se zlepšovat. Možná by země mohly mít celosvětovou soutěž o to, kdo postaví více silnic, železnic a mostů pro rozvojové země a kdo postaví více škol, nemocnic a sportovních stadionů pro obyčejné lidi,« dodal s tím, že například BRI a Globální brána EU mohou být sladěny, aby využily naše příslušné silné stránky a pomohly urychlit rozvoj infrastruktury.

Je ale otázkou, zda této nabídky využijeme také my.

Zdroj: NP, redakčně kráceno


Zpravodaj září 2023

Komunisté odsuzují stupňující se asociální politiku vlády

Petr Fiala v zoufalé snaze zmírnit odpor občanů České republiky k asociálním krokům, které vláda představila Poslanecké sněmovně ve formě konsolidace veřejných financí, veřejně prohlašuje, že díky krokům vlády klesla inflace pod 10 % a že návrhy tzv. úsporných opatření běžná rodina skoro nepocítí. Komunisté striktně odmítají propagandistická tvrzení předsedy vlády, která se rozhodně nijak nezasloužila například o pokles cen elektřiny a plynu na burzách či pokles cen pohonných hmot. Oproti roku 2020 se ceny zboží a služeb v ČR zvýšily o třetinu a na původní výši se již nikdy nevrátí. Přiblížily se tak 90 % průměru EU, ačkoliv naše mzdy za průměrem EU zaostávají daleko více. Reálné mzdy pak v ČR klesly o 8,5 %…Je tedy zřejmé, že samochvála Petra Fialy rozhodně není na místě. KSČM zároveň odsuzuje vládní snahu utajit dopad tzv. úsporného balíčku na pracující a na nejzranitelnější skupiny obyvatel, tedy seniory, zdravotně postižené a mladé rodiny s dětmi. Tvrzení Petra Fialy, že se běžné rodiny asociální škrty dotknou jen velmi málo, považují komunisté za hanebný a lživý cynismus.
KSČM dlouhodobě navrhuje, aby stát řešil propad veřejných financí takovými kroky, na kterých se budou podílet především ti nejbohatší.

KSČM mimo jiné požaduje:
• Progresivní zdanění fyzických a právnických osob
• Zamezení odlivu kapitálu z České republiky
• Zavedení sektorové daně
• Zavedení daně z luxusu
• Zavedení miliardářské daně
• Snížení výdajů na zbrojení
• Sloučení zdravotních pojišťoven a ponechání pouze jedné
• Zrušení podpory politických neziskovek
• Redukci počtu ministerstev

Zdroj: VV ÚV KSČM


Schválení "obranné" smlouvy je zradou na občanech ČR!

Poslanecká sněmovna schválila tzv. obrannou smlouvu mezi ČR a USA.
Po Senátu, který tak učinil již v minulém týdnu, chybí k definitivní ratifikaci této smlouvy
jen podpis prezidenta Petra Pavla. KSČM vyzývá prezidenta republiky, aby svůj podpis pod
tuto smlouvu nepřipojil a odmítl ji.

Uzavření tzv. obranné smlouvy neměla ve svém volebním programu žádná z politických
stran, které jsou v Poslanecké sněmovně zastoupeny, a tudíž k jejímu vyjednání ani schválení
neměly žádný mandát od občanů České republiky. Přesto se jejím schválením parlamentní
strany vzdaly značné části svrchovanosti České republiky.

Schválené doprovodné usnesení, které prosadilo hnutí ANO a jež mimo jiné lživě konstatuje,
že dohoda přispívá k prohloubení spolupráce s USA a vyšší bezpečnosti České republiky a
neopravňuje rozmístit na našem území jaderné zbraně ani u nás budovat americké vojenské
základny, je jen alibismem Andreje Babiše. USA na našem území nepotřebují mít vlastní
základny, neboť smlouva jim umožňuje využívat ty naše a v rámci nich si budovat své
objekty, kam nebudou mít české orgány žádný přístup a nebudou mít nad nimi kontrolu. Na
to, jaké zbraně zde pak budou USA skladovat, nebude mít naše republika žádný vliv!

KSČM protestuje proti schválené "obranné" smlouvě a důrazně ji odmítá. Tato vazalská
smlouva nepovede k větší bezpečnosti České republiky, jak její přívrženci prohlašují, ale
naopak se z České republiky stane legitimní cíl nepřátel USA a naše území může kdykoli
sloužit k agresi USA proti jiným zemím!

Hnutí ANO svým hlasováním pro tuto smlouvu ruku v ruce se současnou asociální
pravicovou vládou Petra Fialy, včetně ministryně války Jany Černochové, opět ukázalo, že
nepředstavuje žádnou skutečnou alternativu. Svým postojem navíc zradilo většinu občanů,
kteří mu ve volbách dali svůj hlas.

Zdroj: vedení KSČM


KSČM vyzývá odboráře ke spolupráci

Pokles reálných mezd, drastické zdražování, nárůst chudoby, navýšení věku odchodu do důchodu, nedostupné bydlení a snaha o další zpoplatnění zdravotní péče – to je vizitka současné pravicové vlády ODS, KDU-ČSL, TOP09, STAN a Pirátů.

Snad jedinou oblastí, které se nedotýkají vládní škrty, jsou platy politiků a výdaje na zbrojení.

KSČM s takovým přístupem, který je v zásadním rozporu se zájmy pracujících, rozhodně nesouhlasí!

V reakci na to, jak dnešní vláda likviduje sociální jistoty a útočí na pracující a nejvíce zranitelné občany, vyhlašují jednotlivé odborové svazy stávkovou pohotovost. KSČM od počátku podporuje veškeré protivládní aktivity odborů a obrací se na všechny jejich členy s výzvou ke spolupráci!

KSČM považuje odbory za klíčovou organizaci pro obhajobu zájmů pracujících, a to nejen na pracovištích. Je proto správné, pokud se právě odboráři přidávají k organizování protivládních protestů, demonstrací a stávek (a to včetně případné generální stávky), na kterých jsou komunisté připraveni spolupracovat.

I v rámci společného zápasu proti současné vládě hodlá KSČM usilovat o zvyšování mezd, prosazení důstojných důchodů či zajištění bezplatného školství a zdravotnictví.

Neváhejte nás proto kontaktovat!

Zdroj: VV ÚV KSČM


KSČM požaduje svobodu pro ukrajinské komunisty!

Čeští komunisté dlouhodobě odsuzují zákaz Komunistické strany Ukrajiny a požadují ukončení všech protikomunistických represí a perzekucí na Ukrajině a okamžité osvobození bratrů Kononovičových.
Na pozadí probíhajícího konfliktu na Ukrajině totiž dochází v této zemi k soustavné a brutální represi namířené proti komunistům a antifašistům. Jejími oběťmi jsou i první tajemník Leninského komunistického svazu mládeže Ukrajiny Michail Kononovič a jeho bratr Alexandr.
Oba bratři byli v zimě minulého roku zatčeni příslušníky tajné Služby bezpečnosti Ukrajiny, lživě obviněni ze špionáže a následně dlouhé měsíce nespravedlivě vězněni. Důvodem jejich perzekuce je zcela zjevně jejich aktivita v ukrajinském komunistickém a antifašistickém hnutí.
V současnosti jsou bratři Kononovičovi v domácím vězení, kde jsou denně vystavováni šikaně ze strany policie a Služby bezpečnosti Ukrajiny. Situace se natolik vyhrotila, že se v těchto dnech nacházející v přímém ohrožení života, protože je příslušníky ukrajinské policie opakovaně zveřejňována výzva k jejich zavraždění s udáním místa jejich bydliště. Po celém světě v této souvislosti nyní probíhá solidární kampaň požadující svobodu pro bratry Kononoviče. K této mezinárodní iniciativě se připojuje také Komunistická strana Čech a Moravy, která zároveň znovu deklaruje, že je plně solidární s komunisty a antifašisty Ukrajiny.

Vedení KSČM

Vstanou noví Babišové? Aneb Proč je teď hnutí ANO třeba říci NE

Říká se o popularitě, že je to »mrška nestálá a vrtkavá«. V politice toto rčení platí dvojnásob. Ve svém článku se pokusím rozvíjet a filosoficky analyzovat svou domněnku o tom, že »největším protivníkem Andreje Babiše bude znovu čas«. Skoro bych zde použil parafrázi z názvu jednoho kriminálního filmu: Čas nepracuje pro Babiše. Proč mám ten pocit? A kdo příště sesadí lídra hnutí ANO z trůnu politické obliby? Vstanou snad jednou noví Babišové? Nebo se dokonce probudí spící proletariát a otevře oči? Chopí se »kormidla dějin« už konečně radikální levice? Společnost už se naštěstí překlápí doleva, akorát o tom ještě sama neví…

Kdo se trochu pohybuje v oblasti marketingu, ví, jak funguje tzv. mýtus popularity. Celá kampaň hnutí ANO a jejího lídra, úspěšného miliardáře se spornou privatizační minulostí, byla z hlediska marketingu připravena naprosto brilantně. Nejsme jako politici! Jenže tato marketingová strategie nikdy neplatí v dlouhodobém horizontu. A v tom tkví Babišův problém.

Andrej Babiš obratně využil frustrace široké veřejnosti směrem k tezi, která generalizuje celé období od roku 1989 v naší zemi. Krize u nás trvala podle Babiše nikoli pět či deset let, ale rovnou dvacet čtyři let. Tenkrát. Znamená jeho výrok snad skutečnost, že před rokem 1989 zde tedy bylo vše v pořádku? Věděl Babiš velmi dobře, že předlistopadový režim u zkušenějších voličů představuje a symbolizuje jistou kredibilitu? Chtěl Babiš už dopředu vyluxovat tradiční voliče KSČM?

To, co v jeho vládě prosadila levice, si přivlastnil Babiš. Levici přitom poslal na smetiště dějin. A levice mu při tom ochotně sekundovala, jako by si pod sebou sama podřezávala větev… Tím Babiš získal pár let navíc. Za své kardinální nepřátele si tehdejší ministr financí chytře zvolil dva krajní maskoty – ekonomické průšviháře spjaté s divokými devadesátkami – Klause a Kalouska. Dnes je to Fiala. Anebo není? Čím je Fiala jiný než Babiš?

Zajímavé je povšimnout si faktu, že Klaus i Kalousek se v jistém dobovém kontextu těšili stejné důvěře a oddanosti širokých mas jako v předposledních parlamentních volbách Andrej Babiš. Kdo věřil Klausovi nebo Kalouskovi, ten se hořce zklamal. Ale Babišovi věří. Babiš je (prý) jiný než Klaus/Kalousek. Babišovi (prý) nejde o peníze, bohatý Babiš (prý) totiž nemá zapotřebí krást. Stačí to však?! Proč se dnešní proletář identifikuje se svým vykořisťovatelem, kterého navíc pokládá za »svého spasitele a dobrodince«?!

Úděl spasitele věcí veřejných na sebe před dávnějšími lety vzaly i Věci veřejné. Jak to dopadlo, víme dnes všichni. Čekání na »politického mesiáše«, »deratizátora Augiášova chléva«, je jako čekání na Godota. Pramení z něj víra a naděje, strach, skepse, beznaděj, zoufalství. Ale Godot stále nepřichází. A v té absurdní hře vystupují také otroci jako v dnešních hrách globalistů…

O tom, jak funguje přerozdělování peněz z různých veřejných fondů do soukromých firem pod taktovkou státu a ministerstev, není třeba vést obšírné disputace. Stejně tak o tom, že stát není totéž co firma, a že tzv. firemní kulturu nelze naroubovat na všechny aspekty života společnosti. Ano, bude líp! Tak znělo hlavní krédo Andreje Babiše. Bohužel, nebo možná spíše naštěstí, ani v tržní společnosti není vše ke koupi!

A právě onen rozpor mezi babišovskou firemní praxí a sociální či duchovní dimenzí společnosti je příčinou soudobého marasmu České republiky. Andrej Babiš u nás zavedl ideovou a ideologickou anomii. Pokud něco není firemně měřitelné, najednou nevíme, co s tím. Možná nakonec dojde k totální ideové vyprázdněnosti politiky. Apolitické marketingové partaje zůstanou, ač jednotlivé, ideově bezobsažné politické strany budou tvořit jen jakousi améboidní hmotu (améboidní = podobný měňavce – pozn. red.).

Pominu pomluvné články o rádoby »neo-normalizační buržoazii«, jež má údajně tvořit základní pilíř Babišova hnutí, a raději přejdu k otázce, jestli v poslední době neprožíváme cosi jako »novou normalitu«. Politicko-ekonomická kultura byla nastavena pro společnost tak, že »za určitých podmínek při dostatečné rezignaci na neměřitelné hodnoty (př. morálku) lze prožít relativně pohodlný život«. Kdo si však dovolí »dělat problémy«, může být krutě odejit. Nezapadá. »Támhle jsou dveře.« »Každý je nahraditelný.« »Uděláš to pro firmu ty, nebo to udělá někdo jiný místo tebe!«

Jelikož se společnost (organický, leč vnitřně diferencovaný celek) opravdu nechová jako poslušný firemní zaměstnanec, vyvstanou Andreji Babišovi v budoucích výzvách příštího dění nové, nepředpokládané překážky. Možná, že v samém paradoxu dějin proti němu vstanou jeho vlastní klony, které budou oplývat jinými nástroji a jiným, specifickým, neokoukaným marketingovým šarmem. A tak si dovolím položit řečnickou otázku: Až se lidem bude zdát, že »líp pořád není«, a kobliha jim coby skromná cena útěchy nepostačí, (vy)vstanou noví Babišové?

Právě teď a právě tady se naskýtá šance pro znovuzrození radikální vlastenecké levice. Musí to však být renesance takové levice, která se nenechá koupit, která nebude poníženě sbírat »drobky hozené pod panský stůl« a která sama nebude prostituovat oligarchům a nadnárodním korporacím!!! Musí to být levice s jasným a čitelným ideologickým programem.

»Příští Babiš« bude mít vlastně už jen dvě možnosti: Buďto si nás koupí všechny, nebo nám nabídne sociální partnerství postavené na družstevním principu. Ale jelikož je Babiš pravičák, tak bude bohatým dávat a chudým jen slibovat.

Anebo přijde něco mnohem horšího?! Jestli se kormidla dějin chopí Piráti … čeká nás nová loupež tisíciletí! A jestli se Babiš spojí s namyšlenou ODS… Proč jen si tradičně levicový volič nepřizná, že je Babišovo ANO pravicové až běda?! A proč mu neřekne své jasné a jednoznačné ne? A také se ještě ptám: Ono slavné Babišovo »řídit stát jako firmu«, nechtěl tím Andrej Babiš říct, že stát považuje za svou korporaci?!

Babiš už se zcela odkopal. Nechat si požehnat své příští vládnutí imperiální Amerikou! Ach, co je na něm tedy jiného než na pětikolce? Babiš potřebuje sloužit Amíkům. On potřebuje je a oni zase jeho. Proto hlasoval pro tu vazalskou, prý »obrannou« vojenskou okupační smlouvu s USA!

Ostatně, jak už pravil pekařův císař Rudolf II. v podání Jana Wericha: "A My se teď jdeme historicky znemožnit…"

Zdroj: NP, Marek ADAM

Zparavodaj květen 2023

Komunisté vyzývají k aktivnímu odporu proti vládě

Vládě Petra Fialy stačilo pět set dní na to, aby dovedla zemi k jedné z historicky největších inflací, nekontrolovanému růstu cen energií, potravin a služeb a aby zbavila naši zemi suverenity zpřístupněním jejího území pro dlouhodobý pobyt amerických vojsk. To vše za soustavného bezostyšného lhaní o tom, že nechystá zvyšovat přímé daně či zvyšovat výdaje sociálně slabým.
Vyvrcholením její činnosti je představení dalšího balíku asociálních kroků, jejichž důsledkem bude destrukce penzijního systému, zvýšení daňové zátěže, zásadní zvýšení věku odchodu do důchodu, zvýšení nákladů na bydlení, dramatické zvýšení odvodů pro živnostníky, snížení státní podpory stavebního spoření a řada dalších opatření, které vláda postupně odkrývá a které se mají dotknout zaměstnanců, rodin žijících na hranici příjmové chudoby, seniorů i tělesně postižených.
Komunisté proto vyzývají k aktivnímu odporu proti vládě. "Vyzýváme občany České republiky, kterým není lhostejné, jakým způsobem ovlivňuje vláda Petra Fialy jejich životy, kterým není lhostejné, že se budou muset ještě více uskrovnit či dokonce zadlužit, kterým není lhostejné, že se vláda rozhodla zvýšit finanční zátěž především u zaměstnanců a nízkopříjmové skupiny obyvatel, aby se zapojili do organizovaných protivládních protestů," říká europoslankyně a předsedkyně ÚV KSČM Kateřina Konečná. "Vyzýváme odboráře, aby se organizovali na pracovištích a požadovali vyhlášení stávkové pohotovosti, vyzýváme zaměstnance, aby se organizovali proti destruktivní politice současné vlády!," dodala Konečná. Komunisté vyzývají k aktivnímu protivládnímu odporu i formou podepisování petic či zasíláním protestních e-mailů na adresy jednotlivých ministerstev.
KSČM připravuje řadu protivládních demonstrací, první z nich proběhnou již 17. května v Klatovech a 18. května v Kroměříži. Komunisté zároveň vystoupí 6. června 2023 na půdě Poslanecké sněmovny ve veřejném slyšení k petici proti zvyšování věku odchodu do důchodu, pod kterou se podepsalo již více než patnáct tisíc lidí.

Zdroj: KSČM


KSČM zásadně odmítá "obrannou" smlouvu s USA

KSČM důrazně odmítá uzavření tzv. obranné smlouvy mezi ČR a USA, které schválila vláda P. Fialy. Ta musí být nejen schválena oběma komorami Parlamentu ČR, kde má většinu současná pravicová vládní koalice, ale také ratifikována prezidentem republiky. Nutné je zdůraznit, že žádná z vládních stran neměla uzavření této smlouvy ve svém volebním programu a není obsažena ani v koaliční smlouvě či programovém prohlášení vlády. Vláda tak rozhoduje za zády občanů ČR.

Smlouva upravuje podmínky pro pobyt amerických vojsk na území České republiky. V podstatě je zbavuje jakékoli odpovědnosti a Českou republiku kontroly nad nimi, bez možnosti jednostranně toto ujednání vypovědět po dobu dalších deseti let. Americké jednotky a vojenská technika budou moci přijíždět na území České republiky bez jakékoli naší kontroly. Fakticky zde mohou být bez našeho vědomí umístěny jaderné zbraně a další zbraně hromadného ničení. Neuvěřitelný je i rozsah zabraného území – omezení státu i občanů bude významné, až neodhadnutelné. Česká republika se tak zcela zbavuje kontroly nad tím, co se na našem vlastním území bude dít. Nejde o smlouvu, která by měla přispívat k mezinárodnímu míru a stabilitě a prohlubovat spolupráci v oblastech obrany a bezpečnosti. V prvé řadě v ní jde o to, aby zde Spojené státy mohly bezplatně a beztrestně působit a zvyšovat svou kontrolu nad dalšími státy. Přijetí této smlouvy Českou republiku zbavuje zbytků suverenity a také formálně zakotví nerovnoprávné postavení ČR vůči USA. "Obranná" smlouva není prospěšná pro Českou republiku a její občany, ale pouze a jenom pro Spojené státy americké a jejich zájmy.

KSČM vyzývá občany ČR, aby se připojili k jí iniciované petici proti přítomnosti cizích vojsk na území naší republiky a k odmítnutí rozmístění cizích základen a zároveň se účastnili demonstrací proti této tzv. obranné smlouvě. Zopakujme úspěšné tažení proti výstavbě americké radarové základny v Brdech. V letech 2007-2009 její umístění odmítlo, nejen v rámci mohutných demonstrací, svými podpisy několik set tisíc občanů ČR!

VV ÚV KSČM


Bludy redaktora Šafra

Zkuste si vyvěsit na svůj dům nebo na okno svého bytu ruskou vlajku. Hned budete označeni za proruské dezoláty a může to také skončit před soudem a obviněním ze schvalování genocidia. Vyvěste si ukrajinskou vlajku a budete označeni za správné zastánce politiky EU, NATO a našeho velkého spojence USA. Co na tom, že tím veřejně vyjadřujete podporu státu a režimu, který uctívá válečného zločince, fašistu Stepana Banderu, nacistické bojové formace Azov, Pravý sektor a další začlenil do své armády, zakázal všechny politické strany s výjimkou jedné (Zelenského Sluha národa), zavedl cenzuru atd. Ale to je podle oficiální zahraniční politiky české vlády v pořádku, a dokonce ty hrdlořezy cvičíme v našich vojenských prostorech.

Lokajství při šíření nenávisti k Rusku a ruskému národu nezná mezí. Nejnovějším důkazem je naprosto ostudný komentář uveřejněný v deníku Forum24.cz. Jen pro pořádek: toto periodikum je financováno ODS, přesto žádá na svých stránkách o finanční dary pro »nezávislou žurnalistiku«. Prapor nestoudného překrucování událostí a dějin nese hlavně šéfredaktor této obskurní tiskoviny Pavel Šafr. V květnových dnech, kdy si opět připomínáme osvobození Československa Rudou armádou (padlo zde 140 tisíc vojáků) a americkou (ztráty 116 vojáků), si dovolil Šafr naprosto dehonestujícím způsobem označit toto výročí za »jeden z nejodpornějších svátků totalitního režimu«. Žádá, tak jak je to u dnešních přepisovačů historie typické, revizi historie, a osvobození Rudou armádou označuje za blud.

Pochybuji o duševním zdraví autora tohoto blábolu, v opačném případě je vysvětlením pouze mrzký žold ve službách někoho jiného. Šafr ve svém hloupém zaujetí a nenávisti popisuje, že naše města hyzdí obludné sochy našich osvoboditelů a tvrdí např., že socha v Ostravě znázorňuje v podstatě hajlujícího sovětského vojáka. Tyto výplody jsou už za hranou a Šafr by se neměl divit, kdyby na něj bylo podáno trestní oznámení. Doufejme, že se tak stane. Tvrzení, že díla tzv. socialistického realismu jsou jako přes kopírák podobná monumentům nacistické třetí říše, chce silný žaludek. Ta žlučovitost autorova textu je do nebe volající. Šafr pomíjí základní fakta dohod spojenců v Jaltě, Teheránu a Postupimi o poválečném politickém uspořádání v Evropě a pro něj debata »o údajném osvobození Československa je už takřka zbytečná«. Šafr má ve všem jasno včetně paktu Molotov–Ribbentrop, jeho důvodech a konsekvencích. Jasno má ve všech vojenských operacích na konci války a mj. »…převelení sovětských jednotek v květnových dnech roku 1945 z Německa směrem na Prahu mělo jediný smysl. Stalin chtěl symbolicky ovládnout Československo, aby ho nenechal západním spojencům. Výsledkem pak nebylo žádné osvobození, nýbrž jen další znásilnění Československa…« Prostě expert na slovo vzatý. »Pomníky se jmény konkrétních padlých vojáků mají stále svůj smysl a zaslouží si úctu. Ale pomníky rudoarmějců do veřejného prostoru nepatří. Připomínají Stalinovo dobytí naší země a jsou urážkou naší národní hrdosti. Patří do muzeí s patřičným komentářem,« tvrdí Šafr. Tak by také v této souvislosti mohl napsat komentář např. o tzv. Kancléřském aktu mezi poraženým Německem a USA, který je tajný a platí dodnes. To se však už do krámu nehodí.

Naše Pravda: Vladimír SLOBODZIAN


Bez vašich poplatků

Již několik měsíců se na obrazovkách České televize objevuje u vybraných pořadů nápis: »Bez vašich poplatků by tento pořad nevznikl.« K němu se přidává i poděkování, že je platíme. Ostatně, málokomu se podařilo uniknout této platbě, určené zákonem, a přitom se v pohodlí domova dívat na televizi. Před zvlášť populární pořady, jakými jsou třeba Toulavá kamera či vědomostní soutěž Kde domov můj, jsou ještě zařazovány »upoutávky« stejného ražení s jejich moderátory.

Jistě mnohé diváky napadlo, že jde o kampaň před zvýšením televizních poplatků. Až Rada ČT zvolí nového generálního ředitele, tento záměr bude jistě realizován. Podle kandidátů na červnovou volbu lze soudit, že se ale nezmění to, co řadě diváků nejvíc vadí. Totiž nevyváženost zpravodajství a politických diskusních pořadů. Vedení ČT neriskuje, aby zmíněný slogan připojovala právě ke zpravodajství, protože se nechce dočkat zvolání typu: »A to by bylo dobře!« Příkladem může být vleklá válka na Ukrajině. Trvalo dlouhé měsíce, než si v ČT dovolili ke zprávě ukrajinského prezidenta o úspěších jeho vojsk špitnout, že to nejde ověřit z jiných zdrojů. Jako by novináři nevěděli, že ve válce nejde důvěřovat ani jedné ze stran. Už Napoleon zdůrazňoval význam propagandy, která se vyrovná několika plukům. Zřejmě pod tlakem propadu důvěryhodnosti ČT a možná i našich spojenců v NATO, kteří potřebují pro umístění amerických vojsk na našem území vyvolat u obyvatel strach, nikoli pochyby, se v ČT osmělili občas zařadit i jinou zprávu než výroky V. Zelenského. Nicméně po internetu stejně koluje jízlivé podotknutí: »Nevěřím, že vypnuli všechny dezinformační weby, neboť ČT stále vysílá.«

Dobrá, ve válečné propagandě je obtížné se orientovat. Požadavek vyváženosti by ale měl platit pro domácí politiku. Nestačí k vystoupení vládních představitelů připojit větičku od Aleny Schillerové z ANO, jak se zřejmě redaktoři ze zpravodajství domnívají. Spíše je na nich patrné okouzlení z moci, kterou mají. Projevilo se to znovu při letošní prezidentské volbě, kdy se ČT výrazně podílela na zvolení Petra Pavla. Dál ho sleduje na každém kroku, aby vytvářela obraz skvělého státníka. Petr Pavel sice verbálně odmítá kult osobnosti, ale zdá se, že prakticky je s tímto postupem srozuměn. Vláda jeho podporu potřebuje a on by měl přece splácet tu její. Navíc ČT v diskusních pořadech, včetně tzv. průzkumů volebních preferencí, dělá vše pro to, aby zabránila společnému postupu levice. Pravice se na koalici Spolu dohodla, ale podobný postup na levici by mohl zmařit plány na její dlouhodobou nadvládu. A zatím se to, nutno přiznat, daří. Televizní poplatky ale neplatíme za několik oblíbených pořadů, ale za celou veřejnou službu, od níž očekáváme víc než oslavu pravicové politiky.

Naše Pravda: Miroslava MOUČKOVÁ


Korunovace? Divadlo za miliony liber v době krize

Tak máme za sebou zase jedno pořádné divadlo. Dokonce ještě větší, než byl pohřeb vloni zesnulé britské královny Alžběty II. A když divadlo, tak samozřejmě zase z Londýna, nikoli ovšem z muzikálového West Endu, ale zase z jednoho z těch »hoch« církevních svatostánků, kde byl korunován Alžbětin nástupce, její syn Karel III. Ano, ten Karel III., který coby princ Charles bezostyšně lhal při své první svatbě, aby po letech trýznění své choti nakonec donutil celým světem milovanou princeznu Dianu k rozvodu, protože nikdy nepřestal milovat svou celoživotní lásku Camillu. Karel III. má bezpochyby jedno plus – a to svůj vztah k přírodě, k umírající planetě, na druhou stranu kromě pár charit a podpory několika projektů nikdy nešel proti kapitalistickému systému jako takovému, systému, který má na současné krizi ekonomické, sociální, energetické i ekologické největší podíl. A tenhleten Karel III. byl v sobotu 6. května církevními preláty pomazán, aby jako jakýsi pokračovatel Ježíše Krista (tak nějak to tam říkali), tedy jako pokračovatel vlastně historicky prvního komunisty, utvářel z pozice svého nového úřadu život v míru a blahobytu. Nový král přijal rovněž ostruhy cti a odvahy, aby byl statečným zastáncem potřebných. Tak se budeme těšit!

Mega masáž

Vůbec jsme byli svědky neskutečné masmediální masáže na všech třech hlavních českých televizních kanálech i mimo ně. Už v předvečer korunovace moderátorka Televizních novin na Nově dojatě oznamovala, že »Londýn zažil mimořádnou událost, když král Karel III. vyšel ze svého paláce, aby se osobně pozdravil se svými poddanými«. No jo, ale proč vlastně mimořádnou? Vždyť to by měl dělat automaticky, denně, aby od těch svých poddaných zjišťoval, co je trápí a v čem by jim mohl pomoci. Jak ho k tomu při korunovaci vyzvali právě ti církevní činitelé, co mají obvykle plná ústa Krista, ale skutek utek! Nova pak již od pátečního večera odpočítávala čas od začátku korunovace, skoro 11 hodin dopředu, jako kdyby šlo o pro Čechy, Moravany a Slezany nějakou zásadní dějinnou událost a ne jen o show pro davy, navíc show cizího státního útvaru. Celou sobotu jsme byli přesvědčováni, jak celá Británie, ba celý svět se po sedmdesáti letech dožívají nejdůležitější události našich životů, jak se během celodenního přenosu nesmíme jít pomalu ani vyčůrat, aby nám něco podstatného neuniklo.

Realita je ale poněkud jiná. Zdaleka ne všichni Britové měli sobotu za nejdůležitější den svých životů. Část z nich naopak na Trafalgarském náměstí dala jasně najevo, že král Karel III. není jejich králem. Toto heslo měli na tričkách, transparentech i samolepkách. Přítomní podle serveru České noviny zmiňovali různé argumenty pro pád monarchie, hlavně ale kritizovali nedemokratičnost systému s dědičnou hlavou státu a nerovnost, kterou ztělesňuje. V neposlední řadě demonstranti zmiňovali netransparentní financování monarchie a poukazovali na to, kolik celá ta velkolepá korunovace bude stát liber v situaci, kdy ekonomická situace v Británii je v tomto století v historicky nejhorším stavu. Pomalu už srovnatelná s asociální bídou za časů premiérky Margaret Thatcherové. Není náhodou, že i teď v Británii vládnou asociální konzervativci, jejichž politiku Karel III. nekritizuje stejně, jako to nedělala jeho matka.

Podle účastníků protimonarchistického protestu členové královské rodiny nemohou dobře zastupovat britskou veřejnost, protože nerozumí problémům obyčejných lidí, píší České noviny. Katastrofální situace ve zdravotnictví, nezaměstnanost, hlad. Co s tím nový panovník udělá, když neodmítl honosné uvedení do úřadu? Nejspíš nic moc. Republikánskou akci na Trafalgarském náměstí organizovalo hnutí Republic, které funguje už na čtyřicet let. Lídr organizace Graham Smith byl pro jistotu hned v sobotu ráno společně s několika dalšími členy zatčen, neměli si prý na protest s sebou přinést megafon. To holt je ta svoboda a demokracie, náš vzor, no.

Monarchie v ohrožení

Průzkumy veřejného mínění jsou i proto neúprosné. Popularita monarchie v Británii klesá, ač ji už jen drobná většina veřejnosti stále schvaluje. Konkrétně podle listu The Guardian v nedávno zveřejněném průzkumu dohromady 55 procent (z toho jen 28 procent ale považuje zachování monarchie za naprosto důležité, ostatní jen za spíše důležité), opačného názoru je dohromady zbylých 45 procent Britů!

Naše Pravda: (rj)

Zpravodaj duben 2023

Fialovy signály

Byla to dokonalá poštovní loupež. Ta zpráva vyděsila občany, starosty i primátory obcí, měst. Vyděsila i ty nebohé pošťáky. Nikdo nic netušil, dokonale utajená akce, brilantně zvládnutá. Ten seznam ukradených poboček České pošty je předlouhý, mnohé z těch 300 poboček byly po desetiletí součástí našeho života. Pošťák pravidelně zazvonil u našich dveří, s úsměvem předal zásilku. Doručoval balíčky, dopisy, přání vánoční i narozeninová, přinášel těm starším vedle důchodů i úsměv.

Po staletí pošta patřila ke službám státu, kdysi dávno postilióny brázdily českou zem. Pošta byla téměř v každé větší vesnici. Podnikatel jménem Špaček si z těch postiliónů dokonce koupil hraběcí titul i hrad Kokořín. Zaměstnání na poště bylo tzv. pod penzí, bylo tomu za císaře pána, za první republiky, ale i později. Pošta byla službou státu, ale ne tak pro Fialovu vládu, ta zvolila jednoduché řešení, co nevynáší – prodat. Fiala nám vyslal jasný signál, ale proč to utajení? Kde je ta slibovaná transparentnost?

Vládní politici tuto službu občanům poměřili jakousi rentabilitou, neohlížejíce se na to, že ji platíme již ve svých daních. Stejně jako si platíme policisty, lékaře, učitele, dopravce, platíme i vládní politiky, úředníky. Podobně platíme i provoz divadel a dalších kulturních památek. Také tyto služby jsou nerentabilní, přesto nezrušíme policii, železnici, nemocnice, neprodáme Karlštejn nebo Národní divadlo. Stát prostě musí garantovat tyto služby. Z daní platíme i ty poslanecké výslužky, jejich kantýnu, cestovné, reprefondy, je ale zcela ostudné, že zde neškrtáme, naopak přidáváme do parlamentního krmelce.

Rozhodnutím vlády končí jedna dlouhá tradice. Ministerstvo vnitra seškrtalo, kde se co dalo bez ohledu na obslužnost občanů. Na tento přístup doplatí zejména ti naši starší senioři, mnozí již těžko pohybliví. Právě oni byli zvyklí na svou poštu, na své místo, odkud posílali složenky, vybírali důchody i doporučené zásilky. Jakési ministerské povídání o datových schránkách, o elektronickém bankovnictví či o elektronické poště, jsou pro ně pohádkou na dobrou noc. Dnes stojí bezradní, často zoufalí nad tou zprávou o své zmizelé poště. Už nyní jim přibývají další starosti, rostou nájmy, inflace, vláda jim ukrajuje i z těch malých důchodů…

Strach panuje i mezi zaměstnanci České pošty. Jako aprílový žert se jeví pracovní nabídka pana ministra pro ty nešťastné propuštěné pošťáky, místo práce na poště jim nabídl práci ve věznicích. Česká pošta ještě zhorší svou službu a podraží. Dopis se stane luxusním zbožím.

Česká vláda hledá úspory, kde se dá, bez ohledu na spoluobčany. Drtivé zadlužení státu v posledním roce nabralo na rychlosti. Na každého z nás, včetně těch včera narozených, připadá téměř 300 tisíc korun státního dluhu. Vláda má své priority, jednou z nich je bobtnající resort obrany. Nejmodernější letadla, obrněnce… Nedivme se, že tyto miliardy naopak scházejí na poště, na důchodech, tak i ve školství, sociální oblasti, zdravotnictví… na desetitisíce mladých rodin dopadá inflace, děti nemají na obědy, na kroužky, ani na letní prázdniny, třeba jen někde doma u rybníka. Důchodci se dostávají do inflační pasti, statisíce občanů čelí exekuci…

Nejsou to bohužel poslední Fialovy signály.

Naše Pravda: Přemysl VOTAVA


Vláda proti lidem

Jestli si někdo myslí, že už nemůže být hůř, mýlí se. Stačí se seznámit se Stanjurovým záměrem zvýšit spodní sazbu DPH. Co by to znamenalo? Zvýšení cen vodného, stočného, tepla, léků, veřejné dopravy, služeb, ubytování, stravovacích služeb, knih, novin, kulturních a sportovních akcí.

Tvrdá rána pro rodiny s dětmi, pro pracující, kteří mají místo důstojného platu almužnu dostávající je do příjmové chudoby, pro seniory, jež obrací každou korunu a už teď jim nezbývá na léky, pro studenty bydlící na kolejích, pro všechny nízko a středně příjmové skupiny obyvatel.

Jestli přitom někdo doufá v milosrdenství pravicové vlády, jestli někdo naletěl na opatrné couvání vládní koalice, která se lekla hlasitého odporu, a Fialovo ujišťování, že nejde o konečný návrh, měl by si sundat z očí růžové brýle. Současná bezcitná koalice nemyslí na občany naší země. Myslí na svoje potřeby, které vycházejí ze zájmů USA a kapitalistických nadnárodních firem. Obyčejný český člověk je jim ukradený. Myslíte si, že se snad vzdá svých nehorázných příjmů, že přestane udržovat válečný konflikt financováním zbraní pro Ukrajinu, že zavede výraznou progresivní daň, kterou by odnesli největší boháči a jejich kšefty? Nebo že udělá kroky, které by vedly k zdanění největší krádeže těchto dob, tedy majetků církví? Ne, nic takového se od vlády, která jde proti vlastním lidem, čekat nedá. Jak dlouho si to necháme líbit, záleží jen na nás.

Naše Pravda: Marta SEMELOVÁ


Vláda a resorty si pobyt na výsluní vychutnávají

Zatímco občany, daňové poplatníky, současná pravicová vláda škube každým dnem stále více a více, sama si rozmaru užívá neomezeně. Inu, život v zámku a podzámčí.

Protivládní demonstrace zůstávají pro většinu členů vlády spíše pobavením, a když se konečně odbory odhodlají uspořádat demonstraci před Úřadem vlády (konala se 29. března), vezme vláda do zaječích a odjede na tzv. pracovní výjezdní zasedání. Tentokrát třeba do Jeseníka.

A jaké jsou finanční náklady spojené se zabezpečením a průběhem takového výjezdního zasedání vlády ČR v budově Městského úřadu Jeseník?

  • catering 114 965 Kč (catering pro vládu 90 000 Kč, večerní pohoštění 6475 Kč);

  • catering pro technický personál a doprovod 18 490 Kč;

  • technické zajištění 18 879,03 Kč;

  • ubytování 71 505 Kč;

  • cestovní náhrady zaměstnanců 15 197 Kč.

Výše cestovních náhrad přitom není konečná, neboť dosud všichni zaměstnanci, kteří se předmětné akce účastnili, nepředložili vyúčtování cestovních náhrad. Zveřejněné údaje jsou na základě obdržené odpovědi ředitelem Odboru právního a kontrolního Mgr. Jana Večeři na můj dotaz.

Další příklady jsou mediálně známé především díky novinářce Janě Bobošíkové, která (ne)pravidelně mapuje jednotlivé kauzy vládního plýtvání veřejných financí. Takže jen připomínka a odkazy na některé z nich:

  • Cesta na Tchaj-wan nejdražší ženy za pultem v ČR Markéty Pekarové Adamové.

  • Strava během letu za více než 228 tisíc korun, kdy v jídelníčku nechyběl sortiment »Steak, vanilková Panna Cotta, uzená kuřecí prsa, kachní paté«. K zajištění pitného režimu to byla objednávka »288 plechovek za více než 7000, červeného vína 48 kusů za necelých 9000, 60 bílých vín za téměř 13 a půl tisíce a prosecca si rovnou stát na dlouhý let na Tchaj-wan »pro jistotu« objednal 240 kusů za 29 tisíc. Téměř šedesát tisíc tak padlo jen na alkohol«.

Dalším mediálně známým případem jsou nákupy luxusních dárkových košů na ministerstvu obrany pod vedením krvelačné lady Jany Černochové. Po pravdě řečeno, nic nového pod sluncem, jedná se pouze o pokračování setrvalého stavu na tomto ministerstvu.

»Naštěstí« vláda ví, že »záplaty« ke kosmetickému vylepšení stále narůstajícího státního dluhu lze získat různými, pro veřejnost prezentovanými hospodárnými opatřeními. V současné době je tímto hitem prodej budov »dnes« rušených pošt a finančních úřadů. A o co méně se získá prodejem dle vlády nepotřebného majetku, který není ničím jiným než rozkradením, se kterým má pravice bohaté zkušenosti ze zlatých 90. let popřevratového období, o to více budou do rozpočtu »cálovat« prostí občané. Vláda totiž myslí na své občany každý den a téměř každý den jim připraví nějaké to překvapení. Tím zatím posledním má být zvýšení sazby DPH z 10 na 21 procent u vodného a stočného, tepla, ubytovacích a jiných služeb.

A pak nezapomínejme na kouzelného dědečka v podobě Evropské unie. Vláda ČR zadluží občany tohoto státu půjčkou od EU ve výši 2,9 až 11 miliard eur, v přepočtu od 69 do 265 mld. korun, které mají pomoci ČR k odstřižení od Putinových paliv. Vážení občané, naše pomoc Ukrajině není zadarmo! Vždyť když se umí uskromnit členové vlády, jejichž měsíční odměna je cca 4krát vyšší než průměrný plat našeho občana, pak to zvládnou i sociálně slabší skupiny daňových poplatníků, jejichž příjem je v porovnání se sousedním Německem několikanásobně nižší!

Jak říká signalista Petr Fiala, krizi jsme zvládli díky našim občanům a navíc již nejsme zranitelní a vydíratelní Ruskem. Uvidíme, jak to bude s onou zranitelností a vydíratelností v dalším období vůči našemu státu ze strany USA, i se zatím setrvalým klidem našich občanů. Zatím stále nejsou zapojení do konfliktu mezi RF a USA na Ukrajině. Možná by mohli ale zbystřit. Jak oznámila armáda, v květnu proběhne mobilizační cvičení odvodního řízení. Zatímco ministerstvo obrany se po zveřejnění zprávy snaží občany zklidnit prohlášením, že podobná školení se provádějí každoročně, šéf lékařské komory o takových cvičeních neví nic!

Na závěr snad jen stále více diskutovaná otázka: Není čas na vystoupení České republiky z NATO a Evropské unie, kvůli kterým klesáme stále hlouběji ke dnu?

Naše Pravda: Miroslav KAVIJ


Národ, kterému vzali písně, zahyne

Tak jsem se dočetl, že vláda má v plánu zrušit hudební a výtvarnou výuku na základních školách. Jsem skladatel, muzikant, proto se soustředím na to, že naši současní absolutní vládci nám v podstatě naordinovali zpřetrhání našich národních tradic. To jest hudebnost Čechů, Moravanů a Slezanů.

Vždy se říkalo, že naše země jsou konzervatoří Evropy, a já dodávám i celého západního světa. Vždyť náš geniální Antonín Dvořák byl v podstatě zakladatelem amerického národního hudebního školství. Na naši poměrně malou zeměpisnou rozlohu jsme byli hudební velmocí. Upřesním velikány naší hudby. Bedřicha Smetanu, Antonína Dvořáka, Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů.

Tito všichni velikáni měli v krvi naši hudebnost, která tryská z národních písní. A nakonec i velikán pop music Karel Svoboda (1938-2007), jehož hudba dobyla německy mluvící svět, měl toto bezprostřední hudební cítění. A dovolte mi, abych k tomu přiřadil i Petra Jandu (nar. 1942), jehož písně si našly své místo u všech oslav, či táborových ohňů, což platí v neztenčené míře i o písních Jiřího Šlitra (1924-1969) s texty Jiřího Suchého (nar. 1931), či zlidovělých písní Fanoše Mikuleckého – vlastním jménem František Hřebačka (1912-1970), o jehož písni Vínečko bílé a dalších si všichni myslí, že to jsou písně lidové. Taktéž Vlastovi Redlovi (nar. 1959) se podařilo něco podobného s jeho písní Galánečka. A samozřejmě i svůj zlidovělý život žijí písně Jarka Nohavici (nar. 1953). V nekomplikovanosti, v ryzí melodičnosti a v nepředstírání velikášství je síla našich hudebních velikánů, včetně těch současných. Politici se dívají na skladatele tak trochu svrchu. Neuvědomují si, že svými díly a jejich zhodnocením (tantiémy – anglicky royalties) přinášejí do našeho hospodářství mnohdy více peněz než nějaký středně veliký průmyslový podnik. Dnešní nekompetentní vláda chce svým necitlivým vyhozením hudební výchovy ze základního školství přetnout žíly jednoho z nejsilnějších atributů naší národní identity, přirozené hudebnosti. Lidové písně zmizely z vysílání rádií, naše rodinné stříbro dechovka, jakbysmet. Posledním záchranným stéblem proti eutanázii citu byli zanícení učitelé a hlavně učitelky na základních školách. Obávám se, že snad vládě jde o to, aby náš národ neměl své písně a rozpustil se v nepřehledné globální mase všednosti a citového vyprázdnění. Národ, kterému vzali písně, zahyne.

Naše Pravda: Petr HANNIG, bývalý prezidentský kandidát


Schwab by měl z nich radost

Valí se na nás další ekologické šílenství. S ideou snížení emisí skleníkových plynů a spotřeby energie Evropský parlament odhlasoval směrnici Evropské komise o povinném zateplení domů do konce roku 2033. Podle toho se mají povinně upravit domy s energetickou náročností tříd E, F a G, aby do roku 2030 dosáhly minimální třídy energetické náročnosti E a do roku 2033 třídy D. Zelení včetně Pirátů však ještě budou muset svést boj s normálně uvažujícími lidmi, politiky a ekonomy a rozhodnutí si mohou upravit jednotlivé členské země.

Po normě Euro7 je to další útok na psychiku a hlavně peněženky občanů v EU. Eurobyrokrati se svým hlavním guru Fransem Timmermansem (výkonný viceprezident EK pro Evropskou zelenou dohodu a komisař pro klima) a smečkou zelených aktivistů se doslova rvou za bezemisní Evropu, zatímco Asii a Americe jsou takové ambiciózní plány šumafuk. Starý kontinent se chce tímto blázněním asi omladit, ale spíše zchudne, spousta obyvatel přijde o svůj jediný majetek – byt, dům.

Nebudete mít peníze na zateplení vaší sto let staré chalupy z kamenných zdí? Máte smůlu. Pak bude nejlépe ji prodat a dávat svůj důchod komplet domovu s pečovatelskou službou. Tedy pokud se tam vůbec dostanete. Tak takovéto rady ve stylu »zbavte se své nemovitosti« už zde začali šířit šéfové realitních kanceláří. »U energeticky náročnějších staveb pozorujeme propad zájmu o koupi. Cena starších nezateplených nemovitostí výrazně propadne a prakticky se stanou neprodejnými,« říká Michal Pich ze společnosti Reality Čechy. Další podobnou poplašnou zprávu šíří Petr Makovský, výkonný ředitel Reality.iDnes.cz: »Možná se zdá, že rok 2033 je daleko, ale vůbec ne. A už teď je to průšvih. Zdědili jste neúspornou nemovitost? Rychle ji prodejte, anebo mějte peníze na opravy. Pokud to neuděláte, dům ztratí hodnotu.« Je to realita, nebo strašení? Pánové realitní makléři samozřejmě hlavně myslí na svou kešeň. Prodejte, zbavte se domu, my vám ho výhodně prodáme! Ano, výhodně pro sebe. A používají další argument, aby majitelé zpanikařili. Prý je na trhu nemovitostí spousta investorů a spekulantů, kteří už tzv. nehospodárné domy skupují ve velkém, hlavně v chudších oblastech republiky. »Pokud směrnice projde v současné extrémní podobě, vlastnictví nemovitostí bude jen výsadou malého počtu lidí, střední třída už na investiční nemovitost nedosáhne,« tvrdí Makovský. Z podobných řečí má určitě radost Klaus Schwab, zakladatel Světového ekonomického fóra, jenž už veřejně hlásá cíle světových elit o zavedení celosvětové digitální měny a naprosto vážně tvrdí, že až se lidé zbaví svého majetku, tak budou šťastní. »Vše, co budete chtít, si pronajmete,« říká tento 85letý Němec ve své knize COVID-19, Velký reset o velké příležitosti ke změně světa. K obrazu elit! Schwabova vize, stejně jako například Billa Gatese, je vlastně snahou úzké skupiny boháčů o novodobé otrokářství. Ještě štěstí, že klimaticky sice neutrální, ale chudou Evropu v roce 2050 už nezažiju a taky doufám, že Timmermanse a Schwaba na onom světě nepotkám. To by s nimi nedopadlo dobře…

Naše Pravda: Vladimír SLOBODZIAN

Zpravodaj březen 2023

Prezident ukázal, že tu není pro ty občany, kteří potřebují zastání

KSČM není překvapena rozhodnutím prezidenta Pavla podepsat novelu zákona, kterou vládní koalice hanebně okradla důchodce o podstatnou část valorizace penzí. Prezident Pavel nevyužil hned první významné příležitosti, aby jako hlava státu prokázal svou nezávislost.
Svým podpisem převzal díl odpovědnosti za stále se zhoršující životní podmínky milionů našich občanů, kteří po celý život poctivě pracovali a vytvořili hodnoty, z nichž žije i dnešní vládnoucí koalice.
Této odpovědnosti se nemůže zbavit žádnými výmluvami a schováváním se za ústavní soud. Neobstojí ani slova o ekonomických dopadech valorizace na státní rozpočet, neboť současná rekordní inflace je důsledkem neschopnosti koalice řídit náš stát. KSČM nepochybuje, že jde o pouhý začátek, a varuje občany před dalšími asociálními kroky vládnoucí pravice, které budou následovat.

vedení KSČM


KSČM vyjadřuje plnou podporu osobám kriminalizovaným z politických důvodů

Obvodní soud pro Prahu 7 dnes nepravomocně odsoudil PhDr. Josefa Skálu, CSc., Vladimíra Kapala a Ing. Juraje Václavíka za údajné veřejné popírání a zpochybňování válečného zločinu, čímž mělo dojít ke spáchání přečinu popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia.
Tím se naplňují obavy z možného omezení ústavního práva na svobodu projevu a snahy umlčet a
zastrašit politické odpůrce, před kterými v minulosti KSČM v této souvislosti varovala.
KSČM důrazně odsuzuje podobnou praxi a vyjadřuje plnou podporu osobám kriminalizovaným
z politických důvodů.

vedení KSČM


KSČM má recept na důstojné penze bez zvyšování věku odchodu do důchodu

Asociální pravicová vláda Petra Fialy ve svém programovém prohlášení z ledna 2022 slíbila předložit do konce roku 2023 návrh důchodové reformy. Dosud ale nenačrtla ani základní obrysy toho, jak má reforma vypadat. Nediskutuje otevřeně o tomto tématu s opozicí ani se sociálními partnery. Jen občas vypálí od boku slepý výstřel, který však neznamená systémové řešení a může nadělat více škody než užitku.

Jedním z takových úletů je návrh na prodloužení věku odchodu do důchodu na 68 let. A to přesto, že premiér Petr Fiala ještě v listopadu minulého roku prohlásil, že tato vláda důchodový věk nezvýší!

KSČM má vlastní představu, jak zajistit dlouhodobou stabilizaci důchodového systému. KSČM požaduje:

udržení solidárního důchodového systému a váhy státního pilíře v něm, nikoli jeho redukci, další pilíře je třeba brát jako dodatkové a dobrovolné;
• dlouhodobou finanční stabilizaci důchodového systému odvody z dobře placené práce, nově odvody za využití robotizace ve firmách či využitím části spotřebních daní;
• pravidelnou a dostatečnou valorizaci důchodů;
• zastavení prodlužování věku odchodu do starobního důchodu max. na 65 letech, zastropovat věkovou hranici pro odchod do důchodu u těžkých povolání;
• zavedení institutu tzv. minimálního důchodu nad úrovní životního minima (40 % průměrné hrubé mzdy) a dle toho zvýšení základního výměru důchodu;
• možnost, aby si ekonomicky aktivní potomek mohl dobrovolně určit, že dvě procenta z jeho odvodů na důchodové pojištění dostanou přímo jeho dva či jeden vychovatelé k navýšení svého starobního důchodu.

VV ÚV KSČM


Levicoví lidé připomněli výročí 15. března 1939

Výročí tragického dne, kdy započalo nejčernější období našich dějin – šestiletá německá nacistická okupace, si ve středu 15. března připomněli pražští komunisté, zástupci Klubu českého pohraničí a dalších vlasteneckých spolků u pamětní desky na budově Petschkova paláce. V tomto paláci v dobách okupace sídlila centrála pražského gestapa.

Krátkou řeč u pamětní desky, jíž vévodí celosvětově známé Fučíkovo protiválečné poselství Lidé, bděte!, měla předsedkyně krajského výboru Praha Marta Semelová. Připomněla, jaké byly oběti českého národa, kolik statečných lidí z řad antifašistů se postavilo do boje proti okupantům a kolik čestných vlastenců trpělo, bylo mučeno, vězněno a také umíralo právě v této budově. Ne náhodou se v přízemí nachází Památník protifašistického odboje Pečkárna.

Zdroj: Naše Pravda


Dezinformace a provokace

Toto své zamyšlení nad současným stavem naší společnosti začnu tak trochu od konce. Začnu demonstrací na Václavském náměstí, která proběhla 11. března pod názvem Česko proti bídě. Hlavním organizátorem byl Jindřich Rajchl.

Vlastní demonstrace proběhla v klidu a organizovaně. Prostě, žádné excesy. Avšak po ukončení demonstrace se okolo stovky lidí přemístilo k budově Národního muzea, na jehož průčelí vysel prapor v barvách Ukrajiny. Česká vlajka, ani prapor na této významné budově Národního muzea nebyl.

Vůbec se nedivím, že lidé, kteří se k muzeu přemístili, žádali odstranění této vlajky, která s naším Národním muzeem, ani s naší historií, nemá nic společného. Mezi muzeem a částí demonstrantů stáli příslušníci Policie ČR (PČR) a za nimi několik desítek lidí s ukrajinskými vlajkami. Vše probíhalo v klidu, bez jakéhokoliv násilí či provokací ze strany demonstrantů. Náhle, na pokyn jednoho z policejních velitelů, začalo několik skupin policistů vytahovat z řad demonstrantů jednotlivce, které nevybíravým způsobem pacifikovali.

Lze se právem domnívat, že šlo o evidentní policejní provokaci. Něco jiného asi viděl ministr vnitra Rakušan, který bezprostředně po demonstraci prohlásil: »Očekávám, že organizátoři se od těchto projevů násilí distancují. Vyvolává to totiž dojem, že celá tzv. demonstrace proti bídě byla jen zástěrkou proruské provokace, a k takovým projevům rozhodně nemůžeme být tolerantní.«

Vyvstává otázka, zda můžeme být tolerantní k proukrajinské provokaci. Což prapor cizího státu na jednom ze symbolů naší národní hrdosti není provokací? Asi by měl ministr Rakušan také objasnit, v čem viděl tu »proruskou« provokaci. V průběhu demonstrace totiž nic proruského nezaznělo, nebyla vidět ani žádná vlajka RF. Jen na Národním muzeu byl připevněn ten ukrajinský prapor a na schodech Národního muzea stálo pár desítek lidí s ukrajinskými vlajkami. Takže když zobecníme slova ministra Rakušana, můžeme ukrajinské vlajky a jednání policie označit jako provokaci a prohlášení ministra Rakušana vypadá jako dezinformace.

No, a když už jsme u těch provokací, jak máme vnímat vyvěšení ukrajinského a českého praporu, a mezi nimi »futrál« na mrtvoly, ze kterého koukala hlava prezidenta RF? To bylo na budově MV ČR na Letné a zorganizoval to právě ministr vnitra Rakušan. Kdyby toto udělal nějaký náctiletý puberťák, na vyřešení by stačilo pár pohlavků. Ale jak chápat toto puberťáctví v režii ministra? Ministra, který reprezentuje ČR? Abych použil jeho slova z citátu výše: »Vyvolává to totiž dojem provokace …. A k takovým projevům rozhodně nemůžeme být tolerantní.« A jak je vidět na základě nečinnosti orgánů státní správy, je zde nadmíru tolerance. To máme považovat za návod k páchání různých provokaci?

No, pojďme zase o kousek dál. V rámci parlamentních voleb na podzim roku 2021 zvítězila naše »slavná« vládní pětikoalice. Mimo jiné zvítězila proto, že přesvědčila občany svým volebním programem, který poté byl formulován v programovém prohlášení vlády. V něm se vláda zavázala, že sníží schodek veřejných financí, že ušetří na provozních výdajích ministerstev, »šlápne« na daňovou brzdu, deklarovala zkrácení doby práce potřebné k dosažení nároku na důchod, atd., atd., bla, bla, bla.

Po roce vládnutí je vše jinak. Staré vládní programové prohlášení je vhozeno do koše a je zde nové. Diametrálně odlišné. Starobní důchody se budou snižovat, daně zvyšovat a jako tu provokativní třešničku na vládním dortíku si politici v Poslanecké sněmovně a Senátu zvýšili své platy. No není to parádní provokace? Kladu si otázku, zdali je to vlivem neschopnosti členů vládní koalice, nebo je to vlivem všehoschopnosti této vlády? Nebo je to provokace a prvotní vládní prohlášení byla jen účelová dezinformace?

No, raději přejděme k některým »jednodušším problémům«. Což taková svoboda slova, pluralita názorů a další svobody deklarované v Listině základních práv a svobod. Například, že stát je založen na demokratických hodnotách a nesmí se vázat ani na výlučnou ideologii, že každý má právo vyjadřovat své názory, že cenzura je nepřípustná, atd. No, vypadá to krásně, ale praxe ukazuje, že by to mohla být také dezinformace. Vždyť na jedné straně jsou zde plná ústa demokracie a lidských práv, a na straně druhé zde máme cenzuru a omezování svobody slova, svobody projevu. A ještě třešničku navrch: zahájení politických procesů. No, není to parádní provokace?

Aby v tom našem politickém harašení nebyla naše vláda sama, přidal se k té vládní partě i nově zvolený prezident Petr Pavel. Na společné besedě s prezidentkou Slovenské republiky Zuzanou Čaputovou se Petr Pavel vyjádřil o demonstrantech z 11. března (pražské Václavské náměstí) v tom smyslu, že sice měli v rukou vlajky ČR, ale na čepicích ruskou trikolóru a mimo jiné požadovali, aby V. Putin přišel do ČR udělat pořádek. Vyjádřil také svůj názor, že s lidmi, kteří byli na demonstraci, je zbytečné hovořit. Údajně »…vláda nabízí opozici, ale také těm, kteří chtějí škodit, příliš mnoho prostoru…« Tak nevím, zda ten vládou »rozšířený prostor«, v kontextu s tím, co je napsáno výše, lze brát toto prohlášení Petra Pavla jako dezinformaci, nebo jako provokaci.


Když k tomu všemu, co se u nás děje, přidám ještě válečnickou rétoriku premiéra Fialy a dalších členů vlády, tak můžeme očekávat, že naše vládní garnitura ten mír ubrání jakýmikoliv prostředky, třeba i jadernými zbraněmi. A ministr Rakušan může klidně vyvěsit na budovu svého ministerstva heslo: My ten mír ubráníme, i kdyby neměl nezůstat kámen na kameni.

Po vzoru premiéra Fialy – berte to vše jako metaforu.

Ladislav PETRÁŠ, kráceno


Krach amerických bank se šíří do Evropy

Nákaza z krachu amerických bank SVB a Signature se šíří do Evropy! Švýcarská Credit Suisse se propadla o 21% poté, co čínští a arabští podnikatelé začali horečně vybírat vklady ze strachu ze zmražení účtů podobně, jako to potkalo ruské firmy! Švýcarsko již není neutrální země a bezpečný přístav pro peníze, zaznívá od poradenských firem v Asii! Šok se přenesl do Francie a BNP Paribas se propadla o 11% a zastavila obchodování! Společným jmenovatelem propadu bank je odliv finanční likvidity z toxického prostředí západních bank!

Již minulý týden v pátek došlo v USA ke krachu jedné z největších bank poskytujících úvěry pro technologické firmy tzv. Nového věku, tedy především do startupů z oblasti projektů New Green Deal a obnovitelných zdrojů. Silicon Valley Bank (SVB) zbankrotovala krátce poté, co americké poradenské společnosti začaly počátkem minulého týdne svým akcionářů a klientům banky radit, aby raději převedli své peníze někam jinam, a to z důvodu toxicity obrovských objemů amerických státních dluhopisů s nízkými úroky z minulých let. Krach SVB přišel náhle, de facto po pouhých 48 hodinách, během nichž klienti vybírali vklady z banky v rámci klasického runu na banku.

Švýcarská Credit Suisse se propadla za pouhých 7 dní o neuvěřitelných 21% a důvod je úplně stejný jako u SVB a Signature v USA. Hromadné výběry z účtů Credit Suisse ze strany čínských a arabských klientů, kteří na základě doporučení poradenských firem stahují peníze ze švýcarských bank, které již nejsou považovány za bezpečné vzhledem k tomu, že švýcarské banky se připojily k sankcím USA a EU proti Rusku. Společně se zhoršováním vztahů mezí Čínou a kolektivním Západem dostaly čínské firmy echo, aby stáhly své peníze ze švýcarských bank do jiných destinací mimo EU a mimo USA.

Protiruské sankce se tak stávají hřebíkem do rakve švýcarského bankovnictví, což je daň za ztrátu neutrality Švýcarska. To vedlo banku k rozhodnutí získat likviditu navýšením kapitálové účasti National Saudi Bank v Credit Suisse, ale ve středu došlo k oznámení, že tento plán padá, protože regulace Saudů neumožňují navýšení podílů v Credit Suisse nad 10% současné podílové účasti v Credit Suisse. Informace tak způsobila další ránu Credit Suisse a další propad banky.

Bankovní nákaza se z USA přelila do Evropy a Credit Suisse se propadla o 21% a vzápětí BNP Paribas o 11% v důsledku krize likvidity

Krize se přesunula už i do Francie, kde BNP Paribas a Societe Generale se propadly o 11% a příčinou jsou výběry depozitních úložek, tedy vkladů velkých klientů, kteří se bojí rozšíření toxicity v bankovním sektoru v Evropě v důsledku akutního nedostatku finanční likvidity kvůli vysokým úrokovým sazbám centrálních bank a ECB. Vysoké sazby centrálních bank mají za úkol snižovat inflaci, ale paradoxně vedou k obrovským problémům bank.

Signature Bank zkrachovala jen pár hodin po krachu SVB To vede nakonec v hluboký propad důvěry v bankovní sektor na západě do takové míry, že velcí vkladatelé už nevěří ani švýcarskému bankovnictví v reflexi na zmrazení bankovních účtů ruských firem a podnikatelů ve Švýcarsku, čímž Ženeva zničila svůj status neutrality. A společně s tím, jak Čína se chystá a pomalu směřuje k vojenskému konfliktu na Taiwanu, tak je jasné, že čínští investoři a obchodníci dostávají dopředu echo od čínské vlády, aby uzavřeli své účty ve švýcarských bankách v dostatečném předstihu, protože je jasné, k čemu dojde po invazi čínské armády na Taiwan.

-VK-

Šéfredaktor AE News, kráceno



.

Zpravodaj únor 2023

Komunisté spustili petici proti zvyšování věku odchodu do důchodu

Komunisté zahájili sběr podpisů pod petici proti zvyšování věku odchodu do důchodu. K dispozici bude na desítkách míst po celé České republice. Během první hodiny od zveřejnění si petiční arch stáhlo téměř tisíc lidí.

"My, níže podepsaní občané, rozhodně nesouhlasíme se zvyšováním věku odchodu do důchodu nad současnou hranici 65 let. Vyzýváme vládu, aby dopřála občanům této země důstojné stáří ve zdraví a dostatek času na odpočinek po celoživotní práci a zachovala stávající pravidla pro odchod do penze." Tak zní text petice, která je ke stažení na www.kscm.cz/stop-68 a kterou komunisté příští týden představí u petičních stánků.

Za petiční výbor:

Roman Roun (zmocněnec petičního výboru), Ludvík Šulda (místopředseda KSČM), Zdeněk Štefek

Nesouhlasí s navrhovanou změnou valorizace důchodů

Asociace samostatných odborů (ASO) vyjádřila zásadní nesouhlas s navrhovaným snižováním valorizace důchodů. Sdělil to předseda této odborové centrály Bohumír Dufek.

»Naši spoluobčané, kteří odešli do důchodu, měli určitou jistotu v tom, že jim bude jejich důchod řádně a pravidelně valorizován,« uvádí se ve stanovisku. V druhé jeho části Dufek zdůrazňuje, že navrhovaná úprava dosud platného zákona, která by důchodcům jejich penze snížila, je dokonce »vůči spoluobčanům absolutně nemorální«. Předseda ASO dovozuje, že tato skupina občanů, které se změny ve valorizaci dotýkají, nemůže souhlasit s navrhovanými principy snižování valorizace důchodů, neboť »díky této změně zákona v podstatě zaplatí dluhy, které tito důchodci neudělali«. Dluhy totiž vytvořili politici, a jejich politické strany, kteří neváhali v letošním roce zvýšit svoje příjmy o statisíce korun. Tato ostuda, jak situaci hodnotí Dufek, bude mít »radikální dopad ve společnosti«.

Asociace samostatných odborů je pro to, aby byl vytvořen a přijat ústavní zákon, řešící důchody a jejich valorizaci, a tím nebude podléhat momentální vládní koalici, tedy že nebude změněn jen »na základě politického zadání několika lídrů politických stran«.

Naše Pravda (svo, mh)

Umoudří se inflace?

Asi nemá valný smysl znovu detailněji rozebírat pozadí dalšího cenového šoku, který nám před pár dny přinesli statistikové publikující data o lednové inflaci. Pro ty, kteří nemají dost trpělivosti číst komentáře analytiků a přece jen by rádi nakoukli do zákulisí vzestupu letošní lednové cenové hladiny oproti té loňské prosincové - tentokrát o závratných 6 %, to můžeme v největší stručnosti shrnout. Nebývalý vzestup inflace byl z valné části vyvolán více než šestnáctiprocentnímu (!) meziměsíčním nárůstem nákladů na bydlení, tedy součtem růstu nájemného, plateb za vodné a stočné, za energie a paliva (kde skončil úsporný tarif). Tyto vyjmenované položky tvoří sice jen asi čtvrtinu tzv. spotřebního koše, ale i tak stojí asi za polovinou obřího lednového cenového skoku. Byť v menší míře - zhruba čtyřprocentním cenovým vzestupem - k celkovému zdražení přispěly i vyšší ceny potravin (včetně alkoholu a cigaret), když nijak pozadu nezůstaly ani ceny při rekreaci či při návštěvě kulturních akcí - zde meziměsíční růst cen přesáhl tři procenta.

Pro úplnost dodejme, že k tomu, abychom se po mnoha letech čekání konečně přiblížili k jediné úloze České národní banky, tj. péči o cenovou stabilitu, kterou si sama definovala ročním cenovým růstem asi dvě procenta, by musely meziměsíční celkové vzestupy cenové hladiny kolísat někde 0,2 %; teď to v lednu bylo 30krát více...

Co ale zajímá běžného spotřebitele mnohem více, je odpověď na otázku, kdy tahle cenová smršť vlastně skončí?

Částečnou odpověď dávaly předchozí věty: není žádná jediná a snadno definovatelná příčina cenových turbulencí. Není to ani tak oblíbená výmluva »na Babiše«, ani »na Putina«, ani »na Čínu«, ani »na Green Deal«, ani »na z řetězu utržené obchodní řetězce v cizích rukách«, lhostejno zda prodávají potraviny, spotřební zboží či skrytě koordinují (co se týče cen a marží) zdánlivě silně si konkurující síť čerpacích stanic. Kupodivu nikdo se nepozastavuje nad »cenovou infekcí« prakticky u všech firem i jednotlivců, kteří vstupují se svým zbožím i službami na trh. Každý má nějaký »pádný« důvod - proč bychom nezdražovali? Vždyť »jen držíme krok« s konkurencí a byli bychom hloupí, kdybychom si ke starým cenám nějakých pár - mnohdy i desítek - procent nepřirazili...

Teď už cenová lavina letí samospádem po svahu. A její rychlost a délka je přímo úměrná neochotě, či zlé vypočítavosti vlády použít k jejímu zkrocení tam, kde by to mohla udělat, příslušné paragrafy zákona o cenách. Zatím se vláda nechává slyšet, že už »uvažuje o cenových kontrolách, třeba výše marží«. Ale skutek utek, takže titulek by měl správně znít: Umoudří se vláda?

Naše Pravda: Jaroslav ŠULC

Z Václaváku znělo: »Zaseli jste Kosovo, sklidili jste Donbas«

V pátek 17. února se sešli příznivci spolku Přátelé Srbů na Kosovu na demonstraci nazvané Uloupené Kosovo, aby protestovali proti existenci samostatného kosovského státu, jenž byl v rozporu s mezinárodním právem odtržen od Srbska. Akce konaná na Václavském náměstí v Praze je tradiční, v popředí jí vévodí velký transparent s nápisem Kosovo je Srbsko.

Vznik Kosova má své kořeny v bombardování Jugoslávie »agresivními státy NATO« v březnu 1999. Tehdy byla Česká republika nováčkem v alianci. »Nebombardovali jsme, ale mlčky jsme drželi 'hubu a krok',« řekl poslanec Jaroslav Foldyna, každoroční řečník na těchto protestních mítincích. Připomněl, že v roce 1999 byla letouny NATO bombardována významně také srbská elektrická infrastruktura, »aby byl zničen stát«, a upozornil, jak je to podobné současné válce na Ukrajině.

Rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1244 zajišťovala nástupnickému státu Jugoslávie územní celistvost včetně kosovského území. Tato rezoluce stále platí, nicméně jednostranné vyhlášení Kosova v roce 2008 vše změnilo, poznamenal Foldyna.

Česká vláda podle jeho slov rozhodovala o uznání samostatného Kosova nadvakrát. »Když se to vládě nepovedlo poprvé, tak si pana Schwarzenberga (tehdejšího ministra zahraničí) a pana Topolánka (tehdejšího premiéra) zavolali do jedné velké země za velkým mořem, a řekli: 'no tak kluci, plňte rozkazy'«. A když se oba politici z USA vrátili, vyjeli s kabinetem na výjezdní zasedání do Teplic, kde uznání schválili, připomněl Foldyna účastníkům. Tyto politiky budou hodnotit dějiny, odtušil Foldyna.

Proti porušování mezinárodního práva

Zato lidé, kteří se sešli na mítinku v Praze v počtu několika desítek, sledovali jiný cíl - vyjádřit protest proti porušování mezinárodního práva. Foldyna zdůraznil, že je proti jakémukoli porušování mezinárodního práva kdekoli na světě, a na to položil důraz. Některé současné státy EU ostatně mezinárodní právo porušily již v roce 1938. Francie, Británie, Německo a Itálie na základě mnichovské dohody ukradly Československu pohraničí. Foldyna citoval Jaroslava Baštu - »zaseli jste Kosovo, sklidili jste Donbas«.

Poslanec ostře odmítl případné mobilizování českých mužů do jakékoli války. »Jediné, co vy chcete (hovořil směrem k vládě Petra Fialy), je mobilizovat, hnát naše děti, aby bojovaly. Vy si budete rozdávat medaile, akcie a cpát se prachama, a chudí lidé aby šli do války? Nic takového my nechceme, a zkuste si nás povolat! My nikdo do žádných válek chodit nikdy nebudeme!« pravil rezolutně.

Krajča: Tlakem dosáhneme oduznání samostatnosti

Slovo dostal také předseda Českého mírového hnutí Milan Krajča. Podle něho je hanbou a ostudou, že se naše země přidala k těm státům, které existenci samostatného Kosova uznaly. Nezachovaly se tak všechny státy světa (k září 2020 uznávalo samostatnost Kosovské republiky 98 členů OSN z celkových 193, zdroj: Wikipedie), a dokonce každým rokem přibývají státy, které existenci Kosova coby samostatného státu oduznávají. »Pokud nepřestaneme s našimi solidárními akcemi, s naším tlakem, můžeme dosáhnout toho, že se i Česká republika připojí k desítkám států, jež oduznání Kosova již učinily,« vyzval Krajča a poděkoval, že lidé přišli mítink podpořit.

Předseda sdružení Přátelé Srbů na Kosovu Václav Dvořák pozval veřejnost na další akci - 24. března večer se před Velvyslanectvím Srbské republiky v Praze v Mostecké ulici uskuteční tradiční pietní setkání v čase výročí zahájení bombardování Jugoslávie letouny NATO.

Naše Pravda (mh)

Co dosud víme o balónové párty vojenského letectva USA

Caitlin Johnstoneová 18. února 2023

Předem varuji. Následující řádky nejsou satira, jsou pravdivé a ověřené. Na první pohled jsou k smíchu, na druhý k pláči, potom - alespoň mně - přeběhl mráz po zádech, už proto, že myšlení těch, kteří vedou Českou republiku, je až děsivě podobné¨níže popsanému. Takže, ač bezvěrec, naprosto souhlasím s poslední větou autorky. (Pozn. překl.)

Víte, všichni pořád mluví o tom, že americká armáda je používaná jen k zabíjení cizinců kvůli kontrole zdrojů a k vytváření zisků pro vojensko-průmyslový komplex, ale to není tak úplně pravda. Ukázalo se, že americká armáda je používaná i k sestřelování zábavních balónů. V článku nazvaném "Object downed by US missile may have been amateur hobbyists' $12 balloon" (Objekt sestřelený americkou raketou mohl být balónem amatérských nadšenců za 12 dolarů) píše Richard Luscombe z deníku The Guardian:

»Zájmová skupina Northern Illinois Bottlecap Balloon Brigade (Severoillinoiská parta balónkářů) tvrdí, že jeden z jejích pro zábavu vypuštěných balónů se "ztratil v akci" nad Aljaškou 11. února, tedy ve stejný den, kdy americký letoun F-22 sestřelil neidentifikovanou vzdušnou entitu nedaleko nad kanadským územím Yukonu.«

Na blogu si skupina tyto dvě události nespojila. Dráha maličkého balónu před jeho posledním zaznamenaným elektronickým odbavením ve 12.48 toho dne však naznačuje spojení - stejně jako ohnivý skon v rukou střely sidewinder ve 124. den jeho cesty, tři dny předtím, než měl dokončit svůj sedmý oblet.

Pokud se tak stalo, znamenalo by to, že americká armáda vynaložila střelu v ceně 439 000 dolarů (9 744 400 Kč), aby sundala neškodný balónek za nějakých 12 dolarů (267 Kč).

"Popisy všech tří neidentifikovaných objektů sestřelených 10.-12. února se shodují s tvary, výškami a nákladem malých zábavních balónů, které lze obvykle zakoupit za 12-180 dolarů za kus v závislosti na typu," píše Steve Trimble pro Aviation Week (Letecký týden), který zveřejnil příběh Bottlecap Balloon Brigade jako první.

Tato informace by trochu otřásla komentářem šéfa senátní většiny Chucka Schumera v nedělních zprávách This Week pro ABC, že všechny tři balóny sestřelené během víkendu byly čínské sledovací zařízení s tím, že "Číňané byli poníženi" tím, že je USA přistihly při jejich zlověstném špionážním spiknutí. Pokud by americké letectvo skutečně utratilo miliony dolarů za sestřelení amerických zábavních balónů, nebyli by to Číňané, kdo by byl ponížen.

A vypadá to, že se tak skutečně stalo. V úterý John Kirby z Národní bezpečnostní rady řekl, že "hlavní vysvětlení" tří neidentifikovaných létajících objektů, které byly sestřeleny, je, že to byly "balóny spojené s nějakým komerčním nebo neškodným účelem". Ve čtvrtek prezident Biden řekl tisku, že "podle současného hodnocení zpravodajské komunity byly tyto tři objekty s největší pravděpodobností balóny spjaté se soukromými společnostmi, rekreačními nebo výzkumnými institucemi studujícími počasí nebo provádějícími jiný vědecký výzkum".

A tak podle všeho poté, co američtí představitelé vyprávěli listu The Washington Post o "čínském špionážním balónu", což odstartovalo toto historicky nebývalé mnohadenní běsnění vzdušné války nad Severní Amerikou, vychází najevo, že zřejmě o pozorování Spojených států nikdy nešlo. Odborníci soudí, že balón byl unášen přes kontinent čistě náhodou, a snaží se tento výklad uvést do

souladu s protichůdnými tvrzeními americké vlády o záměrné čínské špionáži tím, že naznačují, že Číňané možná zamýšleli, aby balón byl použit ke špionáži amerických vojenských sil v Pacifiku nebo tak něco.

Takže pro rekapitulaci, americké letectvo sestřelilo čínský balón, o kterém američtí představitelé následně přiznali, že se vznášel nad USA čistě náhodou, pak začalo řádit a sestřelovat z nebe věci, ze kterých se vyklubaly balóny pravděpodobně zábavní, civilní. Veškerá americká politicko-mediální třída tráví měsíc únor zuřivými požadavky na další militarismus a další eskalace studené války kvůli něčemu, co jsou se vší pravděpodobností čtyři neškodné balóny.

A co je opravdu šílené, je to, že se pravděpodobně dočkají onoho nárůstu militarismu a eskalace studené války, po kterých volají, navzdory celému tomu utrpení, které má původ především v přehnané fantazii hybatelů americké říše. Ječící hysterická panika kolem "čínských špionážních balónů" zastínila zpravodajství o odhaleních odporujících tomuto vyprávění a protičínští jestřábi využívají této příležitosti k tomu, aby volali po nárůstu vojenských výdajů. Richard Fontaine z časopisu Atlantic se rozčílil a napsal celý článek o tom, jak může být hrozba čínských špionážních balónů využita "k mobilizaci veřejného zájmu a budování mezinárodní solidarity" proti Číně.

Jsou to lidé, kteří vládnou našemu světu. Nejsou moudří. Nejsou bystří. Nejsou ani nijak zvlášť inteligentní. Americké impérium je kreslená postavička z Yosemitského Sama, která se kdykoliv může prostě zbláznit a začít pálit rakety Sidewinder na náhodné kusy harampádí na obloze a křičet "Ustřelím ti hlavu, ty škodná!" Kdyby byl americký válečný stroj civilní člověk, jejich rodina by si mezi sebou tiše povídala o možnosti izolace.

Jsou to poslední lidé na světě, kteří by měli věci řídit, a jsou to poslední lidé na světě, kteří by měli být vyzbrojeni jadernými zbraněmi. Ale to je přesně to, kde se nacházíme v tomto bizarním kousku časoprostoru. Bůh nám všem pomáhej.

Zdroj: Internet

Zpravodaj leden 2023


K PREZIDENTSKÉ VOLBĚ

Často mi píšete o názor, koho volit...všech si Vás moc vážím, a tak nebudu jako naši umělci přesvědčovat, že ten nebo onen je nejlepší. Dovolila jsem si celou věc shrnout do 9 bodů:

  1. Jsem velmi zklamaná, že ve výběru chybí levicový kandidát/kandidátka. Levice není berlička pro neschopné, ale spravedlivý pohled na svět, který nebude ovládat a vykořisťovat pár desítek miliardářů schovaných za zbrojařský průmysl, farmafirmy, digitální giganty, jimž kryjí záda banky a mediální domy!

  2. Stejně tak vyprázdněná je samotná kampaň. Fotky se zvířátky (taky je mám ráda), z domácího pečení cukroví (i to mám ráda), nebo podle příruček naučené fráze. Do žádných zásadních otázek (až na to, že samozřejmě "musíme být neochvějnou součástí NATO a EU, které nemají alternativu") se raději kandidáti nepouští. Aby neukázali, že jim za a) nerozumí a za b) nemuseli s pravdou ven, jako se prořekla paní Danuše s placeným školstvím a zdravotnictvím.

  3. Úroveň kandidátů (a samozřejmě kandidátky) je naprosto děsivá. Generál u sebe schovává ukradenou standartu, aby ji mohl vyvěsit po svém slavném vítězství. Danuše sama sobě pokládá otázky a odpovědi ohledně jejího absolutního katastrofického manažerského selhání s udělováním titulů (otázkou, zda jen manažerského přešlapu). Hilšer a Fischerem to vlastně ani vážně nemyslí, ale potřebují kampaň na další šestiletku v Senátu. Bašta s SPD si malují absolutně vylhané průzkumy, aby zvedli tragické preference a odčerpali 2-3 % od Babiše. Ten mimochodem prohlašuje, jak by nejraději vládnul s ODS. Diviš se chce snad stát mladším Babišem, ovšem pro dva v našem malém rybníčku není místo a Zima? Upřímně tomu ani já sama netuším, oč jde.

  4. Přiznám se, že jsem nečekala, že Středula podpoří kandidátku, která plive jedovaté sliny (skoro) na všechno, o co se jako odborář snaží.

  5. Všichni kandidáti jsou stoupenci NATO.

  6. Všichni kandidáti podporují postup vlády vůči Ukrajině

  7. Tzv. vlastenecká scéna ukázala, že se musí naučit kompromisu, aby napříště vygenerovala jednu osobnost, ne několik kandidátů, z nichž nakonec neuspěje žádný.

  8. Chápu, že jsou všude kolem emoce, ale pojďme to přežít. Pozice prezidenta je velmi prestižní, ovšem v parlamentní republice je rozsah jeho pravomocí celkem omezený.

  9. Já jsem zvažovala, že k volbám poprvé v životě vůbec nepůjdu. Přehodnotila jsem to hlavně proto, aby po městech a obcích, krajích (ano obojí i v koalicích s ANO a SPD), Senátu, Sněmovně i vládě neseděl na Hradě další vyznavač koalice SPOLU a PirSTANu!

Kateřina Konečná, předsedkyně ÚV KSČM

KSČM vyzývá k volbě protivládního kandidáta Andreje Babiše

KSČM vyzývá své členy, příznivce i voliče, aby se zúčastnili druhého kola prezidentských voleb a volili protivládního kandidáta, tedy Andreje Babiše. Jestliže je totiž Andrej Babiš zlo, tak jeho protikandidát Petr Pavel je vyložené peklo pro ČR i její občany!

Pro KSČM to není volba srdcem, nýbrž volba toho, kdo z nabízené dvojice představuje menší hrozbu pro peněženky občanů a válečné běsnění!

A to s ohledem na:

  • charakter Petra Pavla, který zvládl hbitě převléct kabát takovým způsobem, že by se nemusel stydět za přezdívku Generál Zrada;

  • podporu, kterou si nechal vyjádřit od zkorumpované asociální vlády ODS, TOP09, KDU-ČSL, Pirátů a STAN, kterou KSČM dlouhodobě odsuzuje;

  • jeho asociální názory (například odmítnutí zkracování pracovního týdne, odmítnutí zvyšování platů a mezd, odmítnutí slev na jízdném pro studenty i seniory, zásadní zvýšení daně z nemovitosti atp.);

  • podporu dalších dodávek zbraní na Ukrajinu i jejího vstupu do EU;

  • neodmítnutí vojenské základny USA/NATO na území ČR;

  • prosazování přijetí eura;

  • podporu urychlené implementace Green Dealu, který poškodí většinu občanů ČR;

  • hrozbu nevídané koncentrace moci v rukou vládní koalice (ovládnutí Poslanecké sněmovny i Senátu jakožto moci zákonodárné, vlády jakožto moci výkonné, a také soudní, např. v ohledu jmenování ústavních soudců),

  • a řadu dalších důvodů.

VV ÚV KSČM

KSČM odmítá tzv. obrannou smlouvu s USA

Bez informování veřejnosti je v současné době dokončována příprava tzv. obranné smlouvy mezi Českou republikou a USA. Tato hanebná dohoda má mimo jiné umožnit pobyt vojenských jednotek USA na českém území. Podepsat tuto vazalskou smlouvu by měla ministryně obrany Jana Černochová pravděpodobně při chystané návštěvě premiéra Petra Fialy ve Washingtonu.

Česká vláda se navíc v rámci své podpory války také rozhodla prosadit uzákonění povinného výdaje na zbrojení ve výši 2 % HDP. Protilidová vláda ODS, KDU-ČSL, TOP09, STAN a Pirátů tyto prostředky hodlá využít na další uplatňování své agresivní vojenské politiky. Příkladem zbytečného vyhazování peněz na zbrojení je záměr pořídit americké bojové letouny F-35. I v tomto případě jde o podlézavost vůči USA, neboť v současné době provozované letouny Gripen jsou pro českou armádu naprosto dostačující. Pořízení 24 letounů F-35 spolu s dalšími s tím spojenými výdaji přitom přijde Českou republiku a její občany nejméně na 100 miliard korun. Nestydatost takového nákupu bije do očí v souvislosti se současnou krizí, která každým dnem stále více dopadá na většinu občanů naší země.

Komunisté jsou přesvědčeni, že chystané kroky pravicové vlády Petra Fialy jsou dalším útokem na zbytky suverenity České republiky a naprosto zemi podřizují zájmům USA. Pro občany znamená tato politika nejen další zadlužování země, ale může vést i k ohrožení jejich životů. KSČM zcela zásadně odmítá přítomnost cizích vojsk na území naší republiky.

Komunisté vyzývají občany České republiky, kteří s touto vládní politikou nesouhlasí, aby svůj názor dali veřejně najevo. KSČM společně s dalšími mírovými a protiválečnými organizacemi kromě jiného iniciovala petici odmítající jakoukoli cizí vojenskou přítomnost na území naší země. K jejímu podpisu je zván každý, kdo si přeje mírovou a suverénní republiku.

Zároveň KSČM vyslovuje podporu nově vzniklé výzvě "Mír a spravedlnost", prosazující mírové řešení probíhajícího konfliktu na Ukrajině.

Stanovisko VV ÚV KSČM

Milé spoluobčanky, vážení spoluobčané,

dovolujeme si malé zamyšlení nad budoucím vývojem v této zemi a první kolo prezidentských voleb k tomu dává velmi dobrou příležitost.

Na úvod si musíme uvědomit, že současná ČR, na rozdíl od bývalé ČSR, případně ČSSR,je naprosto bezvýznamným státem. Průměrný občan většiny světa, jak jsme měli možnost se mnohokrát přesvědčit, takový stát vůbec nezná. A pod prizmatem této skutečnosti posuzujme všechno, co se děje tady a v zahraničí. Rozhoduje se totiž jinde a rozhodují, alespoň zatím, jiní.

První kolo prezidentských voleb ukázalo, že scénář s "českou čaputovou" významně selhal. Ovšem ne zcela! Do druhého kola postoupili pánové Babiš a Pavel, uvádíme abecedně. A jak mnozí z Vás vědí, Nerudová, Pavel a Středula jsou absolventy Aspenského institutu. Pokud jde o prezidentského kandidáta Středulu, tak jeho politické kotrmelce, pro nás ovšem nikoliv překvapivé, ukazují na typického "žluťáckého" salónního odborářského bose. A jeho vedoucí pozice v odborech jen symptomatizuje bídu systému, který se v tomto státě vytvořil. Vždyť dal podporu Nerudové, která mj. chce zavádět školné (to by nepodpořil žádný kandidát, který chce být prezidentem všech), a na druhé straně chce přerušit styky s Čínou (to by zase neudělal žádný skutečně pravicový prezident, vždyť celý svět se tlačí na čínský trh), a to měl podporu sociální demokracie a snad ještě má! Co se týče Nerudové samotné, tak je s podivem, že přes skandály s udělováním vědeckých titulů na Mendelově univerzitě v době, kdy byla v jejím čele, obdržela 12% hlasů. Ale použijme její hodnocení ze strany jiného prezidentského kandidáta, který by si ji vzal v případě svého vítězství jako účetní. Další element bídy panujícího systému.

A nyní k oběma úspěšným kandidátům. Oba pracovali před rokem 1990 pro blaho (komunistické) strany a (socialistického) státu. Pan Babiš ve sféře zahraničního obchodu a pan Pavel v armádě, tehdy lidové, a současně ve straně, kde se stal ve svých 24 letech předsedou útvarové organizace tehdejší KSČ u 22. výsadkové brigády zvláštního určení. Pan Babiš po sametové revoluci pokračoval ve sféře podnikání pan Pavel v armádě, nyní už "nelidové". V tomto kontextu musíme poukázat na štvanice vedené maistreamem a celou řadou politiků a tzv. umělců např. proti bývalému poslanci za KSČM Z. Ondráčkovi nebo předsedovi ČSBS Vodičkovi. Zde jen krátce poznamenáváme v kontextu s Ondráčkem, že výsadkáři zvláštního určení byli určeni mj. pro zasahování při nepokojích. A co se týče Vodičky tak to byl jen běžný doslova "velitýlek" a řadový člen KSČ. U nich komunistické členství vadí, u Babiše jen trochu a u Pavla nebo např. předsedy ústavního soudu Rychetského nevadí vůbec. Další bída tohoto systému.

Potvrzuje se tak, jak jsme již jednou psali, že včasné převlékání kabátů je v české kotlině již mnohasetletou tradicí a vede k osobnímu úspěchu. Jo, případ zrádce Prkoše, krutě potrestaného knížetem Břetislavem za zradu, je už součástí říše pověstí a bájí.

Ale teď to mnohem důležitější. Je doslova ukázkou naprostého zoufalství tohoto systému, když na hradě českých králů, císařů Svaté říše římské a československých prezidentů usedne v každém případě po 33 letech znovu komunista, byť bývalý. A to po permanentním boji proti komunistické straně trvajícím stejnou dobu. Zde pro ilustraci citujeme bývalého předsedu KSČM JUDr. Filipa: "Ukazuje se jak prozíravá byla kádrová politika bývalé KSČ..," s tím, že i další kandidát na prezidenta - T. Zima je bývalým komunistou.

Ale teď to podle našeho názoru to hlavní, byť to bude mnohými z Vás považováno za kacířské. Docházíme bohužel k následujícímu závěru. Značná část občanů tohoto státu, mj. mladá generace narozená po roce 1990, ale zdaleka nejen ta, ztratila nejen národní ale i občanskou identitu. Dospěli jsme k názoru, že tento stát, a český národ v tom čísle, nemají před sebou žádnou budoucnost. Stát se dříve nebo později rozpadne s tím, že prezidenstké volby na tom nic podstatného nezmění stejně jako demonstrace plánovaná na 21. ledna t.r.

I kdyby došlo k pádu vlády, jak to chtěl jiný prezidentský kandidát, tak se zase se objeví nějaká unie svobody, nějaké věci veřejné nebo nějací středulové, nerudové etc., kteří potom vytvoří jiný koaliční slepenec a dopadne to tak jako dosud.

Mgr. Petr Dobrý, Pavel Drahoš, JUDr. Petr Šáda"

Výbor ZO KSČM v Holicích doporučuje, v souladu se stanoviskem VV ÚV KSČM, volit ve 2. kole prezidentských voleb kandidáta který nemá podporu vládních stran a tím je Ing. Andrej Babiš.

Zpravodaj prosinec 2022

KSČM odmítá zdražování veřejné hromadné dopravy

KSČM důrazně odmítá zdražování veřejné hromadné dopravy v ČR! V době rapidně se zhoršující ekonomické situace většiny obyvatel ČR nelze ještě více uvrhávat lidi do chudoby zdražováním základních veřejných služeb, mezi které veřejná hromadná doprava patří!

Základní kilometrický ceník Českých drah pro vnitrostátní přepravu se zvýší od 11. prosince 2022 v průměru o 15 %. Stejné zvýšení plánuje i Ministerstvo dopravy ČR pro systém jednotného tarifu One Ticket, který platí bez ohledu na dopravce u všech spojů vedených v závazku veřejné služby a na většině komerčních spojů. Od ministerstvem stanoveného tarifu se odvíjí i ceny soukromníků na železnici. Se zdražováním tak počítají i soukromí dopravci. Ceny síťových jízdenek pak stoupnou až o 29 %. Cena tříměsíční In Karty se zvýší téměř o třetinu. Několikadenní prázdninové jízdenky podraží dokonce o polovinu.

Některé kraje již také avizovaly, že jízdné ve veřejné hromadné dopravě pro cestující zdraží. Dvacetiprocentní zdražení chystají v Jihomoravském kraji, desetiprocentní ve Zlínském a patnáctiprocentní na Olomoucku a na Vysočině. Středočeský kraj chce také citelně zdražovat. Není vyloučeno, že jízdné budou zdražovat i další kraje.

KSČM požaduje:

  • ponechání jízdného ve veřejné hromadné dopravě na stávající úrovni

  • obnovení 75% slevy z jízdného pro seniory a mládež do 26 let

  • bezplatnou městskou veřejnou dopravu pro všechny

Zdroj: ÚV KSČM

Česká republika porušuje své vlastní zákony

KSČM odmítá politicky motivované snižování důchodů selektivně vybrané skupině osob. V drtivé většině jde o tzv. starodůchodce. Toto snížení důchodů má umožnit novela zákona o důchodovém pojištění. Tu má do konce roku schválit Sněmovna, které novelu zákona vrátil z jiných důvodů Senát PČR. Návrh na snížení penzí ale nepochází z dílny ministerstva práce a sociálních věcí, k novele ho v pozměňovacím návrhu přilepila skupina poslanců vedená lidoveckým ministrem tohoto resortu Jurečkou.

Novela zmocňuje Ústav pro studium totalitních režimů k vedení rejstříku osob, které v období do roku 1989 vykonávaly službu na vymezených pracovních a služebních pozicích a funkcích. Na základě tohoto seznamu pak bude Česká správa sociálního zabezpečení přepočítávat a snižovat důchody. Podle dostupných informací se má tento pozměňovací návrh dotknout několika tisíc lidí, jejichž důchody se sníží o stovky až tisíce korun.

Rychlost, s jakou byla novela ve Sněmovně projednána a schválena, i s onou zásadní změnou navrženou ministrem Jurečkou, je překvapující. Poslanecká sněmovna ČR se při svém rozhodování navíc vůbec nezabývala tím, že porušuje Ústavu a zákony České republiky.

Nelze opomenout ani zákonem chráněnou dobrou víru občanů a předvídatelnost o tom, jak bude vypočten jejich důchod. Dobrou víru o jeho výši měli příjemci důchodů po celou dobu svého zaměstnání, při odchodu do důchodu i po celá léta jeho pobírání.

V době astronomického znehodnocování těžce našetřených celoživotních úspor, extrémně rostoucích cen energií, potravin a dalších životně nezbytných věcí se jedná o krok asociální. Snížení penzí selektivně vybraným seniorům je o to horší, že bylo schváleno poslanci ve chvíli, kdy rozhodli o zvýšení svých vlastních platů až o několik desítek tisíc korun měsíčně!

Zdroj: ÚV KSČM

KSČM požaduje růst minimální mzdy v příštím roce na 20 000 Kč

MPSV ČR chce 20. prosince předložit návrh minimální mzdy pro rok 2023 a valorizační systém. Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka mluví o zvýšení minimální mzdy z 16 200,- na 17 300,- Kč (tedy o 7 %). To by při inflaci 16 % znamenalo reálný propad hodnoty minimální mzdy o 9 %! Podíl na průměrné mzdě by dosáhl 41 %, přitom EU doporučuje do roku 2025 dosáhnout 50 %.

Pod tlakem zaměstnavatelů navrhuje Jurečka zavést asymetrii v systému valorizací, tedy rozpojit minimální mzdy od systému zaručených mezd.

KSČM požaduje růst minimální mzdy v příštím roce na 20 000 Kč!

KSČM odmítá oddělovat valorizaci zaručených mezd od minimálních mezd!

Zdroj: ÚV KSČM

Banky se topí v penězích, lidé chudnou

Bankám a spořitelnám v Česku za letošní tři čtvrtletí stoupl souhrnný čistý zisk v meziročním srovnání o 30,8 miliardy Kč na 81,78 miliardy korun. Vyplývá to z dat, která zveřejnila Česká národní banka.

Aktiva bank činila ke konci září 9,448 bilionu korun, což je o 926 miliard více než na konci roku. Zisk z finanční a provozní činnosti bankám vzrostl v prvních devíti měsících letošního roku meziročně o 41,8 miliardy na 174,6 miliardy korun. Úrokové výnosy se jim zvýšily o 180,2 miliardy na 305,8 miliardy korun. Výnosy z poplatků a provizí jim stouply o čtyři miliardy na 39 miliard korun. »V nárůstu čistého zisku bankovního sektoru hrál hlavní roli značný růst úrokových sazeb. Nicméně bankám se daří i z pohledu dalších ukazatelů. Rostou bilanční sumy, objemy úvěrů i vkladů a výnosy z poplatků,« řekl analytik XTB Jiří Tyleček. Banky podle něho vydělávají na tom, že část Čechů si ponechává úspory na běžných účtech, které se zpravidla úročí jen minimální sazbou.

Čistý zisk skupiny ČSOB za tři čtvrtletí stoupl meziročně o 23 procent na 14,3 miliardy korun, České spořitelně vzrostl téměř o 40 procent na 15 miliard korun, Komerční bance o 51,1 procenta na 12,9 miliardy korun. Česká a slovenská UniCredit Bank vykázala za tři čtvrtletí čistý zisk 6,6 miliardy korun, což je meziroční nárůst o 26 procent.

Na největší banky od příštího roku dopadne daň z mimořádných zisků. Příjmy z ní mají sloužit k

pokrytí mimořádných nákladů, které stát bude mít v souvislosti se stanovením maximálních cen energií. Platit má po dobu tří let od příštího roku do roku 2025. Ministerstvo financí navrhlo daň jako šedesátiprocentní daňovou přirážku na nadměrný zisk. Ten odpovídá podle návrhu rozdílu mezi základem daně a průměrem nákladů základu daně za poslední čtyři roky navýšeného o 20 procent. »Je otázkou, co se ziskovostí bank udělá daň z mimořádných zisků od příštího roku. Existuje nemalá šance, že se největších šest bank, na které bude nová daň uplatňována, bude snažit zisky nad stanovený strop minimalizovat. Hospodářské reporty bank by tak nemusely věrně popisovat skutečný stav bankovního sektoru,« poznamenal Tyleček.

Zdroj: Naše Pravda

Prase v žitě Kalousek. "Ať si jde máknout." Konečná střílí ostrými

"Nemám lidem jak vysvětlit, že země, která je ve výrobě elektřiny soběstačná, má jednu z nejvyšších cen v EU," říká europoslankyně a předsedkyně KSČM Kateřina Konečná a popisuje, s čím dalším za ní lidé na besedách chodí. Vyjádřila se k razii v Evropském parlamentu a v souvislosti s katarským režimem nešetřila ani naši vládu.

Paní poslankyně, co říkáte na razii v Evropském parlamentu? Co se tam děje?

Jedna z vysoce postavených europoslankyň - přímo místopředsedkyně - Evropského parlamentu podle zpráv z médií "vylepšovala" obraz Kataru a brala za to tašky plné peněz. A to doslova. Jen jsem čekala, kdy se v celém případu objeví zprávy, že za tím vlastně stojí Rusko, což je v tomto případě opravdu naprosto absurdní. Velmi mne překvapila slova europoslance za KDU-ČSL Zdechovského, která volil v rozhovoru pro Fórum24 - tedy že kauza nebude nikterak veliká. Nevím, jestli je to ovlivněno tím, že kauza zasáhla jeho europoslaneckou přítelkyni, s níž si dělal selfíčka, nebo to srovnává třeba s velikostí kauzy přidělování bytů v Brně, v čemž je KDU-ČSL namočená... To ať si čtenáři vyhodnotí sami. Každopádně má poslanecká frakce prosadila debatu i rezoluci k této záležitosti. V této rezoluci navrhujeme konkrétní opatření, aby příště podobné "kšeftíky" kolegy přešly i kdyby je náhodou napadly, a hlavně aby celá kauza nevyšuměla, jak si možná někteří přejí. Mimochodem ráda bych připomněla, že totalitnímu katarskému režimu podlézá i naše vláda, jinak srdnatě nekompromisně a vždy bojující za lidská práva. Ba dokonce sama madam Pekarová Adamová nebo pirátský ministr Lipavský, dříve bojující za Havlovy ideály. Sněmovna schválila rozpočet se schodkem 295 miliard korun. Co na to říkáte? A souhlasíte například s částkou, která má jít na obranu?

Je neskutečné, že vláda nás - a hlavně naše děti a následující generace - takto zadlužuje. Samozřejmě by schodek mohl být nižší. Mnohem nižší, kdyby se vládní koalice ODS, TOP 09, KDU-ČSL a PirSTANu zaměřila třeba na odliv více než 300 miliard korun z naší země do zahraničí, na astronomické zisky bank a nadnárodních korporací a přehodnotila třeba absolutně zbytečný nákup stíhaček F-35. Místo toho se "hojí" na těch, kteří se nemohou bránit, a tak ruší slevy na jízdném, přemýšlí o zrušení podpory stavebního spoření, nebo chce zdražovat tím, že udělá změny v DPH. Ale - jak už jsem Parlamentním listům řekla - k tomu, aby sáhla na ty velké, by musela mít odvahu. A tu Fialova vláda nemá, troufne si jen na už tak těžce zkoušené občany.
V těchto dnech chodí řadě lidí opět nové předpisy na energie. Vy se setkáváte s lidmi na besedách po celé republice, co vám k tomu říkají? A prožívají vůbec blížící se Vánoce? Když se podíváme, že ceny všeho jdou tak nahoru, že už na to někteří prostě nemají... Je to skutečně tak. Ale hlavně těm lidem prostě nemám jak vysvětlit, že země, která je ve výrobě elektřiny soběstačná, má jednu z nejvyšších cen v EU. To je prostě absurdní. Nebo mi na besedu přijde důchodkyně z pohraničí, která jezdí nakupovat 30 km do Německa, protože je tam zboží levnější a zároveň kvalitnější. A pak se mě zeptá, jak je to možné, když ona má důchod 15 tisíc a německá důchodkyně 40 tisíc, tedy téměř 3x tolik. Na to zkrátka nejde nic říct. A co říci na to, že například na Slovensku se podle informací, které se objevily v tisku, elektřina zdražovat nebude a plyn jen o 15 procent? Jak to lidem u nás vysvětlit?

Jak jsem řekla. To prostě nevysvětlíte. Vládní strany jednoduše lidem pomoci nechtějí. To je vše. Jinak to vysvětlit nejde. Ve svém pořadu Bez obalu jste mimo jiné zmínila, že v lepší ekonomické zítřky dnes podle průzkumu věří už jen 5 procent podnikatelů. A že kvůli cenám energií hrozí masivní propouštění ve velkých firmách. Uvedla jste také, že je nejvyšší pokles reálných mezd za třicet let. Co byste v tomto směru vzkázala vládě?

Vzkazovat těm, kteří jsou hluší i slepí k jakýmkoli argumentům, je zcela zbytečné. Já i KSČM píšeme otevřené dopisy, vyzýváme, demonstrujeme, besedujeme s lidmi, pořádáme odborné semináře, ale vše marné. Vláda má patent na rozum a dobré noty - ani raději nechci vědět odkud nebo od koho... Každopádně je to neskutečná ostuda, že pokles mezd je v ČR nejvyšší v rámci všech zemí OECD.

Od září se konala již celá řada demonstrací. Na jedné z poslední doby, na Letné, byly podle médií stovky lidí. Když to srovnáme s tou první, na Václavském náměstí, co to znamená? Rezignují lidé na současnou situaci? Nebo mají pocit, že demonstrace stejně nic nezmohou?

To souvisí s tím, co jsem řekla. Vláda je ke všemu slepá a hluchá. A pokud si někdo dovolí nesouhlasit, ihned dostane nálepku. Buď je proruský agent, dezolát, nebo ovečka, která nechápe, že vláda dělá, co může a víc dělat nejde. Chtěla bych ale občany vyzvat, aby to nevzdávali, protože pak by vláda mohla říct, že všichni s ní vlastně souhlasí. Velkou odezvu vyvolala před časem slova Miroslava Kalouska, který na sociální síť napsal: "V r. 2012 jsem řekl: V porovnání s drtivou částí planety si žijeme jako prasata v žitě a máme tu drzost naříkat. Od ministra to bylo neempatické, ještě jednou se omlouvám. Jako řadový občan říkám dnes: Žijeme si jako prasata v žitě a máme tu drzost naříkat. Omlouvat se nebudu." Co byste mu vzkázala? Tak pan Kalousek si zřejmě jako prase v žitě žije a nikdy tomu nebylo jinak. Ať si jde máknout za minimální mzdu a pak píše rozumy na twitter. Lidé šetří, kde mohou. Kvůli stále se zvyšujícím cenám potravin v tuzemsku, jezdí čím dál víc do zahraničí, především do Polska. Polákům to ale už podle informací v některých médiích není příliš po chuti, mají prý pocit, že je Češi vykupují. Co na to říct?

No nedivím se jim. Já sama žiji nedaleko od polských hranic, takže mohu posoudit, jak se zvýšila intenzita výjezdů našich občanů k polským sousedům a je to masakr. Ale naprosto chápu občany ČR, protože když některé potraviny vyjdou až o třetinu levněji, tak jdou logicky tam, kde ušetří. Nechť pravicový polský premiér vyzve svého pravicového kolegu Fialu, ať zlevní potraviny pro české občany a je to. Mimochodem, když jsme u potravin, někteří lidé tvrdí, že před revolucí byly u nás kvalitnější potraviny dané přísnějšími normami. A že dokonce byly levnější. Jiní pamětníci protestují, že z hlediska kupní síly si občan mohl koupit méně (když to vůbec bylo). A s tou kvalitou to byla také bída. Jak to podle vás bylo?

Mnohé potraviny byly skutečně kvalitnější a zároveň dostupnější. Bylo to dáno několika atributy. V první řadě tím, že naše země byla v základních životních surovinách naprosto soběstačná a zároveň přísné československé normy, které nám mimochodem mnozí záviděli, nedovolovaly používání různých šuntů a náhražek. Do debaty o tom, kdo si kolik čeho mohl koupit, se odmítám pouštět. A je s podivem, že režimní komentátoři musejí ještě 33 let po sametové revoluci připomínat, jak se vlastně máme dobře. Každopádně vždy čtu, jak si z dnešního průměrného výdělku můžeme koupit více toho nebo onoho, nebo kolik jich potřebujeme k nákupu nového auta... každý jenom trochu poctivý statistik vám řekne, že je to absolutní nesmysl, protože použití matematické veličiny průměru je ošidné, jelikož v tomto případě je její vypovídající hodnota minimální, neboť se netýká 2/3 lidí. Tedy laicky řečeno - jestliže v roce 1989 byl průměrný výdělek něco přes 3 tisíce tehdejších korun, tak drtivá většina platů a mezd se pohybovala kolem této částky. Dneska se do průměru schová pracující se 17 tisíci hrubého i manažer s půlmilionem. Takže o reálném životě většiny to moc nevypovídá.

Zdroj: Parlamentní listy

Výbor ZO KSČM přeje všem členům a příznivcům klidné prožití vánočních svátků a pevné zdraví v nadcházejícím novém roce.

Zpravodaj listopad 2022

Mají krizi zaplatit obyčejní občané?

Tak to totiž navrhují vládní experti z Národní ekonomické rady vlády, tzv. NERV. Ta představila své návrhy opatření pro zlepšení ekonomické situace v České republice. Nepřekvapí, že většina opatření by měla především dopad na peněženky běžných občanů, nikoli na velké firmy, banky a nadnárodní korporace. Návrhu na zkrácení doby pobírání podpory v nezaměstnanosti a její výše se již chytil ministr (a)sociálních věcí Jurečka, který by rád toto opatření aplikoval v době, kdy mnoho firem avizuje, že vzhledem k současné složité ekonomické situaci, kterou vláda řeší velmi nezodpovědně, skončí či bude propouštět.

Dalšími opatřeními, které NERV navrhuje, jsou např. posunutí věkové hranice odchodu do penze a její svázání s očekávanou dobou dožití, aby se neprodlužovala doba, kterou lidé tráví v důchodu; zpomalení růstu důchodů a zrušení příspěvku za vychované děti, který vláda schválila od příštího roku; zrušení odečitatelné položky na dani za školkovné; zrušení státní podpory pro stavební spoření; snížení počtu úředníků, policistů či vězňů; zavedení školného na veřejných vysokých školách; zvýšení daně z příjmu fyzických osob a z nemovitosti či zvýšení sazby DPH u některých položek. To vše v době, kdy naše peněženky zatěžují extrémně rostoucí ceny energií, potravin a služeb, v brzké době i vodného a stočného, a také zvyšující se úrokové sazby prodražující hypotéky. Extrémní inflace ničí naše celoživotní úspory a nyní si máme sáhnout na úplné dno, abychom zaplatili za neschopnou vládu a její válečnické avantýry!

KSČM proti těmto asociálním návrhům důrazně protestuje a považuje je za likvidační pro většinu občanů České republiky. Stejně jako všechny polistopadové vlády se i NERV bojí sáhnout trvale a systematicky na zisky a peníze velkých korporací, včetně nadnárodních, bank, oligarchů a spekulantů. Vláda i její experti tak opět ukazují, na čí straně stojí!

KSČM požaduje:

  • Progresivně zdanit velké příjmy a kapitál, velké korporace, oligarchy a spekulanty;

  • daňové břemeno rozdělit tak, aby se ulevilo lidem s nízkými příjmy a zvýšila solidarita;

  • omezit úniky do daňových rájů a odčerpávání zisku vytvořeného v ČR do zahraničí;

  • posílit vlastnickou kontrolu státu nad strategickými obory (suroviny, výroba a distribuce energií);

  • vrátit vodu do rukou státu a obcí;

  • zachovat bezplatné školství;

  • zavést nulovou sazbu DPH u zboží základní spotřeby.

Stanovisko vedení KSČM, 4. 11. 2022

KSČM odsuzuje snahu o eskalaci konfliktu na Ukrajině

Komunistická strana Čech a Moravy se znepokojením sleduje vývoj události na hranici Ukrajiny a Polska, kde došlo v obci Przewodów v Lublinském vojvodství k výbuchu, který nepřežili dva lidé. Raketa zabíjející v Polsku je obrovské neštěstí a jen důsledek závodu ve zbrojení. I když ještě nebylo jednoznačné, kdo ji vypálil, naše vláda měla jasno: "Jdeme válčit"! Zde by mělo rozhodně platit dvakrát měř a jednou řež. Aktivní zapojení NATO do válečného konfliktu by mělo nedozírné důsledky. Že šlo skutečně o explozi Ruskem odpálených raket, část českých médií (například Novinky CZ) zveřejnila tuto informaci palcovými titulky jako útok Ruska na polské území. Za zcela nepřípustnou považuje KSČM následnou reakci ministryně obrany Černochové, která komentovala událost, aniž by počkala na jednoznačné důkazy, slovy: "Ruské kroky nesmí zůstat bez odezvy."

Komunisté to považují za snahu o vyvolání eskalace a přímé vojenské zapojení NATO do konfliktu. KSČM již od zahájení vojenské operace Ruské federace na území Ukrajiny, jako principiálně protiválečná strana, opakovaně zdůrazňuje svůj trvalý požadavek na mírové řešení situace na Ukrajině a požaduje ukončení všech vojenských operací, které jsou v rozporu s mezinárodním právem.

Poblíž Lvova je rozmístěna jednotka ukrajinské armády, která disponuje protiletadlovými systémy S-300 vyvinutými v 70. letech v Sovětském svazu. Značná část těch, které jsou součástí ukrajinského arzenálu, byla vyrobena ještě v dobách Sovětského svazu. Ukrajinci odpálili dvě nebo tři střely, aby zničili ruskou raketu mířící na dobrotvirskou elektrárnu. Ch-101 neletěla ale přímo na cíl, manévrovala ve snaze zmást ukrajinskou protivzdušnou obranu. A dostala se mezi Lvov a polskou hranici, píše Gazeta Wyborcza. Jedna z ukrajinských střel ruskou raketu zasáhla, ale u další selhal sebedestrukční systém, takže letěla dál.

Její úlomky pak dopadly v 15.40 SEČ v Przewodowě, kde kvůli tomu zemřeli dva muži. Polský deník píše, že už kolem 19.00 hodin polští činitelé věděli, že v zemědělské oblasti na východě země dopadla raketa vypálená z Ukrajiny. Nebylo to ale kvůli tomu, že by rychle rozeznali její úlomky. Polské úřady rychle dostaly informace ze speciálního radarového letounu kroužícího nad Polskem. Sledoval rakety letící na Ukrajinu a zaregistroval dráhu letu střely Ch-101. Ukázalo se, že úlomky, které dopadly na polské straně hranice, nebyly z ní. Letoun zaznamenal také dráhy letů ukrajinských S-300. Kolem 19.00 SEČ zasedli šéfové polských obranných a bezpečnostních složek, které narychlo svolal premiér Mateusz Morawiecki. Gazeta uvádí, že účastníci schůzky jí řekli, že už tehdy bylo jasné, jaká raketa v Przewodowě spadla. »Zavládlo zděšení, jak to sdělit veřejnosti,« napsal list. Polsko totiž patří k největším spojencům Kyjeva, poskytuje mu humanitární i vojenskou pomoc, hraje také klíčovou roli v logistice vojenských dodávek. Poláci se proto rozhodli počkat na informace z Bílého domu. Odtud jistě obdrží rozkaz, jak se zachovat, co udělat.Problém ale byl, že americký prezident Joe Biden spal po návratu ze summitu G20 v Indonésii. Ve čtvrtek nad ránem SEČ pak řekl, že »vzhledem k trajektorii rakety je nepravděpodobné, že byla vypálena z Ruska«. Polské vedení do té doby bylo ve svých vyjádřeních velmi opatrné, prezident Andrzej Duda ještě ve svém nočním vystoupení mlžil a mluvil o tom, že jde o raketu sovětské výroby a »že není jisté, kdo ji vystřelil«. Duda byl v kontaktu s ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským, který ho »ujišťoval«, že šlo o ruskou raketu a že pro to má důkazy, informuje Gazeta Wyborcza. Tak to tvrdili velitelé ukrajinské armády, v čele se náčelníkem generálního štábu Valerijem Zalužným, a Zelenskyj prý nechtěl zpochybňovat jejich názory. Důkazy? Už se vědělo, že raketa přiletěla z Ukrajiny!

Duda poté na středečním zasedání se šéfy silových resortů, vedení parlamentu a zástupci opozice prohlásil, že když se dozvěděl o explozi v Przewodowě, měl nutkání rychle oznámit, že tam spadla ruská raketa. Nicméně vojenští činitelé ho nabádali k opatrnosti a brzy mu dodali informace o dráze letu rakety. Polské činitele také zarazilo, jak urputně Ukrajinci trvají na teorii, že šlo o ruskou střelu. Šéf polského Senátu Tomasz Grodzki se podle zdrojů deníku Gazeta Wyborcza a ČTK kvůli tomu dokonce obrátil na šéfa ukrajinského parlamentu Ruslana Stefančuka. Až ve čtvrtek Zelenskyj poněkud zmírnil svá do té doby rezolutní prohlášení, která byla zcela lživá. Na ekonomickém fóru v Singapuru prostřednictvím videospojení pronesl, že on ani svět na 100 procent neví, co se v Przewodowě stalo. Nejen svět už to věděl. Ale přiznat to, k tomu Zelenskyj nebyl ochoten. Kolik takových »pravd« už asi světu předvedl?

Zdroj: KSČM, Naše Pravda (ava)

Dráhami zapomenutá místa

Ministr financí Zbyněk Stanjura se do kamery tvářil nadmíru spokojeně. Stačí vrátit systém valorizací důchodů do doby, kdy byla konjunktura, a státní kasa nebude dunět prázdnotou. Nebo aspoň ne tak hlasitě. Pokud se bude ignorovat současná vysoká inflace a valorizace se naváže na růst reálných mezd, je pravděpodobné, že v roce 2024 nebude muset vláda přidat penzistům ani korunu. Reálná mzda přece klesá! Vskutku nápad hodný Národní ekonomické rady vlády, odkud zaznívá, že pokud chudne země, měli by chudnout i důchodci. No, ti už zchudli, jen si toho zdraví lidé s vysokými příjmy jaksi nevšimli. Současná valorizace nepokrývá zvyšující se náklady na bydlení, stravu a léky. Jenže kde brát, aby příjmy mocných naopak neklesaly?

Nápadů je mnohem víc. Tak třeba ministerstvo dopravy vytvoří komisi, která má připravit legislativní normu umožňující alespoň dočasné přerušení provozu na lokálních tratích. Na jejich údržbu prý Správa železnic ročně vynakládá 281 milionů korun. Pozoruhodně přesné číslo. Údiv ale není namístě. Seznam zmíněných tratí už je hotov. Zastavení lokálek mohou vetovat kraj nebo obce, pokud si ovšem vlakové spoje zaplatí. A to nejméně na pět následujících let. Na lokální trati by mělo ročně projet nejméně 300 osobních vlaků a 11 nákladních, aby provoz nebyl přerušen. Jenže někde se jezdí hlavně nebo výlučně o víkendu, kdy do vlaků nasedají nejen místní, ale i výletníci. Prudký růst cen pohonných hmot často neumožňuje jezdit autem zejména na větší vzdálenosti. Využívání rychlíků s následnými přípoji se letos o prázdninách stalo hitem. Vláda jistě pokukuje i po slevách na jízdném především pro důchodce, které už letos snížila. Je skutečností, že tyto slevy umožňují navštěvovat příbuzné či se vydat s přáteli na výlety. Ano, i to patří k životu, i když vládní představitelé by zřejmě radši viděli důchodce zavřené doma a s hrůzou očekávající faktury za teplo, plyn či elektřinu. Zastropování je totiž ve výši, která stejně vše enormně zdražuje. S přerušeným provozem na řadě lokálních tratí si místní spěchající do práce nebo školy poradí. Ostatně mohou si sednout znovu za volant. Nedostatek řidičů autobusů totiž vedl k tomu, že i tyto spoje do některých obcí přestaly jezdit. Před několika lety se zastavily vlaky, které přejížděly z kraje do kraje. Pokud se krajské úřady nedomluvily, tratě na čas osiřely. Část obyvatel ale zůstane uzavřena v obcích. Je také otázkou, jak se přerušení provozu dotkne podnikání na vesnici. Třeba restaurací, které se letos po covidových uzávěrách začaly vzpamatovávat, protože do nich od jara do podzimu proudili turisté s batůžky, vystupující z lokálek. Dříve se odlehlým lokalitám říkalo bohem zapomenutý kraj. Teď to budou dráhami zapomenutá místa.

Naše Pravda, Miroslava Moučková

Lobbista Benda a »opaskový« plán

Marek Benda! Není většího favorita na titul »Dinosaurus české sněmovny«. Občanský demokrat, který sedí v dolní komoře Parlamentu s výjimkou roku 2003 nepřetržitě od roku 1993. Co předvedl jako zákonodárce za téměř tři desetiletí? Víc škody než užitku českým občanům. Přesto mu voliči ODS stále házeli hlas ve volbách, dokonce i v roce 2013, kdy byl na desátém místě kandidátky, ho vykroužkovali do poslanecké lavice. Zřejmě se řídili heslem, čím hůře, tím lépe. Nedostudoval »matfyz« ani filozofii na UK, zato má diplom z nechvalně známé právnické fakulty v Plzni. Jen s tím titulem doktor/lžidoktor je to všelijaké. V roce 2009 vyšlo najevo, že jeho rigorózní práce je shodná s magisterskou (!) a navíc na úrovni seminárky středoškoláka. Požadovanou délku dosáhl zcela originálně - zvětšil písmo a zadal řádkování č. 5. Tehdy děkan Masarykovy univerzity v Brně Jiří Zlatuška řekl: »Na pár řádcích svého výjimečného textu udělal autor tolik pravopisných chyb, že by si zasloužil poslat zpět do základní školy.« Tak, a poslanec s tímto profilem byl dokonce předsedou ústavně-právního výboru Sněmovny a momentálně je předsedou poslaneckého klubu ODS. Blahopřejeme občanským demokratům.

Proč připomínáme některé podivuhodnosti Bendova života? To proto, abychom na ně volně navázali současnou kauzou. Benda první listopadový den navrhl ve Sněmovně novelu zákona, aby se zisky loterijních firem danily nižší sazbou, místo 35 procent pouze 23. Např. Sazka by tak ušetřila miliardu. Tedy v době, kdy státní pokladna potřebuje doslova každou korunu na příjmové části. Samozřejmě, že Benda se tímto demaskoval v roli lobbisty. Co je však ještě skandálnější, že ministr financí ze stejné partajní stáje, Zbyněk Stanjura, Bendův návrh podpořil! Že je Benda už tři desetiletí podivuhodnou figurkou naší politické scény, to ať si vezmou na triko občanští demokraté, ale že instalují do křesla státní kasy takto nekompetentního ministra, jen ilustruje zoufalý amatérismus kabinetu premiéra Petra Fialy. To nemá ODS ve svých řadách skutečného ekonoma, který by něco takové razantně odmítl? V době, kdy se zavádí sektorová daň, pětikoalice nahlas hovoří o zvyšování odchodu do důchodu, snížení reálných penzí, zvýšení daní, zrušení superhrubé mzdy, snižování úředníků ve státní správě atd. Ale jak je vidět, s Fialou to ani nepohne. Je mu to asi jedno a spíše přemýšlí o další české půjčce na obnovu Ukrajiny.

Fiala vykládá stále něco o válečném rozpočtu a o tom, jak zemi teď musí řídit krizový management se schodkem rozpočtu na příští rok téměř 300 miliard korun. Zatím neřídí nic, možná tak neovladatelný kolos směřující do propasti chudoby a bídy. Už to tady máme zase, co známe od Václava Klause - utahování opasků. Strana, která dovolila a napomáhala rozkrást skoro celou republiku, najednou přichází s plánem, jak zkrotit státní dluhy. Pod tímto vládním receptem bude podepsán NERV (Národní ekonomická rada vlády), a bude jasný - zvyšování různých daní (fyzických osob, spotřební, z nemovitostí, šachování s výší DPH), různých poplatků, zrušení různých příspěvků (na děti, podporu stavebního spoření), zavedení školného na vysokých školách. Samozřejmě posunutí věku odchodu do důchodu tak, aby si ho lidé užili co nejkratší dobu. To už je zrůdné! Co takhle ještě zavést poplatky za dýchání vzduchu... V době předvánoční nebude Fialova vláda tímto dráždit své občany a naplno představí »opaskový« plán až na jaře.

P.S.: Marek Benda nakonec svůj návrh stáhnul. Že by náhle prozřel?

Naše Pravda: Vladimír SLOBODZIAN

Televizní kanál pro důchodce?

Tak se veřejnosti uvádí televizní kanál veřejnoprávní televize ČT3, která má v rámci úspor po Vánocích definitivně skončit. Není to vůbec prvně. Vedení tím vyhrožovala již několikrát a nikdy to zatím neudělalo. Já pevně doufám, že tomu tak bude i tentokrát. Uvedu několik pádných důvodů. Nový kanál České televize sleduji od jeho samotného začátku 23. března 2020. Určitě ne po celý den, ale jinak skutečně často. Postupně jsme si s manželkou našli hodiny, kdy tam vysílali pro nás zcela jedinečné pořady, které jinde nelze vidět. Líbí se nám využití bohatého archivu Československé televize, který umožňuje vysílat nepřetržitě zábavné, ale i dramatické pořady. My preferujeme ty písničkové a jenom dokazují, že hudba a písně prostě nestárnou.

Jaké další konkrétní přednosti má televizní kanál ČT3, proti těm jiným? Téměř úplně tady nejsou vysílány reklamy, které nás diváky tak otravují na těch soukromých televizích. A když už se tam nějaká reklama přeci jen objeví, tak jen mezi pořady a nikdy není vložena uvnitř vysílaného pořadu. Přiměřená je délka pořadů, jejich pestrost - střídání žánrů. Nevede se tam žádná velká a vynucená politika, pouze se tam hraje a zpívá. Ona ta politika tam v těch vzpomínkách je nenápadně schovaná a ukazuje, jak se tehdy pracovalo a žilo. Před senzacemi a bulvárem se tady oceňuje opravdová fyzická práce a ryzí člověčí myšlenky. To vše v divákovi probouzí jen krásné vzpomínky na mladší roky, na mládí.

Pro mě to jsou všechno argumenty, aby bylo vysílání tohoto televizního kanálu dále provozováno. A dokonce jsem ochoten kvůli tomu připlatit si i na televizních poplatcích.

Naše Pravda: Oldřich SUCHORADSKÝ

Zpravodaj říjen 2022

Česká vláda na občany kašle!

Komunální volby a volby do třetiny Senátu PČR ukázaly na apatii větší části občanů České republiky. Jak jinak si vysvětlit skutečnost, že svého volebního práva využili 4 z 10 voličů. To za situace, kdy současný pětikoaliční slepenec ODS, KDU-ČSL, TOP 09, STAN a Pirátů naprosto nezvládá dvoucifernou inflaci, znehodnocování celoživotních úspor občanů, nekontrolovaný růst energií, cen potravin a služeb.

Avizované zastropování cen elektřiny a plynu se pohybuje zhruba v desetinásobné výši jejich cen v loňském roce. Těsně po volbách se navíc nechal slyšet ministr průmyslu Jozef Síkela, že toto zastropování může být omezeno výší roční spotřeby domácností a firem. Tedy koncové ceny mohou být ještě mnohem vyšší a pro drtivou většinu z nás naprosto neudržitelné. Nepůjde jen o neschopnost domácností splácet své závazky, ale i o zcela jisté krachy mnoha firem a z toho plynoucí růst nezaměstnanosti. Proč jiné vlády svým občanům skutečně pomáhají a ta česká na ně kašle?! Již nyní se 40 % domácností potácí na hranici chudoby. Počet těch, kteří se již pod tuto hranici dostali, je oproti loňskému roku dvojnásobný. S vládou to však nic nedělá, naopak se chlubí, že na sociální dávky dosáhne větší část občanů než v minulosti!

Mnoho postižených občanů nyní nevidí řešení ve volbě žádné z politických stran a hnutí. Jejich myšlenky se soustředí pouze na jejich přežití a zajištění jejich rodin. V této rozjitřené době tak mají jejich hlasy pro KSČM ještě větší význam! KSČM děkuje všem svým voličům.

Volební výsledek KSČM nepřekonal naše očekávání. Získat zpět důvěru voličů je běh na dlouhou trať. Svou roli hraje i stále pokračující primitivní antikomunismus, který se již podařilo vměstnat i do hlav dětí školou povinných. Své hlasy tak ti znepokojení občané, kteří si našli cestu k volebním urnám, dali hlavně stranám tzv. parlamentní opozice, tj. ANO a SPD, které v tuto chvíli považují za nejsilnější.

KSČM však rezignovat nehodlá! Přesně naopak! Budeme dál pokračovat ve své práci. KSČM se bude nadále účastnit protivládních protestů, bude hájit zájmy pracujících, těch,
kteří si zaslouží za svou poctivou práci důstojnou odměnu, ze které mohou žít a nikoli živořit.

KSČM má pro občany životaschopná řešení současného krizového stavu, na který protilidová vláda Petra Fialy nestačí. Do tohoto stavu se lidé nedostali vlastní vinou ani vinou ozbrojeného konfliktu na Ukrajině, ale pouze a jenom vinou neschopnosti naší vlády a naprosté podřízenosti EU zájmům USA.

KSČM požaduje:

  • Zastavit obchodování s předraženou elektřinou na burze, ceny elektřiny se musí odvíjet od jejich skutečných výrobních nákladů;

  • Důslednou revizi evropského Green Dealu;

  • Snížení DPH u energií;

  • Ukončení obchodování s emisními povolenkami;

  • Uhrazení poplatků za obnovitelné zdroje energií státem;

  • Nahrazení soukromých distributorů energií státní firmou;

  • Stoprocentní majetkové převzetí ČEZ státem za účelem kontroly výroby elektřiny,
    její distribuce a sehrání zásadní role při dostavbě jaderných elektráren;

  • Odkoupení zásobníků plynu státem od německé RWE;

  • Garantování odpovědnosti státem, nikoliv soukromými zahraničními subjekty, za doplňování rezerv;

  • Nulovou sazbu DPH u zboží základní spotřeby;

  • Efektivní využití zákona o cenách;

  • Nastavení ceny pohonných hmot ve státním podniku ČEPRO (čerpací stanice EuroOil) do 35 Kč/l

  • Srovnání nepřímé daně na pohonné hmoty s okolními zeměmi;

  • Vytvoření dostatečného rozpočtového zdroje reformou daňového systému zahrnující progresivní daň z příjmu právnických osob (popř. sektorovou daň) v oblastech energetiky, finančnictví
    a digitálních firem;

  • Mimořádné zdanění těch, kteří ze současné krize bohatnou;

  • Miliardářskou daň a daň z luxusu.

Zdroj: ÚV KSČM

J. Komínek: Zase nám letí ceny paliv nahoru

Nafta za týden o 3 Kč, benzín dokonce o 4 Kč. Od vlády neustále slyšíme, že nám budou pomáhat... Pomáhat úplně nemusí, ale měli by makat tak, aby se podobné věci neděly! Jak?

Je to jednoduché, stát vlastní Čepro a to vlastní síť čerpacích stanic EuroOil. Nestačilo by, kdyby nafta a benzín na těchto čerpacích stanicích byly levnější než jinde? Stát tak může snadno donutit ostatní benzínky mít rozumné marže. To je úplně to nejmenší, co by pro nás vláda mohla udělat, teda pokud by chtěla. Navíc by se EuroOilu zvedl i prodej a stát by mohl s nejmenšími cenami mít paradoxně vyšší zisk. A odpadly by nesmyslné kontroly marží, které jsou stejně k ničemu.

Zdroj: web KSČM

Účast na protivládní demonstraci je riziko. Šéfka KSČM odhalila, čeho se lidé začali bát

Paní poslankyně, v minulých dnech se konal v Praze neformální summit zemí EU i dalších zemí. Co na toto setkání nejvyšších představitelů unie i několika dalších říci? Jak ho zhodnotit?

Z mého pohledu snad uvedu jen tolik, že nemáme moc času na přijetí řešení současné energetické krize. A není to otázka jen topení v bytech občanů, ale jde o přežití českého průmyslu. Setkání bez konkrétních přijatých závěrů je plýtvání časem i penězi českých občanů. Nikdo nechce po politicích unáhlená rozhodnutí. Je pochopitelné, že jiný pohled na "zimu" mají země na pobřeží Středozemního moře a jiný severské státy. Očekávala bych od tohoto summitu podrobnější projednání témat. K tomu však nedošlo - a naopak vnímám nárůst neochoty se dohodnout. Přitom téměř každý stát se potýká s protesty svých občanů směrem k vládním představitelům.

Zúčastnit se chtěl i princ z Kataru, který den předtím byl na návštěvě ČR, jednal s prezidentem i s vládou a podle všeho se dařilo s ním dohodnout. Jeho účast na čtvrtečním summitu ale údajně Brusel neschválil. Jaký k tomu byl podle vás důvod?

Toto mohu komentovat jen na základě veřejně dostupných zdrojů. Program s představiteli našeho státu proběhl údajně bez problémů. Pokud pak došlo k neschválení Bruselem, je potřeba hledat důvody u konkrétních států. Bylo by pouhou spekulací, že některé státy mají obavy z obchodní spolupráce s Katarem a vidí v něm svého konkurenta v dodávkách plynu.

Může toto odmítnutí ohrozit jeho předcházející úspěšné vyjednávání s Českou republikou?

Pokud říkáte úspěšné jednání, pak máte zřejmě na mysli pohled z katarské strany. Cena za produkt nebo suroviny je vždy otázkou toho, zda kupuji, nebo zda prodávám. Z katarské strany je cena jistě výhodná. Z té naší, v postavení zákazníka, o tom tak přesvědčená nejsem. Nesouhlasím s nakupováním plynu za ceny, které se zvedají kvůli spekulacím. Při debatách s občany slyším i názory, že lidé nechtějí americký plyn, protože i zisky z něho putovaly do přípravy válečných konfliktů v různých částech světa ještě před konfliktem na Ukrajině.

V sobotu 8.10. se konala další demonstrace, tentokrát organizovaná odbory. Účast ale nebyla zdaleka tak vysoká, jak se čekalo. Jak si to vysvětlujete?

Ani svého práva volit bohužel nevyužívají cca 2/3 obyvatel. Proto, že už snad nevěří v možnost změny. Mají co dělat se svými existenčními starostmi. Cestovat přes celou republiku, na to už mnozí nemají finance, a proto si svou účast rozmyslí. My jako KSČM jsme se účastnili i této demonstrace a budeme na náměstích stát s lidmi i při jiných příležitostech.

Není problémem určité tříštění sil, o kterém někteří mluví? Že těch protivládních demonstrací je zkrátka najednou moc, a organizátoři by se měli nějakým způsobem sjednotit?

Začala jsem vnímat, že pro nejednoho člověka je vyjádření svého názoru osobní účastí riskantní. Nejen z finančních důvodů, jak jsem říkala. Ale tito lidé se normálně bojí. Bojí se nálepek, které jim dávají vládní politici i jim nakloněná média. Je pro lidi tak mnohdy pohodlnější si postěžovat na sociálních sítích. Bohužel pak mnozí z nich ani nejdou k volbám. Věřím ale, že při 18% inflaci a při prohlášeních ministra Jurečky z KDU-ČSL, že si dovede představit růst minimální mzdy o závratných 350 korun, zase budou brzy plná náměstí!

Mimochodem, setkala jsem se také s tím, že mnozí si stydí přiznat, že v minulosti podlehli lži. A dnes se raději uskromní a budou čekat, zda se situace sama nějak nezlepší, než by svou přítomností na demonstraci přiznali, že jejich sen o blahobytu se rozplynul.

Komunisté však byli vidět a slyšet na všech dosavadních demonstracích proti téhle vládě po boku nespokojených lidí! A bude to tak i dále. Naši členové se zastrašit nedají!

Zdroj: Parlamentní listy, redakčně kráceno

Komunální volby v Holicích

V Holicích bude s největší pravděpodobností dál pokračovat ve vedení města předešlá koalice Pro Holice (9 mandátů) a ODS (3 mandáty), v opozici, tak jako v minulém období, budou 3PK (5 mandátů) a Soukromníci a nezávislí (4 mandáty). Starostou tedy zůstane Mgr. Ondřej Výborný a místostarostou Petr Kačer. Datum prvního jednání nově zvoleného zastupitelstva, které by mělo zvolit starostu, místostarostu a radu, nebylo ještě stanoveno.


Zpravodaj září 2022

"Ani jeden vládní politik neprojde. Musí se nás bát!" Konečná rozpálila protestující na Václaváku

Předsedkyně KSČM se spolu s dalšími svými stranickými kolegy objevila na demonstraci na Václavském náměstí v Praze 3. září. Této akce se zúčastnilo na 70 tisíc lidí, teď šéfka komunistů uchystala vlastní akci. KSČM svolala 17.září na Václavské náměstí demonstraci proti vládě Petra Fialy (ODS). A přišla s rázným požadavkem. "Žádný politik ODS, TOP 09, KDU-ČSL, Pirátů a STAN neprojde!"

Před začátkem demonstrace pršelo, ale kolem druhé hodiny odpoledne pršet přestalo a předsedkyně KSČM Kateřina Konečná si pochvalovala, že na demonstraci dorazily stovky lidí.

"Každý, kdo má v tuto chvíli, i přes vyhrožování ministra vnitra, odvahu vyjádřit se proti této vládě, tak je v tuto chvíli hrdina. Proto jsme tady. Díky moc," volala z pódia Konečná.

Konstatovala, že hlavním tématem této demonstrace musí být energetika, a vyčinila všem vládám od roku 1990 až dodnes, že pustila z rukou energetickou infrastrukturu.

"Byli to jediní komunisté, kteří celých třicet let trvali na tom, že nemáme pouštět energetickou strategickou infrastrukturu z našich rukou. Celou dobu namítali, že to vyřeší trh. Politika polistopadových vlád totiž byla založena jenom na tom, že všechno prodáme a předáme, a lidé budou pracovat a nebudou si stěžovat. To je neskutečným zločinem všech těch, kteří nám tu třicet let vládli. A já si myslím, že nastal čas zúčtování," zahřměla z pódia šéfka komunistů.

"Demisi, demisi, demisi," odpověděli jí účastníci demonstrace.

Vláda se podle ní bojí komunikovat s lidmi, bojí se a je jen schována ve svých palácích. Bojí se udělat to, co je třeba, což je z pohledu Konečné zestátnit ČEZ a vrátit infrastrukturu pro rozvod vody, ale i výrobu elektřiny do českých rukou.

"Pokud se někdo nabaluje na tom, že budeme mít energii o devět korun dražší, než mají v okolních státech, tak je to nehorázná ostuda. To nám patří naše elektřina," volala předsedkyně KSČM z pódia.

"Ano, ano, ano," odpovídali jí lidé stojící pod pódiem.

A hned vyzdvihla roli komunistů.

"Kdyby tu ty komunisty neměli, tak dneska nemají ani jaderky. Oni tady za 32 let nepostavili vůbec nic," hřímala z pódia.

Hned poté volala po snížení marží obchodním řetězcům, které mají z pohledu Konečné příliš vysoké marže u potravin.

"Ta marže, která jim zůstává, je stejně nechutná, jako je marže u energetických šmejdů," volala z pódia.

Jedním dechem vyzvala k tomu, že minimální mzda musí teď být nejméně 20 tisíc korun. "Dvacet tisíc je to, co navrhuje KSČM a za čím si půjdeme."

Nakonec konstatovala, že vláda se lekla svých vlastních občanů a zastropovala ceny energií, ale z pohledu Konečné je zastropovala zcela nesmyslně.

"Ale to zastropování je účinné asi tak, jako by litr mléka stál stovku. Pětikoaliční vláda totiž na lepší stanovení stropu nemá. Oni to zastropovali tak, že to jen doplatí gigantům. Takže nakonec to zaplatíme my všichni. A víte, jaký měli zisk ti energetičtí giganti? 200 miliard eur. A v takové situaci je neskutečné, že tahle vláda má odvahu se ještě ukazovat lidem," křičela Konečná z plných plic.

Zmínila také nákup amerických stíhaček F-35, se kterým počítá ministryně obrany Jana Černochová (ODS).

"My nechceme F-35, my chceme levné potraviny a levnou energii pro české občany. Na to musí být," volala Konečná.

"Já se vás zeptám, chce tady někdo válku?"

"Ne!" odpověděli Konečné demonstranti.

"Zařvěme to ještě jednou, aby to slyšeli všichni ti, kteří si sedí ve vládě na uších," vyzvala všechny Konečná.

"Ne," ozvalo se znovu z davu stojícího pod pódiem.

"A jsme ve válce?" zeptala se.

"Ne!" odpověděl znovu dav.

Konečná si poté posteskla, že stejný názor, jako má česká vláda, má také předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová.

"My konečně chceme politiky, kteří budou hájit národní zájmy a zájmy svých občanů. My na ně máme právo!" hřímala.

"Demisi, demisi, demisi," odpověděli Konečné lidé stojící pod pódiem.

Ta proto všechny nespokojené vyzvala, aby se vyjádřili v senátních a komunálních volbách.

"Žádný politik ODS, TOP 09, KDU-ČSL, Pirátů a STAN neprojde. A pak ti starostové začnou klepat Fialovi na dveře Kramářovy vily, protože přijdou o práci. Takže to pojďme udělat! Ani jeden politik současné koalice na radnice!" křičela z pódia Konečná.

Nakonec přidala poslední výzvu.

"Oni se nás musejí začít bát, aby všichni konečně pochopili, že už toho bylo dost."

Zdroj: Parlamentní listy

Kde národní zájem prohrává a co prosazuje kandidát českých vlastenců na Hrad

Ve své kampani v rámci uchazečství o prezidentský post navštívil kandidát vlastenců PhDr. Josef Skála, CSc., společnou besedu Klubu mezinárodní politiky, Klubu společenských věd a Institutu české levice. Zabýval se mezinárodní situací, předestřel i některé své názory na ni a vrátil se ještě k masové demonstraci 3. září 2022 na Václavském náměstí, kde jako jediný z levicových politiků měl možnost hovořit z tribuny.

Zásadně bylo mediálním mainstreamem, kde udává tón například Česká televize, podhodnocen počet účastníků - číslo 70 000 je nízké. Rozhodně účast činila přes 100 000 lidí, zdůraznil Skála. Občané, kteří se sešli na Václaváku, ostře vystoupili proti tomu, že Fialova vláda zatahuje Českou republiku do války, podbízí se politice Západu, podbízí se Evropské unii a zčásti NATO. »Jsme cizím krmelcem, vazalem, dojnou krávou. Je to ďábelská hra!«

Skála si z pódia demonstrace 3. září troufl větu, že Karel Marx, na nějž s despektem odkazovali někteří jeho pravicoví předřečníci, je v současných problémech nevinně, nemůže za ně. A nikdo jej za tato slova nevypískal, což ocenil jako znak měnící se atmosféry v zemi.

Na straně těch myšlenek, které razili dříve jen komunisté, je nyní nepoměrně více lidí, pokračoval prezidentský kandidát. »Řekněte, který z problémů současnosti je řešitelný mantrami, jež zde platí 32 let?« položil otázku směrem k posluchačům. »Ani jeden! Je to potravinová soběstačnost, která se má snad navrátit cestou snižujících se dotací z EU? Či bytová krize, cenový 'terorismus', jenž decimuje mladé? Nikoli, jen masová bytová výstavba vrátí ceny bytů do normálních kolejí. A ta je možná jen s podporou státu,« řekl. »Které zdroje a trhy západně od našich hranic nám pomohou k důstojnějšímu postavení? Na západ od Aše nás berou jako konkurenci, chtějí nás jako subdodavatele, montovnu...« je přesvědčen.

Skála vyzval k širší podpoře současného protestního hnutí, k zapojení se komunistů a obecně lidí levice do tohoto proudu. Když dokážeme získávat spojence, máme větší šanci, míní.

Jím vyslovené myšlenky prolínaly s otázkami, případně koreferáty, které uváděli účastníci besedy. Kupříkladu Alexandra Prokešová vyzdvihla nebojácné a dynamické vystupování předsedkyně KSČM, europoslankyně Kateřiny Konečné v superdebatě na CNN Prima News v neděli 11. září, kdy Konečná jednoznačně zvítězila ziskem 57,3 % diváckých hlasů, na rozdíl od pěti politických soupeřů, kteří získali nepoměrně méně (od 11,7 % po pouhých 5,6 % pro předsedkyni Sněmovny a TOP 09 Markétu Pekarovou Adamovou). Skála to přisuzuje tomu, že došlo k určitému zlomu. Místopředseda Klubu společenských věd Václav Exner doplnil, že občané vnímají, že Konečná, Skála, Milan Krajča a další komunističtí lídři říkají věci otevřeně, tím KSČM »po drobných krůčkách obnovuje důvěru«.

Skála hovořil k současnosti, ohlížel se i do historie. To, že Československo se nestalo mostem mezi Západem a Východem, jak mnozí doufali, je podle něho důsledkem počínání těch, co rozpoutali studenou válku proti socialismu a jeho spojencům. Studená válka bylo »děsivé svinstvo«. Na adresu těch, co »sní o vítězství nad jadernou mocností«, uvedl, že »když dojde ke globálnímu ohňostroji, jsme cílem«.

Varoval před takovými nezodpovědnými hrátkami a připomněl svůj dávný televizní duel se senátorem Markem Hilšerem (člen klubu STAN). Hilšerovi nevadilo, že doletjaderných hlavic na Moskvu je tak krátký, že hrozí odveta s fatálními následky i do středoevropského regionu, nad čímž se Skála podivil a ostrými slovy odsoudil ty politiky, co Českou republiku vedou do konfliktu.

Skála vysvětlil posluchačům a posluchačkám, že pojal svou kandidaturu na Hrad jako příspěvek k investici do budoucnosti strany. Cestuje po celé republice, diskutuje na desítkách besed s občany venku i uvnitř, na demonstracích a veřejných setkáních, kde občané prezentují své různé názory. Rád se však setkává s každým, ačkoli finanční prostředky na kampaň, jež může čerpat z transparentního účtu, jsou nesrovnatelně nižší, než mají kandidáti na Hrad z pravicového spektra. Kampaň na Pražský hrad není jeho »osobním projektem«, nýbrž pokusem o průlom KSČM, jíž je členem, do povědomí občanů.

Beseda s názvem Kde národní zájem prohrává a co prosazuje kandidát českých vlastenců na Hrad PhDr. Josef Skála se konala v Praze.

Zdroj: Naše pravda, (mh)

Komunální volby mají letos větší význam

Blížící se komunální volby budou mít pro některé politické strany větší význam než v minulosti. Promítají se do nich i velká témata, jako je energetické krize, vysoká inflace a velká sociální nejistota a nespokojenost. Opoziční strany se zjevně rozhodly přeměnit komunální volby v protestní hlasování proti vládní politice s cílem vládu co nejvíce oslabit a ukázat její slabou podporu veřejnosti, řekl politolog z Národního institut pro výzkum socioekonomických dopadů nemocí a systémových rizik (SYRI) Lubomír Kopeček. ANO i SPD používají centralizovaný styl kampaně, která má napříč republikou takřka stejnou vizuální a obsahovou podobu. »To bývalo i v minulosti, ovšem v letošních volbách je to zesílené větším významem voleb pro ANO, když už není vládní, ale opoziční strana, a používá je jako klacek na vládu,« uvedl Kopeček s tím, že protestní ladění kampaně se podobá přístupu opoziční ČSSD v krajských volbách 2008 nebo 2012. Tehdy byly hlavním tématem poplatky ve zdravotnictví, o čtyři roky později pak církevní restituce. V obou případech šlo o celonárodní, a nikoliv regionální témata. Druhá a v současnosti méně viditelná dimenze voleb souvisí s organizací stran. Jak ANO, tak ještě víc SPD jsou strany budované kolem lídra. Lokální struktury v nich mají vedlejší roli a fungují pro stranické centrum spíše jako servisní podpora. »Na druhou stranu je pravda, že především místní elity ANO už v minulosti dobře těžily z vysokých volebních výsledků na místní úrovni, protože zajišťují saturaci jejich ambicí při zastoupení na radnicích měst. ANO, na rozdíl od SPD, je dnes viditelně pro povolební vyjednávání přijatelnější politický partner, než bylo ve svých počátcích,« uvedl Kopeček s tím, že ANO Andreje Babiše ze současné vlny nespokojenosti vytěží ve volbách mnohem víc než SPD. Oproti tomu strany, které tvoří současnou vládní koalici, jsou decentralizované a pro řadu jejich politiků je primární komunální rovina, nikoliv ta celostátní. »Zvlášť silně je to vidět u STAN, která má mimochodem z vládních stran největší problém najít lidi, kteří by mohli zastávat ministerské funkce, což je hodně dáno právě zaměřením jejich politiků na komunální a krajská témata. U lidovců je přitom tradiční hlavní organizační báze strany soustředěná v menších obcích a zajišťuje nadstandardní počet komunálních mandátů,« uvedl Kopeček. Aktuální poměrně nepříznivou celkovou atmosféru ve společnosti podle Kopečka zřejmě nejvíce pocítí Piráti, kteří jsou převážně stranou velkých měst, navíc jsou závislejší než ostatní vládní strany na mladších voličích, kteří jsou u komunálních voleb méně ochotní k nim přijít. U některých větších měst se Piráti nemusí dostat přes pětiprocentní klauzuli. »U STAN pravděpodobně špatný výsledek voleb, i kdyby neprošla v Praze ani do zastupitelstva, nic zvláštního nevyvolá. Synergický efekt koalice SPOLU ve velkých městech tam, kde byl převzatý celostátní model ODS, lidovci a TOP 09, může fungovat jako menší brzda proti velkému voličskému propadu,« řekl politolog. Volby podle Kopečka zesílí už teď patrné vnitřní napětí u vládních stran. »Asi tu budeme mít několik emotivních povolebních dnů s ostřejší výměnou názorů mezi některými politiky vládních stran. Patrně to bude největší otřes, který tato vláda z hlediska vnitřních sporů zažije od svého vzniku a možná to skončí nějakou dílčí rekonstrukcí. Je ale málo pravděpodobné, že by druhořadé volby, což komunální a senátní volby svou povahou jsou, skončily rozpadem vládní koalice,« dodal politolog Kopeček.

Zdroj: Naše pravda, (vž)

Komunální volby v Holicích

KSČM v komunálních volbách v Holicích nekandiduje. Důvodem je, že se nám nepodařilo sestavit úplnou 21 člennou kandidátku. ZO již nemá tolik členů, aby tuto kandidátku sama naplnila a z oslovených možných kandidátů bez politické příslušnosti byl zájem minimální. Ani snaha sestavit kandidátku tzv. Nezávislých s podporou KSČM se nám nepodařilo. Voličům doporučujeme volit tak, že si sestaví "vlastní kandidátku" průřezem z kandidujících z různých kandidátek, podle toho jak kandidáty znají a jsou přesvědčení, že svoji funkci budou vykonávat ku prospěchu holických občanů. Pokud se takto rozhodnete volit kroužkujte na volebním lístku pouze vámi vybrané kandidáty (maximálně 21) nikoliv politickou stranu. ZO KSČM doporučuje kroužkovat Antonína Olivu na kandidátce 3PK pod č. 6.

Váš text začíná právě zde. Klikněte a můžete začít psát. Sed ut perspiciatis unde omnis iste natus error sit voluptatem accusantium doloremque laudantium totam rem aperiam eaque ipsa quae ab illo inventore veritatis et quasi architecto beatae vitae dicta sunt explicabo nemo enim ipsam voluptatem.

Zpravodaj  červen 2022

Pane premiére, ministryně a ministři,

inflace v České republice dosahuje nejvyšší úrovně od vzniku samostatného státu. Závratně rostou ceny energií i zboží každodenní spotřeby, dochází k drastickému znehodnocování celoživotních úspor. To vše hluboce zasahuje do životů všech občanů České republiky. Čím dál více občanů se dostává do dluhových pastí, na hranici chudoby i pod ni. Statistika je v tomto ohledu děsivá. Na konto si vaše vláda může připsat zvýšení počtu lidí v chudobě o 100 %, což bohužel není podle všeho konečné číslo.

Opatření, která doposud vaše vláda přijala, jsou kosmetického rázu a pro občany nemají takřka žádný význam. Na rozdíl od zahraničí, a to včetně západních zemí, kam jste slibovali, že ČR dostanete, vy necháváte vše na zádech občanů. Požadujeme, aby náklady krize nesly především nadnárodní firmy, vysokopříjmové skupiny a bohatí. Na situaci, kdy si mají občané ztlumit topení a oblékat teplé svetry, vydělávají nejvíc právě energetické firmy.

Vámi přijatá trojí valorizace důchodů není ani korunu nad rámec toho, co vám přikazuje zákon. Platy většiny pracovníků veřejné sféry jste zmrazili. Naprosto nereagujete na oprávněné požadavky pracovníků úřadů práce, ale ani jiných! Stejně tak jste zastavili růst poplatků za státní pojištěnce pro zdravotní pojišťovny. Výplaty dávek, řešící energetickou chudobu, narážejí na administrativní nároky a jsou minimální. Sociální tarif na energetiku připravovaný vaší vládou nemá smysl ani komentovat.

Vláda v Maďarsku sáhla k mimořádnému zdanění společností ve vybraných sektorech s cílem co nejvíce pomoci svým občanům zasaženým drastickým růstem cen energií, pohonných hmot a dalšího zboží. Ve Velké Británii zdaní 25 % zisk ropných a plynárenských společností, aby pomohli nejchudším domácnostem. Vy jen hledáte výmluvy a důvody, proč občanům nemůžete pomoci.

Přitom recepty jsou jednoduché. Vše začíná drahým nákupem na burze. Jménem KSČM vás vyzýváme, abyste okamžitě přešli na přímé kontrakty s producenty elektřiny v ČR.

V oblasti regulované části ceny KSČM navrhuje uhradit poplatky za obnovitelné zdroje energií a nahradit soukromé distributory energie státní firmou. Ve spojení se zastropováním cen pak dále navrhujeme nulovou DPH, což výrazně sníží koncovou cenu pro nás spotřebitele.

Energetická krize po vás vyžaduje rovněž dořešit fungování dosud polostátní ČEZ, kde stát vlastní 70 % akcií. Energetická bezpečnost státu je důležitější než soukromé zájmy! KSČM vás vyzývá, aby stát v ČEZ stoprocentně převzal kontrolu tradiční výroby elektřiny a její distribuci, a sehrál zásadní roli při dostavbě jaderných elektráren. Stát musí také odkoupit zásobníky plynu od německé RWE. Odpovědnost za doplňování rezerv musí garantovat stát a nikoli soukromé zahraniční subjekty! Kvůli vysokým cenám vaše vláda vybírá od občanů více prostřednictvím DPH. ČEZ generuje astronomické zisky. Je třeba tyto prostředky použít na pomoc občanům. Nezavírejte konečně před problémy občanů oči a skoncujte s trapnými výmluvami, že nemůžete nic dělat!

V Praze dne 3. 6. 2022 členky a členové VV ÚV KSČM

Pojďme této vládě říct společně DOST! Příležitost k tomu budete mít na demonstraci, kterou svolává KSČM proti zdražování. V sobotu 18. června od 15:00 hodin u koně na Václavském náměstí v Praze!

KSČM plně stojí za vyhlášenou stávkovou pohotovostí některých odborových svazů

KSČM vyzývá vládu, ale i soukromé společnosti, aby nezavíraly oči před oprávněnými požadavky zaměstnanců na reálný růst jejich platů a mezd!

Každý pracující má za poctivě odvedenou práci nárok na důstojnou odměnu.

KSČM požaduje okamžité zvýšení minimální mzdy na 20 000 Kč a prosazení tzv. důstojné mzdy, tj. přijmu, z kterého pracující zvládne pokrýt běžné výdaje.

Jaroslav Komínek: Exekuce

Problém, o kterém mnoho politiků mluví nejvíc před parlamentními volbami. Z každého srší plno nápadů a námětů, jak to změnit a jak tento - pro některé - pohádkový byznys zkrotit. A po volbách se, jako obyčejně, nic neděje.

Exekutorům totiž nezáleží na lidském osudu, ale prioritně chtějí pro sebe co nejvíce peněz za "úspěšné" získání kořisti.

Z vlastní zkušenosti vím, jak jednoduché je do toho spadnout. Stačí když se necháte blbě obelhat grázlem, který v tom umí chodit, a už před vámi (a i po vás) okradl a podvedl plno jiných lidí.

A najednou exekutor klepe na dveře a na nic nečeká. Nařídí zabavení výplaty a zablokuje bankovní účet, takže ani povinně vyplácené minimum z výplaty nedostanete. A nemáte nic! Nemáte z čeho platit složenky, proud, plyn, SIPO... a vůbec nikoho to nezajímá. Můžete (musíte) jenom zaplatit, nebo se soudit. Jenže soudy se vlečou.

Také jsem to zažil. Trvalo to několik let a nebýt přátel a partnerky, kteří mi pomohli, tak nevím, jak by to dopadlo. Teda vím! Byl bych dneska pod mostem.

Opravdu to nikoho nezajímá? U nás v Ústeckém kraji je 20 % exekucí na počet obyvatel (na každého pátého člověka včetně dětí připadá nějaká exekuce). A co se s tím dělá? Vládu, poslance, senátory to nezajímá, protože exekutoři si svoje královské příjmy umí ohlídat. A bude hůř. Rostoucí ceny pošlou do exekucí víc a víc lidí, takže řádění soukromých exekutorů bude pokračovat.

Já jsem z toho už pár let venku, soudy jsem vyhrál a přežil jsem to. Ale kolik jiných lidí nemá přátele, nemá kamarády, nemá někoho, kdo jim pomůže. Mnohdy prostě nevíte, co dělat, na koho se obrátit, nemáte statisíce na právníka. A jste v problémech.

Přitom by stačilo, kdyby se tento kšeft odebral ze spárů soukromých exekutorů a byla by to čistě kompetence státu/soudu. Stejně o exekuci rozhoduje skoro vždy soud. Rozhodování by bylo rychlejší a zastavení a zrušení exekuce by netrvalo tak dlouho jako například v mém případě.

Exekuce nesmí být zdrojem pohádkových zisků soukromých exekutorů ani různých šíbrů, kteří zneužívají slabších. Nesmí být nástrojem likvidace slušných a pracujících lidí!

Zdroj: KSČM

Zaměstnanecké akcie míří i do Česka

V programovém prohlášení vlády Petra Fialy existuje jednovětá zmínka o budoucím zatraktivnění zaměstnaneckých akcií. Konkrétní podoba takového kroku však na stole zatím není a ministerstvo financí se brání případnému daňovému zvýhodnění jejich nabytí, které by zatraktivnilo jejich nakupování.

Zaměstnanecké akcie by mohly sloužit jako nástroj, kterým se utuží vztah mezi společností a zaměstnancem. Z pohledu zaměstnance mohou představovat možnost investice do firmy, kterou dobře znají a ve kterou snad i věří, dodatečný zdroj příjmů. A mohou tedy působit pozitivně na motivaci k práci.

V EU je nyní ve 2 800 sledovaných velkých společnostech více než 7 milionů akcionářů - zaměstnanců. V USA je vlastníků zaměstnaneckých akcií ještě šestkrát více než na starém kontinentě. Zatímco v Česku jich v r. 2020 bylo jen o něco více než 4 tisíce.

Loni v Evropě zaměstnaneckých akcií přibylo a 88% velkých firem je již v nějaké podobě nabízí. Současně se však vlastnictví těchto cenných papírů podle Evropské federace pro zaměstnavatelské akcie stává méně demokratické: stále více podnikových akcií vlastní nejvyšší řídící pracovníci, zatímco jejich podíl v rukou běžných zaměstnanců klesá. Často jde o selektivní možnost jen pro vybrané zaměstnance, nikoliv o férovou rovnou nabídku všem.

Nejvyšší podíl akcií vlastněných zaměstnanci je ve Francii, kde představují 305% majetku sledovaných společností. O zaměstnanecké akcie mají lidé zájem i ve Velké Británii a v posledních letech i v Dánsku. Interes o ně naopak klesá v Belgii, Nizozemsku a Itálii a o něco méně i v Německu. V USA je nejrozšířenější formou finanční participace zaměstnanců v podílových fondech (systém ESOP podporovaný státem). Účastníci fondu uchovávají své podély ve společném fondu, který se může stát i majoritním akcionářem společnosti.

O vzor amerického ESOPu se opíraly některé české transformační koncepty po roce 1989. Konkrétně šlo o pokus prodat část akcií podniků jejich zaměstnancům, jako alternativu ke kuponové privatizaci. Zůstalo však jen u plánů, protože proti masovému užití této metody se postavil ministr financí a pak i premiér Václav Klaus. Nakonec se u nás do rukou zaměstnanců dostalo jen 0,3% privatizovaného majetku.

Zdroj: Ekonom Josef Pravec, redakčně kráceno

80 let od napadení SSSR - projev německého prezidenta = skoro neuvěřitelné!

Před osmdesáti roky napadlo Německo Sovětský svaz. Jednotky Wehrmachtu soustředěné na hranicích se daly na pochod, aby vyhladily Slovany a další "podřadné" národy. Aby rozšířily "německý životní prostor" a zmocnily se obrovského přírodního bohatství. Skončilo to rudou vlajkou nad Reichstagem a rozdělením Německa na okupační zóny.

O pětačtyřicet roků později "tenhle Gorbačov, co ho znal celý Dlabačov" (viz Ondřej Hejma) "prodal" za hubičku sovětskou okupační zónu Američanům, aby se Německo opět "sjednotilo". Ta hubička od prezidenta Bushe obsahovala závazek Západu, že nerozšíří NATO do bývalých sovětských satelitů. Britská premiérka Thatcherová z toho byla zděšená. Konstatovala, že tak vznikne 4. říše.

80 let: Hodně, nebo málo na vymazání paměti? Vojska - včetně německých - opět stojí na ruských hranicích. Zkusí 4. říše, co se nepovedlo Hitlerově Třetí? Němci si ještě pamatují. My kácíme pomníky osvoboditelů. Zešíleli jsme?

Německý prezident Frank-Walter Steinmeier dal svým pátečním projevem v Německo -Ruském muzeu v Berlíně-Karlshorstu pomyslnou facku všem evropským, americkým a také českým zavilým rusofobům a přepisovačům historických událostí druhé světové války.

Prezident připomněl osmdesáté výročí dne, kdy přes 3 milióny německých vojáků 22. června 1941 zaútočilo na tehdejší Sovětský svaz. Zahynulo 27 milionů sovětských občanů, z toho 14 milionů civilistů, Steinmaier zdůraznil, že nikdo neutrpěl za druhé světové války tolik obětí jako národy tehdejšího Sovětského svazu. Statisíce sovětských vojáků bylo zabito, vyhladověno nebo zastřeleno již během prvních měsíců. Připomněl popravčí čety, které zabíjely ženy, muže i děti, a další zločiny proti civilnímu obyvatelstvu. Jak, řekl, to, co začalo 22. června 1941, bylo rozpoutání násilí směřující k totálnímu vyhlazení. Německé tažení bylo od prvního dne vedeno nenávistí: antisemitismem a antibolševismem, rasovou mánií vůči slovanským a asijským národům Sovětského svazu. Ti, kdo vedli tuto válku, zabíjeli všemi možnými způsoby, s nebývalou brutalitou a krutostí. Ti, kteří za to byli zodpovědní a kteří se ve svém nacionalistickém blouznění odvolávali dokonce na německou kulturu a civilizaci, znesvětili veškerou civilizaci, všechny zásady lidskosti a práva. Německá válka proti Sovětskému svazu byla vražedným barbarstvím. Ať je to pro nás jakkoli těžké, musíme na to pamatovat! Vzpomínka na toto peklo, na absolutní nepřátelství a odlidštění druhého - tato vzpomínka zůstává pro nás Němce závazkem a pro svět mementem. V prvních měsících války, v létě 1941, byly zabity, vyhladověny a zastřeleny statisíce sovětských vojáků. Ihned s postupem německých vojsk začalo také vraždění židovských mužů, žen a dětí popravčími četami SD, SS a jejich pomocných jednotek. Tato válka byla zločinem - zrůdnou, zločinnou agresivní a vyhlazovací válkou. Kdo v Německu ví o Malém Trostinci u Minsku, kde bylo v letech 1942-1944 zavražděno nejméně 60.000 lidí? Nebo vesnici Chatyň, která byla v létě 1943 srovnána se zemí a všichni její obyvatelé - z toho polovina dětí - byli zabiti? Kdo ví o Korjukivce na severu Ukrajiny, kde během dvou dnů padlo za oběť největší a nejbrutálnější "trestné" akci druhé světové války 6.700 mužů, žen a dětí? Válka se vymykala jakýmkoli lidským měřítkům. Byli to však lidé, kteří ji vymysleli a uskutečnili. Byli to Němci. A tak v nás, generaci po generaci znovu a znovu zanechává s mučivou otázkou: Jak k tomu mohlo dojít? Nic z toho, co se tehdy stalo daleko na východě, se nestalo náhodou. Einsatzgruppen bezpečnostní policie, SD, Waffen-SS a jejich pomocníci nevraždili a nedrancovali náhodně. Sledovali vyhlazovací mánii a vražedné plány, které byly vypracovány v Hlavním úřadu říšské bezpečnosti a na příslušných říšských ministerstvech. Úředníci plánovali vyhlazování s cynickou pečlivostí. Plánovali válku, v níž za nepřítele prohlásili veškeré sovětské obyvatelstvo od novorozenců až po starce. Tento nepřítel neměl být poražen pouze vojensky. Za válku, která mu byla vnucena, měl zaplatit svým životem, svým majetkem, vším, co tvořilo jeho existenci. Celá evropská část Sovětského svazu, celé oblasti dnešní Ukrajiny a Běloruska, měly být "vyčištěny" a připraveny na německou kolonizaci. Milionová města jako Leningrad, dnešní Petrohrad, Moskva nebo Kyjev měla být srovnána se zemí. Zločiny spáchané Němci v této válce nás stále tíží, až do dnešního dne. Tíží nás, že to byli naši otcové, dědové, pradědové, kteří vedli tuto válku, kteří se podíleli na těchto zločinech. Tíží nás, že příliš mnoho pachatelů, kteří se dopustili nejzávažnějších zločinů, nebylo postaveno před soud. Tíží nás, že jsme obětem příliš dlouho upírali uznání. Skutečnost, že po tom všem, co se stalo, jsou dnes Němci v Bělorusku, na Ukrajině nebo v Rusku pohostinně přijímáni, že jsou vítáni, to není nic menšího než zázrak. Nedovolme, abychom se znovu setkávali jako nepřátelé; nedovolme, abychom v druhém přestali rozpoznávat lidskou bytost. Nedovolme těm, kteří mluví o národní aroganci, pohrdání, nepřátelství a odcizení, aby měli poslední slovo. Skláním se před ukrajinskými, běloruskými a ruskými oběťmi - před všemi oběťmi na území bývalého Sovětského svazu. Tolik z projevu Frank-Waltera Steimeiera.

To je perfektní shrnutí pravdy - a co naši politici - kdo by se takto pravdivě vyjádřil ?!

Zpavodaj květen 2022

Předsedkyní KSČM zůstává Kateřina Konečná

Europoslankyně Kateřina Konečná obhájila post předsedkyně KSČM. Oba její vyzyvatelé Josef Skála a Milan Krajča stáhli svou kandidaturu. Získala 88,8 procenta hlasů. Svůj post obhájil také první místopředseda KSČM Petr Šimůnek. Ani on totiž neměl protikandidáta.

Konečná získala podle mluvčí KSČM Heleny Grofové 254 hlasů z 286 platných hlasů, Šimůnek získal 179 platných hlasů. Místopředsedou pro evropské záležitosti a občanský sektor se opětovaně stal Krajča, post místopředsedkyně pro ekonomiku obhájila Marie Pěnčíková. Pouze Ludvík Šulda nahradil na pozici místopředsedy pro odborné zázemí Leo Luzara. Ve vedení strany jinak zůstali i předseda revizní komise Jiří Horák a předseda rozhodčí komise Vladimír Chaloupka.

Komunisté zahájili XI. sjezd na brněnském výstavišti v sobotu 15.5. dopoledne. V úvodním projevu Konečná uvedla, že KSČM ve Sněmovně chybí. Ve vystoupení kladla důraz na sociální témata, podle ní také současné vláda dostatečně na občany nemyslí.

»Zdvojnásobili cenu jízdného. Tvrdí, že na boj s drahými energiemi nejsou peníze, a přitom všichni jednotně vystoupili s tím, že hodlají za desítky miliard korun nakoupit zbraně,« poukázala Konečná na konto členů vlády. Uvedla, že Piráti lidem radili netopit, pak se k tomu přidalo nejezdit. »Za chvilku to bude asi nesvítit a o něco později možná nemarodit. Až to skončí u českého držet hubu a krok,« řekla Konečná.

Podle ní není důvod, proč by měl český občan »doplácet na konflikt mezi Ruskem a Spojenými státy, který se nyní odehrává na Ukrajině«. Uvedla, že nesouhlasí s tím, proč by měli Češi, Moravané a Slezané platit za to, že plyn a ropa nepoteče z ruských kohoutů, ale mnohem dráž z amerických a jiných. Podotkla, že Němec to ze svého statisícového platu nemá problém zaplatit - a přesto i německá vláda dělá opatření, která lidem pomáhají.

KSČM nyní připravuje kampaň pro podzimní komunální volby, a to s heslem: »Teď a tady.« Dříve Konečná uvedla, že se KSČM bude připravovat také nejen na prezidentskou volbu, ale především na evropské a krajské volby, které ČR čekají v roce 2024. »Společně s našimi levicovými odborníky chceme připravit opravdu reálný program, který nebude založený pouze na heslech, ale na konkrétních věcech, jak bychom chtěli vrátit České republice její důstojné místo, jak by se měla přestat stát loutkou některých mocností, jak bychom měli dělat suverénní politiku,« řekla Konečná.

Podstatný vzkaz ze sjezdu KSČM občanům ČR

Jsme tady a jsme tady přesně pro ty, kteří dnes nemají zastoupení v Poslanecké sněmovně. 40 % lidí se dnes dostává nebo dostane na hranici příjmové chudoby. Desítky, stovky tisíc lidí dnes nemají z výplaty ani korunu naopak řeší, jak zaplatit všechny povinné složenky, jak dětem dopřát alespoň něco málo navíc. Jsou to lidé, kteří v této republice poctivě pracují a přesto nedokážou zaplatit náklady na živobytí.

Zdroj: ÚV KSČM

Válka na Ukrajině nás u voličů neohrozí, říká Konečná

Ze strany zaznívá, že byste měli do voleb spojit síly s dalšími levicovými subjekty. Stejně mluví i ČSSD. Našli jste už společnou řeč?

V sociálních tématech spolu komunikujeme velmi často. Nejen s ČSSD, ale i dalšími subjekty. Chceme občanům ukázat, že se umíme dohodnout. Není to ale o slučování.

Prvního máje jsme udělali společnou manifestaci, která se týkala toho, jak si představujeme sociální politiku. Podílela se na tom třeba Levice. Bohužel na poslední chvíli odřekla soc. dem. Jsme ale v podstatě dohodnuti, že na společných tématech se budeme podílet všichni.

KSČM má v průzkumech podporu mezi dvěma až čtyřmi procenty. Nemáte obavy, že ještě víc oslabí v důsledku války na Ukrajině?

Neřekla bych, že je to v důsledku toho, co se děje na Ukrajině. Máme protiválečnou politiku a nikdy jsme nebyli pro vysílání zbraní nebo našich vojáků do jakýchkoliv konfliktů, ani zatahování Česka do těchto konfliktů.

To, co budeme muset prolomit, a bude to stát KSČM spoustu peněz, je mediální ticho. Sněmovna nám v tomto směru chybí.

Takže neočekáváte, že straně historická vazba na Rusko uškodí?

Tato mediální zkratka nám samozřejmě škodí. KSČM je v tomto konzistentní, zdůrazňujeme to co u každého válečného konfliktu. Neděláme rozdíl mezi impériem Spojených států a Ruska pod vedením Vladimíra Putina.

V žádném případě jako KSČM neobhajujeme Vladimíra Putina a to, že vojensky zaútočil. Jen říkáme, že posílání zbraní na Ukrajinu není řešení problému. Absolutně chybí diplomatická iniciativa. Neslyšela jsem premiéra této země, že by o tom mluvil. Kašle na to i Evropská unie.

Do prezidentských voleb navrhla KSČM Josefa Skálu, který musí nasbírat 50 tisíc podpisů. Když to nevyjde, podpoříte odboráře Josefa Středulu?

Neuvažuji o tom, že nebudeme mít svého kandidáta. Pokud to nastane, bude to muset řešit ústřední výbor, který rozhodne, jak se postavíme k podpoře jiného kandidáta. Ještě neznáme všechny.

Nevíme, koho navrhnou některé politické subjekty, byť z toho, co vidím v Senátu a ve Sněmovně, nečekám, že bychom do nějaké podpory šli.

Zdroj: Právo

"Pokud si to magoři vydupou, čeká nás kolaps celých odvětví, chlad a jídlo za násobky dnešních cen," varuje Josef Skála

"Tempo inflace vyšší než v celé okolní Evropě táhne hlavně nulová energetická suverenita. Bez její obnovy nemá šanci ani potravinová soběstačnost a svébytný rozvoj země. Vláda to má za svatokrádež, umí jen vyzáblé kompenzace. Mohou si cizí predátoři přát lepší servis?" ptá se kandidát českých vlastenců na Hrad Josef Skála. A v rozhovoru rozebírá ještě mnohem víc...

Pane doktore, Evropská komise navrhla do konce letošního roku úplně zakázat dovoz ruské ropy do Evropské unie. Co na tento nápad říkáte?

Brusel se smí domáhat jen věcí výhodnějších, a ne ještě horších než ty dosud. Právě to nám však nenabízí ani tentokrát. Evropské zájmy nebrání. Tlačí nás do chomoutu Velkého bráchy. Amerika nakupuje ruskou ropu ostošest. Hlavně tu pak dodává do Evropy. S hamižnou přirážkou, jak to má ve zvyku. Spoléhat se ovšem nedá ani na to. Ilustroval to i počátek loňského roku. Tankery, s nimiž počítala Evropa, změnily kurs do Asie, ochotné zaplatit víc. Vezly sice zkapalněný plyn. Bude to jinak, až povezou ropu? "Řešení", do nějž nás tlačí EK, je i krajně riskantní. Půjčím si citát z Viktora Orbána. Srdce mu bije napravo, za svou zemi se však prát umí. Embargo na ruskou ropu, prohlásil před pár dny, "se rovná svržení atomové bomby na maďarskou ekonomiku". Ta česká by to neodskákala o nic méně.

A co říci na podmínku premiéra Fialy, že ČR je připravena podpořit zákaz dovozu ruské ropy, pokud bude mít odklad do té doby, než bude navýšena kapacita ropovodů. Je to dobré řešení?

Premiér nemůže kápnout božskou. Ztratil by glanc i tam, kde ho ještě neprokoukli. Říkanku o odkladu, než se navýší kapacita ropovodů, by ocenil i generál jezuitů. "Strategické spojence" uspokojí pramálo. Kapitulace před jejich tlakem je jen otázkou času. Groteskní jsou přitom i její "důvody". Ruskou ropu prý nelze kupovat proto, že "financuje válku". Válek běžely tucty i v minulosti. Životů zmařily milióny. Zdecimovaly celé regiony. Koho to vedlo k masochismu, jaký se teď chce po nás? Propadly mu snad jaktěživ - Spojené státy? Nebo se jejich "elity" balíkovaly i z režimu, který měl za "totáč" skoro celý svět? Do Ameriky tekly miliardy dividend z německých rafinérií, zbrojovek a chemiček. Zásobovaly i Hitlerovu agresi a vyhlazovací lágry. Tirády, požadující embargo na ruskou ropu, jsou k smíchu a k pláči. Uhranou leda žalostně chatrné vzdělání.

Nejen výzvy ohledně ropy, ale i ohledně ukončení odebírání ruského plynu zaznívají čím dál častěji. Zvládli bychom to bez plynu z Ruska? Co by to pro nás znamenalo?

Jsme zemí, profitující ze sibiřského plynu jako první. Masivní plynofikace startovala už před půl stoletím. Vynesla nám i velkou ekologickou dividendu. Dnes se po nás chce obludná zpátečka. Experti z branže, odolní k červeným lucernám, před ní burcují už řadu měsíců. Teď si vzal slovo i Pavel Tykač, jeden z nejbohatších Čechů. Pokud se odstřihneme od ruského plynu, řekl v debatě na CNN Prima News, spousta lidí to nepřežije. Na ráně budou hlavně děti a senioři. Pak bude jenom "drobným představením" i listopad 89. Říká už i český miliardář. Před kolapsem klíčových odvětví - a statisíci zaměstnanců na dlažbě - varuje i Erik Best, americký komentátor z Prahy. Drahý plyn znásobí cenu hnojiv. Brutální škody hrozí i produkci potravin. Pokud si to magoři vydupou, spoustě lidí hrozí chlad, nevídaný i krátce po válce. A k tomu jídlo za násobky dnešních cen. Dost možná i jeho deficit. Tohle vše neváhá riskovat jen spolčení maniaků.

Vláda vyhlásila, že podpoří některé rodiny s dětmi částkou pět tisíc na dítě. Je to dostatečná pomoc? A co říci na zmatky, které tento záměr od začátku provázely?

Rodinám s dětmi, majícím hlouběji do kapsy, pomůže každá koruna navíc. Státní populační politice, bez níž tu nejsou silné ročníky "Husákových dětí", nesahá ani po tkaničky. Dnes se stát nemá ani k cenové regulaci zboží pro děti a mládež. Do převratu bylo "za hubičku". Teď stojí pět stovek i docela banální dětské kapičky. Ceny oblečení a obuvi pro batolata jsou mnohdy srovnatelné s levnějším sortimentem pro chlapy jako hora. Horentní sumy stojí, dnes už zdaleka nejen v Praze, i školky a jesle. Pro rodiče, s nimiž se poměry nemazlí, je stále nedostupnější i dětská kultura a sport. Skoro každá hodnotná náplň volného času, chránící i proti sociálním patologiím. Čím dál nerovnější šance tak hyzdí i životní start. Mrzačí to i potenciál celé země. Pět tisíc na dítě jednou za čas na tom změní pramálo.

Zdražuje se de facto všechno: jídlo, pohonné hmoty, elektřina... Jak dlouho, podle vás, budou Češi toto zvládat, a co by měla vláda okamžitě udělat?

Původcem drahoty, expandující Evropou, nejsou přírodní ani jiné pohromy, Ta vlna se zvedla dlouho před válkou na Ukrajině. Komodit, jejichž ceny žene nahoru, není o nic méně než dřív. Tím, co roste, je spekulace a parazitní renta. A právě to je i klíčem k tajemství, proč vedeme evropský žebříček drahotního tempa právě my. Tak omezená "energetická suverenita" jako naši zemi nedusí ani žádného ze sousedů, s nimiž jsme byli v RVHP. Pokud jde o zemní plyn, jsme v cizí moci kompletně. Ze Sibiře k nám sice proudí i nadále, jenže s německou přirážkou, která ho prodražuje víc než v celé okolní Evropě. Zbytečnou německou přirážku platíme i za českou elektřinu vyrobenou u nás, ale nakupovanou přes burzu v Lipsku. Tím, co je v lidském těle krevní oběh, jsou v ekonomice právě energie. Proto je potřeba řešit příčiny. Obnovit energetickou suverenitu země. Vláda to má za svatokrádež, umí jen vyzáblé kompenzace. Jdou k tíži daňových poplatníků, včetně těch, které dusí už drahé energie. Ženou do dluhové pasti i veřejné finance. Mohou si cizí predátoři přát lepší servis?

Domníváte se, že by postoj vlády změnila například generální stávka?

"Pětikolka" má parlament pod palcem. Zkrotí ji jen mimoparlamentní tlak. Říkáte generální stávka? Nejste zdaleka sám. Slýchám to skoro všude tam, kam mezi voliče vyrážím sám. Stávka, natož pak generální, je "odborářskou parketou". Až dosud měly i "odborářské" cíle. Hrozby, visící nad námi teď, jsou mnohem vážnější povahy. Odvrátí je jen program, jenž tradiční agendu odborů přesahuje. Dát mu tvar, který promluví z duše společenské většině, je na politické opozici. Nejen na etablovaných stranách, ale i sdruženích, spolcích a osobnostech těšících se veřejné důvěře. A právě to je proces, který má trestuhodné zpoždění. Tím rychleji je musíme napravit. Usilujeme o to i na půdě našeho sdružení KUDY Z KRIZE. Síly v něm spojili experti v řadě oborů. Pracujeme i na tom, co máme ve štítu. Na "cestovní mapě" z dnešní krize. Patent na rozum si nenárokujeme. Se zájmem sledujeme i paralelní iniciativy. Stojíme o dialog s každým, komu jde o skutečná východiska. Přivádí k nám i specialisty z dalších sfér. Sám tomu chci pomoci i coby ředitel Institutu české levice. Na meditace "o tom, co bude potom", už není čas. Teď to chce spolupráci napříč celým spektrem, které se nesmíří s degradací naší země. A proto ani se vším, co dusí svobodu slova a projevu. Nová platforma se rodí i na tomto poli. Pod zkratkou PRAK, rozuměj Proti Represím A Kriminalizaci. Prak byl už zbraní Davida proti Goliášovi. Mocenské aroganci se postaví i náš PRAK. Program i složení mluvčí zveřejní už v nejbližších dnech. I to bude součást "přidané hodnoty", kterou nabídneme masovým odborům.

Podívejme se i na stav českého zemědělství. Z některých míst zaznívá varování, že úroda pšenice je pro tento rok už ze značné části prodána do zahraničí. Co na to říct? Měla vláda v tomto smyslu jednat?

Organizace našich potravinářů žádají exportní embargo. Argumentují i kroky jiných vlád. U nás je to však hrách na stěnu. Kdo baští zavádějící reklamu, spíchnutou z liberálních zaklínadel, má na to svaté právo. O našich životech by už však rozhodovat neměl. Světu vládne "právo" silnějšího, a ne decentní "ruka trhu". Pšenice patří k pár artiklům, v nichž jsme nepřestali být soběstační. Vyfouknou-li nám však i budoucí úrodu, vymstí se to drasticky. Klidně i vyšší cenou chleba, než kolik stálo ještě nedávno maso "v akci". A nakonec možná i přídělovým systémem, zrušeným už pár let po válce.

Zástupci platformy Klub 2019, mezi nimiž je i Zdeněk Troška, Ivan Vyskočil nebo bývalý prezident Agrární komory Jan Veleba, varují, že Česku hrozí problémy v rámci potravinové bezpečnosti i v rámci produkce cenově dostupných potravin. Ministra Nekulu vyzývají k rezignaci. Souhlasíte?

Jana Velebu, Ivana Vyskočila i Zdeňka Trošku znám nejen "z druhé ruky". Tím spolehlivěji mohu vyloučit nízké pohnutky i v daném případě. V potravinách jsme soběstační méně než kdykoli dřív. V ohrožení je pilíř národní bezpečnosti. Cokoli směrem k nápravě se nerýsuje ani v zárodku. Klub 2019 má svatou pravdu. Teď to chce lodivoda z vod plných zrádných úskalí. Znalého věci i rozhodného. A odolného vůči lobbistickým tlakům.

Česká televize se údajně potýká s nedostatkem peněz pro své nové pořady. Čeká se prý, jestli vláda zvýší koncesionářské poplatky. Mluví se o zvýšení o patnáct korun za měsíc. Je vhodná doba zdražit lidem i toto? A co byste doporučil, aby na tom byla veřejnoprávní televize zase finančně lépe?

Českou televizi musí dotovat i milióny lidí, kteří jí věří už jen předpověď počasí. Až si najdete výroční zprávy zahraničních stanic, včetně vícejazyčných, nestačíte se divit. Svou práci zvládají s menším rozpočtem, často o desítky procent. Ty ovšem neživí žádné "člobrdy v plísni". Ani jiná zjevení, úkolovaná "měnit režimy". Za televizní produkci platí jen její skutečné tvůrce. Až se obojí prosadí i v ČT, s dnešním rozpočtem si bohatě vystačí. Zvlášť pokud zruší relace, které jsou dotěrnou agitkou, a ne seriózní žurnalistikou.

Novým guvernérem ČNB se stal Aleš Michl. Co od něj očekávat i v souvislosti s inflací?

Hamižné spolčení, které nás rabuje drahotou, má ďábelsky dlouhé prsty. Guvernér ČNB je proti němu příliš malý pán. Tím, co nás čeká, je drsná stagflace, a ne "jenom" splašené ceny. Podpořit bude třeba i svébytný rozvoj. Oč méně je v silách domácího kapitálu, tím víc bude záležet na veřejném sektoru. A tedy i na naší národní bance. Dokáže překročit svůj stín? A stát se oporou průlomů, schopných obnovit naši suverenitu a prosperitu? Zaslouží-li se o to nový guvernér, vstoupí do dějin.

Zdroj: Parlamentní listy

Zpravodaj duben 2022

KSČM odmítá cizí vojenské základny na našem území!

KSČM co nejrozhodněji odsuzuje skandální výroky členů pravicové vlády Petra Fialy o možném umístění cizích vojenských základen na našem území. Ministryně Jana Černochová otevřeně avizovala jednání o zřízení americké vojenské základny, které chce zahájit při své plánované návštěvě USA. Ministr Marian Jurečka pak dokonce prohlásil, že "střední a středovýchodní část republiky by si něco takového zasloužila, řekněme Přerov, Mošnov, to jsou lokality, které by si něco takového zasloužily." Snahy o prosazení cizí vojenské přítomnosti na území České republiky vyvolaly okamžitou negativní odezvu nejen od KSČM, ale i od dalších mírových a protiválečných sil.

Celá situace připomíná dřívější pokusy pravicových vlád umístit přes odpor našich občanů vojenskou základnu USA v Brdech. To se i díky všeobecné mobilizaci občanů nepodařilo. Dnes se stejné strany snaží tento nápad znovu oprášit a "zdokonalit". K tomu využívají současné mezinárodně politické situace a ozbrojeného konfliktu na Ukrajině. Pokouší se nás tak jen ještě více zatáhnout do potencionálních válečných konfliktů. Zároveň ohrožují suverenitu České republiky. Stačí se podívat na Slovensko, ale i do jiných zemí. Například slovenský generální prokurátor prohlásil, že tzv. obranná dohoda mezi USA a Slovenskem, která byla i přes nesouhlas většiny slovenských občanů ratifikována, je "jednostranná, asymetrická a výrazně zvýhodňuje americkou stranu". Vyjádřil rovněž obavy z toho, že by na Slovensku umožnila rozmístit jaderné, chemické a biologické zbraně, a tím pádem ze Slovenska udělala terč.

Komunisté zásadně nesouhlasí s jakoukoliv cizí vojenskou přítomností na území České republiky. Stejně jako v minulosti jsme společně s dalšími mírovými a protiválečnými silami odhodláni udělat vše proto, aby v naší republice nebyla žádná vojenská základna USA. Rozhodně protestujeme proti snahám vybudovat a provozovat vojenskou základnu USA na území České republiky ať je to v Mošnově, Přerově či kdekoliv jinde. Takový krok by znamenal přímé ohrožení občanů České republiky a nebezpečí ještě intenzivnějšího zatažení naší země do dalších kol zbrojení, například i na úkor řešení současného drastického zdražování a s ním spojeného nárůstu chudoby stále větší části obyvatel.

Vyzýváme všechny politické strany, hnutí, spolky i jednotlivce, kteří nesouhlasí s umístěním vojenské základny USA či jiné formy přítomností cizích vojsk, aby se přidali k naší výzvě a chystaným akcím. KSČM již v tuto chvíli iniciovala petici proti přítomnosti cizích vojsk na území České republiky, ke které je možné se připojit. Jen naše jednota a jednoznačné vyjádření občanského postoje mohou odradit současnou vládu od tohoto kroku, který by znamenal zásadní ránu nejen pro suverenitu naší země.

Vedení KSČM

Kateřina Konečná: Putin? A komunista? Ale kdeže...

K matení pojmů ve veřejném prostoru dochází již delší dobu. Za levičácké je označováno něco, co s levicí v drtivé většině případů nemá vůbec nic společného; za neomarxistické je označováno cokoli škodlivého, ač sám Marx i jeho pokračovatelé by se museli v hrobě obracet, kdyby zjistili, co nálepkují jejich jménem... Nyní, po vypuknutí ozbrojeného konfliktu na Ukrajině, se k tomu přidalo tvrzení, že Putin je komunista a že se z něj snad stává nový Lenin, Stalin nebo Brežněv. Tohoto naprosto nemístného označení použil například pirátský ministr zahraničí Jan Lipavský, když prohlásil, že "dnešní Rusko už je stalinistický režim."To je samozřejmě tvrzení na hony vzdálené realitě. Jakákoliv srovnání současného Ruska s jeho socialistickou minulostí kulhá na obě nohy. Jeden autoritářský vůdce a chrastění zbraněmi opravdu socialistický projekt nedělá. Spíše naopak. Takhle o socialismu přemýšlí jen hlupáci, primitivní antikomunisté nebo profesionální kapitalističtí propagandisté. Upřímně nevím, do které kategorie ministr Lipavský spadá.

Současné Rusko je ukázkou toho, kam může země klesnout, když opustí socialistickou cestu. Všechny projevy, ve kterých roní Vladimir Putin krokodýlí slzy nad rozpadem SSSR, nedokáží zakrýt ekonomická i kulturně-politická fakta, která přímo odporují čemukoliv socialistickému nebo komunistickému. Současné Rusko neustále pokračuje v privatizaci veřejného majetku. Ať už jde o energetické společnosti, finanční instituce, výrobní a dopravní společnosti i média. To vše často končí v rukou zahraničních společností a zisky jsou vyvedeny mimo Ruskou federaci, podobně, jako se tomu děje u nás. Zahraničním společnostem je rozprodáváno nerostné bohatství Ruska a je jim dovoleno využívat ruské dělníky jako levnou pracovní sílu. Mj. pro výrobu zboží určené pro evropský a americký trh. Ruské metropole jsou plné pracujících ze střední Asie, kteří zde pracují ilegálně a často za naprostou almužnu v otřesných podmínkách. Ve stejnou chvíli v této zemi existuje - a s požehnáním státu a vládnoucí strany prosperuje - třída superboháčů, kterým je dovoleno téměř vše. Ne, to se socialismem - neřkuli s komunismem - nemá vůbec nic společného. To je kapitalismus ve své surové podobě, kterému se Putin naučil od západních představitelů, kteří přesně toto praktikují doma i ve světě. Jen tomu dal určitý řád - na rozdíl například od Ukrajiny.

V kontextu toho je pak šikana Komunistické strany Ruské federace a dalších socialistických a levicových sil ze strany ruských úřadů a policie jenom dalším dílkem do skládačky kapitalistického režimu s rozhodujícím vlivem oligarchů stávajícího Ruska. Jediným argumentem pro Putinovu vládu, která trvá neuvěřitelných 22 let, je, že dokázala zbrzdit totální morální a ekonomický rozpad, který začal za doby Jelcina. To ale opravdu nestačí na to, abychom toto počínání označili za komunistické, socialistické nebo třeba jenom sociální.
Přitom má prezident i jeho vládnoucí strana všechny politické páky takzvaně otočit kormidlo doleva. V ruském parlamentu má pohodlnou jednobarevnou většinu, novou ústavu, která je mu šitá v podstatě na míru a neomezenou možnost vydávat prezidentské dekrety. Zdá se ale, že se Putinovi příliš nestýská po internacionálním socialistickém státu. I dle jeho vyjádření by raději navázal na tradici carského impéria. Bylo by fajn, kdyby si toho všimli různí komentátoři, politici a "odborníci", kteří Vladimíra Putina vykreslují jako komunistu. Je mezi tím totiž stejný rozdíl jako mezi uhlobaronem a zeleným aktivistou.

HN Kateřina Konečná, předsedkyně KSČM a poslankyně Evropského parlamentu

Na úkor své budoucnosti

Znovu jsem zaslechl kritiku směrovanou na maďarského prezidenta Orbána za to, že »vyhnal ze země mecenáše Sorose«. Toho samého, který podporuje nejen migraci do Evropy, ale i její změnu na multikulturní světadíl. V té souvislosti jsem dokonce slyšel, že postupné snížení její kulturní úrovně je cílem jeho i dalších amerických liberálů. Údajně tady je základ jejich podpory i sociálně laděným nápadům, jež mnohým připadají jako levicové. Je to nebezpečná teorie. Pochopitelně především pro budoucnost Evropy. Když k tomu přidáme »nahlas vyslovený názor« amerického geopolitika, údajného hlavního stratéga velmoci číslo jedna George Friedmana z roku 2015, měli bychom se nad vším zamyslet. Co vlastně tehdy říkal pan Friedman? Podle něj »Evropané jsou tak hloupí, a neakceschopní, že až jim budeme ničit jejich ekonomiku, oni nám v tom budou ještě pomáhat.« V jaké souvislosti to vyslovil? Zase se musím vrátit k Sorosovi, jenž léta propaguje sankce proti Rusku, protože jen tak se zabrání jeho růstu jako supervelmoci či Spojeným státům konkurující mocnosti. Ukrajinská krize, vezmeme-li toto v úvahu, tedy dostává další pozadí.

Proto jsem se nedivil, když miliardář, investor Warren E. Buffet, »Věštec z Omahy«, jak se mu přezdívá, prohlásil dokonce, což se objevilo v americkém tisku, že má připraveno několik miliard na levný nákup evropských krachujících firem, na něž dolehly naplno sankce proti Rusku a jež se tak staly nekonkurenceschopnými. Podle něj prý ony sankce na jedné straně zastaví rychlý rozvoj Ruska, na druhé položí ekonomiku Evropy na lopatky. Ta se pak stane pouhou kolonií Spojených států, i když navenek budou zachovány některé svobody a tedy, dodejme, zdánlivá demokracie, protože rozhodovat o všem budou za mořem v oválných a jiných pracovnách. K tomu všemu stačí ovládnout propagandu, školský systém a... vygumovat vlastní myšlení. Sama migrace napomůže obecnému snížení vzdělanosti, protože bude nutné se přizpůsobit těm, kteří přicházejí z méně kulturního prostředí. Co bude potom, až se záměr podaří uskutečnit? V tom prý má pan Buffet také jasno. Sankce na Rusko budou zrušeny, podniky v Evropě budou vydělávat nikoli pro Evropu - velmi se hodí, že existuje Evropská unie, protože kroky k ovládnutí ekonomiky jednotlivých evropských států by stály mnohem více úsilí. Vykrvácené Rusko bude buď nuceno prodávat suroviny pod cenou anebo dokonce věnovat své surovinové bohatství globalizovanému kapitálu.

Je to jednoduché myšlení. Ukrajinská válka na jedné straně je pro Spojené státy přínosem - budou svými náhražkami (a zbraněmi) zásobovat Evropu, na druhou stranu migrace, ať již odkudkoli, rozmělní myšlenkový kapitál, jenž se stále nachází v Evropě. Ta v rámci podivně chápaných myšlenkových postulátů sama bude strkat hlavu do oprátky. Jen dodejme - nebude, už to činí. A všechno v zájmu amerického kapitálu na úkor své vlastní budoucnosti.

HN Jaroslav KOJZAR

KSČM a Ruská federace

Po rozpadu Sovětského svazu v roce 1991 se jeho právním nástupcem stává Ruská federace. Zde je třeba zdůraznit, že pouze právním. Ruská federace převzala mj až na nepatrné výjimky všechny závazky bývalého SSSR a nastoupila na jeho místo v Radě bezpečnosti.

Ovšem pokud jde o politicko-společenské uspořádání, tak zde došlo k nástupu doslova brutálního kapitalismu, který na jedné straně zbídačil většinu obyvatelstva, aby na druhé straně vytvořil vrstvu neuvěřitelných boháčů. Tento proces šel ruku v ruce s rozkladem společenských struktur až hrozil i rozpad Ruské federace. Určité plutokratické (plutokracie = vláda boháčů) kruhy, jejichž příslušníci jsou dnes označováni, ovšem nepřesně, jako oligarchové (oligarcha=nedemokratický vládce) si toto nebezpečí uvědomili a donutili tehdejšího prezidenta Jelcina, aby jmenoval V.V. Putina předsedou vlády a ten se stal posléze jeho nástupcem v prezidentském úřadě. Plutokraté ovšem nebyli vedeni, alespoň ne v převážné míře, nějakými patriotickými důvody, ale čistě osobními a nanejvýš skupinovými zájmy, které by další rozpad Ruské federace ohrozil. Za prezidentství V.V. Putina se Ruská federace postupně přeměnila z upadající regionální velmoci opět ve světovou. Ovšem již ne socialistickou jako bývalý SSSR, nýbrž imperialistickou. Ano současná Ruské federace je státem kapitalistickým a imperialistickou velmocí jako každá jiná, ani lepší ani horší.

A KSČM nelze žádným způsobe spojovat s režimem V.V. Putina, neřku-li s jeho podporou. KSČM je totiž stranou antikapitalistickou stojící na zcela jiných pozicích. Také proto můžeme posuzovat věci s nadhledem a hlavně historicky.

Takže jinak hodnotíme osvoboditelskou misi Rudé armády v letech 1944 až 1945, jinak invazi vojsk států Varšavské smlouvy v roce 1968 a naprosto odlišně současné kroky vedení Ruské federace proti Ukrajině.

Zdůrazňuji, že KSČM odsoudila útok Ruské federace proti Ukrajině a prohlášení čtyř komunistických stran označilo toto ozbrojené střetnutí jako imperialistickou válku. K tomu snad není třeba dalšího komentáře. Jak bylo naznačeno shora, KSČM odmítá černobílé vidění světa, zejména pokud jde o nadcházející oslavy osvobození tehdejšího Československa, kdy někteří tzv. politici odmítají osvobození připomínat s odkazem na invazi Ruské federace na Ukrajinu. Ovšem my komunisté a hodnotíme události spojené s osvobozením historicky a tedy odlišně od mainstreamu.

Na úvod je třeba uvést, že na osvobozování tehdejšího Československa se podílely pouze ukrajinské fronty (front sovětské označení skupiny armád). To sice neznamená, že byly složeny pouze z Ukrajinců, ale symptomatické to rozhodně je. V bojích na území tehdejšího Československa se podíleli příslušníci nejméně 19 národů a národností bývalého SSSR. Pro integritu je třeba ještě podtrhnout, že největší ztráty za 2. sv. války v absolutních číslech utrpěli Rusové, po nich Ukrajinci a dále Bělorusové. Pokud jde o relativní ztráty, tak největší utrpěli Bělorusové a po nich Tataři. Pro zajímavost, tatarština nezná slovo ústup.

Ale nejen to. Na našem osvobození měli podíl vynikající vojevůdci jako např. Ukrajinec A. A. Grečko, pozdější maršál SSSR, který velel 1. gardové armádě nebo Bělorus I. I. Jakubovskij velitel 7. gardového tankového sboru. Oba skončili svou bojovou misi v Praze.

Ale i neslovanské národy měly své vojevůdce. Na první místě třeba uvést Arména Bagramjana, maršála SSSR, nebo Gruzína generála Leselidze.

Takže odmítat oslavy Dne vítězství z důvodů invaze Ruské federace na Ukrajinu je znevážením památky padlých při osvobozování našeho teritoria, kteří jsou navíc z valné části neruského původu. Patří sem také naši bývalí spoluobčané Rusíni, kteří tvořilo jádro 1. Československého armádního sboru, který se podílel na osvobození našich zemí. Není bez zajímavosti, že Ukrajina je jedinou zemí, která je neuznává jako samostatný národ.

A nezapomínáme, na rozdíl od mainstreamu, na úlohu rumunských vojsk operačně podřízených Rudé armádě, zejména při osvobozování jihozápadního Slovenska a jižní Moravy. Jejich ztráty se odhadují na desetitisíce (odhady se různí, horní uvádějí 60 000 mrtvých a nezvěstných).

Ale my, na rozdíl od mainstreamových sdělovacích prostředků víme, že nic není černobílé. Vezměme si např. oba výše uvedené vojevůdce, maršály Grečka a Jakubovského. Oba stáli v čele invaze do ČSSR v roce 1968, Grečko jako ministr obrany SSSR, nominálně třetí v sovětské hierarchii, fakticky však nejmocnější muž tehdejšího Sovětského svazu a Jakubovskij jako velitel vojsk států Varšavské smlouvy. Tedy žádný Koněv!

A právě historické neznalosti nebo překrucování či přepisování dějin a očividných faktů je bídou většiny našich politiků a hlavně mediální scény.

"Míru a svobodě slova zdar!"

Petr Šáda

V důsledku špatné ekonomické situace KSČM, po prohraných parlamentních volbách, se letos neuskuteční veřejná oslava 1. máje v Holicích, ale pouze v Pardubicích a to 1.5. od 9:00 u budovy OV KSČM, Gorkého 1611. ZO KSČM se zúčastní pietního aktu na holickém hřbitově u příležitosti 77. výročí Holického povstání ve čtvrtek 5.5. od 15:00. Na obě akce srdečně zve výbor ZO KSČM v Holicích.


Zpravodaj březen 2022

Nečinnost vlády musí skončit

Vláda Petra Fialy stále neřeší dramatické zdražování v ČR, zejména prudký růst cen potravin a energií. KSČM požaduje okamžité zásahy, chránící zájmy občanů ČR. Nejrychlejším krokem je využití zákona o cenách, zejména ustanovení o cenovém moratoriu. V ČR by měly být především zastropovány ceny pohonných hmot ve státním podniku ČEPRO, který vlastní čerpací stanice EuroOil. Tím se vytvoří konkurenční prostředí pro pumpaře, kteří spekulativně ženou ceny paliv nahoru. Toto řešení podpoří jak průmysl, tak i velmi rychle pomůže občanům. Dalším krokem je srovnání nepřímých daní na pohonné hmoty s okolními zeměmi. Efekt je ovšem zpožděný a nemusí se celý promítnout do cen. Snížení by však vyžadovalo výjimku z pravidel EU a velký výpadek ve státním rozpočtu.

Prvořadým úkolem vlády by mělo být maximální urychlení dostavby jaderných elektráren a prodloužení, po dobu energetické krize, životnosti našich tradičních elektráren a zachovat těžbu uhlí. KSČM navrhuje okamžité zastavení evropského Green Dealu!

Dalšími požadavky KSČM jsou: nulová sazba DPH u základních potravin, narovnání dotační politiky, podpora českých výrobců a potravinová soběstačnost, včetně vyjednání výjimky u EU. Zavést důslednou kontrolu, vedoucí k zastavení růstu konečných cen pro spotřebitele a tím zamezit možnost jejich zneužívání spekulanty a obchodními řetězci. KSČM odmítá řešit výpadek výběru daní ve státním rozpočtu dalšími asociálními škrty.

Z koncepčních kroků pak KSČM požaduje:

  • Konec obchodování s emisními povolenkami = dlouhodobé snížení cen energií!

  • Snížení DPH u energií = krátkodobé snížení cen energií!

  • Zastropování cen pohonných hmot = stabilita a předvídatelnost na trhu!

  • Nulová sazba DPH u základních potravin = pomoc nejpotřebnějším občanům!

  • Efektivní využití zákona o cenách = konec šoků v peněženkách občanů!

Autor: VV ÚV KSČM

Měli byste se stydět, vzkazuje Kateřina Konečná vládě. A pan Kalousek, ten obrácený Jánošík...

"Francie připravila balík pomoci občanům v hodnotě několika stovek miliard. Nizozemsko regulovalo ceny energií, podobně i Německo a Itálie. Pomohlo i Norsko, Maďarsko..." říká europoslankyně a předsedkyně KSČM Kateřina Konečná. A české vládě vzkazuje: "Měli by se stydět." Vyjádřila se k cestě premiéra Fialy na Ukrajinu i k setkání bývalého kancléře Schrödera s Putinem. Kalouska označila za "obráceného Jánošíka".

Směrem k naší vládě zaznívají z některých stran stále větší výčitky, že se prý dostatečně nestará o občany ČR. Vy jste na svůj facebook napsala: "Ministr vnitra Rakušan v Událostech komentářích mluvil o pomoci s ubytováním pro uprchlíky z Ukrajiny. Zaujala mě jeho věta, že za nejtěžší úkol těchto dnů ministr považuje snahu přesvědčit české občany postižené energetickou chudobou a žijící v horších finančních podmínkách, že na ně vláda nezapomněla a neupřednostňuje jednostranně ukrajinské běžence." Co by měla vláda konkrétně v těchto dnech dělat?

Jestli vláda neví, co má dělat a co trápí občany, pak je naprosto nekompetentní. Každopádně, stačí se podívat do zahraničí. V podstatě v EU není vláda, která by k brutálnímu zdražování energií, PHM i zboží nebo k rekordní inflaci mlčela.

Francie připravila balík pomoci občanům v hodnotě několika stovek miliard, v rámci něhož dostanou domácnosti přímou finanční pomoc, maximální zdražení energií bude 4 % a motoristé se mohou těšit rovněž na přímé finanční injekce. Nizozemsko regulovalo ceny energií, podobně i Německo a Itálie. Norsko vyčlenilo přes 20 miliard na dotace za účty za elektřinu. Nedaleké Maďarsko pak zastropovalo ceny PHM nebo snížilo cenu u základních potravin.

Nic z toho česká vláda nedělá a neudělala. Jediné, s čím přišli, je "pomoc" prostřednictvím příspěvku na bydlení. Vyplňování fasciklu papírů je ponižující, zdlouhavé a s nejistým výsledkem. Ministr Jurečka z KDU-ČSL i s celou vládou by se měli stydět.

Cesta premiéra Fialy a premiérů Polska a Slovinska na Ukrajinu vyvolala velkou reakci. Někteří je označují za hrdiny, ale z Bruselu také zaznělo varování ohledně rizika třetí světové války. Kritikou nešetřila ani bývalá diplomatka Magda Vašáryová. Jak vy tento počin českého premiéra hodnotíte?

Jako naprosto, ale naprosto zbytečné gesto. Ostatně nepochopil ho ani Brusel, který jinak podobným krokům velmi rád tleská. Á propos když mohou předsedové vlád zemí EU do Kyjeva, proč by nemohl ukrajinský premiér do Bruselu, kde by mohla proběhnout jednání za účasti všech - tedy států EU, prezidentů Bidena, Putina i Zelenského?

A co říci na to, že se pro tuto cestu rozhodl právě český premiér a premiéři Polska a Slovinska? Překvapilo vás složení této "delegace"?

Překvapilo mě, že se neobtěžovali tuto svou cestu konzultovat s EU, kam si jinak velmi často chodí pro rady a pro instrukce.

Bývalý německý kancléř Gerhard Schröder se setkal s Putinem. Na jeho hlavu se ale z některých míst kvůli dávnému přátelství s Putinem i kvůli lukrativní pozici v ruských státních firmách snáší kritika ve smyslu, že je kolaborant, zaměstnanec Kremlu. Co vy na setkání Putina se Schröderem říkáte, a co říci na zmíněnou kritiku?

I kdyby to měl být čert, kdo se zaslouží o konec války na Ukrajině, tak bychom měli být rádi, a ne to kritizovat.

Celkově, jak hodnotit postoj Německa a Francie k situaci na Ukrajině a k Rusku? A jak se bude, podle vás, situace v nejbližších týdnech a měsících vyvíjet?

Já si vážím toho, že jsou v Evropě politici, kteří nemají ukrajinskou vlajku před očima a přes ni nic jiného nevidí. Ukrajinský konflikt - stejně jako kterýkoli jiný válečný konflikt - s sebou nese neskutečné utrpení, a já i KSČM si přejeme, aby co nejrychleji byl nastolen mír. Není možné ale pro to zapomenout na problémy vlastních občanů a všude se vymlouvat na Ukrajinu. Přesně to dělá v posledních týdnech vláda. Ta si třeba tak nevšimla, že už 16 % (!) lidí je pod hranicí chudoby. Že patříme k zemím s nejrozšířenějším fenoménem levné práce a nízkých mezd...

Autor: Mediální úsek ÚV KSČM

Fialova cesta: ten vlak mi tam nesedí

V záplavě zpráv, které jsou směrem k válce na Ukrajině často negativní, má čin Petra Fialy, který byl s premiéry Polska a Slovinska na Ukrajině, ukázat, že dokážeme s plnou vážností předsedat EU od 1. 7. 2022. Navíc se tímto činem mají ospravedlňovat dodávky zbraní Ukrajincům. Takže jeho mise měla dva cíle. Upevnit jeho pozici směrem k veřejnosti, aby bylo vidět, jak je odvážný. Poté se s největší pravděpodobností jednalo o misi za zájmy zbrojařů, protože jsou to oni, kdo na konfliktu vydělávají. Ostatně, když nahlédneme do žebříčku 100 nejbohatších Čechů, zjistíme, že v onom žebříčku je pět zbrojařských firem se svými soukromými vlastníky (včetně jejích akcionářů) s celkovou kapitálovou hodnotou za rok 2021 v součtu 45 miliard korun.

Na oko se říká, že se bojuje za svobodu. Jenže za jakou svobodu? Za naši svobodu, nebo tu na Ukrajině? Nebo se snad chceme na Ukrajině v něčem inspirovat? V míře oligarchie, která je podobná jako ta v Rusku? Nebo snad v míře indexu demokracie, který je hluboko za námi? Petr Fiala je profesor politologie, takže třeba tam jel prodat svá moudra, jak co mají pořádně dělat. Mnoho lidí prohlašuje, že je to konečně premiér, na kterého mohou být hrdí. Já teda rozhodně nejsem. Ne snad kvůli jeho cestě na Ukrajinu, ale že od voleb nedělá nic pro naše občany, běžné pracující, obyčejné lidi. Pardon, vlastně dělá. Zvyšují se ceny, slýcháme, jak něco pořád nejde, nebo že za všechno může Putin, který rozpoutal válku na Ukrajině.

Petr Fiala po svém fenomenálním návratu z Ukrajiny slavnostně prohlásil: Právě jsem se vrátil z obléhaného Kyjeva. Mluvil jsem s prezidentem Zelenským a ten všechny mé návrhy přijal. Otázkou zůstává, zda Petr Fiala byl skutečně v Kyjevě a zda tam jel vlakem. Nikde jsme totiž neviděli jediný důkaz, že by tam byl. Všude v médiích bylo vidět nějaké utajované místo, které může být ve Lvově, stejně jako kdekoliv jinde. To prostě nesedí. Kdyby aspoň měli fotku v Kyjevě na náměstí, když už se odtamtud vysílá online přenos 24/7. A jel Petr Fiala skutečně vlakem? To také nesedí. Pokud pominu, že z Prahy do Kyjeva je to skoro dva dny cesty, tak se jedná o riskantní věc. Ukrajinu totiž monitorují ruské satelity. Navíc opravdu jeli všichni tři premiéři jedním vlakem? Že by se někdo nepoučil z havárie polské vlády v roce 2010 u Smolenska? Z toho všeho plyne, že na Ukrajině asi skutečně byli, ale nejeli vlakem, ale auty z bezpečnostních důvodů. Nebyli asi v Kyjevě, ale ve Lvově. A vlakem se vezla naše další humanitární pomoc v podobě munice. Dle naší vlády je totiž nejlepší humanitární pomocí bomba.

O čem ten náš premiér Fiala asi v Kyjevě jednal? Domlouval snad další dodávky zbraní a kšeft pro zbrojaře a jejich akcionáře? Nebo snad probíral, že Ukrajina do NATO nikdy nevstoupí, ale my (rozuměj naše vláda) budeme bojovat a dodávat zbraně? Nebo co tam vlastně hledal? Určitě v tom bude něco více. Krom PR z toho nic moc neleze. Kam pojede příště?

Návštěvu lze tedy chápat i jako určité renomé před předsednictvím EU. Abychom se ukázali, jak máme nebojácného premiéra, který se ničeho nebojí. Je ale otázkou, zda byl skutečně v Kyjevě. Moc se mi to nezdá a ve světě fake news to vypadá na nějakou hru. Viděl jsem jen nějaké tajné místo, kde se všichni sešli. Více otázek, než odpovědí. Nejsem příznivec konspiračních teorií, ale prostě mi na tom vlaku něco nesedí, stejně jako na Petru Fialovi.

Jan KLÁN, předseda OV KSČM Kutná Hora

Hlídači (dez)informací

Společnost Meta, která vlastní Facebook a Instagram, se nedávno ukázala jako aktivní účastník světových informačních válek tím, že změnila pravidla své firemní politiky nenávisti, aby umožnila uživatelům Facebooku a Instagramu volat po »smrti ruským vetřelcům«. Společnost, která tvrdí, že je politicky neutrální, má globální dosah a její produkce na sociálních sítích, jak se ukázalo v různých barevných revolucích, má moc utvářet příběhy, které mohou způsobit vzestup a pád režimů. Jak je možné, že Facebook nyní sahá k šíření nenávisti ve smyslu »zabijte Putina«? Vždyť se jedná o nabádání k trestnému činu. Nebo tomu tak není? Po rozšíření této informace se pak může lehce stát, že dojde k ještě něčemu horšímu. Posléze se na sociálních sítích může šířit nenávist vůči skupinám obyvatel a jsme zpět tam, kde jsme být nikdy nechtěli.

Podle kritiků kanály sociálních sítí Meta přiživovaly masové násilí proti menšinám. Z těchto důvodů má Meta zavedena pravidla proti obhajování násilí, alespoň donedávna. Dokonce ze své platformy vyhnala bývalého amerického prezidenta Donalda Trumpa za porušení jejích komunitních standardů v souvislosti s útokem na Kapitol USA 6. ledna 2021. Tato předstíraná neutralita byla nyní rozbita. Uprostřed ukrajinského konfliktu Meta doslova přepisuje svá pravidla, aby dala palec nahoru na stupnici preferovaného vyprávění Washingtonu.

V naší zemi je jakékoliv podněcování k násilí trestné. Zakročí proti tomu nějak naše vláda, nebo to nechá plavat, stejně jako nechává plavat dopady současné krize na občany? Bude schvalovat násilí vůči někomu, i když se jedná o představitele země, která nyní vede válečnou agresi? Když si to celé přetransformujeme, zjistíme, že krokem volání po násilí se zasévá nenávist do společnosti. Co v této věci dělají hlídači dezinformací na ministerstvu vnitra? Kde je v této věci spolek Rekonstrukce státu? Proč k tomu všichni mlčí? Hlavně, že hlídači dezinformací hlídají schvalování kroků Ruska, ale již nijak nekomentují kroky nadnárodní firmy, která vyzývá k fyzické likvidaci jiné osoby. Dle prohlášení společnosti Meta však tato výjimka nebude platit v ČR a v některých dalších zemích. Musím se ale v této věci ptát, jak bude hlídači dezinformací vyhodnoceno, když někdo bude volat po »zabíjení ruských agresorů«. Bude na něj nahlíženo stejně jako na ty, kteří schvalují agresi? Nebo snad dostanou výjimku potvrzenou hlídači dezinformací a společností Meta? Přemýšleli o tom na ministerstvu vnitra u pana Rakušana? Nevypadá to tak.

Meta je globální společnost s bezprecedentním dosahem v historii lidstva. Má větší odpovědnost přispívat ke globálnímu míru, než jiné společnosti. Tím, že umožňuje online obhajování násilí proti Rusům (civilistům nebo jiným lidem), dále rozděluje lidi a svět, a tím pádem rozdmýchává plameny v konfliktu. A to by zodpovědná firma dělat neměla.

Jan KLÁN

Výsledky pardubické Okresní konference KSČM

V sobotu 26. února se konala Okresní konference KSČM v Pardubicích. Místem konání byla budova Okresního výboru. Delegáti konference vyslechli zprávu předsedy OV s. Romana Harmata. Poté by ly předloženy kádrové návrhy na obsazení jednotlivých funkcí v rámci OV a postupně bylikandidáti zvoleni buď aklamací, v případě, že na danou funkci nebylo více kandidátů, nebo tajnou volbou v případě dvou a více kandidátů. Nejdříve bylo zvoleno 18 členů Okresního výboru. Všichni navržení obdrželi potřebnou nadpoloviční většinu hlasů. Za naši ZO byl zvolen s. Petr Šáda. Na předsedu OV byl navržen pouze jeden kandidát a aklamací jednohlasně byl zvolen dosavadní předseda OV s. Roman Harmat. Dále byla zvolena tříčlenná Okresní revizní komise a Okresní rozhodčí komise. Členem ORK byl zvolen z naší ZO s. Antonín Oliva a předsedou ORoK byl zvolen, rovněž člen naší ZO, s. Jaromír Lohniský, členkou této komise se stala též s. Marcela Pavlisková z naší ZO. Členem ÚV KSČM za pardubický OV byl zvolen s. Václav Snopek. Dále byli zvoleni členové do KV KSČM, delegáti na Krajskou konferenci, která bude 4. dubna a na XI. Sjezd KSČM 14. a 15. května v Brně.


Zpravodaj leden 2022

KSČM je zásadně proti snížení ochrany zaměstnanců a privatizaci veřejných služeb

Vláda Petra Fialy tento týden při hlasování o důvěře vlády v Poslanecké sněmovně představila priority svého vládnutí v programovém prohlášení. Tento dokument je plný nedoložených slibů, řada cílů postrádá vazbu na realitu a některé kroky vlády od jejího vzniku se už s tímto prohlášením dostávají do rozporu.

K nejohroženějším skupinám mohou brzy patřit zaměstnaní lidé. Populistická hra na nový úsporný rozpočet míří totiž k tomu, že se vláda chystá šetřit na lidech, kteří se nemohou snadno bránit. Konec levné práce se zjevně odkládá a výdaje na mzdy ve veřejném sektoru budou redukovány. Platy úředníků se zmrazí a i v preferovaných oborech bude jejich reálná hodnota klesat.

Vláda uvažuje o snížení příspěvku na sociální pojištění ze strany zaměstnavatelů a o dobrovolném doplňkovém zdravotním připojištění. Komunisté zásadně odmítají takové zásahy do odvodové soustavy, které by mohly zničit důchodový systém, zdravotnictví, sociální služby a tím prohloubit nerovnost garantované všeobecné péče.

Pod zástěrkou vládního požadavku větší flexibility zákoníku práce se skrývá menší ochrana pracovně právních vztahů a pracovně orientovaných jistot zaměstnanců. Jejich představou je i možnost dávat výpověď bez udání důvodů. Tlak na domácí zaměstnance chce vláda zvýšit dovozem agenturních pracovníků ze zahraničí.

KSČM odmítá jakékoli snahy o další oklešťování již tak neuspokojivých práv zaměstnanců. Zároveň odmítáme praxi pracovních agentur nedostatečně odměňujících a vykořisťujících pracující.

Autor: VV ÚV KSČM

Kateřina Konečna Bez obalu

Moc Vás opět zdravím u Bez obalu a chtěla bych Vám moc poděkovat za pozitivní reakce na minulý díl.

V posledním týdnu se to v televizi i na sociálních sítích hemžilo prohlášeními k hlasování o důvěře vlády. Dvaadvacet hodin řečnění, kterého jsme byli svědky při hlasování v Poslanecké sněmovně, na úrodnou půdu nepadlo. A kdo z občanů celý záznam sledoval, si musel s chutí odplivnout. Ale popořadě, nejprve k tomu, co slíbila vláda a jak to vypadalo...

Šestého ledna vláda po téměř dvou měsících představila programové prohlášení. Očekávala bych, že se z něj něco dozvíme. Jestli lze ale nějak charakterizovat prohlášení Fialovy vlády, pak vám stačí tři slova: bezobsažné slohové cvičení!

V obecné rovině pak naprosto chybí konkrétní kroky a provedení, jak chce nová vláda dosáhnout svých proklamací a slibů. V rámci programového prohlášení jsou dokonce věci, které se navzájem vylučují! To si po sobě ministři ani nepřečetli, co napsali? I když, oni to asi sami nepsali...a u některých mám velké pochybnosti, že to vůbec četli.

A podle toho vypadala i debata o důvěře vládě. Fráze, debatování bez znalosti věci a samozřejmě nemohlo chybět svalování viny na předchozí vlády, která zodpovídá za všechny problémy. Proklamovanou slušnost vláda opustila už během hlasování o důvěře. A nemyslím jen slova premiéra, ale hlavně aroganci, s níž k tomu přistoupil Marián Jurečka, který evidentně úplně nepochopil smysl parlamentní demokracie.

Ale zpět k obsahu programového prohlášení. Co se na nás tedy chystá?

Nová vláda ukázala, že programové prohlášení i předchozí proklamace jsou naprosto prázdnými pojmy. Za pár týdnů ministři s premiérem totiž zvládli:

- Rozšířit počet ministerstev o tři. Aniž by vlastně kdokoli věděl, co reálně budou oni tři ministři dělat.

- Dát politické trafiky neúspěšným politikům z pirátské stany.

- Navýšit počet úředníků na Úřadu vlády - svým věrným tak přihrají z kapes daňových poplatníků 43 milionů ročně.

- Naopak reálně snížit výplaty, když rozhodli o růstu platů o 2 % a u části občanů dokonce o úplném zmrazení. A to ve chvíli, kdy se očekává dvouciferná inflace.

- Udělat si legraci ze svých protikorupčních postojů, když odmítli otevřít debatu o sponzoringu jedné z vládních stran, která přijímá dary od firem spojených s daňovým rájem.

- Plivnout do tváře občanům ve chvíli, kdy jeden z vládních poslanců odlétá na půlroční školení do USA.

- Připravují omezení slevy na jízdném pro děti, studenty a seniory.

- Oznámili zdražení dálničních známek.

- Chystají se zničit systém stavebního spoření, které využívá přes 3 miliony občanů, zrušením státního příspěvku.

V souvislosti s tím, co jsem řekla, pak proklamace jako "zabrzdíme nesmyslné rozhazování peněz", nebo "šetřit na státu, ne na lidech" - těmi lidmi mysleli asi členy svých stran - jsou jenom mlácením prázdné slámy. Ale to není všechno. V programovém prohlášení najdeme i jiné perly. Třeba: "Prosadíme zlepšení politické kultury. Do vedoucích pozic vybereme poctivé, kompetentní a důvěryhodné osobnosti, které budou hájit zájmy ČR a nebudou ve střetu zájmů." Jestli je tedy součástí zlepšení kultury to, že politik po celou dobu kampaně lže lidem, jako arogantní pan Farský, aby si pak odjel na půl roku na školení do USA - a ještě si nechal svůj plat i s náhradami, tak nevím teda nakolik je to naplnění oné proklamace. Je vidět, že lidé jej zajímali jen do chvíle, než mu umožnili další 4 roky pohodlného žití. Pokud stejně tak do vedoucích pozic vybírají podobně "poctivé" lidi jako byl třeba pan Michalik, tak se asi máme na co těšit. A jestli svůj střet zájmů hodlají řešit tak, jako pan Válek, který přepsal svou firmu na syna, nebo nový náměstek ministryně obrany, tak teda nevím, zda je to to pravé řešení problému.

K hodnocení ekonomické oblasti jsme použila podklad té nejpovolanější - docentky Ilony Švihlíkové, která v souvislosti s ekonomickými otázkami poukazuje na následující: "Je patrné, čí zájmy chce vláda hájit - doslova se dočteme, že státní správa má podporovat podnikání!" a doplňuje: "Příznivé podmínky by se měly vytvářet zejména pro zaměstnance, důchodce a nízkopříjmové, kteří nadproporčně financují chod státu prostřednictvím sestupné daně a prostřednictvím daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti. Je třeba zdůraznit, že inkaso daně z příjmů právnických osob bylo i před pandemií nižší než u zaměstnanců. Vzhledem k pestrému složení vlády se cudně zamlčuje, že problém ve veřejných financích jasně vznikl na straně příjmové." S tím ovšem vláda nic dělat nechce. Celou rešerši doc. Švihlíkové najdete na adrese www.casopisargument.cz .

V programovém prohlášení celá řada věcí chybí úplně. Kromě řešení rozpočtu na straně příjmové jsou to pak naprosto praktické věci, nad nimiž visí otazník. Bude se zvyšovat věk odchodu do důchodu? Jak bude vláda řešit důl Turów? V oblasti zdravotnictví naprosto chybí řešení akutního nedostatku zubařů. Vláda místo toho, aby hledala zdroje uvnitř systému, tak hodlá běžným lidem znepřístupnit dostupnost zdravotní péče prostřednictvím tzv. standardů a pro ty, kteří na to mají, nadstandardů. Přitom v rámci zdravotnictví lze okamžitě ušetřit sloučením zdravotních pojišťoven do jedné, a to až 7 miliard korun. Ale chápu, že pro vládu je důležitější řešit národního ptáka, než tyto podstatné záležitosti...

V opozici stávající Poslanecké sněmovny stojí hnutí ANO a SPD-Tomia Okamury. Obě strany během hlasování o důvěře vládě vystupovaly, jako by v předchozích mnoha letech ve Sněmovně vůbec nepůsobily. Jejich kritika byla v celé řadě bodů naprosto oprávněná a já bych v souvislosti s některými problémy volila podobná slova. Ale víte, kde je problém? Obě strany chtějí dílčí změny, ale nechtějí změnu systému, který všechny ty problémy přináší. Andrej Babiš, předseda ANO, a hlavně miliardář, nemá zájem na změně režimu, který mu umožnil nashromáždit majetek v řádech desítek miliard korun. Člověk, který do politiky vstoupil až ve chvíli, kdy mu přestali sloužit politici ODS a ČSSD. Stejně tak předseda SPD - Tomio Okamura. Člověk, jenž se ještě před pár lety rozhodoval, zda volit TOP09 nebo ODS, tak dnes si na jejich kritizování založil výnosný byznys, který mu každoročně přináší desítky milionů korun na státních příspěvcích. O změně systému však ani u něj nemůže být řeč... Chceme-li skutečnou změnu toho, co se děje, musíme skoncovat s režimem, který toto

celých 32 let umožňuje, ať už je u vesla kdokoli. A jedinou stranou systémové alternativy je KSČM.

Zároveň posílám odkaz na rozhovor v Parlamentních listech, který jsem v uplynulém týdnu absolvovala: https://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Sikana-u-Piratu-Ne-poprve-Sefka-KSCM-Konecna-velmi-jasne-689385?fbclid=IwAR1HFl23QrWaQqOEcRwoMJPl-eDvUV4B5pu2VBGkHsWr0rYm-sBYSIOrf0

Licoměrný přístup státu

Příspěvky na bydlení se kvůli razantnímu zdražení energií zřejmě zvýší. Na dávky navíc dosáhne širší okruh lidí. Předpokládá to vládní novela o státní sociální podpoře, kterou s úpravou schválila Sněmovna zrychleně ve stavu legislativní nouze. Novela nyní zamíří k posouzení do Senátu.

Předlohu podpořilo 188 ze 189 přítomných poslanců. Proti nebyl nikdo. Podle ministra práce a sociálních věcí Mariana Jurečky (KDU-ČSL) by mělo schvalování postupovat tak, aby vyšla ve sbírce ještě v lednu.

Předloha také zmocňuje kabinet, aby mohl letos rozhodnout o dalším zvýšení dávky, pokud by ceny elektřiny a plynu dál rostly.

Připomínky k vládnímu řešení růstu cen energií vznášeli především poslanci ANO. Například Aleš Juchelka poukazoval na zátěž pracovníků úřadů práce, kteří žádosti o dávky vyřizují. »Už nyní jsou na hraně svých pracovních možností,« uvedl na dopoledním jednání sociálního výboru. Bývalý kabinet Andreje Babiše (ANO) navrhoval plošnou pomoc, mimo jiné v podobě nulové sazby daně z přidané hodnoty na dodávky elektřiny a plynu. Podle Jana Bauera (ODS) je ale lepší nyní navrhovaná adresnost s využitím nynějšího, podle něho robustního sociálního systému.

Podle předsedkyně klubu ANO Aleny Schillerové návrhy nynější vlády pomohou velmi malé skupině lidí. Novou vládu Petra Fialy (ODS) kritizovala za to, že stáhla ze Sněmovny trojici dalších předloh své předchůdkyně k rostoucím cenám energií. Šlo o zavedení nulové sazby daně z přidané hodnoty na dodání elektřiny a plynu a další plošné podpory. Místopředseda klubu ANO Karel Havlíček v té souvislosti uvedl, že není důvod předpis neschválit. »Určitému vzorku populace pomůže, ale je to třeba vidět v kontextu, že citelně zasaženo bude 85 procent domácností a prakticky všechny firmy. Z tohoto úhlu pohledu je pouze toho řešení nedostatečné,« míní.

Komunisté navrhují zastropování výdajů

Vládní předloha podle místopředsedy ÚV KSČM Lea Luzara situaci neřeší. »Navrhovaný příspěvek na bydlení je v prvé řadě limitován tím, že ne všichni, kteří by na tento příspěvek měli nárok, ho využijí. Vláda chce spíše ušetřit, než aby opravdu kompenzovala lidem zvýšené náklady na energie,« řekl bývalý poslanec našemu listu. Vláda ve svém návrhu podle něj vychází z předpokladu, že lidé, kteří by měli mít nárok na kompenzaci, nebudou chtít absolvovat návštěvu úřadů, stát dlouhé fronty a byrokraticky dokladovat, jaké mají příjmy. »Vzdají to, příspěvek oželí, raději se uskromní na úkor běžných výdajů a doplatí to, aniž by žádali stát o kompenzace,« domnívá se místopředseda ÚV KSČM. »Považuji to za licoměrný přístup státu. Místo, aby plošně valorizoval občanům to, co nezavinili, to znamená špatnou politiku státu a Evropské unie vůči energiím, tak se snaží tyto zvýšené náklady přenést na lidi, spoléhaje na to, že ne všichni si o podporu zažádají,« míní Luzar. Podle jeho soudu nejde o správný přístup, jakým by se mělo k této věci přistupovat. »Komunisté navrhují zastropování těchto výdajů a stát by si to v rámci kompenzací měl řešit s dodavateli energií sám, ne na úkor občanů, kteří za to nemohou,« dodal Luzar.

Takzvané normativní náklady, z nichž se příspěvek na bydlení vypočítává, novela jednorázově zvyšuje podle počtu osob v domácnosti a typu bydlení o zhruba 1100 až 2100 korun. Podporu by nově mohli pobírat i podnájemníci. Sněmovna ji chce dát letos na návrh Víta Kaňkovského (KDU-ČSL) také vlastníkům rekreačních objektů, kteří v nich trvale bydlí. Normativ by měli stejný jako vlastníci bytů. Jejich rekreační stavby by ale musely splňovat určité standardy pro bydlení.

Na vyšší dávky pro víc lidí bude podle ministerstva práce a sociálních věcí tento rok potřeba asi 2,6 miliardy až tři miliardy korun navíc. Jurečka uvedl, že neumí říct přesnější odhad nákladů ani počtu domácností s nárokem. »Není to tak, že bychom vyčerpali tři miliardy korun a řekli, že další peníze nemáme,« zdůraznil.

Na příspěvek na bydlení nyní mají nárok vlastníci bytu či trvale hlášení nájemníci, kterým na úhradu přiměřeného bydlení nestačí v Praze 35 procent příjmu a jinde 30 procent. Dávka odpovídá rozdílu mezi výdaji nejvýš do normativních nákladů a 0,3násobkem či 0,35násobkem příjmu. Normativ se pohybuje v družstevních a vlastních bytech podle počtu členů domácnosti od zhruba 5000 do 12 200 korun. V nájmu je to pak asi od 5600 Kč do 20 500 korun, roli hraje i velikost města.

Novela částky navyšuje. Lidem, kteří žijí sami v nájmu či podnájmu, zvedá normativ ještě o 1120 korun. Ve vlastním či družstevním bytě jde o 1180 korun. Pro dvojici v nájmu by se normativ podle novely upravil o 1130 korun, ve vlastním a družstevním bytě o 1219 korun. Třem lidem by částky pro výpočet dávek vzrostly o 1607 a 1733 korun, čtyřem a více osobám pak o 1974 a 2147 korun.

Zdroj: Haló noviny / Janka Dubníčková

Zpravodaj listopad 2021

U s n e s e n í

mimořádného sjezdu

Komunistické strany Čech a Moravy,

konaného 23. 10. 2021

Mimořádný sjezd Komunistické strany Čech a Moravy

  1. s c h v a l u j e :

  1. zprávu mandátové komise mimořádného sjezdu KSČM

  2. zprávu volební komise o výsledku voleb

  3. zprávu návrhové komise

  4. ustavení čtyř místopředsedů, včetně jejich kompetencí

  1. o d e b í r á :

  1. mandáty třem delegátům z okresu Trutnov

  1. v o l í :

  1. předsedkyni Ústředního výboru KSČM s. Kateřinu Konečnou

  2. 1. místopředsedu Ústředního výboru KSČM s. Petra Šimůnka

  3. místopředsedkyni Ústředního výboru KSČM pro ekonomiku a hospodářské činnosti s. Marii Pěnčíkovou

  4. místopředsedu Ústředního výboru KSČM pro odborné zázemí a teoreticko-ideovou práci s. Leo Luzara

  5. místopředsedu Ústředního výboru KSČM pro evropské záležitosti a občanský sektor s. Milana Krajču

  6. předsedu Ústřední revizní komise KSČM s. Jiřího Horáka

  7. předsedu Ústřední rozhodčí komise KSČM s. Vladimíra Chaloupku

  1. p o t v r z u j e :

členy Ústředního výboru KSČM

  1. v y z ý v á :

všechny poslance, kterým vypršel mandát, aby s pochopením situace straně poskytli dobrovolně 50% z výše odstupného

Termín: 31. 3. 2022

  1. u k l á d á :

1. ÚV KSČM připravit a zpracovat rozbor příčin, souvislostí i důsledků a zdůvodnění východisek, vyplývajících z neúspěchu kandidátek KSČM ve volbách do Sněmovny PČR, konaných v říjnu 2021 ve všech volebních krajích a z toho plynoucí ztráty pozice parlamentní strany.

2. vedení ÚV KSČM zpracovat prohlášení směrem k veřejnosti a dopis členům KSČM.

  1. B e r e n a v ě d o m í:

dopisy, stanoviska a návrhy adresované mimořádnému sjezdu KSČM

Redakčně kráceno

Všem členkám a členům KSČM!

Vážené soudružky, vážení soudruzi,

komunistické hnutí v roce svého stého výročí prochází složitými okamžiky vlastní existence. Přes usilovnou práci mnoha našich členů, kteří působili ve volených funkcích na různých úrovních, pomáhali jednotlivcům i skupinám obyvatel, nepodařilo se obhájit naše parlamentní a mnohde ani krajské pozice.

Výsledek parlamentních voleb postavil statisíce občanů naší země do role lidí druhé kategorie bez zastoupení v Poslanecké sněmovně. Hlas levicového voliče už nebude slyšet a levicové návrhy nebudou diskutovány v hlavních médiích ovlivňujících veřejné mínění. Na řadu přijdou pravicová řešení ekonomické krize kapitalismu - poplatky ve zdravotnictví, zavedení školného, zdražení energií, služeb i potravin. Tento mix řešení může být mnoho našich spoluobčanů likvidační.

KSČM si pozdě uvědomila dopady své nejednotné a málo čitelné politiky. Mediální prostor jsme nedokázali efektivně využít a oslovit občany jasně a srozumitelně. Naše dílčí úspěchy v prosazování komunistického programu si tak snadno přivlastňovali druzí. K tomu permanentně vedené antikomunistické útoky jak pravicových sil, tak i sdělovacích prostředků systematicky oslabovaly přitažlivost komunistických ideálů pro mladou generaci, vzdělance, a dokonce i pro potřebné sociální skupiny - seniory, mladé rodiny, matky samoživitelky, zdravotně postižené.

V reakci na všechny předchozí události zvolil mimořádný sjezd KSČM novou předsedkyní Kateřinu Konečnou s úkolem vrátit důvěru občanů v práci a cíle Komunistické strany Čech a Moravy. Komunistická strana ale není a ani nesmí být stranou jednoho člověka.

Vědomi si úctyhodných zkušeností a vědomostí starší generace komunistů, obracíme se na ně s prosbou a soudružskou výzvou - podpořte snahy nového vedení vrátit komunistickému hnutí u nás revoluční charakter a přirozenou autoritu. Pomozte každý, jak můžete, podle svých sil a schopností, zdraví a ekonomických možností, vzdělání a zkušeností.

Nastupující generaci komunistů vyzýváme - vzdělávejte se! Do stranické práce pak dle svých možností a schopností vnášejte moderní způsoby práce a komunikace a mladický elán.

Nebude to jednoduché, neboť mimo politické boje budeme muset svádět i boj o ekonomické zajištění KSČM.

Stavějme na tom, co nás spojuje! Překonejme rozepře a vrhněme se na náš společný úkol: postavit KSČM znovu nejen na nohy, ale i do čela zápasů za naplnění práv pracujících, za důstojný život seniorů a mírovou budoucnost pro naše děti a vnuky.

V Praze, dne 1. listopadu 2021 Kateřina Konečná,

předsedkyně ÚV KSČM

Stanovisko KSČM ke koaliční smlouvě

Předsedové ODS, KDU-ČSL, TOP 09, STAN a Pirátů podepsali koaliční smlouvu na období 2021-2025. V zásadě lze říci, že nepřináší nic nového a chybí i konkretizace slibovaných změn.

V oblasti veřejných financí je snahou koalice omezit vliv státu a šetřit na výdajích. Zákon o rozpočtové odpovědnosti chtějí povýšit na ústavní zákon a přidat pravidlo daňové brzdy. Hrozí tedy masivní škrty a zároveň bude pokračovat podvázání rozpočtových příjmů. KSČM zdůrazňuje nezbytnost mobilizace příjmů a výraznější posílení daňové progrese jako způsob jak solidárněji rozdělit břemeno daní.

V rozpočtových výdajích chce vláda věnovat minimálně 10 % rozpočtu na vládní investice, dále posílit výdaje na výzkum, vývoj a kulturu a rozpočtově zajistit digitalizaci státní správy do roku 2025. Neříká už, kde bude na to brát finance. Naopak, prosazuje dosažení 2 % HDP na obranu, chce utrácet na zahraničních misích a na předražených zbrojních projektech, které vycházejí z nevyhovující bezpečnostní strategie spojené s koncepcí NATO. KSČM dlouhodobě prosazuje vystoupení z tohoto paktu.

Obavy budí také uvažovaná revize obsahu vzdělávání. Snížit celkový objem může být na úkor kvality vzdělávací nabídky. Neřešeným problémem zůstává struktura a dostupnost vzdělání, kdy žákům a studentům chybí jak všeobecný přehled, tak uplatnitelnost na trhu práce. Podpora bydlení má jít cestou úvěrových nástrojů, což naznačuje, že i nadále nebude zájem o masivnější přímé dotování státní výstavby a nedostupnost bydlení se bude dále dramaticky prohlubovat.

Koaliční požadavek nových vztahů s Ruskem a Čínou ukazuje, že nová vládní sestava nebude schopná bezpředsudečné politiky více azimutů. Klíčová ekonomická diplomacie tak nebude prosazovat české zájmy, ale podřizovat se jednostranně Západu.

KSČM požaduje rozvoj místo škrtů. Dostupné veřejné služby, místo jejich dalšího zpoplatňování a zdražování. Vzdělání místo zbrojení.

Autor: VV ÚV KSČM

Polsko a Pobaltí chtějí válku s Ruskem

Polsko spolu s Litvou a Lotyšskem kvůli migrační krizi na hranicích s Běloruskem zvažují aktivaci článku čtyři smlouvy o NATO, řekl agentuře PAP polský pravicový premiér Mateusz Morawiecki. Přeloženo do češtiny se nebrání tomu rozpoutat válku s Ruskem!

Tisíce migrantů, původem hlavně z Blízkého východu, nyní táboří na běloruské straně u polských hranic a jejich skupiny se opakovaně pokoušejí zdolat pohraniční plot a proniknout na polské území.

Aktivace článku čtyři je krok, který byl v dějinách NATO použit jen několikrát, poznamenala agentura AP.

»Diskutujeme s Lotyšskem a zejména s Litvou, zda nemáme využít čtvrtého článku (smlouvy o NATO). To je řešení, které předpokládá vzájemné konzultace, pokud podle názoru kterékoliv členské země bude ohrožena její územní celistvost, politická nezávislost či bezpečnost. Zdá se mi, že je to čím dál více potřebné. Protože už jen nestačí, abychom veřejně vyjadřovali své znepokojení, teď jsou zapotřebí již konkrétní kroky a zapojení celé aliance,« řekl Morawiecki, který v sobotu jednal se šéfy lotyšské a litevské vlády.

Morawieckého fabulace

Morawiecki v rozhovoru s agenturou PAP uvedl, že běloruský režim používá v hybridní válce proti EU nejen migranty, ale také dezinformace o dění na hranici, které se dostávají i do západních médií. »Vytváří se alternativní realita, která očišťuje viníky a vinu vrhá na Polsko,« vymlouval se. Nicméně na dotaz, zda umožní přístup novinářů do polského pohraničního pásma, kam nyní nesmějí, protože tam platí výjimečný stav, odpověděl záporně.

Polský premiér také žebral, že celá Unie »by se měla solidárně složit« na vybudování pět metrů vysoké zdi na polsko-běloruských hranicích, která bude stát miliardu až 1,5 miliardy zlotých (asi 5,4 až 8,1 miliardy Kč)...

Situace na hranici přitom ani zdaleka není tak extrémní, jak Kaczyňského loutka v čele polské vlády tvrdí. Skupina zhruba 50 migrantů v sobotu večer skutečně překonala polskou bariéru na hranici s Běloruskem a dostala se do Polska. Ale to nejsou žádná astronomická čísla. Navíc polská policie následně zadržela 22 Iráčanů. Celkově polská pohraniční stráž za sobotu podle agentury Reuters zaznamenala 223 pokusů o ilegální překročení hranice. Když k tomu ovšem připojíme skutečnost, že migranti ze zemí Blízkého a Středního východu se už do Běloruska přestanou letecky dopravovat, je nasnadě, že situace se brzy zcela uklidní.

Ačkoli polská strana se tváří, že krize na hranici bude trvat ještě několik měsíců, faktem je, že přímé lety do Minsku zrušil Irák a Turecko zakázalo prodávat letenky do Běloruska občanům Iráku, Sýrie a Jemenu. V sobotu také oznámily soukromé syrské aerolinie Cham Wings, že pozastavily lety do Minsku.

Polská policie navíc v pohraničí v sobotu zadržela rovněž čtyři osoby podezřelé z převaděčství, které se pohybovaly společně s migranty. Šlo o dva Gruzínce, jednoho Poláka a jednoho Syřana, napsala agentura DPA. V sobotu polská policie našla u hranic mrtvého Syřana, který je podle AP devátou, podle AFP jedenáctou obětí krize.

Putin vysvětlil skutečný stav věcí

Ruský prezident Vladimir Putin v sobotu odmítl kritiku, že Moskva má podíl na vyhrocení situace na bělorusko-polské hranici, kde se v posledním týdnu utábořily stovky až tisíce migrantů. Podle Putina přispěl k této krizi naopak Západ svými kontroverzními angažmá v Iráku a Afghánistánu, odkud migranti do Evropy utíkají. »Rád bych, aby to všichni věděli. Nemáme s tím nic společného,« uvedl Putin. Za situaci podle něj nemůže ani Bělorusko. Důvody jsou ekonomické a vojenské a přispěly k nim samy západní země.

Většina běženců se podle Putina chce dostat do Německa. Ruský prezident také řekl, že doufá v brzké jednání Lukašenka s německou kancléřkou Angelou Merkelovou o této krizi. Putin také komentoval čtvrteční Lukašenkovu hrozbu reagovat na chystané unijní sankce zastavením tranzitu plynu a dalšího zboží přes Bělorusko. Ruský prezident připustil, že Lukašenko může přerušení dodávek nařídit, takový krok by ale podle něj mohl narušit vztahy mezi Minskem a Moskvou, informovala ČTK.

Lukašenko v sobotu ruskému časopisu Nacionalnaja oborona řekl, že chce získat pro svou zemi ruský raketový systém Iskander, aby jej mohl rozmístit na jižní a západní hranici, tedy u hranic s Polskem, Litvou, Lotyšskem a Ukrajinou.

(rj)

Zpravodaj říjen 2021

Mimořádný sjezd KSČM - 23. října 2021

V těchto dnech se dokončují dříve naplánované Mimořádné okresní konference KSČM, na kterých se volí delegáti na mimořádný sjezd, který se uskuteční za několik dní, již příští sobotu 23.10.2021 v Praze, a to jako sjezd jednodenní. Na sjezdu bude voleno kompletně celé nové vedení KSČM.

O konání tohoto Mimořádného sjezdu KSČM bylo rozhodnuto ještě před letošními volbami do Poslanecké sněmovny.

Mimořádné okresní konference KSČM nyní projednávají částečně výsledky voleb. Dále na OV KSČM a do základních organizací KSČM přišla před několika dny písemná informace, kdo se bude ucházet na Mimořádném sjezdu KSČM o jakou funkci a přišly i písemné profily jednotlivých kandidátů, ve kterých kandidáti píší, jakou mají představu, co by strana měla dělat a změnit.

Tyto osobní profily a představy o dalším směrování strany psali kandidáti ještě před volbami, takže situace je nyní po volbách trochu jinde a bude potřebné některé věci změnit, tu více, tu méně.

Pokud se týká kandidátů na funkci předsedy ÚV KSČM je v materiálu uvedeno celkem 15 kandidátů. Z toho 7 řádně schválených příslušnými regionálními orgány KSČM a 8 návrhů je bez projednání.

Na funkci prvního místopředsedy ÚV KSČM, který zodpovídá za řízení stranické práce uvnitř strany je 5 kandidátů navržených volenými orgány a 3 bez projednání.

Pokud se týká místopředsedů ÚV KSČM:

Na funkci místopředsedy ÚV KSČM pro ekonomiku a hospodářské činnosti je 5 kandidátů.

Na funkci místopředsedy ÚV KSČM pro evropské záležitosti a spolupráci s občanským sektorem a mládež jsou 3 kandidáti.

Na funkci místopředsedy ÚV KSČM bez uvedení konkrétní oblasti jsou navrženi 2 kandidáti.

Na funkci předsedy Ústřední revizní KSČM komise je 1 kandidát.

Na funkci předsedy Ústřední rozhodčí komise KSČM jsou 2 kandidáti.

Delegáti Mimořádného sjezdu KSČM budou rozhodovat nejdříve o tom, kolik bude místopředsedů ÚV KSČM a za jaké oblasti budou zodpovídat. Poté proběhne volba kandidátů do všech těchto funkcí.

Autor: Mediální úsek ÚV KSČM

Kateřina Konečná: Lidem se bez KSČM bude žít hůř

Spousta lidí má radost, že se KSČM nedostala do Sněmovny. Chápete je?

Radost mají především ti, kteří dostávají šanci v médiích. Když mluvím s řadou normálních zaměstnanců, lidí na ulici, nebo s lidmi v obchodech, tak mě zastavují a říkají, že je jim velmi líto, že KSČM ve Sněmovně nebude. Uvědomují si, že nebudou mít zastání. Není zdravé a není normální, že levice nemá zastoupení. Bude to znamenat jediné - většině lidem se bude žít hůř. Nebude nikdo, kdo by apeloval na vládu, aby se chovala s respektem vůči určitým skupinám obyvatelstva.

Hnutí ANO podle vás nepředstavuje tu levici?

Sebralo hlasy jak ČSSD, tak komunistům. Celou dobu si jen hrálo, že je levicovou platformou. Pochopili, že odjinud nemohou voliče brát. Ale byly to právě levicové strany, které hnutí ANO tlačily k levicovým krokům, ať už ke zvýšení důchodů, zvýšení minimální mzdy nebo rozjetí bytové výstavby v malých obcích. Bez KSČM by hnutí ANO klidně vládlo s ODS a zavádělo zdravotnické poplatky. Byli sedm let ve vládě a věci jako zdanění nadnárodních korporací, placení daní v místě, kde vznikají, nebyli schopni prosadit a neměli ani vůli.

Proč podle vás voliči komunisty a ČSSD v Parlamentu nechtějí?

Neřekla bych, že nechtějí. Poslední týden kampaně byl vyhrocený na téma Babiš a Antibabiš. Jediné, co se rozehrávalo, byl souboj mezi Babišem a Spolu. Mám řadu e-mailů, ve kterých nám lidé píšou, že kdyby věděli, že se KSČM nedostane do Sněmovny, tak by ji volili. Jen je prý nenapadlo, že bychom se do Sněmovny nedostali a nebude nikdo, kdo by dělal levicovou politiku. A místo toho volili Andreje Babiše.

Voliči ale přece věděli, že se KSČM pohybuje na hranici vstupu do Sněmovny.

Spíš si říkali, že když jsme tu byli 30 let, tak přeci nevypadneme. Z druhé strany je velký díl naší odpovědnosti, nezříkám se ho. Nebyli jsme čitelní a razantní. Dlouhodobě jsme nedokázali říkat, co a proč děláme. Část voličů nám přestala rozumět. Nepomohlo nám prohlášení tehdejšího předsedy Filipa, že jsme ochotni znovu vládnout s Andrejem Babišem. Neměl na to mandát.

Může za neúspěch ve volbách Vojtěch Filip?

Měl rozpoznat, že nedokáže stranu dovést do Sněmovny a odejít z čela dříve?Nerada se bavím o tom, co by kdyby. Nikdo z nás to neví. Na druhou stranu na dubnovém zasedání ústředního výboru jsem byla připravena stranu převzít. Nabízela jsem svou alternativu, bohužel ani k samotné volbě nedošlo. Nepomohlo nám v den voleb prohlášení tehdejšího předsedy, že jsme ochotni znovu vládnout s Andrejem Babišem. Neměl na to mandát a takové vyjádření bylo zbytečné. Mohlo v lidech vyvolat myšlenku: proč bychom je volili, když můžu volit Babiše? To byla politická chyba.

Kde vidíte další chyby, proč komunisté utrpěli debakl?

Nebyli jsme čitelní. Nedokázali jsme prodat jasné výsledky našich poslanců. Měli jsme přestat tolerovat vládu dříve. Rozpočet na rok 2021 byl chybou, zbrojní nákupy se vrátily do rozpočtu. To jsme neměli trpět. Naši poslanci předkládali řadu solidárních a sociálních pozměňovacích návrhů, ale neuměli jsme se v mediálním prostředí prodat. Ulice, internet, sociální sítě, to musí být základem komunikace s našimi voliči. A naši voliči na sociálních sítích jsou, mám statisíce shlédnutí příspěvků a vím, že se tam s lidmi dá komunikovat.

Chcete stranu vrátit k radikálně levicové politice. Když odhlédneme od politologické definice a přeneseme vaše vyjádření do praktického života, co si pod tím mají lidé představit?
Konkrétní kroky, které musíme obhajovat a prosazovat. Například zákaz soukromých exekutorů. Ten určitě nebude cílem ODS. Naopak, když se podívám, jak se staví k exekutorům, bojím se, že vznikne ještě větší džungle. Zákaz agenturního zaměstnávání. Upozorňujeme na to dlouhodobě. Situace v podnicích se vyhrocuje. Agenturní zaměstnanci ničí pracovní podmínky a finanční ohodnocení řádných zaměstnanců. Zdanění nadnárodních korporací. Budeme bojovat za to, aby nebylo normální čekat v nemocnicích šest hodin, jak to řekl budoucí ministr zdravotnictví. Budeme bojovat proti zdravotnickým poplatkům. Zažila jsem dobu, kdy se ODS snažila zavést poplatky na vysokých školách. Žijeme ve 21. století a budou tu statisíce lidí, kteří nebudou mít na zaplacení energií. Musíme řešit věci jako energetická chudoba. Ve svém nejbližším okolí znám desítky domácností, které vypínají teplou vodu, protože se zoufale bojí, že nebudou mít na to, aby ji zaplatili. Nebo netopí svým dětem, protože se snaží ušetřit každou korunu. Nárůst cen energií bude obrovský a u někoho i stoprocentní. Nedovedu si představit, kde na to lidé budou brát. Žijeme ve 21. století a budou tu statisíce lidí, kteří nebudou mít na to, aby si zaplatili energie.

V rozhovoru pro DVTV jste řekla, že chcete spolupracovat s Martou Semelovou, zároveň chcete přilákat mladší voliče. Jde to k sobě? Neodradí spíš Marta Semelová mladé lidi?
Budu spolupracovat s každým, kdo bude chtít dělat levicovou politiku, ať už uvnitř strany nebo navenek. Levice potřebuje, abychom se spojili na tématech, která jsou zásadní pro lidi. Jsem připravená spolupracovat s kýmkoliv, kdo bude chtít zlepšit situaci v zemi.

Nevadí vám kontroverzní výroky paní Semelové? (Semelová například zpochybnila, že proces s Miladou Horákovou byl vykonstruovaný, okupaci Československa z roku 1968 označila za internacionální pomoc.)

Na druhou stranu, když si vezmu, jak pracovala ve školském výboru ve Sněmovně, bojovala za práva učitelů, za jejich platy, tak v těchto konkrétních věcech nedivím jediný důvod, proč s ní nadále nespolupracovat. Marta Semelová je jedna z mnoha. To byste mohla zkoušet ODS z toho, jestli jim nevadí, že mezi svými členy mají tuneláře z 90. let.

Ale Petr Fiala s nimi asi nechce spolupracovat, zatímco vy s paní Semelovou chcete.
Jste si tím jistá, že řada těch štírů nevyleze z děr a nedostanou nějaké zakázky?

Já jen deklaruji, že jsem připravena spolupracovat s kýmkoliv, kdo bude chtít levici zvednout. A jsem připravena vnímat odborné kvality. Ty výroky necharakterizují stranu. KSČM se v 90. letech omluvila za chyby, které se děly, za lidské tragédie, které se staly v 50. letech. Jsme z toho neustále zkoušeni a je to jediná věc, kterou na nás média mají. KSČM má třicetiletou historii v demokratickém zřízení. Nikdy se nikomu nepovedlo najít půl větu, aby nás mohli zakázat. A někteří s tím spojili svoji politickou kariéru. Marta Semelová nekandiduje do žádné politické funkce. Budu ji vždy vnímat jako odborníka na jednotlivou problematiku.

Pokud byste se stala předsedkyní KSČM, pokračovala byste v Bruselu jako europoslankyně? Mnozí vám vyčítají, že byste byla málo v Česku.

Otevřeně říkám, že se funkce v Evropském parlamentu nevzdám. Teď to vím ještě silněji. Bohužel jsem zůstala jedinou ústavní činitelkou naší strany. Je důležité, abych měla vstup do médií. Aby nám někdo odpovídal na otázky, aby na nás reagovali ministři, potřebujeme se účastnit řady jednání, na které bychom se jinak nedostali. Můj mandát může straně pomoct. Můj tým bude schopný zvládnout, že na jeden nebo dva dny v týdnu budu muset odjet do Evropského parlamentu. Ten nyní funguje v hybridní podobě - ráno jsem měla jednání s komisařem a nemusela jsem kvůli tomu do Bruselu. Zabralo mi to hodinu času. Není to hendikep. Může mě za to kritizovat jen ten, kdo nemá představu o práci v Bruselu a o mém fungování. Vždy jsem si uměla svoji práci naplánovat.

Autor: Mediální úsek ÚV KSČM, redakčně kráceno

Výsledky hlasování ve volbách do PS PČR ve dnech 8. a 9. října

Ve volbách bylo odevzdáno 5 375 090 platných hlasů tj. 65,43%. Ve volbách zvítězila koalice SPOLU s 27,79% se ziskem 71 mandátů. Na druhém místě bylo hnuti ANO s 27,12% a 72 mandáty, na třetím místě koalice PIRSTAN s 15,62% která získala 37 mandátů a poslední stranou, která se dostala do PS byla SPD s 9,56% a 20 mandáty. KSČM získala 3,60% za 193 817 odevzdaných platných hlasů a v poslanecké sněmovně nebude mít KSČM žádného zástupce. V Pardubickém kraji získala KSČM 3,81% za 10 461 hlasů. V okrese Pardubice 3,42% za 3 076 hlasů. V Holicích získala KSČM 3,44% za 121 hlasů.

Zpravodaj září 2021

KSČM dává šanci na nový začátek

Ve dnech 8. 10. a 9. 10. 2021 nás čekají volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. Nacházíme se ve složité politické situaci, kdy nám média nejsou nakloněna a podle předvolebních průzkumů rostou preference populistickým a pravicovým stranám.

Musíme však zhodnotit, že se nám podařilo za minulé volební období prosadit důležité části našeho programu. Především šlo o trvalý růst minimální mzdy, a tedy i nárůst mezd v celé ekonomice, včetně soukromého sektoru, pravidelnou valorizaci důchodů a sociálních dávek. Díky podpoře KSČM bylo přidáno důchodcům. Omezili jsme zneužívání přírodního bohatství, a to převodem nejen ložiska lithia do rukou státu. Dále jsme prosadili zvýšení plateb za státní pojištěnce a udrželi tak stabilní zdravotnictví přes pandemickou krizi COVID-19. Rozšířili jsme podíl veřejného sektoru ve vodním hospodářství. I když se nám podařilo prosadit zdanění církevních restitucí, zákon nakonec, žel, zrušil Ústavní soud. A proto i v příštím období budeme hledat způsob, jak napravit tuto historickou nespravedlnost v naší zemi. Podařilo se pomoci malým obcím ve výstavbě bytů a ve výstavbě obecní infrastruktury. Přestože jsme v dohodě o toleranci Vlády ČR neměli žádné personální ustanovení, respektive pravomoc, dosáhli jsme postupně výměny některých ministrů. Ministra Stropnického, Šlechtové, Pelikána nebo ministra Petříčka v poslední době. Pro nesplnění dalších částí dohody o toleranci, tedy sloučení zdravotní pojišťovny ministerstva vnitra a vojenské zdravotní pojišťovny, nevytvoření banky komerčního typu v rukou státu a pro přesuny prostředků z vládní rozpočtové rezervy do rozpočtu ministerstva obrany, jsme nakonec smlouvu vypověděli. Výsledky dohody jsou tedy zejména pro občany naší vlasti pozitivní.

Pokud nám v těchto volbách dáte důvěru, můžeme vám zaručit, že uděláme vše pro zabránění rozkrádání majetku naší země. Postavíme se proti kšeftování se zdravím. Nedopustíme, aby vzdělání bylo pouze výsadou pro bohaté. Vrátíme lidem jistotu klidného života dnes i pro další generace. Budeme prosazovat referendum o dalším setrvání v Evropské unii. Za dobře odvedenou práci budeme požadovat adekvátní odměnu na evropské úrovni. Postavíme se proti válkám, agresím a terorismu a budeme požadovat vystoupení z NATO. Agresivní vojenské operace NATO neslouží zájmům České republiky. Proto požadujeme zastavení misí Armády ČR s výjimkou těch, které jsou součástí humanitárních misí OSN. Armáda musí přednostně sloužit obraně bezpečnosti občanů ČR.

To je výčet několika důvodů, proč jít k volbám do Poslanecké sněmovny a volit KSČM s číslem 18. Každý z nás rozhoduje sám o sobě a naší společné budoucnosti a věříme v to, že levicová sociální politika je pro řadu lidí na prvním místě.

Autor: ÚV KSČM

KSČM: Z našeho programu neustoupíme

Předseda Ústředního výboru KSČM Vojtěch Filip na sobotním 13. zasedání ÚV v Praze aktivizoval členskou základnu v poslední fázi kampaně. ÚV dále schválil materiály potřebné ke konání mimořádného sjezdu 23. října a posunul termín řádného 11. sjezdu v Brně na 14. až 15. května 2022.

»Když už má KSČM volební číslo 18, bylo by hezké, kdyby každý člen přivedl do volební místnosti 18 nestraníků. Všechny členy a sympatizanty bych poprosil, aby se aspoň hodinu denně, lépe dvě, věnovali osobní volební kampani. Prosím o to, nemůžeme to nikomu nařídit, ale jsem přesvědčen, že hodina nebo dvě hodiny mezi lidmi udělají hodně. Prostě osobní agitace má smysl, je reálná, je účinná a je podle mého soudu věcí, která nám může pomoci. Pak by volební výsledek nemusel být takový, jako říkají některé průzkumy, ale přiblížil by se volebnímu potenciálu, který má KSČM kolem 12 %,« řekl Filip během jednání.

Reálný a realistický program

V úvodním vystoupení dále řekl, že je třeba si uvědomit, že bez toho, co si odpracujeme, nebude nic. »Co nám tedy zbývá, co můžeme ovlivnit? My můžeme ovlivnit to, že budeme držet pevně naše základní témata - máme 5P - ta musíme vysvětlovat.Potřebujeme změnit strategii našeho výstupu. Naše videa jsou zatím příliš dlouhá a málo sledovaná. Děkuji Filipovi Zachariašovi, že mi posílá přehled využitelnosti. Když jsem se na to díval, tak jsem si říkal: 'Co s tím budeme dělat? Co na tom změníme, aby to bylo sdílnější, aby ti lidé si to mezi sebou přeposílali, aby to bylo krátké a efektivní?' To prostě musíme udělat.

Stejně tak oživení kampaně na jednotlivých akcích, kde jsme, nebo na akcích, které můžeme pro to využít. Na jihu Čech využijeme Felixe Slováčka, využijeme Modus a další možnosti, aby lidé mluvili o tom, že na té kampani KSČM byli lidé, které tam nečekali, nebo že to bylo tímto způsobem organizováno. A přitom musíme udržet to naše nejhlavnější, tzn., že KSČM má reálný a realistický program, který řeší problémy společnosti. Z toho nesmíme ustoupit,« vyzval Filip.

Jde o vymazání z politické mapy

»Chci, abychom z tohoto jednání odcházeli s tím, že jsme se aktivizovali pro úspěch ve volbách do Poslanecké sněmovny, která může být lepší, než byla ta současná. Může to znamenat, že to, co ti SPOLU a Piráti a Starostové považují za hrozbu, tu bude, a že budeme moci rozhodovat. Chci, aby devátého večer zasedal výkonný výbor naší strany, a s těmi, kteří budou zvoleni, se dohodneme na tom, kdo bude ve vyjednávacím týmu. Protože to vyjednávání bude velmi složité, tvrdé a budeme na to potřebovat co nejširší konsenzus.

Varianty připraveny máme a nebude to nic jednoduchého, protože karty, jak je občané rozdají, mohou být pro nás jak příznivé, tak velmi nepříznivé, a to, co jsme tady řešili v červnu 2018, tzn., jestli jednorázově podpořit vládu nebo nepodpořit, může být ještě větší dilema, než bylo tenkrát. Ale může se nám také stát, že budeme v takové pozici, že to řešit nebudeme a že budeme jenom čekat, nakolik bude mít pravice sílu, aby nás buď zakázala, umlčela nebo udělala jiné opatření, které by splnilo její sen vymazat KSČM z politické scény. O to hrajeme. Proto vás prosím o tu hodinu nebo dvě vašeho času po pracovní době, které byste věnovali volební kampani,« požádal Filip.

HN (zmk), redakčně kráceno

Kateřina Konečná: Dotační diktát Evropské komise

Nástroj finančních sankcí, a to prakticky jen na základě rozhodnutí úředníků, je velmi nebezpečný. Evropská komise si vyzkoušela, že může v podstatě všechno a i Česká republika tak může být další na řadě.

V Otázkách Václava Moravce to uvedla europoslankyně KSČM Kateřina Konečná. Reagovala tak v diskusi, která se týkala sporu Evropské komise s Polskem. Ta zahájila řízení proti Polsku a to mimo jiné kvůli zónám bez LGBT ideologie, které vyhlásily desítky polských měst. Polská vláda následně pod pohrůžkou odebrání dotací a vyzvala obce, aby respektovaly práva sexuálních menšin, i když zóny LGBT původně podporovala.

»Nebudu obhajovat polský režim, sama jsem intervenovala proti polskému přístupu k interrupcím, na druhé straně mi ale vadí, jak si Brusel prostě vybírá. Některé věci kritizuje a některé věci přechází, třeba ve starých členských státech.« Vzpomněla přitom na politické vězně v Katalánsku, kteří jsou naštěstí již propuštěni. »Ale já jsem neslyšela apel Bruselu na to, aby se tam s nimi zacházelo alespoň trošku normálně, ideálně, aby v EU ve 21. století vůbec političtí vězni nebyli,« připomněla Konečná.

Sáhnutí na peníze a zastavení příjmů jako nástroj jak vymáhat evropské hodnoty je podle ní velmi nebezpečný. »Vždy když uděláte takovýto krok, tak se to může otočit proti vám. Myslím si, že Polsko ještě nezašlo tak daleko, že se tento nástroj měl použít. Česká republika může být další na řadě,« varovala Konečná.

Zároveň se obává toho, že příjem peněz z EU má být podmíněn dodržováním uplatňováním zásad »právního a demokratického státu«. »Nemáme nikde definováno, co má právní stát být, a mně prostě vadí ta nekonzistentnost Evropské komise. Bojím se toho, že když si vyzkouší, že může v podstatě všechno, protože to není definováno a pravidla si přitom určuje sama, tak to pak úředníci budou moci použít na kohokoliv dalšího,« upozornila s tím, že by byla ráda, aby se konzistentně postupovalo vůči všem členským státům a lidská práva se nepoužívala pouze v tom případě, kdy se to někomu hodí.

Ještě doplnila, že peníze, na které se zde sahá, jsou také peníze evropských daňových poplatníků. »Vezměme si, jaký rozpočet EU, evropští občané platí a pak se to přerozděluje a posílá se to zpátky, to znamená, že saháme na své vlastní peníze. Myslím, že v Polsku je demokraticky zvolená vláda, o čemž nikdo nepochybuje. Evropská komise tak na Polsku zkouší něco, co může následně aplikovat i na Českou republiku, nebo prostě na kohokoliv, kdo bude 'zlobit', a to bych nerada,« uzavřela Konečná s tím, že ona, ani nikdo z KSČM pro Lisabonskou smlouvu, která v podstatě tyto pravomoci Evropské komisi umožnila, nehlasovala.

Autor: Mediální úsek ÚV KSČM

Máme jenom jeden pokus

Už jsme si tak nějak zvykli, že o postojích ČR nejen k Rusku, ale i k dalším zemím se rozhoduje na pokyn ambasády "jisté nejmenované mocnosti" tu na úřadě městyse Řeporyje, tu na městských úřadech čtvrtí města Prahy, případně v českém Senátu.

Což je bohužel instituce, která dnes nejenže přímo ostentativně staví na odiv svou naprostou zbytečnost v politickém systému ČR, ale z některých kroků a vyjádření jejího vedení i řadových senátorů přímo čiší fakt, že funguje spíše jako poslušný likvidátor české státnosti a těch několika málo zbylých ostrůvků naší samostatnosti, píše na facebooku Jaroslav Štefec.

Zvykli jsme si, že kroky vlády řídí všemocný a neodvolatelný šéf jisté tajné služby, která je tak tajná, že vydává veřejné zprávy o své činnosti a o jejích krocích a nejutajovanějších operacích referuje tisk často ještě před tím, než k nim vůbec dojde. Samozřejmě aniž by z toho kdokoliv vyvodil jakékoliv důsledky.

Zvykli jsme si také, že to, čemu se běžně říká "ústřední vláda", nebo "vláda státu", je v případě ČR sbírka slabochů a zbabělců, která nejen že nedokáže prosadit jednotnou a nezávislou zahraniční, bezpečnostní, zemědělskou nebo energetickou politiku, výhodnou pro české občany a nikoliv pro zahraniční korporace, ale nedokáže ani umravnit psychopaty, kteří svými fyzickými i duševními exhibicemi ostouzí nejen sebe, ale především český stát. A také nás, občany, kteří jsme navíc díky její neschopnosti sjednat pořádek a volat tato psychopatická individua k odpovědnosti nuceni jejich stupidní výlevy nejen snášet, ale, což je podstatné, také za ně platit tvrdé účty. Aniž by se nás naše vlastní vláda jakkoliv zastala.

Slabost české vlády, její neschopnost odolávat vnějším vlivům a hájit zájmy českého státu se v poslední době začíná projevovat ještě markantněji tím, že české instituce začínají čím dál častěji skákat nejen podle taktovky z Tržiště 15 (ambasáda USA), ale i podle "pokynů" a "stížností" z Charlese de Gaulla 29. Ukrajinskému velvyslanci se nelíbí tu účast světoznámé rusko-ukrajinské umělkyně na festivalu Pražské jaro, tu články v českých médiích, údajně negativně vykreslující poměry na Ukrajině. Případně vehementně žádá o zadržení ruského občana, údajně se "podílejícího na anexi Krymu". A české orgány a instituce mu jdou z pro mě záhadných důvodů ochotně "na ruku".

V naší malé zemi našly a nacházejí práci a novou existenci desítky tisíc občanů Ukrajiny. Zřejmě je doma pálilo dobré bydlo, plně fungující ekonomika a nadbytek demokracie. Proto hledají trochu toho nepohodlí, nedostatku a nedemokratického přístupu jinde. Aspoň tak lze soudit z dopisů a vyjádření ukrajinského velvyslance. Bohužel, lze tak soudit i z chování českých úřadů a jejich snaze dělat, co panu velvyslanci na očích vidí. Bez ohledu na fakt, že jeho "akce" na "ochranu zájmů vysílajícího státu" významným způsobem porušují článek 41 Vídeňské úmluvy o diplomatických stycích, v němž se v bodu 1 o pracovnících diplomatické mise všech úrovní jasně praví: "S výhradou svých výsad a imunit mají všechny osoby, požívající takových výsad a imunit, povinnost dbát zákonů a předpisů přijímajícího státu. Jsou rovněž povinny nevměšovat se do vnitřních záležitostí tohoto státu."

Nevím, co sleduje velvyslanectví Ukrajiny těmito kroky (navíc často podpořenými nátlakovými akcemi několika česko-ukrajinských neziskových organizací, štědře dotovaných českým státem). Nevím ani důvod zbabělého strkání hlavy do písku českého ministerstva zahraničí. Jeho povinností přece je předvolat si pana velvyslance a sdělit mu, že podobné praktiky jsou sice možná běžné u něj doma, ale Česká republika je právní stát, ctící (alespoň deklarativně) Vídeňskou úmluvu o diplomatických stycích a nic takového nebude trpět. Pokud se tak neděje, je to jen další důkaz a potvrzení slabosti, zbabělosti a neschopnosti současné české vlády řídit náš stát.

Pro nejbližší budoucnost, plnou turbulencí, ekonomických a bezpečnostních zvratů a ztráty všech základních jistot, jichž jsme si v Evropě užívali během uplynulých 76 let, to není perspektiva příliš růžová. Zatím se zdá, že jediné světlo, které aktuálně září v temném tunelu, do něhož se naše společnost zdánlivě neodvratně řítí, je rychlík v protisměru. Možná je tato neutěšená situace řešitelná. Ale je k tomu potřeba spojit své síly.

Potřebujeme novou vládu. Ale ne takovou, která se bude snažit provést naši společnou loďku úskalími a záludnostmi, které na nás naprosto neodvratně čekají, pod pirátskou vlajkou, ani takovou, v níž by stál u kormidla rosolovitý neschopný politolog, nadšeně vzhlížející k admirálskému můstku, obsazenému bývalým hokejistou či zkrachovalým generálem. Potřebujeme vládu lidí, kteří vědí, co chtějí, a dovedou to prosadit. Je to jen na nás. Máme jenom jeden pokus.

Nová republika, Jaroslav Štefec

Náš kandidát pro volby do Poslanecké sněmovny Karel Přenosil

Karel Přenosil, občan Holic, bez politické příslušnosti, kandidát na kandidátce pro volby do Poslanecké sněmovny za KSČM v Pardubickém kraji.

Nar. 09. 11. 1973, vyučil se strojním mechanikem v roce 1991 a poté vystudoval SPŠ v Hradeci Králové, kterou ukončil maturitou v r. 2001. Od té doby pracuje v různých profesích ve svém oboru. Je rozvedený, má dvě zletilé děti - dcera vystudovala Univerzitu Palackého a syn studuje ve 4. ročníku gymnázia v Chrudimi. V mládí se věnoval na Holice poměrně neobvyklému sportu a to Řecko - římskému zápasu. Se zápasením začínal v roce 1983 v Borohrádku, od roku 1988 působil ve středisku vrcholového sportu v Ostravě a to až do roku 1993, kdy nastoupil základní vojenskou službu a v rámci ní do SKP Olymp Praha, po skončení vojenské služby zápasil v Sokole Hradec Králové.

Je kolikanásobným juniorským mistrem ČR v zápase ŘŘ a to v letech 1989 až 1993. Za svůj největší úspěch považuje druhé místo na mistrovství ČR ve volném stylu v roce 1999, Slibnou kariéru ukončilo zranění. S vrcholovým sportem tak musel předčasně skončit.

K tomu proč se Karel Přenosil rozhodl kandidovat za KSČM ve volbách do PS PČR 8. a 9. října nám řekl:

Levicové smýšlení mám po otci, který byl členem KSČ, to moje se však vyhranilo až v posledních letech. Pokud bych byl zvolen, tak bych prosazoval stejnou mzdu za srovnatelnou práci pro muže i ženy; Dostupnost bydlení za adekvátní cenu; Zachování koruny; Konec vyvádění zisku vytvořeného v ČR; Digitalizaci školství; Směřování k soběstačnosti v potravinách; Šetření životního prostředí, ale ne tak, jak si představují současní rádoby ekologové.

Jako bývalý sportovec jsem pro podporu mládežnického sportu na všech úrovních, jak vrcholové tak výkonnostní.

Zpravodaj červenec 2021

KSČM odmítá segregaci českých seniorů

Sněmovna má na programu svého jednání potřebné zvyšování důchodů. V této souvislosti předseda KDU-ČSL Marian Jurečka prohlásil, že spolu s tím zkusí prosadit také snížení důchodů těm, kteří pracovali pro předlistopadový "komunistický" režim. Následně se k této zavrženíhodné věci přihlásil i předseda PK Pirátů Jakub Michálek. Pozměňovací návrh počítá s tím, že by se pro výpočet důchodu nezapočítávaly roky, kdy lidé pracovali v některých funkcích, včetně volených poslanců ČNR a FS ČSSR, ale i poslanci národních výborů, či členové vlád, funkcionáři a zaměstnanci KSČ nebo ozbrojených sborů. Tento návrh se týká i bývalých funkcionářů Československé strany lidové a Československé strany socialistické, coby nedílných součásti Národní fronty. Znamená to snížit důchody lidem, kteří v Československu pracovali na různých místech ve prospěch celého státu. Bývalá ČSSR byla nezadluženým státem s rozvinutým průmyslem i zemědělstvím, byla zajištěna bezplatná zdravotní péče a vzdělání, fungovala dopravní obslužnost. Většina těchto lidí se zasloužila o to, že nedovolili rozkrást, rozprodat a zadlužit republiku na mnoho generací dopředu a chránili státní hranici. V mezinárodním společenství chránili naši suverenitu a identitu. I proto KSČM důrazně odmítá uskutečnění sjezdu sudetoněmeckého Landsmannchaftu v České republice.

Navrhovatel a podporovatelé zapomněli, že na rozdíl od Slovenska, se něco podobného v naší České republice už událo. Bylo to v roce 1995, kdy byly odebrány výsluhy některým příslušníkům ČSLA a bezpečnostních sborů, což vedlo k založení hnutí AR 95 (Aktivováni retroaktivitou) a k mnoha soudním sporům, ve kterých nebyl stát vždy úspěšný a diskreditoval se u Evropského soudu pro lidská práva.

Pro KSČM je nepřípustná tato snaha o rozdělení občanů na různé kategorie a opuštění principu rovnosti, který je chráněn Ústavou naší země. Jde o snížení důchodů vybraným kategoriím občanů na principu podivné kolektivní viny, odůvodněné zvrácenou ideologií. V předvolebním boji je jejich cílem více znesvářit a rozdělit českou společnost, aby se dala lépe ovládat, třeba i ze zahraničí. Snaha je zde bez jakýchkoliv skrupulí kastovat občany podle jejich politického názoru a pracovního zařazení. Revanš v cizím žoldu, bezbřehá touha po jakési odplatě některým skupinám českých občanů, je lidovcům vlastní dlouhodobě. Nově ji podporují Piráti, kteří hledají ideologické zakotvení. Jestli též budou podporovat tzv. "církevní restituce", explicitní i faktickou podporu sudetoněmeckému Landsmannschaftu či NATO, uvidíme. Odmítáme diskriminaci z historických a politických důvodů.

KSČM je připravena takto diskriminované spoluobčany bránit a chránit.

Autor: ÚV KSČM

Stálo nám angažmá v Afghánistánu za to?

Marné snahy Spojených států a jejich vazalů z NATO nastolit v Afghánistánu 'Pax Americana' po 20 letech, neslavně končí. To, co je prezentováno jako plánované stahování vojsk z válečné oblasti, je ve skutečnosti spíše nekoordinovaný úprk okupačních sil, a to dokonce ještě před termínem, který si pro stažení stanovily. Prohlášení prezidenta Spojených států J. Bidena, že tímto krokem hodlá ušetřit další generaci Američanů strastí válečného konfliktu, by mělo být vytesáno do kamene, aby bylo odstrašujícím příkladem pro případné další choutky o rozpoutání nových válečných konfliktů v jiných koutech světa. Paradoxem je, že Američané utíkají ze země před silami, které sami vytvořili, financovali a vyzbrojili, a to v době, kdy ještě stáli proti svému tehdejšímu geopolitickému rivalovi - Sovětskému svazu. Účet za tuto agresi je velice tragický, stovky tisíc obětí mezi afghánskými občany, 3.400 spojeneckých vojáků, včetně 14 českých. Dále nesmírné ekonomické škody, rozvrácená infrastruktura a úplná destabilizace regionu, kde je problémů víc než dost.

Jediným východiskem z tohoto marasmu, ve kterém se ocitly mezinárodní vztahy, je obnova vlády podle mezinárodního práva a spolupráce velmocí v rámci OSN, při respektování všech principů, které stály u jejího založení, pro zachování míru a mezinárodní bezpečnosti. KSČM se ptá české vlády, kolik naší zemi skutečně stálo, nejen finančně, toto vazalské angažmá v Afghánistánu?

Autor: VV ÚV KSČM

Zamyšlení nad novelou důchodového pojištění

Jaká je současná politická scéna v naší republice? K návrhu představitele KDU-ČSL Jurečky na postih bývalých funkcionářů KSČ snížením důchodů, což by mělo být schváleno v novele důchodového pojištění, se přidali Piráti osobou Michálka a vyhnali návrh do krajnosti. Je to nebezpečný precedent. Po třiceti letech, jedenapůlgeneračním intervalu, jim nejde vůbec o valorizaci důchodů, důstojné stáří a takovou životní úroveň seniorů, která jim zabezpečí důstojný plnohodnotný život za práci odvedenou pro společnost, jako výraz poděkování za výchovu svých dětí. Co konečně čekat od KDU-ČSL, jejíž představitelé navštěvují sudetoněmecké srazy a přebírají od jejich představitele Bernda Posselta nejvyšší ocenění? Co čekat od těch, kteří tak rádi zapomínají svou lidoveckou částí strany na své angažmá v Národní frontě? Možná by se uvnitř KDU-ČSL mohli začít vylučovat navzájem a posuzovat, kdo více kolaboroval v době před rokem 1989.

Piráti? Možná se někdo podiví nad jejich chováním. Tváří se jako neviňátka, jež se pouze učí a studují obklopeni odborníky, kteří znají na vše lék. Společnost chtějí sjednocovat, bourat a odstraňovat nešvary, potírat, odhalovat korupci. V praxi, myslím si, nezvládají řízení obcí a měst a nyní ani krajů, kam byli právoplatně navoleni. Ano, jsou možná obklopeni odborníky. Cítí se však nedocenění. Neznají žádný univerzální recept. Vždyť třeba covidový, respektive pandemický zákon je jejich dítě, a jak se ukázalo, není to žádný všelék. Nyní vsadili na tvrdý antikomunismus a vyvolávání démonů zla. Docela by se mi chtělo říct na kult vúdú. To by ale nejspíš byla urážka mnohdy velice moudrých starých mužů, kteří dokázali ve svých kmenových společenstvích léčit a pomáhat.

Co říci na závěr? Piráti naoko budou bořit zaběhlé pořádky, brojit proti korupci, ale zároveň budou udržovat současný společenský establishment i vládnoucí elitu. Konečně ani v minulosti piráti vlastně nikdy nic, žádnou loď nevyrobili, ani žádnou věc potřebnou k životu, jen si ji šikovně opatřili na úkor jiných. Chudým získané bohatství také nerozdávali. Naopak. Přiznávám se, že se obávám, že tento scénář chystají i pro naši republiku.

Proto mě mrzí, že kromě Komunistické strany Čech a Moravy nejde vlastně žádné straně o trvalou valorizaci důchodů, promítnutí zásluhovosti a udržení důchodového systému.

Stanislav GROSPIČ, poslanec a místopředseda ÚV KSČ

Otevřený dopis předsedovy Senátu Parlamentu ČR a ministru zahraničních věcí ČR

Pane předsedo Senátu Parlamentu ČR!

Pane ministře zahraničních věcí ČR!

Nedávno přijela na oficiální návštěvu České republiky běloruská opoziční aktivistka Svjatlana Cichanouská na pozvání předsedy Senátu Parlamentu ČR Miloše Vystrčila (dále Předseda) Ten ji pak na tiskové konferenci označil za skutečně zvolenou prezidentku Běloruska.

Tímto prohlášením vstoupil Předseda na opravdu tenký led. Prohlásit o někom, že je prezident státu i když jím nebyl zvolen je mírně řečeno úsměvné. Nabízí se zde analogie se "skutečným prezidentem" Venezuely J. Guaidóem, kterého naše politická reprezentace v recentní době servilně uznala jako venezuelského prezidenta. A kde je mu konec? A bídu naší diplomacie potvrzuje minulý týden uskutečněné jednání Biden - Putin. Jednak se vážený pan prezident USA nejen vůbec ani nezmínil o vrbětické kauze, aby na druhé straně vážený pan prezident Ruské federace Putin neopomněl zdůraznit návraty velvyslanců, zatímco vy pane ministře vyhošťujete ruské diplomaty. A zde se ještě sluší poznamenat, že prakticky žádná z významných zemí EU, o světě už vůbec nemluvíme, tyto diletantské kroky nepodpořila.

Vaše snaha pane Předsedo podporovat běloruskou opozici do jisté míry představuje zasahování do vnitřních záležitostí jiného státu. Zde si dovolujeme poznamenat několik zajímavostí. Ttato diktátorská a údajně hladovějící země má skvělý hokejový tým Dynamo Minsk, který trénoval náš trenér Petr Sýkora a hráli v něm Zbyněk Irgl, Lukáš Krajíček v soupisce tohoto týmu jsou také hráči Kanady a Finska, kteří ovšem hrají i za jiná běloruská mužstva. Bělorusko má také skvělé biatlonisty, atlety, tenisty etc. Trénují snad o hladu a pod policejním dohledem ? Ale budiž, taková dojemná snaha o demokratizaci v Bělorusku by byla jistě chvályhodná, kdyby se nejednalo typický příklad politiky dvojích standardů. A nemusíme chodit daleko. Jde o otázku Podkarpatské Rusi, nyní Zakarpatská oblast Ukrajiny a jejího obyvatelstva. Toto území, které bylo od 12. století trvalou součástí Uherského království, se stalo po první světové válce integrální součástí Československé republiky. K tomu se sluší poznamenat, že od 16. století jsme byli stejně jako Podkarpatská Rus součástí jednoho státu - podunajské monarchie. A toto teritorium nikdy nebylo součástí staroruského státu (nyní nesprávně označovaného jako Kyjevská Rus) ani carské říše!

Po druhé světové válce byla Podkarpatská Rus předána na základě smlouvy mezi tehdejší Československou republikou a Sovětským svazem pod nevybíravým tlakem sovětského diktátora Stalina Sovětskému svazu, nikoliv však tehdejší Ukrajinské SSR. Ale Sovětský svaz již neexistuje stejně jako Československá republika. Takže z hlediska mezinárodního práva jde o okupaci Podkarpatské Rusi Ukrajinou, neboť de iure je Podkarpatská Rus samostatným státem.

A s tím souvisí problematika našich bývalých spoluobčanů, obyvatel Podkarpatské Rusi - Rusínů. Ti tvoří kmenové obyvatelstvo regionu v počtu cca jednoho miliónu obyvatel. Přestože Rusíni jsou uznáváni jako samostatný a svébytný národ nejen v EU (Česká republika, Maďarsko,Polsko, Rumunsko, Slovensko), ale i mimo ni (USA, Kanada, Srbsko) tak na Ukrajině nikoliv. Rusíni jsou stejně jako např. Maďaři tam žijící utlačováni. Rusíni kupříkladu ani nemají svoje školy a jsou podrobováni brutální ukrajinizaci. Ale zdá se, že toto nezajímá Vás pane Předsedo ani Vás pane ministře. Ale maďarská vláda na rozdíl od Vás a slovenské politické reprezentace zde hledá nějaká řešení. Vydává např. svým soukmenovcům z Podkarpatí maďarské pasy. A co jste pro naše bývalé spoluobčany udělali Vy pánové. Zdá se, že i na dnešní Senát a jeho Předsedu, výstižně dopadá charakteristika F. Peroutky : "Zatím má senát pro politické strany jen tu nepopíratelnou výhodu, že mohou v něm umístiti své politické veterány, o které by se, kdyby nebylo tohoto pensijního ústavu, musili mnohdy postarati jinak"...

Jak jinak totiž hodnotit chování Předsedy Senátu, který se prohlašuje za Taiwance, aby posléze sám zvolil za prezidentku Běloruska Cichanouskou etc.

S pozdravem

"Míru zdar"

Mgr. Petr Dobrý, Velké Hamry, česká národnost

Ján Kasič, Pardubice, rusínská národnost

Jaromír Lohniský, Holice, česká národnost

Ing. Jan Mlčoch, Čáslav, česká národnost

Vlastmil Novotný, Pardubice, česká národnost

JUDr. Petr Šáda, Bořice, rusínská národnost, člen Společnosti přátel Podkarpatské Rusi

Miroslav Verner, Dašice, česká národnost, člen Společnosti přátel Podkarpatské Rusi.

Výbor ZO KSČM přeje Všem čtenářům Zpravodaje příjemné, klidné a bezkovidové letní dny a těm, kteří se chystají na dovolenou mimo Holice její pohodové, bezproblémové prožití. Příští číslo Zpravodaje vyjde zase v září.

Zpravodaj červen 2021

I »studený mír« je lepší než »horká válka«

Uplynulé dny byly naplněny celou řadou významných mezinárodních událostí. Dominovala jim první návštěva nově zvoleného prezidenta Spojených států Joe Bidena v Evropě. Kromě návštěvy Velké Británie a setkání s královnou a premiérem se zúčastnil i summitu hlav států G7, summitu NATO a setkání na nejvyšší úrovni s lídry členských zemí EU. Na závěr se uskutečnil summit Bidena s prezidentem Ruské federace Vladimirem Putinem.

Stručně shrnuto, americký prezident přijel do Evropy sešikovat své evropské a zámořské spojence k tažení proti Rusku a Číně, byť proti každému z nich z jiných důvodů. Rusko svou údajnou rozpínavostí zvyšuje napětí na hranicích NATO a Čína svou ekonomickou expanzí ohrožuje zájmy Spojených států a Západu a jejich domnělou dominanci ve světě. Toto vše obaleno do obvyklé mantry ochrany lidských práv a demokracie. Tomu odpovídají i přijaté dokumenty z těchto setkání. Řinčení zbraněmi na summitu NATO a požadavky na další zvyšování vojenských rozpočtů pouze dokreslují smutný obrázek zpátečnického vnímání světového dění.

Je to marný pokus, pomocí vyhrůžek, obchodního nátlaku, sankcí a vojenské síly prodloužit život zcela vyčerpaného systému, vycházejícího z neokolonializmu a agresivní expanze. Ani zmínka o ochotě k jednáním o snižování mezinárodního napětí, kolektivní bezpečnosti pro všechny jako jediné cesty k dosažení míru a mezinárodní spolupráce při řešení velkých výzev, kterým lidstvo čelí. KSČM naopak pozitivně hodnotí setkání Putina s Bidenem, a to nehledě na jeho skromné výsledky. Vnímá to jako malé světlo na konci dlouhého temného tunelu, které může pomoci otevřít cestu k postupnému zlepšování situace ve světě. Protože i »studený mír« je lepší než »horká válka«.

Ležáky nebudou nikdy zapomenuty

Obyvatelé Pardubického kraje, a nejen oni, si 20. června připomněli 79. výročí vypálení Ležáků. Věnec k pomníku Kniha obětí položil 1. místopředseda Poslanecké sněmovny Vojtěch Filip společně s poslankyní Květou Matušovskou a dalšími hosty. Věnce a kytice vyjadřují poděkování a úctu těm, kteří se nenechali zlomit, a jejich oběť pro nás všechny musí být varováním před hrozbou válečných konfliktů. »Osada Ležáky byla 14 dní po Lidicích vypálena a její obyvatelé zavražděni jako odplata za atentát na Heydricha. Je důležité tyto události připomínat i v komorním složení kvůli pandemii,« uvedla Květa Matušovská. Vynikající sportovkyně Jarmila Kratochvílová společně s V. Filipem také navázali stuhy na štafetu, kterou přenášejí mladí. Letos proběhl už 32. ročník štafetového běhu Kladno-Lidice-Včelákov-Ležáky k uctění památky obětí lidické a ležácké tragédie. V odpoledních hodinách pak přijížděli a přicházeli další, kteří přinášeli květiny, přítomna byla delegace KV KSČM Pardubického kraje, zúčastnily se také členky Levicových klubů žen v čele s předsedkyní Květou Šlahúnkovou. Dále položila květiny delegace ČSBS Chrudimsko, která se potom přesunula k pomníku velitele četnické stanice ve Vrbatově Kostelci Karla Kněze u obce Louka, který raději spáchal sebevraždu, než aby byl dopaden a vyslíchán nacisty pro svou pomoc odbojářům, i zde položila květiny. V delegaci byli členové ZO KSČM Holice Jaromír Lohniský, JUDr. Petr Šáda a kandidát pro říjnové volby do PS PČR z Holic Karel Přenosil.

Ondráček: Je načasování debilitou činovníků České Lípy, nebo záměr provokovat?

Projev na 104. schůzi Poslanecké sněmovny 17. června 2021 - interpelace premiéra Babiše k zahájení výstavy o odsunu Němců v den výročí vypálení Lidic.

Vážený pane nepřítomný premiére,

respektuji vaši zdravotní indispozici a přeji vám brzké uzdravení. Zároveň mi dovolte, abych se vás dotázal, co si myslíte o zahájení výstavy pod názvem Kus domova, která je věnována odsunu německého obyvatelstva po ukončení druhé světové války, jejíž zahájení proběhlo na náměstí Tomáše Garrigua Masaryka v České Lípě dne 10. 6. tohoto roku, právě v den, kdy si celý civilizovaný svět připomínal 70. výročí vyhlazení Lidic. Lidic, které se staly symbolem hrůzy a krutovlády hitlerovského Německa v Československu a v celé Evropě. Zatímco vy, a to já hodnotím kladně, jste se šel poklonit památce obětí Lidic, tak vaše stranická kolegyně starostka České Lípy inženýrka Jitka Volfová zahajovala tuto výstavu, která má v podtitulku uvedeno - cituji: Vzpomínka na pět tisíc obyvatel České Lípy, kteří museli 15. června 1945 opustit své domovy a nastoupit na cestu do vyhnanství. Konec citace.

Nechci tady vyčíslovat, není na to ani časový prostor, kolik obyvatel z českého pohraničí muselo opustit své domovy po podpisu hanebné Mnichovské dohody od našich takzvaných spojenců Anglie a Francie, ani kolik našich spoluobčanů nacistické Německo zabilo a umučilo v období Protektorátu. To by byl dlouhý výčet. Ve vaší odpovědi od vás nepožaduji žádné historické hodnocení té šílené doby, ale postačí mi jen strohé vyjádření, zda toto načasování této výstavy považujete vy osobně za debilitu činovníků města Česká Lípa nebo záměr provokovat ty, kteří všechny hrůzy druhé světové války ještě mají v živé paměti. Vůbec nechci připustit, že by to byl záměr k postupnému přepisování dějin, jak jsme toho stále častěji svědky.

Děkuji za vaši písemnou odpověď.

Autor: Mediální úsek KSČM

Plagiátoři spíš k pláči než k smíchu

Kdyby to nebylo tak trapné, nebo spíš k pláči, tak bych se smál, ale ono to fakt k smíchu není. V našem Senátu na originál nenarazíš. Opisování, špatné kopie nebo úplné ústavní nesmysly. Kamarád to přirovnal ke zbytečnému hledání skutečných stop v politice. U policie má pes, který jde po stopě, každý den práce až nad hlavu, aby zjistil pachatele, zato v politice zjistit, odkud vítr vane, je snadné až primitivní. Dovolte příklad:

V úterý 18. května předsedkyně americké Sněmovny reprezentantů Nancy Peloisová řekla, že Spojené státy by měly na diplomatické úrovni bojkotovat zimní olympijské hry v Pekingu v únoru příštího roku. A to fakt nečekáte, že za pár týdnů, ve čtvrtek 10. června, náš Senát přijme usnesení s apelem na oficiální představitele České republiky, aby se nezúčastnili zmíněné čínské olympiády, neboť... - řečeno sportovní terminologií, Česká republika rychle dorovnala s USA skóre na 1:1. Papouškování, kopie bez nové myšlenky.

Otázka zní: Co se bude dít dál? Horlivost u Škodovky v odmítnutí MS v hokeji v Bělorusku nám sebralo tamní trh, ale vlastník, koncern VW, své vozy ze SRN dál exportuje do Minsku. V kauze Vrbětice jsme také zůstali osamoceni, navíc jsme darovali naše pozice na ruském trhu elitním státům EU a Američanům. Naše firmy bez práce, naši lidé bez peněz.

Teď zase vše nasvědčuje tomu, že bychom se měli vzdát trhů čínských a třeba i potopit pražskou Slavii. Kdo ví. Nerad, ale musím uznat, že výstižně to trefil lidovecký senátor Jiří Čunek: »Nejdříve bychom se měli domluvit i s jinými státy, aby usnesení českého Senátu mělo vůbec smysl. Nemyslím si, že by dnes prezident Číny kvůli tomu nespal.« Já bych pana senátora jen doplnil - nemyslím si totiž, že by v západní Evropě či v USA nebo Rusku vůbec existoval nějaký politik, který by se kvůli České republice nevyspal. Spíš jsme vhodným zdrojem pro obveselení při různých politických párty na nejvyšších úrovních.

Už by toho mohli ti plagiátoři nechat, nebo fakt budeme žebráci...

Autor: Vojtěch FILIP, 1. místopředseda Poslanecké sněmovny a předseda ÚV KSČM

Až Švejk bude černouše Josefin

Žijeme opravdu v divné době. Nově už dle jména nemusíme ani poznat, s kým máme tu čest. Ženy se zbavily onoho prý zákeřného "ová", svoboda zvítězila a skupinové akce s přespáním mohou způsobit mnohým nová dobrodružství (a organizátorům další vrásky).

Další větší svobody se ostatně dočkáme nejspíše už i tím neurčením pohlaví. I to je totiž prý diskriminační. A i v těch dříve preferovaných zásadách chování gentlemanů je sexuální nátlak. Navíc je to svazující, vždyť existuje přece mnoho desítek pohlaví, ač znám jen dva způsoby čůrání... Větší svobody se dočkáme i tím, že nebudeme vidět barvu pleti, to je totiž rasistické. I pro nás, co jsme nikdy kolonie neměli a "černé" svědomí mít nemusíme. Alespoň pro jistotu máme před bratry prý pokleknout a děti občas obarvit. A vůbec největší svobody se dočkáme, kdy budeme jen To. Jen Jednotka, co se nebude zajímat o svět okolo sebe, jen o chléb a hry, které budou poskytnuty v nekonečných variacích. Protože i to by někomu mohlo vadit. Nevím, jak by to zvládl Haškův hrdina. Černouše Josefin by měl za posluhovátko osobu jménem Müller? Asi se dočkáme i nových vydání děl klasiků. Palacký, Němcová, Borovský a další již sotva slzy vymáčknou, ale čeština, náš rodný jazyk, zřejmě dostane po probíhající amerikanizaci další ránu. Čeština ale plakat neumí... Ta potřebuje nás, abychom ne plakali, ale bojovali.Pamatuji své mládí. Doba to byla na dnešní poměry divná, chlap byl chlapem a jmenoval se Novák, žena byla ženou a jmenovala se Nováková. Otevírali jsme ženám dveře a pouštěli starší sednout, aniž bychom byli obviněni z harašení či diskriminování. Rovnosti se tehdy dosahovalo jinak, třeba stejnou mzdou za stejnou práci. Rasismus jsme nepěstovali, nabízeli jsme pomoc těm, které postihly vichry války, studovali zde na doktory, inženýry, aby svým zemím přinesli zpět budoucnost, tam jsme jim pomáhali stavět školy, nemocnice, přehrady, elektrárny...

Ale nežijeme skutečně v minulosti. Dnes je doba jiná, prý plná svobody a otevřených možností. Důležité otázky se ale neřeší, ptákoviny bez ohledu na pohlaví ptáka ano. Abychom si rozuměli, ať si každý skutečně žije dle svého, pokud to není na úkor ostatních. Měl by mít jistě stejná práva, ale i povinnosti. Jednu důležitou otázku si ale položit neodpustím - Co nám říká pád říše římské a nutnost poučení se z dějin, aby se historie neopakovala? Večer co večer ulehám po kontrole oddychujících synků vedle své ženy a říkám si "Vítej doma, dnes jsme to zvládli, tady je svět ještě v pořádku. Aspoň pro dnešek. Zatím..."

Autor: Zdeněk Štefek, stínový ministr kultury

VV ÚV KSČM, 18. 6. 2021


Zpravodaj květen 2021

Prohlášení KSČM k 100. výročí založení KSČ

Byl to "slavný den", alespoň tak 16. květen 1921 okomentoval držitel Nobelovy ceny za literaturu a český básník Jaroslav Seifert. Stalo se tak díky etablování marxistické levice v Komunistickou stranu Československa a vymezení se proti umírněné sociální demokracii, jejíž vláda nepřinesla žádný viditelný posun v budování sociálních jistot a žádnou transformaci z kapitalistického světa do socialistického.

Komunistické a dělnické hnutí se tak ve svých počátcích muselo snažit o důsledně levicovou alternativu, aby se od ostatních stran odlišilo. Tato politika radikální odlišnosti se v kapitalistickém světě uplatňovala a uplatňuje v komunistických stranách dodnes a bude se uplatňovat i v budoucnu. V roce 1946 KSČ dokázala vyhrát volby a postupně v Československu prosazovat nový sociálně - ekonomický model - socialismus. Byl to výsledek velmi dobře promyšlené politiky, která se vyplatila. KSČM dnes usiluje o vybudování socialismu a ne o jeho navracení.

Dočasná porážka socialismu v roce 1989 s sebou nesla návrat kapitalistických rozporů, se kterými bojujeme jako KSČM dodnes. Převzali jsme v roce 1990 štafetu důsledné levice a myšlenek socialismu. V historii KSČ je mnoho témat, ze kterých se musíme inspirovat, ale i poučit, je ale důležité také myslet na to, že komunistické hnutí bylo v očích širší veřejnosti velmi výrazně očerněno.

KSČM je často podsouváno, že jako tradiční strana nemá dostatečný koaliční potenciál. Opak je pravdou. Kroky, které KSČM udělala v posledních letech, na úrovní obcí, krajů i centra, vedly k uvědomění si, že i komunisté se mohou podílet úspěšně na veřejné moci a správě věcí veřejných.

Autor: VV ÚV KSČM

Je za co se stydět?

Rozhovor Haló novin s předsedou ÚV KSČM Vojtěchem Filipem

Právě dnes uběhlo sto let od vzniku Komunistické strany Československa. Kdysi by na státních budovách visely prapory. Dnes je tomu jinak. Čeká nás jen dehonestace a vypichování problémů a chyb. Nemyslíte?

Asi ano. Ale to bych ještě hodnotil jako pozitivní přístup.

Pozitivní?

Jistě. O kom se totiž mlčí, znáte to, jako by nebyl, a že komunistická strana těm, kteří se spojili »ke svaté štvanici« - tedy »papež a car, Metternich i Guizot, francouzští radikálové a němečtí policajti«, používám slova z Manifestu, jež dnes můžeme nahradit »globálním kapitálem, demokraty, Piráty počínaje a TOP 09 konče, primasem pražským, BIS i Ústavem pro studium totalitních režimů« atd., vadí, a že se stále bojí socialismu, je nepopiratelný fakt. Měli bychom být pyšní na to, že tolik času věnují na rozebírání socialistických myšlenek, hledání chyb v předlistopadové minulosti, dokazování nemožnosti společnost rovnosti

vybudovat, protože i negativní přístupy znamenají, že věc není lidem lhostejná a že stále má co velké části společnosti říct.

Dobře. Nám jde ovšem o zcela jiný pohled. V minulosti jsme vznik KSČ hodnotili jako pozitivní. Jak je to dnes?

Úplně stejně. Nechci opakovat to, co si čtenáři mohli v pondělí přečíst v rozhovoru s Mirkem Grebeníčkem, který nás seznámil s dějinným vývojem v dělnickém hnutí, jenž směřoval až k založení komunistické strany. Chci jen znovu zdůraznit některé momenty z její historie. Především Velká válka a její důsledky byly zkušeností s Rakousko-Uherskem, tedy s minulým společenským řádem, a ten lidé chtěli změnit. Za druhé tu byl příklad - Velká říjnová socialistická revoluce. Příklad, že to jde. Za třetí byla tu i zrada sociálnědemokratických vůdců. Jejich dosavadní program nenaplňoval přání většiny členů této strany. Ti v prosincových událostech 1920 pochopili, že zmíněným vůdcům jde pouze o kosmetické změny stávajících pořádků.

Jenže i dělníci podporovali především vznik československého státu, prosadili jeho vznik. Byl to přece jejich první cíl. To neplatí?

Platí. Skutečně konec Rakouska a vznik republiky patřily k přáním a cílům i dělnictva. Jeho konec byl však spojen také s nadějí na lepší, sociálně spravedlivější stát. Jenže brzy se ukázalo, jak to opravdu je s novou republikou. Nepřipravená levice přenechala vůdcovství při převratu pravicovým vůdcům. Nebyla, abych poněkud přeměnil Leninovo: »Je taková strana!«, což vyřkl v revolučním říjnu 1917 v Rusku, taková strana, která by se postavila do čela politického hnutí u nás. V Rusku existovala, u nás nikoli. A proto vedení státu převzali pod víceméně převažujícími národními hesly představitelé buržoazních stran. Sociální demokracie se svými tehdejšími vůdci byla jen v jejich závěsu. Změna myšlení u převážné části sociálnědemokratických dělníků a dalších námezdních pracujících se začala projevovat postupně. Namísto toužebně očekávaného »ráje na zemi«, který měl přijít s ustavením republiky, přišel hlad, drahota, následovaly hladové demonstrace a první střílení do demonstrantů. Přitom vláda byla v té době vedena sociálními demokraty. To bylo tvrdé prozření. Nebylo jiné cesty, než definitivně se oddělit od dosavadního sociálnědemokratického myšlení, od těch, kteří se nepokrytě postavili za buržoazní stát, a založit svou revoluční politickou stranu, která většinu členů sociální demokracie bude vést do dalšího období spojeného se sociálními boji.

Tehdy, v onom roce 1921, se řešily jistě trochu jiné, ale současně stejné problémy. Není to protimluv. Jiné v tom, že je jiná doba, že pokrok přece jen není možné zastavit a hlady nikdo nemusí umírat, že to, oč se tehdy bojovalo, je přece jen i zásluhou čtyřiceti let vládnutí socialistického režimu, vybojováno. Ale jsou tu i stejné problémy. Rozpínavost kapitálu, lži tzv. demokratických stran a vytváření podvodných iluzí o jejich záměrech, sliby, které nakonec se ukážou jako lživé, nebo není zájem, když se dostanou k moci, je splnit. To je i případ všech tzv. demokratických vlád po Listopadu, včetně té dnešní Babišovy, a těch, kteří se těší, že Babiše nahradí po podzimních volbách. Pamatujete Havlovo: »Nikdy do žádného paktu nepůjdeme« anebo »Komunisté vás budou strašit nezaměstnaností, nevěřte jim«.

Co je třeba ještě vyzdvihnout?

Myslím, že období, kdy z pasivního čekání se komunistická strana začala měnit ve stranu revoluční. Ano, mám na mysli devětadvacátý rok a období, které nazýváme »bolševizací«. Nástup Gottwaldova vedení, tedy tzv. karlínských kluků, jako byli např. Gottwald, Šverma, Urx. Doba si to vyžadovala a je shodou náhod, že tato změna předcházela »období velké krize«. Strana se tím, na rozdíl od druhých, mohla vyhnout tápání a okamžitě organizovat stávková hnutí za práci, akce nezaměstnaných, stávky, jako byla ta Mostecká, která v té době byla největším střetem s kapitálem v Evropě. Snad proto tato stávka patřila k nejlépe vedeným na kontinentu.

Pak je tu období boje o mír a na obranu republiky. Nebudu opakovat, co už v rozhovoru v Haló novinách řekl historik Jaroslav Štrait, ale už to, kolik členů komunistické strany položilo v boji s nacismem své životy, je dostačujícím svědectvím.

Dostali jsme se k poválečnému období. Začaly jisté problémy. Mluvil o nich v dalším rozhovoru Jiří Dolejš. Dařilo se i nedařilo. Jak to vidíte vy?

Především, nechci se zabývat ekonomickými problémy, o nichž se zmínil Jirka Dolejš. Uvědomme si, že na rozdíl od kapitalismu, který jsme měli především od Karla Marxe velmi pečlivě zmapován, politická ekonomie socialismu neexistovala. Gottwald měl svou »československou koncepci« přechodu k socialismu. Uskutečnit ji však nemohl. Začala totiž studená válka a bylo nutné ve východních zemích přijmout jednotnou koncepci. Zkušenost byla jen s tou sovětskou, a tak se převzala. Ukázalo se ovšem, že mnohé by bývalo chtělo být řešeno podle národních zvyklostí a možností. Tento přístup se projevil nejen v ekonomice, ale počátkem padesátých let i v politice. Narážím na tehdejší politické procesy, i když už KSČ se postupně snažila o rehabilitace postižených a o nápravu toho, co se stalo, byť ne vždy ovšem důsledně.

Ale každá revoluce se musí umět bránit, není-liž pravda?

Nepochybně, ale jde o to, jak a jakým způsobem. Ten, který byl zvolen, mám na mysli nezákonnosti, je nutné odsoudit, a naše strana, tedy KSČM, to udělala. Víte, Únor a to, co předcházelo, komunistům dávalo takové možnosti, jaké neměly žádné země východního bloku. Počínaje Košickým vládním programem, jenž byl vlastně dílem KSČ, přes zákonodárství oné doby, úspěchy v mnoha směrech, rychlou obnovu republiky - to byly úspěchy, na nichž se mohlo stavět. Proto Gottwald měl v té době většinovou podporu, což se projevilo i v únorové krizi. Ostatně ani ona zmíněná padesáté léta nebyla černobílá, a mnohé z toho, co se tehdy přes problémy podařilo uskutečnit, jednou bude zhodnoceno jako pozitivní. Nic na tom nemění snaha současné pravice pomluvit a odsoudit cokoli. K tomu je ovšem vede jen strach z toho, aby lidé nepochopili, co jim bylo ukradeno a co vlastně ztratili.

Padesátá léta se ukázala jako koule přivázaná na noze. Necítíte to také tak?

Ke všemu je nutné přistupovat s čistou hlavou, bez emocí. KSČM, coby současná komunistická strana, která vznikla několik měsíců po listopadovém převratu, se k oné době vyjádřila několikrát velmi otevřeně. Sama KSČ na svém mimořádném, a vlastně posledním, sjezdu v prosinci 1989, se občanům za ony represe také omluvila. Dnes se však stále tehdejší procesy zneužívají, a přitom se nikde nepíše - jistě, kromě Haló novin - o tom, že všechno mělo své příčiny. Byla doba, kdy proti sobě stály dva bloky, doba podle názvu »studená válka«, jenže ona byla nejen »studená«, ale mnohdy až příliš »horká«. Opozice poražená v Únoru a její stoupenci se totiž pokoušeli mnohokrát zemi destabilizovat. Ostatně první mrtví v této »válce neválce« byli obránci nového systému. V polovině května 1948 byl zavražděn již vyškoleným agentem strážmistr v pražských Nuslích, následovalo zavraždění majora Schramma, vedoucího oddělení ÚV KSČ - opět agentem, a hned poté další agent zavraždil jednoho strážmistra v Karlových Varech atd. To bylo ještě před obdobím kritizovaných represí.

Následovala politika »zub za zub«. Můžeme ji dnes kritizovat, a kritizujeme ji, ale musíme se ptát po kořenech onoho dění. Po tom, proč školy pro agenty vznikly už několik týdnů po Únoru. Dvěma ze zmíněných vrahů se podařilo uprchnout a dnes zřejmě jako bratři Mašínové jsou hrdiny, i když ani je si dnešní moc ještě nedovolí glorifikovat. Ovšem to neznamená, že by to nechtěla udělat.

Takže vraťme se ke stoletému výročí. Znovu opakuji: Stojí za to si ho připomínat?

Už jsem vlastně odpověděl. Sto let je doba, kdy je příležitost se zamyslet a rekapitulovat. Je možné si klást dokonce otázku, zda můžeme být na oněch sto let pyšní, či nikoli. Mohu odpovědně říci, že jsou období v dějinách KSČ, která bych vytiskl »zlatým písmem«, a jsou jiná, která oprávněně kritizujeme, protože v nich naši předci podlehli subjektivismu či tlaku studené války. Řekněte: Mají se však naši předci, komunisté, stydět za boj na ochranu republiky a proti nacismu, v němž desetitisíce z nich položily své životy, aby ti dnešní »kritici« mohli vůbec žít? V době, kdy agrárníci zrazovali a republiku prodali nacistům? Za období budování socialismu? Nebýt toho neměli by polistopadoví mocní co prodávat a věnovat svým přátelům do zahraničí. Podle odhadu tak zpronevěřili v tehdejší měně více než dva biliony korun. Proto jsme také požadovali přijetí zákona, jímž by byly potrestány tzv. privatizační zločiny.

Ne, jak napsal ve své básni Miroslav Florian, komunisté »se nemusí stydět«. To jen ti, co dnes pořádají své antikomunistické konference a vnucují nám pořady plné nenávisti...Dnes mají totiž k ruce něco, co tehdy komunisté neměli. Televizi a rozhlas, a další soukromá média. Ty mohou silně ovlivnit veřejnost a také ji, zvláště Česká televize, ovlivňují. A lidé se, žel, nechají zmanipulovat. Proto je zároveň pozice komunistů těžší, než tomu bylo v minulosti.

Pojďme k dnešku. Před pár týdny se uskutečnilo klíčové zasedání ÚV KSČM v Nymburce. V jaké kondici je podle vás KSČM »po Nymburku«?

Věřím, že v dobré. Strana se připravuje na volby, a to jak personálně, tak programově. Kandidátní listiny jsou schváleny a program je připraven. Nyní se program zpracovává do hesel, tak abychom ho mohli srozumitelně prezentovat občanům.

Autor: Jaroslav KOJZAR (redakčně kráceno)

Holice 5. května 2021

Ve středu 5. května ZO KSČM v Holicích uctila památku padlých položením květin na holickém hřbitově. Za KSČM se pietního aktu zúčastnili tajemník KV KSČM s. Jiří Březina a předseda ZO KSČM s. Jaromír Lohniský. Dále položili květiny zástupci ČSBS a ČsOL pplk. v.v. Viliam Janouch a mjr. v.v. JUDr. Petr Šáda. Přítomni byli i další holičtí občané. Všem, kteří se tohoto pietního aktu zúčastnili děkuje ZO KSČM za podporu.


Zpravodaj duben 2021

Novým místopředsedou Milan Krajča

Vedení ÚV KSČM odolalo na sobotním jednání členů ústředního výboru v Nymburku pokusu o odvolání. Místo po Kateřině Konečné, jejíž už dříve podanou rezignaci vzal ÚV na vědomí, přiřknul tajným hlasováním Milanovi Krajčovi. Byly rovněž schváleny kandidátky do podzimních parlamentních voleb.

Zařazení návrhu Martina Říhy na odvolání vedení podpořilo 48 členů. K procesu odvolávání mohlo podle stanov dojít po žádosti třetiny okresních výborů nebo třetiny krajských výborů - k dispozici jich bylo sice 23 z okresů, ale šest z krajů.

Vlastně se už při zařazení na program ukázalo rozložení sil. V pozdějším tajném hlasování totiž hlasovalo pro odvolání (uvedeno postupně podle počtu hlasů) prvního místopředsedy Petra Šimůnka 34 členů, místopředsedy Stanislava Grospiče 43, předsedy Vojtěcha Filipa 46 a místopředsedy Václava Orta 49. Podle stanov ale bylo třeba hlasů dvou třetin všech členů ÚV, tedy 60 z 90. Do Nymburka jich přijelo 78.

»Ústřední výbor odhlasoval, že současné vedení pokračuje ve své práci. Byla to většinová vůle ústředního výboru, to je třeba respektovat a je potřeba se k tomu postavit tak, že pokud jsme zůstali ve funkcích, tak musíme tu svoji odpovědnost unést do podzimních parlamentních voleb,« řekl Filip našemu listu po hlasování. Chce, aby ve volbách do Sněmovny KSČM neklesla pod výsledek z roku 2017. Tehdy získala 7,76 procenta, v dolní komoře obsadila 15 křesel. »Myslím si, že to je reálné a realistické,« uvedl předseda komunistů.

Podotkl, že pád preferencí strany se zastavil. Je ale podle něj třeba najít lepší způsob komunikace uvnitř strany, ale i v řízení volební kampaně. »Krajská volební kampaň byla rozháraná, neměla jednotný tón, to musíme odstranit, a to jde jenom společnou prací,« uvedl Filip.

Rezignace až na sjezdu

ÚV měl také schvalovat program, ale podle předsedy ještě nemá zpětnou vazbu z některých okresů, proto se bude projednávat na dalším setkání. »Náš program musí řešit jak otázky ryze aktuální, tak ty, které lze řešit během čtyř let příštího volebního období, a my se na tom podílet chceme,« zdůraznil Filip.

Míní, že mandát vedení strany je dostatečně silný. »Celé vedení dopadlo přibližně obdobně, na ztrátu důvěry chybělo od 15 do 20 hlasů, tak si myslím, že ten mandát je docela silný,«

okomentoval výsledek volby Filip. Dodal, že svou funkci dá k dispozici na sjezdu, který se má konat v listopadu, tedy až po volbách. »Nerezignoval jsem proto, že jsem dal funkci k dispozici ke sjezdu, očekával jsem, že bude dříve,« uvedl. Zatím podle něj není dokončeno to, na čem se domluvili delegáti 10. sjezdu KSČM. »To znamená jak nové programové vybavení, tak nový organizační řád, který nám trochu svazoval ruce a já jsem si to vzal jako zásadní věc, proto jsem prohlásil, že budu rezignovat až k datu sjezdu,« vysvětlil Filip.

Krajča místo Konečné

Europoslankyně Kateřina Konečná potvrdila svou již po krajských volbách ohlášenou rezignaci, nevzala ji zpět ani na žádost Vojtěcha Filipa po hlasování o odvolání vedení, a tak muselo dojít k hlasování o obsazení postu nového místopředsedy pro evropské záležitosti, občanský sektor a mládež. Seznam kandidátů na tento post byl připraven již dříve - už od časů před neuskutečněným sjezdem. Na místě potvrdili zájem o zvolení Jiří Dolejš, Michal Kostka a Milan Krajča. Po krátkých představeních začaly volby. V prvním kole dostal Dolejš 12 hlasů, Kostka 17 a Krajča 40, což nestačilo a do druhého kola tak postoupili dva uchazeči s iniciálami MK. V něm si Kostka připsal navíc dva hlasy, celkem tedy 19, pro Krajču hlasovalo 47 členů ÚV.

»Jsem rád, že tu funkci bude vykonávat někdo, kdo má jak do občanského sektoru, tak do zahraniční politiky co mluvit,« okomentoval Krajčovo zvolení Filip.

Krajča novinářům řekl, že jde o problematiku, které se již dlouhodobě věnuje. »Jako svůj velký úkol před podzimními volbami vnímám zasadit se o to, aby se KSČM dokázala představit jako zásadní alternativa směřování České republiky tak, aby lidé měli možnost oprávněně volit KSČM coby důvěryhodnou stranu, která hájí jejich zájmy a která si jejich podporu zaslouží,« uvedl nový místopředseda.

Vojtěch Filip při volbách

Výsledky dohody jsou pro občany pozitivní

Podle očekávání se členové ústředního výboru v diskusi vyjadřovali také k otázce smlouvy, na jejímž základě komunisté podporovali menšinový kabinet ANO a ČSSD. Podle některých se podpisem toleranční dohody komunisté podepsali pod mnohá chybná rozhodnutí, podle jiných není dobré vypovědět smlouvu půl roku před volbami. Lidem to podle nich může připadat jako »politické chytračení.« Podle části členů ústředního výboru byl podpis smlouvy politická chyba, která se podepsala na propadu KSČM v krajských volbách. Europoslankyně Kateřina Konečná označila za zásadní chybu to, že strana nedokázala dostatečně vysvětlit, proč vládu ANO a ČSSD toleruje.

Filip před členy ÚV zopakoval důvody, které vedly komunisty k uzavření dohody o toleranci s menšinovou vládou hnutí ANO a ČSSD. »Brali jsme to jako příležitost poprvé od roku 1989 převzít na celostátní úrovni část odpovědnosti za vývoj společnosti, a také jsme chtěli využít šanci, kterou nám hnutí ANO dalo, abychom ukázali, co je vlastně obsahem našeho programu a že jsme schopni jak v odborné, tak v personální oblasti tu odpovědnost nést,« uvedl.

Připomněl, že díky smlouvě se komunistům podařilo prosadit důležité části jejich programu. Konkrétně uvedl trvalý růst minimální mzdy, pravidelnou valorizaci důchodů a sociálních dávek, zajištění ochrany přírodního bohatství a převod ložiska lithia do rukou státu či rozšíření podílu veřejného sektoru ve vodním hospodářství. Komunisté také prosadili zvýšení platů za státní pojištěnce a udrželi tak stabilitu zdravotnictví v průběhu pandemické krize. »Výsledky dohody jsou tedy jak pro KSČM, tak zejména pro občany naší vlasti pozitivní,« konstatoval Filip.

Vysvětlil, že kvůli nesplnění dalších částí dohody o toleranci, konkrétně sloučení zdravotní pojišťovny ministerstva vnitra a vojenské zdravotní pojišťovny, nevytvoření banky komerčního typu v rukou státu a také kvůli přesunu prostředků z vládní rozpočtové rezervy do rozpočtu ministerstva obrany komunisté nakonec minulý týden smlouvu vypověděli. Dřívější vypovězení smlouvy by podle Filipa znamenalo přiřazení KSČM do tábora »křičící pravicové opozice«, která nyní usiluje nejen o vyslovení nedůvěry vládě, ale zejména o urychlení voleb a převzetí moci ve státě. Komunisté podle něj nechtěli připustit, aby v době pandemické krize vznikla i krize ústavní. »Nikdy jsme občany ČR nechtěli vystavit, ani nevystavili, neúnosnému riziku chaosu, který by mohl v České republice nastat,« zdůraznil Filip.

Kandidátky schváleny

Neméně důležitým, závažným, a proto i bouřlivým bodem jednání bylo schvalování kandidátek pro podzimní sněmovní volby. Jedenáct krajů sestavilo kandidátky, ke kterým na jednání žádné připomínky nebyly.

Vysočina nezařadila na svůj seznam Pavla Kováčika a Filip původně navrhl jeho dodatečné zařazení, později však prohlásil, že úpravy si udělá KV sám.

Dalším krajem, kde ještě dojde k dílčím změnám, je Moravskoslezský. Filip podpořil dodatečné zařazení Jiřího Kotába ze společnosti Život naplno a bez bariér, z. s., se kterou se připravuje partnerská smlouva. Lídrem bude Leo Luzar. Konečná tlumočila telefonickou žádost předsedy příslušného krajského výboru Josefa Babky o schválení kandidátky, a tak se i stalo.

Jedinou z kandidátek, nad nimiž proběhla diskuse, byla volební listina pro Ústecký kraj. Regionální organizace na ni vůbec nezařadila místopředsedkyni sněmovního klubu Hanu Aulickou Jírovcovou. Jako lídra si schválili v kraji Jaroslava Komínka.

Filip ještě před schvalováním kandidátek navrhl zařazení stávající poslankyně na druhé místo, předseda OV KSČM Litoměřice Josef Šenfeld následně na první. To podpořilo 29 členů. Filipův návrh pak 36 a poté byla schválena i celá kandidátka, na které tedy má být Komínek první, Aulická Jírovcová je dvojkou a další pořadí se posunou. Zbylých jedenáct kandidátek bylo schváleno bez problémů naprostou většinou hlasů.

HN, (jad, zmk)

Ruští agenti ve Vrběticích?

České bezpečnostní složky mají důvodné podezření, že do ničivého výbuchu muničního areálu ve Vrběticích na Zlínsku v roce 2014 byli zapojeni příslušníci ruské tajné služby. Mnohem více ale v celé kauze samozřejmě jde o dostavbu jaderné elektrárny Dukovany. Přesněji o firmu, která ji nedostaví...

Premiér Andrej Babiš (ANO) v sobotu večer na mimořádné tiskové konferenci prohlásil, že Česká republika je svrchovaný stát a musí na toto bezprecedentní zjištění reagovat. ČR kvůli tomu vyhostí 18 pracovníků ruského velvyslanectví v Praze, kteří byli identifikováni jako členové ruských zpravodajských služeb. ČR musí opustit do 48 hodin, řekl vicepremiér, ministr vnitra a pověřený ministr zahraničí Jan Hamáček (ČSSD).

Česká policie v sobotu večer na svém webu zveřejnila informaci, že Národní centrála proti organizovanému zločinu (NCOZ) pátrá po dvou mužích s ruskými pasy, kteří se pohybovali v Praze, Moravskoslezském a Zlínském kraji ve stejné době, kdy vybuchla munice ve Vrběticích. Podle fotografií i jmen z pasů mužů jde o stejné muže, kteří jsou podezřelí z otravy bývalého ruského tajného agenta Sergeje Skripala a jeho dcery Julije v britském Salisbury v roce 2018. Média tyto muže identifikovala jako agenty vojenské tajné služby GRU. Rusko podíl na útoku na Skripala odmítlo. Rusko své občany Alexandra Petrova a Ruslana Boširova, po kterých česká policie v souvislosti s výbuchem ve Vrběticích pátrá, vydat nemůže. Je to v rozporu s ruskou ústavou, řekl agentuře Interfax nejmenovaný zdroj.

HN, (zmk, brom)

Rusko přijme odvetná opatření kvůli Vrběticím

Rusko přijme odvetná opatření proti rozhodnutí České republiky vyhostit 18 ruských diplomatů. Oznámilo to ruské ministerstvo zahraničí. Ruská diplomacie za krokem české vlády vidí americký vliv a vnímá ho jako provokaci.

Obvinění z podílu ruských tajných služeb na výbuchu v muničním areálu ve Vrběticích z roku 2014 považuje Moskva za absurdní a nepodložená. »Podnikneme odvetná opatření, která donutí autory této provokace plně pochopit svou odpovědnost za zničení základů běžných vztahů mezi našimi zeměmi,« napsalo ministerstvo v prohlášení.

Krok české vlády je podle ruské diplomacie pokračováním řady protiruských akcí, které ČR podnikla v posledních letech. Je těžké nevidět za vypovězením pracovníků ruského velvyslanectví v Praze »americké stopy«, uvádí ruské ministerstvo.

Ústava RF zakazuje vydání ruských občanů obviněných z trestných činů na cizím území, napsala v sobotu agentura Interfax. Současně ruské zákony ale umožňují rozhodnout o vydání ruských občanů, pokud »zahraniční vlády předloží materiály svědčící o jejich vině«.

Rozhodnutí ČR vyhostit 18 ruských diplomatů je snahou Západu odvést pozornost od aktivit organizované skupiny plánující převrat v Bělorusku. Podle agentury TASS to řekl šéf zahraničního výboru dolní komory ruského parlamentu Leonid Sluckij. Běloruský prezident Alexandr Lukašenko ze zapojení do tohoto plánu obvinil americké tajné služby. Ruská tajná služba FSB v sobotu oznámila, že v Rusku zatkla dva Bělorusy, kteří jsou podezřelí z plánů na svržení běloruské vlády a z chystaného atentátu na běloruského prezidenta. Muži byli vydáni do Běloruska. »Jakmile zazněla obvinění namířená proti americkému prezidentovi, české úřady jako na povel oznámily vyhoštění ruských diplomatů,« cituje TASS vyjádření Sluckého. »Je naprosto jasné, že to bylo zinscenované. Bělorusové útočí na Spojené státy, tak my odvedeme pozornost v politické i v informační sféře a zaútočíme na Rusko,« dodal. Sluckij uvedl, že mu telefonují kolegové z Parlamentního shromáždění Rady Evropy, kteří si dělají ze situace obavy.

HN, (rj)

Zpravodaj únor 2021

KSČM další prodloužení nouzového stavu nepodpoří

KSČM podmínila souhlas s prodloužením nouzového stavu do 14. 2. 2021 tím, že požadovala návrat žáků 1. stupně do školních lavic od 1. 2.2021 a od 29. 1. 2021 otevření zimních středisek. Žel, tyto sliby naší podpory nebyly vyslyšeny. Vláda ČR naše podmínky nebrala vážně a rozhodla se jinak.

Rozhořčení a zklamání, takové pocity převládají nyní nejen v KSČM, ale i v celé společnosti od posledního prodloužení nouzového stavu. Vláda naprosto ignorovala naše oprávněné požadavky, jimiž KSČM souhlas s prodloužením nouzového stavu podmiňovala. KSČM přitom, vědoma si počtu vojáků a techniky přeřazených do zdravotnictví a sociálních služeb, pomohla vládě, když jako jediná z nevládních a opozičních stran ve sněmovně kývla na zásadní prodloužení nouzového stavu.

Vicepremiér Karel Havlíček se provozovatelům lyžařských vleků omluvil. Rodičům a dětem se vláda však neomluvila. Zatímco jiné evropské státy považují uzavírání základních škol až za ten nejzazší krok v rámci epidemických opatření, v Česku je to naopak. Vzdělání zde skutečně není prioritou.

Výkonný výbor ÚV KSČM doporučuje Poslaneckému klubu KSČM nepodpořit prodloužení nouzového stavu. Vzhledem k ignorování našich požadavků doporučujeme vládě, aby si podporu hledala u těch politických subjektů, jejichž požadavkům bude ochotna a schopna vyhovět. Rozhodně se ohrazujeme proti výrokům pana premiéra, že ohrožujeme životy a zdraví našich spoluobčanů. Naopak, KSČM šlo vždy právě o občany a i teď tomu není jinak. Musíme myslet na zdravý vývoj našich dětí i všech ostatních. Vládní představa, že řešením je zavřít lidi mezi čtyři stěny, rozhodně není naší vizí. Řadu opatření totiž mohou provádět hejtmani podle zákona o ochraně veřejného zdraví. Vláda musí vyjednat dobrovolné zařazení vojáků do nemocnic nebo sociálních zařízení nebo předložit novelizaci zákona o ozbrojených silách ČR.

Ondráček: Babiš nakonec díky hejtmanům kývl na naše požadavky. Splní je tentokrát?

V České republice bude kvůli epidemii Covidu-19 dál platit nouzový stav. Po nesouhlasu Sněmovny s vládní žádostí o jeho prodloužení skončí aktuální stav nouze o půlnoci, hejtmani se však v neděli dohodli na tom, že vládu požádají o vyhlášení nového na dva týdny. Na CNN Prima News o probíhajícím jednání také diskutovali poslanci v rámci Partie, kde byl mj. také poslanec KSČM a člen Ústředního krizového štábu Zdeněk Ondráček.

»Mě nejde o to, kdo s návrhem přijde, ale jde o výsledek. Jestli je takový, že se narovnají nějaké nesmysly, tak je to dobré pro občany České republiky,« uvedl. Podle něj jsou pak požadavky, s kterými šli hejtmani do jednání, přesně ty, které chtěla KSČM.

»Některá opatření jsou nadbytečná a my o nich dlouhodobě hovořili s tím, že bychom republiku konečně trošku rozvolnili. To, že jsme nepodpořili prodloužení nouzového stavu, bylo to nejlepší, co jsme pro tuto republiku mohli udělat,« připomněl. »Umožnili jsme, že se do toho zapojili hejtmani napříč politickým spektrem, problém není opozice nebo koalice, problém je to nás všech, takže to můžeme řešit společně, nebo na něj taky společně dojedeme,« vysvětlil Ondráček.

Co se týče návratu dětí, upozornil, že na posledním jednání se postavila proti jejich návratu do škol »jako jeden muž« sociální demokracie a zabránila tak rozvolnění. Za chaos, který tady je, tak podle něj může především sociální demokracie. Doplnil také, že děti je možné testovat i neinvazivními testy, že by si mohly i samy provádět testování. »Proč tady jede byznys jen na některé formy testování, když tady jsou i čeští výrobci, kteří jiný způsob umožňují?« podivil se.

Dalším bodem KSČM byla regulace venkovního sportování, třetím tématem bylo rozvolnění obchodů a služeb, čtvrtým zrušení nouzového stavu a pátým přijetí potřebné legislativy. »Přijali jsme návrh, který umožňuje Správě státních hmotných rezerv nákupy i bez nouzového stavu, tím jsme odstranili zásadní právní problém, o nasazení armády jsme také hovořili dostatečně, tedy že tam možnost podle stávajícího zákona je, což se hned ukázalo,« připomněl Ondráček s tím, že i když vláda tyto podmínky znala, nedělala nic. »To, co říkali vládní představitelé, byly vědomé lži a během pár hodin se prokázalo, že to jsou fabulace, že jenom strašili národ, že potřebují nouzový stav,« konstatoval Ondráček.

Autor: Mediální úsek ÚV KSČM

Luzar: Připravili jsme návrh usnesení, který jasně definuje úkoly pro vládu a ministerstva, jak by měly bez nouzového stavu postupovat

Vláda neprosadila další prodloužení nouzového stavu, který tak skončí v neděli 14. února. Pro prodloužení do 16. března hlasovali jen poslanci ANO a ČSSD. KSČM už vládu nepodržela. Protiepidemická opatření tak nyní budou vznikat na úrovni krajů.

"To ale není o dnešním dnu. Dnešní den je pouze vyvrcholení nějaké etapy, ve které se jako KSČM snažíme už více než 2 měsíce vládu upozornit, že jednou musí nastat konec nouzového stavu a vláda musí být připravena, jak řešit další den D po ukončení nouzového stavu. My jsme přicházeli s nápady, snažili jsme se vládu upozornit, že nám tady chybí určité zákony, které by měly realizovat ten den D, který přijde. Snažili jsme se, naši poslanci předkládali návrhy, například Zdeněk Ondráček k státním hmotným rezervám, které umožní nakupovat i půl roku po ukončení nouzového stavu, ale těch návrhů a námětů bylo podstatně více, ale hlavně jsme to chtěli držet v zákonné rovině toho, aby se upravily zákony, ať už o hygieně, ať už třeba i krizové řízení a další zákony bezpečnostní, které v české zemi máme a které nepočítaly nikdy s tak rozsáhlou pandemií. Bohužel se ukázalo, že vláda nás sice slyší, říká ano, ano, máte pravdu, budeme v tom něco dělat, ale skutek utek," řekl místopředseda Poslaneckého klubu Leo Luzar v České televizi.

"My nechceme nechat vládu na holičkách a připravili jsme návrh usnesení, který jasně definuje, jak by měla vláda postupovat, ať se to týká Ministerstva zdravotnictví, Ministerstva obrany, Ministerstva vnitra. Jsou tam naznačeny kroky, které se dlouhodobě snažíme na vládě dát, aby se řešily. Druhá rovina té odpovědi je taková, abysme se zase zpátky nedostali do té pasti, kdy hovoříme, za všechno může premiér a teď všechno zvládnou hejtmani. Já chci upozornit na to, že tady existuje krizový štáb, existují tu krizové štáby krajů. To není o hejtmanech. To je o odbornících, kteří jsou v krajích v rámci krajských krizových štábů. A to jsou lidé, kteří si například prošli povodněmi, mají perfektní znalost svého kraje a vědí, co mají dělat, a pevně věřím, že to zvládnou. Ale zase, nedávejme tu vinu nebo tu odpovědnost jenom hejtmanům. To je kolektiv lidí, kteří v rámci krizových zákonů umí řídit a umí fungovat. Krajské štáby to zvládnou. A je na vládě, jak v rámci těch návrhů, které jsme pro ně připravili, budou postupovat. Náčelník generálního štábu by měl jasně definovat, za jakých podmínek je schopen nasadit vojáky, aby pokračovali ve své činnosti, která je jistě velice dobrá v rámci sociálních zařízení a zdravotnictví," řekl.

Místopředseda Poslaneckého klubu KSČM Leo Luzar reagoval v ČT na jednání vlády s hejtmany, které pokračuje v neděli. Na možném vyhlášení nouzového stavu k dohodě zatím nedošlo.

"Předem bych chtěl říct, že my jsme s činností vlády nebyli dlouhodobě spokojeni. Snažili jsme se vládě vysvětlit, jaké by měly být kroky a postupy k tomu, aby získala důvěru občanů. My jsme po ní žádali novelizaci pandemického plánu České republiky, žádali jsme novelizaci zákona o bezpečnosti, zákona o veřejném zdraví... Jednotlivá ministerstva ale bohužel tyto problémy neřešily. Chtěli jsme dlouhodobě po vládě vědět, co bude po nouzovém stavu a jak ho řešit. Bylo nám odpovězeno, že když nebude nouzový stav, okamžitě stáhnou vojáky z nemocnic, stáhnou hasiče, státní hmotné rezervy nebudou moci vydávat věci... Dneska se ukazuje, že to pravda nebyla. Vojáci mohou sloužit dál, státní hmotné rezervy mohou zásobovat kraje..."

Autor: Mediální úsek ÚV KSČM

Česko - země chaosu?

Na rozdíl od našich sousedů u nás státní správa, reprezentovaná rozhádaným parlamentem, bezkoncepční vládou a jejím bolestínským předsedou, nemá žádnou smysluplnou vizi, jak situaci změnit a zlepšit. A nemám tím na mysli pouze boj s pandemií koronaviru a představy o řešení jejích důsledků v ekonomice, sociální oblasti i školství a kultuře. Vláda po vzoru pštrosů nevidí a neslyší, ke štěstí jí stačí vlastní, byť rozhádaná, sebechvála. Příkladů jsou desítky a další geometricky rostou.

Přiznejme si, nynější způsob řešení epidemie ohrožuje Česko více než virus. Především proto, že vláda je podivný konglomerát protichůdných názorů motivovaný nastupujícím předvolebním bojem a nálezem Ústavního soudu, který zamotal hlavu nejednomu z politiků včetně kohorty často průměrných, o to však ambicióznějších náměstků, poradců a »expertů«. Nejen podle názoru vědců z oboru matematické analýzy i aplikované matematiky se politici neřídí radami odborníků, nečekají na výsledky zavedených kroků, chaoticky a předčasně je upravují. Veřejnost to zná ze sdělovacích prostředků jako tolik vychvalované a posléze zatracované »trasování«, nově v podobě PSA. Druhou stranou této mince je hledání optimálního způsobu náhrady škod podnikatelům i zaměstnancům z titulu uzavřených provozoven (zajímavé je, že veřejný prostor je plný stížností a zoufalství nad nedostatečnou výší náhrad a dotací, což se ovšem týká pouze několika segmentů ekonomiky).

Naše vláda mění pravidla života v zásadě s týdenní až čtrnáctidenní frekvencí. Dříve, než se podnikatelé i rodiny mohou seriozně seznámit s novými pravidly života, dochází k další nesystémové změně. Přijde-li resortní ministr s návrhem změnit systém podpor z roztříštěného systému na zásadu »jedna pomoc pro všechny« bez podrobného vyhodnocení dosavadního systému, může jít také o plácnutí do vody jako projev beznaděje.

Ladislav ŠAFRÁNEK

Hry s hausnumery

Čeština slovo zná. Vyjadřuje libovolné vymyšlené číslo, které autor vydává za přesné. Původ je pochopitelně v němčině: die Hausnummer, kde pejorativní význam nemá. Ale k věci. Stále častěji jsou miliardy (a nuly) zneužívány v propagandě podle jiného rčení, »papír se nečervená«. Nepravdivými údaji jsou zaplavovány nejen noviny, ale především internet. Nejčastěji je fackována historie.

V polovině 90. let jsem navštívil Bonn a tamní muzeum německých dějin. Jednu část expozice věnovali odsunutým Němcům z Československa. Základem byl fakt, že v předválečném Československu jich žilo 3,5 miliónu a »vrátilo« jen 2,5 milionů. Známe přesná čísla: mezi 25. lednem a 24. říjnem 1946 bylo pod patronací Červeného kříže odsunuto do západních okupačních zón 1 559 000 osob a do sovětského sektoru 841 000. V průběhu roku 1947 ještě dalších 80 000. Suma sumárum 2 480 000.

Podle zmíněného muzea jde na vrub zlých Čechů celý milion Němců. Naši předváleční občané zapomněli na válku. Museli od roku 1939 rukovat. Wehrmacht je posílal na kritické úseky fronty. Málokterý se vrátil od Stalingradu a mohl se doma chlubit medailí mezi sběrateli nazývanou »Zmrzlé maso«. V porovnání s dneškem jde o historickou falsifikaci takřka nicotnou. Prof. Frajdl před časem spočítal i sebevraždy Němců bezprostředně po květnu 1945 - šlo o tisíce.

Podle Solženicina, nositele Nobelovy ceny, prý zahynulo v Sovětském svazu v letech 1917-1959 na 110 milionů sovětských občanů. Občanská válka, hladomor, stalinské perzekuce, Vlastenecká válka, gulagy, řádění NKVD atd. Není pochyb, že jde o účelově vymyšlené číslo.

Válečné ztráty SSSR byly skutečně obrovské, asi 27 milionů. Celkové číslo potrestaných za 72 let existence SSSR činí 4 060 306 osob. Nejméně 30 procent z toho byli kriminálníci. Největší podíl internovaných (82 %) připadá na léta 1937-1938. K trestu smrti za celou dobu bylo odsouzeno 146 000 osob. Na následky hladomoru v Rusku a Ukrajině zemřely asi tři miliony lidí.

Dnes je opět aktuální znovu probírat černobylskou havárii. Blíží se výběrové řízení na dostavbu Dukovan a v dubnu půlkulaté výročí. V době havárie elektrárny jsem byl v nedalekém Černigově (duben, květen 1986). Na vlastní oči jsem viděl obrovské úsilí lidí omezit následky. Z černigovského letiště odlétal nepřetržitý proud vrtulníků, na 2000 autobusů evakuovalo občany města Pripjať a ze zóny. Černobyl jsem navštívil ještě dvakrát - v roce 1996, kdy ještě fungovaly tři reaktory, a havarovaný ukryli pod sarkofágem. Naposled jsem byl v Pripjati a Černobylu 2015, kdy se dokončoval sarkofág druhý. Že šlo o iniciativu bývalého prezidenta Janukoviče se nehovoří. Únik radiace do okolí je nulový.

Souhlasím, každá lidská oběť musí být vzpomenuta. Při hašení reaktoru 30, v dalších 25 letech 19 na nemoc z ozáření a 15 na rakovinu štítné žlázy. (Jde o údaje OSN.)

Opět nastoupila politika. Podle Greenpeace zemřelo 200 000 lidí a ruských aktivistů dokonce 985 000. Údaje zpochybňují i samotní ukrajinští lékaři, kteří vždy bývali kritičtí.

Jaroslav ŠTRAIT

Váš text začíná právě zde. Klikněte a můžete začít psát. Porro quisquam est qui dolorem ipsum quia dolor sit amet consectetur adipisci velit sed quia non numquam eius modi tempora incidunt ut labore et dolore magnam aliquam quaerat voluptatem ut enim.

Zpravodaj leden 2021

"Proč to chce Evropská komise před miliony lidí tajit?!" Europoslankyně Konečná zásadně k nákupu vakcín

ROZHOVOR "ČR si v létě řekla o vakcíny pro pouhých 30 procent obyvatel. Takže se nemůžeme divit, že Evropská komise také podle našich požadavků objednala tak málo vakcín," vysvětluje europoslankyně za KSČM Kateřina Konečná a dodala, co dalšího podle ní vláda ohledně očkování podcenila. Rázně se ohrazuje proti "kamarádšoftům v rámci zdravotnictví či vakcinace". Přečtěte si také, co řekla v souvislosti s ruskou a čínskou vakcínou a co si myslí o takzvaném "očkovacím pasu". Na adresu odpůrců očkování, kteří si připnuli Davidovu hvězdu, padla slova jako "blbost" nebo "nevzdělanost". Na závěr nevynechala ani situaci v USA.

Paní poslankyně, vy jste si v minulých dnech postěžovala, že ani vy, ani další poslanci Evropského parlamentu nemohou vidět, až tedy na jednu výjimku, smlouvy s výrobci vakcín proti novému typu koronaviru. Kdo a proč tomu brání? A jaký největší problém v tom spatřovat?

Oficiálně tomu brání "obchodní tajemství". V takto citlivé záležitosti, kde je navíc celá řada otazníků a veřejností se šíří desítky teorií o vývoji vakcín, jejich ceně, očkování a pandemii covid-19 vůbec, mi to přijde jako nejapný vtip Evropské komise, že chce před miliony občanů něco tajit. Nehledě na to, že cokoli, co je tak důsledně před lidmi skrýváno, dává podnět k různým dohadům a konspiracím. Za KSČM musím říct, že si totiž na rozdíl od ostatních stran stojíme za tím, že zdraví nesmí být kšeft! A to platí i v tomto případě.

Jak jste spokojená se strategií, kterou ohledně očkování zvolila Česká republika? A co říci na kritiku EU, konkrétně tedy Evropské komise, která se ohledně dodávání vakcín snesla z řady států?

Jsem ta poslední, která by se kdy Evropské komise zastávala. Když si otevřete můj facebook, tak tam najdete spoustu kritiky práce eurokomisařů - včetně Věry Jourové z ČR, nominantky hnutí ANO 2011, která nedokázala vyjednat zrušení dvojí kvality potravin, aby čeští občané nebyli nuceni jíst předražené šunty v českých obchodech. Nebyla to KSČM, která hlasovala pro tuto Evropskou komisi - na rozdíl třeba od europoslanců jmenovaného hnutí ANO 2011.

Autor: Mediální úsek ÚV KSČM

Brexit postihne EU

Dohodě o vystoupení Velké Británie z Evropské unie by spíše slušelo označení o dohodě EU a VB o nové podobě vztahů. Svrchovaná vůle britských občanů, vyjádřená v referendu z června 2016 a odmítající ponižující a arogantní přístup unijních orgánů (zejména EK vedené Junckerem) byla naplněna. Svrchovanost a suverenita země byla nadřazena nad případnou ztrátou nějakých ekonomických výhod, respektive zvýšené administrativy, přičemž byla zachována většina výhod plynoucích ze společného trhu a celní unie.

Ve všech klíčových otázkách národního zájmu bude Británie rozhodovat sama, a to včetně otázek migrace. Oceňujeme dohodu o dodržení a akceptování velkopáteční dohody, která garantuje mírový proces v Irsku. Byla obnovena superiorita britského justičního systému před EU. Liché naděje, že se Velká Británie podřídí alespoň v oblasti koordinace zahraniční a bezpečnostní politiky, se také nenaplnily a nejsou předmětem dohody. Jednoznačně se prokázalo, že neschopna řešit věci ve prospěch občanů je EU, která se sice tvářila jako papírový obr, ale nakonec skončila s černým Petrem v rukou a ráda přispěchala k podpisu dohody. Ztráty, které bude počítat, jsou nemalé. Kromě ztráty štědrých příspěvků do unijního rozpočtu, je to pokles autority a váhy v mezinárodních vztazích a v neposlední řadě i bezpečnostního potenciálu. Navíc, jestli si z brexitu a rostoucí nespokojenosti některých dalších členských zemí nevezme ponaučení a bude pokračovat v hrubém vměšování do vnitřních záležitostí suverénních států, proces vnitřního rozkladu unie může pokračovat.

Autor: VV ÚV KSČM

Filip: Lidé vnímají velmi pozitivně, že se nám podařilo splnit ty nejzásadnější požadavky

Předseda ÚV KSČM Vojtěch Filip věří, že spolupráce s hnutím ANO vydrží až do voleb. Chybí mu ale dohoda například na pěti týdnech dovolené pro zaměstnance, které jeho strana prosazuje.

"Lidé vnímají velmi pozitivně, alespoň podle ohlasů, které mám, že se podařilo splnit ty nejzásadnější požadavky. To znamená zvyšovat minimální mzdu, a tak tlačit na růst mezd," řekl Filip.

Předsedkyně rozpočtového výboru Miloslava Vostrá pak dodává, že "většinou jsme se byli schopni domluvit". To považuje za pozitivní a věří, že to občané ocení.

Podle komunistů je splněno přes šedesát procent podmínek tolerance. Někteří komunisté ale předvídají konec této podpory. "Osobně bych na to, že toleranční patent vydrží až do voleb, nesázel. Je to ohrožené zejména proto, že na konci volebního období se Andrej Babiš ohlíží po jiných partnerech. Obzvlášť ve veřejných financích je to znát," uvedl k tomu poslanec KSČM Jiří Dolejš.

Toleranci vlády komunisté podmiňovali sedmi body, mezi nimiž bylo i zdanění církevních restitucí. Tento seznam chtěla strana v létě rozšířit například právě o pět týdnů dovolené pro zaměstnance.

Spoléhání vlády na komunisty dlouhodobě kritizuje opozice. "Mají obrovský vliv. Oni se tím tolerančním patentem stali koaliční stranou bez větší zodpovědnosti," uvedl předseda STAN Vít Rakušan.

Premiér a předseda ANO Andrej Babiš to zdůvodňuje tím, že když jiné strany nechtěly jít do většinové vlády, tak komunisté tolerovali menšinový kabinet. "Díky nim tady vznikla stabilní vláda, která věřím, že dovládne až do konce."

Kritici zmiňují, že KSČM často prosadí více než druhá koaliční strana. Místopředseda poslaneckého klubu KSČM Leo Luzar při hodnocení dosavadní spolupráce oceňuje, že hnutí ANO své slovo drželo. "Tak i my jsme své slovo drželi, a proto možná ta spolupráce byla lepší než s ČSSD."

Autor: Mediální úsek ÚV KSČM

Příští zasedání ÚV KSČM bude telekonferenční

Rozhovor Haló novin s místopředsedou ÚV KSČM Petrem Šimůnkem

Médii proběhla informace, že KSČM chystá zasedání svého širšího vedení, tedy ústředního výboru, za využití moderních technologických prostředků.

Ano, v prosinci dal výkonný výbor najevo eminentní zájem na tom, aby se 11. zasedání ústřední výboru uskutečnilo v sobotu 16. ledna. Vzhledem k tomu, že na počátku roku se epidemiologická situace v České republice znovu zhoršila, zvolili jsme jiný postup. Za prvé, jedenáct bodů jednání jsme vyčlenili ke schválení metodou per rollam, tedy zjednodušeně řečeno, tato část jednání probíhá korespondenčně. A to skutečně již v této chvíli, takže 11. zasedání tento týden de facto již začalo. Řadu věcí řešíme oběžníky a myslím, že to funguje poměrně dobře.

Zároveň jsou zde ale tři body, které takto řešit nejde a ÚV se k nim nějakou formou sejít musí. Ústřední výbor je však poměrně velký orgán čítající přes 90 členů a za současných pravidel by se nemohl sejít patrně ještě velmi dlouho. Tuším, že by to bylo možné až na prvním stupni protiepidemického systému. Při troše dobré vůle snad na druhém. Ale i k němu, bohužel, musí podle všeho Česká republika ujít ještě hodně dlouhou cestu. Takový odklad se nám už nezdál únosný. Připomínám, že byl již dvakrát odložen sjezd. Nesmíme se současnou situací nechat zcela paralyzovat a zneakceschopnit.

Lze říci přesné datum takového zasedání?

Bohužel ne. Lze říci jen to, že zasedání ÚV se uskuteční první sobotu po vstupu České republiky do čtvrtého rizikového stupně. Původně plánované zasedání ústředního výboru 16. ledna se tedy konat nebude, uskuteční se až za výše uvedených podmínek. Bohužel nyní nelze odhadnout, kdy budou splněny, kdy Česká republika do čtvrtého stupně vstoupí. Datum tedy říci nemohu. Ale každý z nás vývoj indexu PES jistě sleduje a něco se dá vytušit.

I z tohoto vyjádření je zřejmé, že koronavirus chod strany velmi narušil.

Ano, je to pochopitelné, narušil chod i mnoha jiných organizací v zemi, na druhou stranu si neodpustím poznámku na adresu vlády a jejích protiepidemických pravidel. Přijde mi, že zcela domyšlená nejsou a že mají trochu podivné priority. Nerozumím, proč se mohou nyní konat bohoslužby až s patnácti lidmi, zatímco politická strana své zasedání reálně uskutečnit nemůže. Myslím, že politické strany jsou páteří demokracie, bez politických stran a jejich činnosti ve skutečnosti žádná demokracie není, neboť v lůně politických stran se rodí ta rozhodnutí, která pak činí poslanci v parlamentu. Neochota politickým stranám poskytnout určitý prostor nás tedy trochu zaráží. A vláda by se nad tím měla zamyslet. Připravili jsme tudíž dokumenty, které povolují telekonferenční zasedání ústředního výboru. Je to průkopnické řešení, něco zcela nového, ale jsme si jisti, že to zvládneme.

Jinak řečeno, zasedání prostě proběhne přes internet.

Ano, ale nebude to probíhat tak, že by 91 lidí sedělo u svých počítačů doma. Členové ústředního výboru budou sedět v sídlech krajských výborů a členové vedení ÚV budou sedět v budově ústředního výboru v ulici Politických vězňů v Praze.

Bude se tedy na tomto zasedání volit nové vedení?

Myslím si, že nový ústřední výbor i výkonný výbor zvolen bude. Protože nebyl ani dubnový, ani listopadový sjezd, který s touto volbou počítal. Ano, někdo může říci: nač chvátat, další odložený sjezd je naplánován již na březen. Ale pokud sledujete televizi a posloucháte představitele ministerstva zdravotnictví, tak je vám jasné, že není žádná jistota, že se tento sjezd bude moci v březnu uskutečnit. Je zde velká pravděpodobnost, že ho budeme muset znovu posunout, a to až někam do podzimních měsíců.

Z toho důvodu část členské základny požaduje, abychom převolili vedení mimo sjezd. Tak aby přišli noví lidé, kteří povedou stranu do sjezdu, ať už bude na jaře nebo na podzim. Nové vedení by samozřejmě muselo zformulovat nové dokumenty, vytvořila by se diskuse k novému uspořádání i organizaci práce ve straně. Nové vedení by mohlo přinést i určité oživení mezi voliči.

Je zde pochopitelně určitá část strany, která říká, že by se vedení měnit nemělo, že má důvěru a že i ti, kdo už kandidovat nechtějí, by minimálně měli vést stranu do sjezdu. Nicméně já osobně si myslím, že volba nového vedení by na zasedání ústředního výboru proběhnout měla. Abychom viděli, kdo nyní ve straně skutečně má důvěru, a abychom vyslali voličům signál, že nám odliv jejich hlasů v několika posledních volbách není lhostejný. Že ho vnímáme a chceme na něj reagovat změnami.

Bude to jediný bod telekonferenční části jednání?

Nikoli, jsou tam ještě dva poměrně důležité body. Především dokument určující postup k volbám. Musíme přijmout strategii i rozpočet, které povedou ke schválení našich kandidátů v brzké době. Očekáváme, že tyto kandidáty budeme moci občanům představit do března, stejně jako volební program.

A protože pracujeme a žijeme jako každá jiná organizace, je před námi i schválení ekonomických dokumentů a celkový rozpočet naší strany. I to je natolik závažná věc, že nelze takový bod schvalovat bez diskuse, pouze per rollam.

Na druhou stranu, pokud bude telekonferenčně probíhat i diskuse, což očekávám, nebude tato diskuse jistě krátká. Proto by nebylo vhodné zařazovat na jednání bodů více. Myslím, že budeme rádi, když za ten jeden den stihneme projednat aspoň tyto tři klíčové body.

Autor: Jan STERn, redakčně kráceno


Zpravodaj prosinec 2020

Stanovisko KSČM k návrhu státního rozpočtu pro rok 2021

Po jednání vedení Výkonného výboru ÚV KSČM s ministryní financí Alenou Schillerovou (za ANO) to novinářům řekl předseda ÚV KSČM a první místopředseda Sněmovny Vojtěch Filip. Schillerová a celá vláda s navrhovaným škrtem v kapitole ministerstva obrany nesouhlasí. Tři čtvrtě roku před sněmovními volbami tak nemá kabinet v dolní parlamentní komoře podporu pro nejdůležitější zákon roku. Poslanci KSČM chtějí převést deset miliard korun do vládní rozpočtové rezervy. »Abychom je mohli použít spíše na to, že armáda pomůže zdravotníkům, sociálnímu systému v řešení pandemie COVID-19, než aby udělala nákupy,« uvedl Filip. Pokud Sněmovna s přesunem nebude souhlasit, poslanci KSČM návrh rozpočtu jako celek podle něho nepodpoří.

Dolní komora bude rozpočet schvalovat ve středu. Menšinová vláda ANO a ČSSD k jeho prosazení hlasy KSČM potřebuje. Komunisté kabinet v dolní komoře tolerují. »My nepodporujeme vládu, my vládu tolerujeme a naše tolerance má své meze. Předložili jsme už několik návrhů a úplně nejsme spokojeni s plněním našich požadavků,« konstatoval Filip. Pozastavil se například i nad tím, že nebyl do protikorupčního balíčku zařazen návrh KSČM, kterým se rozšiřoval počet lidí, kteří mají podávat majetková přiznání. »Jestli si vláda myslí, že o to musíme prosit, tak my se nemusíme prosit o nic. My budeme postupovat samostatně jako suverénní politická strana,« připomněl Filip a doplnil, že KSČM počítá i s tím, že stát bude začátkem příštího roku hospodařit v rozpočtovém provizoriu.

Ministryně financí přišla přesvědčovat Výkonný výbor ÚV KSČM, aby strana rozpočet ve třetím čtení podpořila. Podle ní bylo jednání věcné a hodně technické. »Vysvětlovala jsem důvody schodku a také jsem odpovídala na nějaké detailnější věci, které se týkají jednotlivých kapitol,« uvedla. Poděkovala také, že komunisté již pětkrát rozpočet podpořili. »Nejsme ale připraveni podpořit snížení rozpočtu ministerstva obrany o deset miliard,« dodala.

Filip uvedl, že Schillerová byla přesvědčivá, ale nestačilo to. Měl podle jeho názoru spíše přijít ministr obrany Lubomír Metnar (za ANO). Filip je připraven se s Metnarem sejít, a to i bez zprostředkování prezidentem Milošem Zemanem, jak hlava státu nabídla. Prezidenta nyní Filip nechce kvůli tomu oslovit. »Ani ministr obrany náš názor nezmění, ale mohl by názor změnit on,« konstatoval Filip.

Zdroj: HN (cik)

Práce na reformě důchodů musejí pokračovat

Návrh důchodové reformy počítá se základním důchodem 10 000 korun pro každého, kdo odpracoval 25 let a platil odvody. Nynější veřejný penzijní systém by se rozdělil na dva pilíře. Z nultého by se vyplácel základní důchod, z prvního zásluhová část penze za odpracované roky a vychované děti. Plán představily na tiskové konferenci ministryně práce Jana Maláčová (ČSSD) a předsedkyně důchodové komise Danuše Nerudová. Podle Nerudové by navrhovaný zákon o reformě vláda měla dostat v únoru. Příští rok by se pak měl přijmout v Parlamentu a k podpisu by ho měl dostat prezident. Od ledna 2022 by se měl zavést základní důchod, dodala Nerudová. Další kroky by se zaváděly postupně.

Vicepremiérka Alena Schillerová (za ANO) ve čtvrtek v Senátu prohlásila, že tato vláda důchodovou reformu nepředloží a na přijetí změn není do voleb už dost času.

Podle Maláčové má princip reformy podporu členů důchodové komise, v níž zasedají zástupci politických stran, odborů, zaměstnavatelů i dalších organizací. »Červená nitka, která se vinula komisí, je snaha o řešení na přípravu na stárnutí a změnu trhu práce po digitalizaci,« uvedla Maláčová. Přiznala, že přípravy reformy nabraly zpoždění kvůli koronavirové nákaze.

Maláčová zmínila vedle udržitelnosti i další dva cíle reformy, a to spravedlnost a srozumitelnost. Vzniknout by měla kalkulačka, aby si každý mohl kdykoliv spočítat, jaký důchod by měl mít. Podle plánu by měla fungovat od roku 2023. Od tohoto roku by se měl zavést také bonus za výchovu dětí. Hlavní pečující by měl dostávat měsíčně 500 korun za dítě. Nejvýš by pobíral navíc 1500 korun. Práce v důchodu by se měla ocenit nižší daní z příjmu. Podle Nerudové dnes člověk s průměrnou penzí za odpracovaný rok navíc dostane 81 korun. »Myslím si, že to není dostatečná motivace,« řekla ministryně. Nižší daň by podle plánu pracující důchodci měli mít od roku 2022. Návrh počítá také s dřívější penzí pro lidi s náročnou profesí. Za každých deset let práce v rizikovém prostředí by mohli jít do důchodu o rok dřív. Týkalo by se to pracovníků v takzvané třetí a čtvrté kategorii, kde se překračují hygienické limity, musejí se nosit ochranné pomůcky či je vysoké riziko poškození zdraví. Podle dřívějších podkladů důchodové komise to v roce 2017 bylo 429 900 lidí. Patří mezi ně zedníci, brusiči, svářeči, pracovníci v dolech či sestry se specializací. Jejich zaměstnavatel by za ně platil o pět procentních bodů vyšší odvody.

Podle návrhu by reforma přinesla od roku 2022 do roku 2026 dodatečné příjmy 71,7 miliardy korun, a to po rozdělení pilířů a díky vyšším odvodům firem. Podle Nerudové by se měl základní důchod začít postupně z větší části financovat ze státního rozpočtu. Dodatečné výdaje by činily 96,7 miliardy korun. Peníze by putovaly do příspěvků za děti a dřívějších důchodů náročných profesí. Pokrýt je tak nutné 25 miliard. Podle Maláčové by se daly využít peníze z EU z plánu obnovy. Už dřív zmínila částku 18 miliard.

Změny penzí doporučuje Česku i Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). Radí mimo jiné systém zjednodušit a část penze hradit z daní, ale také pokračovat ve zvyšování důchodového věku podle prodlužování života. Odsouvání věkové hranice Maláčová odmítá. Podle ní už nyní mají padesátníci problém místo sehnat. Uvedla, že pozdější odchod do důchodu není možný kvůli struktuře ekonomiky s průmyslovou výrobou a »těžkou fyzickou prací«. Maláčová a Nerudová předtím přitom zmínily, že reformu je třeba provést i kvůli změnám na trhu práce po nástupu digitalizace a robotizace.

»Myslím, že konceptuální východiska nejsou špatná. V řadě ohledů jsme je vnímali jako krok správným směrem. Mám na mysli především tzv. nultý pilíř, vyšší základní penze aj. Avšak nelze je nejen projednat Sněmovnou, ale ani nastavit tak, aby měly brzkou účinnost; zřejmě půjde o sérii kroků, jejichž účinnost by měla být někdy v hloubi příštího volebního období. Měly by tam být i nějaké přechodové režimy, musíme se na to připravit. Proto by práce na reformě neměla skončit a měla by se dál dopracovávat do detailů. Samozřejmě se reforma důchodů stane jedním z témat sněmovních voleb, kde se postoje levice a pravice k udržitelnosti důchodového systému rozcházejí,« řekl k návrhu poslanec KSČM Jiří Dolejš Dolejš.

Zdroj: HN (ng)

Úvaha k výročí bitvy na Bílé hoře:

Dne 8. listopadu 2020 je 400 let výročí zásadní události našich dějin, a to bitvy na Bílé Hoře. Tato událost, jakkoliv dávná, by se měla připomínat, protože to byla největší katastrofa našich dějin. Pro většinu evropských zemí byla nejhorší katastrofou v dějinách druhá světová válka, avšak České země vyšly z obou světových válek poměrně dobře, počet obětí i materiální škody byl mnohem nižší než u jiných evropských států, naopak za třicetileté války byly Čechy a Morava hlavním bojištěm a nejhůře postiženou zemí. V důsledku válečných ztrát i emigrace do ciziny ztratily České země téměř polovinu obyvatel a nastal více než stoletý úpadek, ze kterého se Čechy vzpamatovaly až na přelomu 18. a 19. století. Proto je třeba toto i dnes připomínat a nedávat slovo falšovatelům historie, podle kterých se vlastně nic vážného nestalo.

Viníkem této katastrofy pochopitelně nebyli pouze Habsburkové, ti jen bojovali o moc a Čechy, Morava a Slezsko pro ně představovaly lákavou kořist. Těžko je lze vinit z toho, že chtěli v Čechách vládnout, je však neodpustitelné, jaké prostředky přitom používali. Druhým viníkem této katastrofy byla česká šlechta, a to jednak tím, že v roce 1526 zvolila po vymření dynastie Jagellonců českým králem Habsburka Ferdinanda I. a druhá historická vina byla, že když se o 90 let později rozhodli Habsburků zbavit a obnovit samostatnost Českého státu, že revoluci, takzvané stavovské povstání, vedly naprosto diletantsky, což nemohlo skončit jinak než porážkou. Stavovské povstání v letech 1618 až 1620 se zásadně lišilo od husitských válek o dvě století dříve protože husitská revoluce vzešla z lidu, vzešla z obyčejných rolníků a městské chudiny, k nimž se později přidali i někteří bohatí měšťané a šlechtici, ať už z přesvědčení nebo ze zištných důvodů, protože katolická církev vlastnila více než třetinu půdy v Čechách, a to pro šlechtu byla lákavá kořist, proto se mnozí šlechtici přidali s oportunistický důvodů, aby se zmocnili církevního majetku. Tato šlechta ale nebyla hybnou silou husitské revoluce, tím byl vždy lid a právě šlechta a bohatí měšťané nakonec revoluci zradili, což vedlo k bitvě u Lipan. O dvě století později, za stavovského povstání, se však jednalo pouze o z mocenské spory mezi aristokraty, obyčejní lidé se jich prakticky nezúčastnili, pouze trpěli jejich následky. Tím že povstání nevzešlo z lidu nemělo takovou sílu, nemohlo dojít k mobilizaci velké části národa, a proto se nemohla opakovat slavná vítězství z husitské doby.

Samotnou porážkou na Bílé hoře však ještě nebylo nic ztraceno, Praha měla již od vlády Karla IV. velice dobré opevnění, které již za husitských válek prokázalo, že obránci mohou zvítězit nad několikrát početnější nepřátelskou armádou. Opevnění Prahy dokonale využívalo členitosti terénu, ze západu i ze severu bylo byla Praha -kromě Malé strany- chráněna řekou Vltavou, z jihu strmým Nuselským údolím, a i na převážně rovné východní straně bylo několik vrchů vhodných k obraně jako Vítkov a Parukářka. Rovných úseků hradeb, jako v oblasti dnešního Karlína, bylo poměrně málo, byly chráněné mohutnými hradbami a daly se ubránit s poměrně malým počtem vojáků. Proto po porážce na Bílé Hoře se poražená česká armáda měla opevnit v Praze a pravděpodobně by se ubránila, neboť s příchodem mrazů by nepřátelská armáda musela odtáhnout domů, stačilo vydržet zhruba měsíc obléhání. Avšak to, co po bitvě na Bílé Hoře provedli král a šlechta, byla zbabělost hraničící se zradou. Místo aby bránili Prahu, tak král a poté i většina šlechty utekli a do ciziny a město nechali napospas nepříteli. Podle dobových kronikářů Pražané s hrůzou a se vztekem stáli u městské brány a sledovali krále a velkou část vrchnosti, jak odjíždí z města a nadávali jim, že je vydali nepříteli. I samotní rakouští vojáci, kteří druhý den ráno přitáhli k Praze, se divili, proč město nikdo nebrání, a tak bez boje vstoupili do Prahy a město obsadili. Ačkoliv se říká, že na Staroměstském náměstí bylo o rok později popraveno 27 českých pánů, ve skutečnosti byli popraveni jen tři páni (šlechtici) všichni ostatní byli rytíři nebo měšťané. Většina šlechticů, kteří vedli povstání, uprchla. Jen málokdy v dějinách se naskytl takový to otřesný příklad selhání a zrady vládnoucích elit, kdy země byla v podstatě bez boje vydána nepříteli. Následovalo drancování a plenění celých Čech nepřátelskými armádami, konfiskace velké části šlechtických panství, které připadly cizí, většinou německé šlechtě, případně českým vlastizrádcům jako byl Albrecht z Valdštejna, poté přišlo utužení nevolnictví, násilná rekatolizace, která vedla k útěku statisíců Čechů, kteří nechtěli změnit víru, do ciziny a pokus o germanizaci Čechů.

Po celých třicet let se vedly na českém území válečné operace a zemi pustošila cizí vojska. Také Turci podnikli během třicetileté války a krátce po ní tři vpády na Moravu, kdy odvlekli do otroctví celkem asi sto tisíc lidí. Výsledkem bylo zpustošení země, které nemělo obdoby. Po skončení třicetileté války začala postupná obnova země, avšak k předválečné prosperitě s Čechy nevrátily. Jednak byl problém úbytek obyvatelstva následkem válečných ztrát, hladomorů, a emigrace protestantů do ciziny a dále v dobách před průmyslovou revolucí trvalo odstranění válečných škod a obnova národního hospodářství nesrovnatelně déle než v moderní době. Proto nová, cizí šlechta poddané sdírala z kůže, poddaní museli tři až čtyři dny v týdnu pracovat na panském poli a o mase či rybách každý den si mohli nechat jen zdát, obvykle ho měli jen v neděli a jinak jedli převážně brambory, které se u nás začaly pěstovat právě v té době a kvůli vysokým výnosům se rychle staly hlavní hospodářskou plodinou a hlavní stravou chudiny. Kromě bramborů lidé jedli černý žitný chléb. I bílý pšeničný chléb byl pro obyčejné lidi příliš drahý. Život obyčejných lidí zhoršovalo i řádění inkvizice, která po Bílé Hoře začala upalovat takzvané kacíře a čarodějnice. Trvalo celých 150 let než se České země populačně a ekonomicky vzpamatovaly z třicetileté války, a téměř 300 let, než český stát získal znovu samostatnost, avšak nikdy již nezískal mezinárodní postavení jedné z hlavních evropských mocností, jaké měl před třicetiletou válkou.

Zdroj: internet: anonym, kráceno

Výbor ZO KSČM přeje všem členům a příznivcům klidné prožití vánočních svátků a pevné zdraví v nadcházejícím novém roce.

Váš text začíná právě zde. Klikněte a můžete začít psát. Porro quisquam est qui dolorem ipsum quia dolor sit amet consectetur adipisci velit sed quia non numquam eius modi tempora incidunt ut labore et dolore magnam aliquam quaerat voluptatem ut enim.

Zpravodaj listopad 2020

Stanovisko k prezidentským volbám v USA

Prezidentské volby ve Spojených státech jsou hlavním tématem mediálního prostoru. Pochopitelně, země, která se pasuje do role světového lídra a vzoru demokracie by měla sama být příkladem. Opak je však pravdou.

Průběžné výsledky voleb ukazují, že ať zvítězí jeden, nebo druhý kandidát, výsledky voleb a sčítání hlasů budou zpochybněny u amerických soudů. Prohlášení prezidenta USA D. Trumpa, že při sčítání hlasů, zejména těch korespondenčních, dochází k podvodům a že zpochybní regulérnost voleb, jsou nejen velkým zpochybněním americké demokracie, ale i varováním pro celý svět, včetně naší země, se zaváděním tohoto institutu. I obdivovatelé a vykladači americké demokracie ve veřejnoprávních mediích přiznávají, že výsledky voleb dále prohloubí rozdělení společnosti, nejen politicky, ale zejména ekonomicko-sociálně, ale i rasově. Spojené státy čeká vlna protestů, pravděpodobně jistá forma "barevné" revoluce, která se jako bumerang vrací do země, která toto vnutila nejen severní Africe, ale i jiným částem světa, který mě být měněn podle jejích představ. Jestli bude modro-červená, bílá, černá, nebo duhová, se teprve ukáže, stejně jako míra destabilizace, kterou přinese do americké společnosti. Agresivní povaha zahraniční politiky Spojených států se, žel, nezmění, nezávisle na volbě J. Bidena, nebo D. Trumpa.

Jakákoliv volba amerického prezidenta nezmění vztahy České republiky a Spojených států. Česká republika i nadále zůstane štědře platícím odběratelem amerických zbrojních firem a dokonce někdy i pokusným králíkem při destabilizaci jiných zemí, dle zadání.

Autor: VV ÚV KSČM

Konečná: Kamila Harrisová by ve zdravotnictví a sociální oblasti udělala pro miliony občanů víc než Joe Biden

Europoslankyně za KSČM Kateřina Konečná hodnotila v pátek 6.11. v České televizi dosavadní průběh prezidentských voleb v USA.

"Já jsem osobně doufala, že se Amerika změní a že můj kandidát Bernie Sanders se ji pokusí změnit. Bohužel, ten se do užšího výběru nedostal a politika Joe Bidena ani Donalda Trumpu mi není blízká. Vím, jaké lobby za Bidenem stojí a ty proti mě nejsou perspektivou toho, že by to mohlo být lepší, protože za demokraty, stejně jako za republikány, stojí velké lobistické skupiny, ať už z farmaceutického nebo zbrojního průmyslu. Joe Biden pro mě není tím člověkem, který by jim mohl být schopen čelit. Pro mě je zajímavá jeho kandidátka na viceprezidentku. Kamila Harissová je relativně mladá, známá, průbojná, má za sebou zajímavou politickou kariéru. Patří k tomu levicovému křídlu demokratické strany a myslím si, že by ve zdravotnictví a sociální oblasti udělala pro miliony občanů víc než Joe Biden," řekla Kateřina Konečná.

Autor: Mediální úsek ÚV KSČM

K aktuální situaci ve školství

KSČM si uvědomuje nutnost opatření na ochranu zdraví lidí v souvislosti s koronavirem. Podporujeme odůvodněné postupy, na nichž se shodují odborníci ve zdravotnictví. Zároveň však vnímáme některá rizika, především v oblasti školství.

Vzdělání je základním předpokladem budoucnosti člověka i celé společnosti. Základem je povinná školní docházka. Tvoří podstatu celoživotní vzdělávací dráhy, nastavuje pravidelný režim učení, vyrovnává rozdíly, vytváří sociální vztahy, připravuje pro život. Výuka na dálku nemůže tento výchovně vzdělávací proces nahradit. Navíc mnoho rodin nemá podmínky pro její plnění, a to i přesto že ministerstvo školství věnovalo do technického vybavení značné prostředky. Podle jarního průzkumu České školní inspekce chybí 20 % žáků základních škol (tj. zhruba 250 000 dětí) možnost on-line připojení, mají jeden počítač pro všechny členy rodiny, nemají potřebné zázemí a motivaci. Řada těchto dětí ze vzdělávání zcela vypadává. Dají se tak očekávat vážné problémy, výrazně se prohloubí rozdíly v přístupu ke vzdělání a v jejich znalostech. Zvlášť ohroženi jsou ti nejmladší, tedy žáci prvních a druhých ročníků. Bez pomoci rodičů nejsou schopni se nejen připojit on-line, ale hlavně naučit se číst a psát, což je základ pro všechny ostatní předměty. Učitelé i rodiče, kteří se musí s touto situací vyrovnávat, si tak zaslouží vysoké ocenění. Je pochopitelné, že mnozí z rodičů si nevědí rady, nedokážou děti učit. Pro učitele je zase téměř nemožné distančně vzdělávat najednou 20 - 25 malých prvňáků, aniž by s nimi byli v přímém kontaktu, mohli je vést a korigovat.

KSČM proto považuje za nutné, aby se žáci, minimálně prvních a druhých tříd základních škol, co možná nejdříve vrátili do školních lavic, pochopitelně při dodržení všech hygienických podmínek. Vyzýváme vládu, aby urychleně připravila scénář tohoto postupného návratu, včetně podpory učitelů a vedení škol.

Autor: VV ÚV KSČM

EU: Pandemie, terorismus, extremismus,...

Kdekterý komentátor a glosátor teď nemá nic jiného na práci, než se se mnou pouštět do polemiky, ale, žel, jejich znalosti jsou tak malé, že si většinou pletou pojmy s dojmy a klidně budou současné zadlužení ČR, které způsobily přes masivní privatizaci pravicové strany, svádět na komunisty. Přitom všichni dobře vědí, že bývalá ČSSR patřila k nezadluženým prosperujícím zemím. Ale to nelze lhářům vyvracet, protože pravdu nechtějí slyšet ani číst. Nebudu se tím tedy zabývat a znovu musím napsat, že vedení EU, zejména Komise, by se mělo vzpamatovat a začít více "makat". Evropské společenství totiž dostává pořádně na frak. Ocitli jsme se v nejistotě, v pandemické době temna.

Bruselští "ouřadové" by měli být v boji s pandemií aktivnější a jejich "boj s koronavirem" viditelnější. Nejen Češi, ale i ostatní evropské národy potřebují naději. Kromě pandemie na nás útočí i vlna dezinformací, které se na nás sypou ze všech stran, a je velmi těžké jim nepodlehnout. Hlavní komunikace vázne, nikdo v Bruselu není schopen formulovat zájem národů Evropy, naší emancipaci. Většinou se od tzv. "lídrů" dozvíme maximálně to, že máme hájit zájem USA. Žijeme v době nemilosrdné pandemie, která sužuje celý svět, ale také v době plné nenávisti a agrese. Společnost se bouří. Protesty plní evropská města a nejen Francii navíc sužují teroristické útoky.

Černý rok 2020 pro Evropu by měl být jasným signálem, který přichází minutu po dvanácté. Lidé si již uvědomují, že populisté, kteří zaplavili evropské státy, jsou špatnými vůdci a jen těžko nás dostanou z tohoto obrovského maléru. Stejně tak nám nepomůžou ani individualisté - rozvraceči společnosti, kteří se snaží situace využít ve svůj vlastní prospěch a rozdělují už tak "znepřátelenou" společnost. Kdo nám tedy pomůže, jak dál?

Věřte mi, že jedinou možností, jak z toho ven, je vzájemná spolupráce a soudržnost, které jsou nejúčinnějším řešením, jak můžeme společně pandemii porazit. Inspirujme se od těch, kteří boj s pandemií zvládli. Třeba v Číně nebo ve Vietnamu. Vím, že mnohým se to nebude líbit. A budou možná s lítostí komentovat neoliberální "Rozpojené státy ".

Autor: Vojtěch Filip, předseda ÚV KSČM

Sedmolistopadové přemýšlení

Je 7. listopad. Výročí Velké říjnové socialistické revoluce, které jsme si až do listopadu 1989 připomínali jako začátek nové éry. Dnes se VŘSR nazývá pejorativně »bolševická revoluce« a dává se do protikladu k »demokracii«, jež tím prý byla v Rusku poražena. »Demokracii« Prozatímní vlády, jež dál vedla národ do války, která se stávala pouhým přívěskem na plánech velkého kapitálu, jenž překročil národní hranice a začínal ovládat svět. Ona »bolševická revoluce« byla pro tehdejší ruský lid vysvobozením. Přinesla mu nejen konec války, ale i tolik požadované změny na venkově spojené s parcelací půdy a omezením moci šlechty a statkářů. Proto za bolševiky, ač neměli vůbec v politickém dění země většinu, také lidé šli, proto mohli svrhnout dosavadní vládu.

Ne, nechci opakovat to, co bylo již mnohokrát napsáno. Vznikly na toto téma již celé stohy knih. Zaujalo mě něco jiného. Srovnání minulých a dnešních cílů. Jak to bylo tehdy? Intervenčních armád, které přišly na pomoc poraženým silám, byla řada. Šlo v nich vždy jen o to, porazit bolševiky anebo nastolit znovu vládu Kerenského, ať již s ním, nebo bez něj?

Abych odpověděl, musím přeskočit do téměř současnosti, k slovům Madeleine Albrightové, že »o žádné světové spravedlnosti nemůže být řeč, dokud území jako Sibiř patří jen jedné zemi«. O těchto slovech se rozbouřila diskuse. Komentátor Fištejn dokonce tvrdil, že jde o výmysl jisté ruské blogerky. Jenže ona věta se dostala až do nejvyšších kruhů, začali na ni reagovat nejvyšší představitelé Ruska, a paní Madeleine mlčela. Tak tomu je léta. Pokud by opravdu byla ona věta pouhým výmyslem, nechala by to bývalá americká ministryně zahraničí USA na sobě? Nebo jde vlastně o programový cíl USA?

A nyní se vraťme zase k roku 1917 a do let následujících. Tehdy si velmoci rozdělily Rusko na sféry, které je zajímaly. Anglie zamířila k Murmansku a poslala tam své vojáky, Francie měla zájem o Krym, Japonci vnikli do Vladivostoku a Spojené státy také tam. Sice se jejich vojáci poněkud pletli Japoncům pod nohy, ale byli tu a měli v plánu odtrhnout východ Sibiře a připojit ho k Aljašce.

Rusko lákalo. Bylo, alespoň podle plánovačů západních vlád, cenným bonbónkem, který bylo jen nutné rozčtvrtit. A tak se rozčtvrcovalo. Někdy na papíře, jindy za pomoci »bílých vojáků« a intervenčních vojsk. Šlo o moc. O zlato, železo, uhlí, obilí, naftu, dřevo...

Kapitál se mohl cítit spokojen a těšit se nadějí. Rozdělit Rusko, kus z něj urvat a rozparcelovat jeho bohatství. Takový byl cíl poté, co se rozpadla vláda Kerenského a k moci se dostali bolševici a jejich podporovatelé. Rusko se dostalo do smrtelné pasti, která se svírala ze všech stran. Že nakonec Leninem vedená vláda a tisíce stoupenců sovětů zvítězily, bylo zásluhou nesmírného nasazení všech vlasteneckých sil země. Rusko, sovětské Rusko, se tak udrželo i celistvé.

Nyní slova, která vyslovila Madeleine Albrightová, nebo jí byla připsána, jsou jen opakováním minulých snah. Proto by Rusko mělo být poraženo, rozloženo a bohatá naleziště surovin předána do rukou nadnárodních monopolů, jež až příliš často mají svou centrálu ve Spojených státech nebo jsou jimi ovládány. Tyto síly by si však měly uvědomit, že na Rusku si vylámal zuby nejen Napoleon, ale i rozpínavý hitlerovský nacismus a nedokázal ho porazit ani prodejný Jelcin.

Zdroj: HN, Jaroslav KOJZAR

Informace pro čtenáře Zpravodaje

Výbor ZO KSČM v Holicích informuje čtenáře Zpravodaje, že i v době koronavirové pandemie a s tím spojeného vyhlášení nouzového stavu, bude i nadále vydávat svůj Zpravodaj. Přejeme všem čtenářům i jejich rodinám pevné zdraví, překonání současné krize a lepší budoucnost nejen po zdravotní stránce ale i v běžném životě.

Váš text začíná právě zde. Klikněte a můžete začít psát. Porro quisquam est qui dolorem ipsum quia dolor sit amet consectetur adipisci velit sed quia non numquam eius modi tempora incidunt ut labore et dolore magnam aliquam quaerat voluptatem ut enim.

Zpravodaj září 2020

Filip: Jsem rád, že ministr Vojtěch sám uznal, že ta situace kolem koronakrize je nad jeho síly

Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch rezignoval. Odchod z funkce oznámil v pondělí 21.9. ráno na tiskové konferenci. Svoji rezignaci již předal premiérovi Andreji Babišovi.

"Pan ministr Vojtěch zřejmě pochopil, že ta situace kolem koronakrize je nad jeho síly a zvážil tu situaci, že než by poškozoval dál vládu, tak odchází. Já jsem byl jeho kritikem vždycky věcným. Je evidentní, že těch problémů na ministerstvu se nakupilo mnoho a řešeny nebyly nebo byly řešeny pozdě. Kvituju to, že uznal sám, že to takhle dál nejde, řekl na České televizi 1. místopředseda PS PČR a předseda ÚV KSČM Vojtěch Filip.

Autor: Mediální úsek ÚV KSČM

Zdroj: Česká televize

Česká zahraniční politika je škodlivá a nejednotná!

Svévolná, až rituální a zbytečná návštěva předsedy Senátu PČR M. Vystrčila na Tchaj-wanu byla v rozporu s doporučeními prezidenta, vlády i ministra zahraničních věcí České republiky, ale také předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, které vláda za svoji činnost odpovídá. Neposloužila nikomu a ničemu, snad kromě sebeprezentace pana Vystrčila a jeho suity a těm, kteří ochotně nahradí české zboží na čínském trhu. Rozhodně není prospěšná národním zájmům České republiky vycházejícím z historické zkušenosti naší země, spočívající, mimo jiné, v respektování mezinárodního právního řádu, jako nejlepší cesty k ochraně suverenity a nezávislosti České republiky. Fráze o obraně svobody a demokracie jsou pouze ubohým pokusem zdůvodnit zjevnou neopodstatněnost celé akce, mající za cíl poškodit vztahy České republiky a Čínské lidové republiky. Vměšování se do vnitřních záležitostí suverénní a nezávislé země, v rozporu s mezinárodním právem a dobrými mravy a podpora separatismu, zcela jistě vyvolají reakci, která může mít neblahé následky pro zájmy České republiky a většiny jejích občanů.

Vyzýváme proto Vládu České republiky a zejména ministra zahraničních věcí T. Petříčka, aby se od této mise předsedy Senátu PČR jednoznačně distancoval, prohlásil ji za "nulitní" anebo ze své funkce odstoupil.

Autor: VV ÚV KSČM

Rozdílný přístup

Dovolte, abych alespoň malou připomínkou opět nahnal strach všem zastáncům neoliberálních teorií a vysloužil si lživá obvinění od těch, kteří se bojí pravdy. Protože já se na rozdíl od mých kritiků před nikým nehrbím a na zakázku nepíšu pamflety, které uveřejňují napravo nakloněná média. Tento týden jsem četl článek o tom, že Čína snižuje věk odchodu do důchodu. Od příštího roku budou v ČLR odcházet do důchodu muži ve věku 55 let a ženy ve věku 50 let. Kromě toho budou moci čínští důchodci jednou ročně, na základě voucheru, bezplatně navštívit jednu z patnácti zahraničních destinací. Navíc bude země pozitivně motivovat ty, kteří se rozhodnou i po odchodu do důchodu pracovat. Čeští senioři mohou v tomto ohledu těm čínským jen závidět. I u nás by se dalo uvažovat o snižování důchodového věku a o větší podpoře seniorů, a nejen té finanční, bezesporu si zaslouží naši pozornost a náš zájem o ně.

My však musíme v současné době otáčet každou korunu, než ji seniorům přidáme. Dlouhodobě špatně valorizované důchody, které musíme postupně napravovat a hledat pro ně zdroje, je smutná realita, která je výsledkem rozkrádání republiky v devadesátých letech, kdy vládnoucí garnitura podivně zprivatizovala co se dalo. Nikdo v té době nepřemýšlel o tom, jaké dopady to v budoucnosti bude mít. Vidina rychle nabytých peněz byla silnější. V dnešní pandemické době by se nám přitom hodily prosperující státní podniky, které by plnily státní kasu, a že jsme jich před rokem 89 měli! Některé by nám i dnes záviděl celý svět. Pravice nám však rozprodala i půdu pod nohama. Rád bych teď slyšel vysvětlení od všech těch, kteří neustále dehonestují období socialismu a oslavují devadesátá léta jako nástup "demokracie", očerňují Čínu a viní ji za všechny problémy tohoto světa.

Koronavirus změnil celý náš svět, už nic nebude takové, jaké bylo. Musíme se s tím naučit žít. Navíc je nutné začít táhnout za jeden provaz, a to musíme my všichni, celý svět. Obchodní válka, kterou odstartovaly Spojené státy a černobílé vidění světa nám teď nic dobrého nepřinesou. Mohou i nás srazit na úplné dno, ze kterého se kvůli sobeckosti některých nemusíme dostat. Ale věřím, že Češi, jako vždy v historii, najdou společnou cestu, která povede z této krize ven. KSČM zná řešení, kapitál nemůže řídit politické strany a stát, ale politické vedení státu musí řídit kapitál.

Autor: Vojtěch Filip, 1. místopředseda Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR a předseda ÚV KSČM

Dne 21. září 1920 vyšlo první číslo levicového deníku Rudé právo.

Rudé právo nejprve vycházelo jako orgán Československé sociálně demokratické strany dělnické, a krátce poté, po roztržce v této straně a odchodu ze sociální demokracie značné části levicově smýšlejících členů, a po založení Komunistické strany Československa v květnu 1921 se stalo Rudé právo ústředním orgánem nově založené KSČ.

Prvním šéfredaktorem listu byl Bohumír Šmeral. Rudé právo bylo od svého počátku spojeno s dělnickou třídou, s námezdně pracujícími a nejchudšími vrstvami naší společnosti. Informovalo, vedlo, diskutovalo s nimi, sjednocovalo a vychovávalo dělníky k obhajobě svých zájmů a připravovalo je k budování nového společenského řádu - socialismu. Rudé právo bylo těsně spojeno s vedením Komunistické strany Československa. Šéfredaktor byl členem nejužšího vedení KSČ, jeho předsednictva. Za těch 100 let se změnil svět i naše republika k nepoznání. A Rudé právo k tomu přispělo, kdy prošlo s Komunistickou stranou a dělnickou třídou všechny ty vývojové etapy. Dobu řešení důsledků po I. světové válce - hlad a bída. Za proletářské východisko z krize. Zrada sociálně demokratických vůdců a rozkol sociálně demokratického hnutí, vznik KSČ. Střílení do dělníků za prezidenta Masaryka, nástup fašismu, poté fašistická okupace naší země a II. světová válka, hon fašistů na komunisty. Poválečná obnova země, vítězství v únoru 1948 - začátek budování socialismu v naší zemi. Krizové události roku 1968, následná normalizace situace ve společnosti po roce 1969, a poté budování rozvinuté socialistické společnosti, úspěchy i chyby politiky komunistické strany. Sametová revoluce v roce 1989 a svržení vlády KSČ, obnova kapitalismu v naší zemi. V dobách nejhorších byla uplatňována velká cenzura na články ve vydáních Rudého práva. Mnohokrát vyšly stránky Rudého práva za dob Masaryka i německých fašistů čisté, bez textu. V době fašistické okupace a II. světové války byla nucena redakce Rudého práva přejít do ilegality. Členové redakcí byli zatýkáni a poté téměř všichni postříleni. Po čase se ale objevila jiná skupina, na jiném místě republiky, která začala znovu vydávat Rudé právo. Za dobu II. Světové války, pod fašistickým terorem vyšlo ilegální číslo Rudého práva 60 krát. Distribuovalo se pod hrozbou trestu smrti mezi dělníky do Škodovky v Plzni a na jiná místa v našem kraji. Rudé právo bylo jediné v Evropě, které takto vycházelo. Žádný jiný evropský deník takto za II. světové války nevycházel. Redakce Rudého práva se pyšní tím, že v jeho kolektivu pracovali dva národní hrdinové. Jan Šverma jako pozdější šéfredaktor a Julius Fučík - jako redaktor. Julius Fučík - byl zavražděn fašisty 8. září 1943 v Berlíně - Plötzenzee.Jan Šverma - byl v září 1944 jako zástupce KSČ při Slovenském národním povstání spolu s Rudolfem Slánským letecky vysazen ze Sovětského svazu na území Slovenska (letiště Tri Duby). Nedlouho poté zahynul v Nízkých Tatrách na vysílení během 15 -ti hodinového pochodu ve sněhové bouři na hoře Chabenec.

Právě Šverma má obrovskou zásluhu na tom, že v letech 1936 - 39 zvedl náklad výtisků Rudého práva z 20 na 140 000 ks denně, které se distribuovaly po celé zemi. Rudé právo pomohlo připravit naší zemi na fašistickou okupaci a na protifašistický odboj!V době, kdy vypuklo Pražské povstání 5.5.1945, bylo Rudé právo jako jediné noviny distribuováno hned druhý den na pražských barikádách!

Po událostech v roce 1989, v době kdy byl předsedou ÚV KSČM filmový režisér Jiří Svoboda (1990-93), dnešní vysokoškolský profesor, bylo Rudé právo odtrženo od Komunistické strany pracovníky redakce, za ne velkého odporu tehdejšího vedení strany. Bylo to prezentováno jako snaha o moderní levicový deník podle evropského vzoru. Komunistická strana tak přišla o významný komunikační kanál a vliv ve společnosti a o velké peníze z inzerce v Rudém právu, které mělo tehdy obrovský náklad. V týdnu 1 200 000 ks výtisků a v sobotu 1 600 000 ks výtisků. Později byla snaha Rudé právo úplně zakázat za dob prezidentování Václava Havla, v době, kdy byl ministrem vnitra Jan Ruml ml.. Šéfredaktor Rudého práva Porybný strávil několik dní ve vězení. Zakázat tyto noviny se režimu nepodařilo. Později změnili noví majitelé název Rudé právo, jen na Právo, pod kterým vychází dodnes. Deník je dnes blízký ČSSD, ale spíše hledí na komerční zájmy a své ekonomické výsledky. Už dávno ztratil revolučnost! KSČM se poté rozhodla obnovit vydávání Haló novin, které vycházely v době, kdy vydávání Rudého práva bylo režimem a fašisty zakázáno. Haló noviny - jsou dnes jediným českým levicovým deníkem a jsou blízké vedení KSČM.

Za socialismu se den 21.9. slavil jako Den tisku, rozhlasu a televize! Dnes už tento svátek slaví jen Haló noviny!

Čest památce zakladatelům a všem pracovníkům redakce Rudého práva, za celou stoletou historii. Pomohli změnit svět i naší republiku k lepšímu! Levicový tisk nezemřel! Má pokračovatele - Haló noviny.

Autor: Mediální úsek Plzeňského KV KSČM

Komu vadí Neruda?

V Praze padla další socha. Tentokrát socha Jana Nerudy. Básníka, prozaika, novináře a hlavní osobnosti májovců. Okolnosti vyšetřuje policie, Že by ale spadla sama, to se mi moc nezdá...

Komu by tak mohla vadit? Že by začínalo být někomu trnem v oku národní obrození? Že jsme jako národ i my chtěli mít prostor na zemi a nejen vzhlížet k nebesům či velkým bratrům?

Nebo si snad neználkové spletli Jana s Pablem a v souvislosti s nedávným výročím Pinochetova fašistického převratu v Chile chtěli rozvíjet Pinochetův odkaz a mstít se na komunistickém nositeli Nobelovy ceny za literaturu? Nebo jsou snad na seznamu po poškozovaných sochách vojevůdců, prezidentů teď na řadě osobnosti národního kulturního života?

Velikost Nerudů se však neměří počtem postavených či zbořených soch. Spočívá v jejich díle. A tak se možná vandalové moc viděli v některém měšťáčkovi v Povídkách malostranských...

Autor: Zdeněk Štefek, stínový ministr kultury za KSČM a vedoucí kandidát do Zastupitelstva Středočeského kraje

š text začíná právě zde. Klikněte a můžete začít psát. Porro quisquam est qui dolorem ipsum quia dolor sit amet consectetur adipisci velit sed quia non numquam eius modi tempora incidunt ut labore et dolore magnam aliquam quaerat voluptatem ut enim.

Zpravodaj  červen 2020

KSČM požaduje zvýšení potravinové soběstačnosti České republiky

KSČM opakovaně prosazuje podporu zvýšení soběstačnosti v různých segmentech (např. energetika, léková politika, nerostné bohatství). Velmi důležitá je potravinová soběstačnost. Potravinová soběstačnost je prioritní, v současné době je potřeba její maximální navýšení. Bezhlavá likvidace domácí produkce minulými pravicovými vládami nás přivedla na pokraj propasti, nad níž dnes stojíme. Orientace na zahraniční dovozy omezila naše zemědělce, pěstitele i chovatele, výsledkem je dnešní stav vysokých cen zeleniny, masa a dalších produktů. Stav se ještě zhoršil pandemií koronaviru, kterou zejména nadnárodní obchodní řetězce zneužívají ke zvyšování cen. Náprava bude během na dlouhé trati a bude znamenat usilovnou práci, bezesporu i maximální podporu státu. Vlastní produkce ovoce, zeleniny, mléka, mléčných výrobků, masa a dalších, umožní nejen zvýšení kvality, ale i možnost nárůstu zaměstnanosti v těchto oblastech.

KSČM si je vědoma, že snižování závislosti ČR na dovozech může zajistit lepší kvalitu, vyšší potravinovou bezpečnost a nárůst zaměstnanosti. Znamená to však posílit financování z národního rozpočtu a aktivně vyjednat lepší podmínky pro české zemědělce v příštím plánovacím období EU.

Autor: Výkonný výbor KSČM

KSČM trvá na zavedení ústavní ochrany vody

ČR má za sebou nejsušší období v novodobé historii Československa. Zavedení ústavní ochrany vody byla jedna z podmínek KSČM pro toleranci vlády. Ministerstva zemědělství a životního prostředí již zahájila debatu o možnostech ústavní ochrany vody jako přírodního zdroje. Zástupci státu chtějí nyní s odborníky rokovat o tom, jestli by se měla upravovat přímo Ústava, zavádět samostatný ústavní zákon, nebo by se ochrana měla řešit ještě nějak jinak.

Ústavní ochrana vody je dlouhodobě naší programovou prioritou, takže tuto iniciativu samozřejmě vítáme a jsme rádi, že se alespoň na něčem v tomto tématu dokážou ministerstva zemědělství a životního prostředí téměř beze zbytku shodnout. Při formulování podmínek pro toleranci vlády zástupci KSČM prosazovali, aby téma vody mělo »jednoho pána«. Pokud jde o zákonnou úpravu, přivítáme takovou, která realitu ochrany vody jako nejvyšší strategické suroviny upevní. Naším požadavkem je i řešit příhraniční problematiku ochrany vodních zdrojů.

KSČM podporuje záměr rekonstrukce, obnovy odbahnění nebo stavbu 1215 rybníků nebo malých vodních nádrží v následujících třech letech. Do budoucna bude rozhodně třeba investovat větší prostředky do zavlažování. Diskuse by se měla dle KSČM rozšířit i na ostatní nerostné bohatství na území státu. To je vesměs v soukromých rukou a diskuse o tom, jestli by nemělo být v majetku státu, je určitě na místě.

Autor: VV ÚV KSČM

Nikdy neříkej nikdy

Před několika lety uskutečnila skupina senátorů Parlamentu České republiky nákladnou cestu do Peru, jejíž účel a přínos byl dodatečně (ne moc úspěšně) zdůvodňován a která stála daňové poplatníky téměř jeden milion korun. Členem oficiální delegace byl i tehdy senátor Miloš Vystrčil.

Nemohu jinak než připomenout, že v rozhovoru pro Lidové noviny (9. 6. 2014) se bránil kritice cesty a mimo jiné uvedl: »Já už nikdy nikam nepoletím. Všichni budou šťastní. Já budu rád, že nemusím plnit své povinnosti, protože mi veřejnost řekla, že se nemá nikam létat. Moje žena bude ráda, moji vnuci budou rádi. Všichni budou v pohodě a spokojení. Já už prostě nikam letadlem pracovně nepoletím.«

Chuť cestovat však byla silnější veřejného slibu. A tak pan předseda, přes zármutek manželky a vnuků, přes svůj veřejný příslib, alespoň při dodržení svého v poslední době opakovaně zveřejněného kréda, že mu na groších, rozuměj státních, nezáleží, znovu furiantsky balí svůj turistický batoh. Tentokrát to bude Tchaj-wan a účet za tuto cestu nám bude beze sporu vystaven. A celý svět se podivuje, co se to v té České republice děje a kde že se to dělá oficiální zahraniční politika státu, která je v rozporu s usneseními OSN i společnou politikou členských států Evropské unie. A nejde o jeden slib, ale o hanebnou politiku dvojího metru. Nebudeme se sice hrbit, když se mluví o zemích na východ, ale když velvyslanec Spojených států amerických napíše dopis, že pokud zavedeme digitální daň, uvalí nám cla na auta, tak v Senátu sklopí uši a řeční, že to vládě nedoporučí.

Autor: Vojtěch FILIP, 1. místopředseda Poslanecké sněmovny a předseda ÚV KSČM

Chvilkaři nad Ústavou

Současná situace, která je způsobena epidemií koronaviru, omezuje některá práva, která jsou dána naší Ústavou. Mezi takové právo, které je omezeno mimořádným opatřením ministerstva zdravotnictví, je právo se shromažďovat - od demonstrací, až po koncerty.

Tato situace narušila plány pseudospolku Milion chvilek, kdy na demonstraci proti současné vládě může být dle zákonného opatření maximálně 500 lidí. Ministerstvo zdravotnictví však několik hodin před konáním happeningu toto mimořádné opatření upravilo a řeklo, že se nevztahuje na demonstrace. Tento krok ministerstva ale neodradil pana Mináře, který je hlavním »guru« onoho spolku. Tvrdí, že prý se jedná o protiústavní kroky vlády, kdy vláda chce nenápadně vzít toto právo na shromáždění všem lidem a již jej nechce obnovit.

Na vyjádření ministerstva vnitra coby gestora výkladu zákonů jsme nemuseli čekat dlouho. Dle jeho výkladu je základní právo dané v Ústavě výše než omezení v mimořádném opatření vlády. Vypadá to ale spíš na to, že se někdo onoho spolku spíš zalekl a řekl si, že raději nebudeme dráždit a vymáhat zákonné opatření. Legislativní džungle vítězí nad klasickým selským rozumem. Když jde o protesty proti Babišovi, Zemanovi a jiným, tak policie nebude vymáhat mimořádná opatření vlády, která jasně říkají, kolik osob se může shromáždit. Mám tomuto vyjádření rozumět tak, že budu moci uspořádat koncert, festival, party s počtem osob třeba 1000? Logicky to z toho plyne. Nebo snad mají chvilkaři nějakou výjimku? K čemu tedy máme zákonná opatření vlády? Bude policie postupovat u všech naprosto stejně? Tedy, že bude situaci jen monitorovat, běhat s metrem, aby se dodržely rozestupy, a počítat účastníky? Ať žijí výjimky z výjimek! I to je v poslední době pravidlo nejen v naší legislativě, ale i celé společnosti.

Rozumím tomu, že naším nejvyšším zákonem je Ústava, ale práva garantovaná Ústavou může vláda omezit, když je nějaká mimořádná situace - válečný stav, epidemie, živelní katastrofy atd. Tady se všichni už přes 30 let ohánějí demokracií a různými právy, ale co povinnosti a vymahatelnost práva? Vždyť jsme už všem pro smích. Něco nejdříve zakážeme, omezíme, abychom pak řekli, že je to vlastně stejně jedno, a to ve chvíli, když chce někdo protestovat proti současné vládě. Pokud v důsledku tohoto kroku dojde k šíření viru (třeba mezi chvilkaři), tak nechť nese zodpovědnost jednak pan Minář, coby svolavatel dané akce a poté i ministerstvo vnitra, které vlastně popřelo platnost zákonného opatření vydaného ministerstvem zdravotnictví, aniž by je zrušil soud. A odpovědnost musí nést i ministerstvo zdravotnictví, které utvořilo výjimku pro demonstranty a ve své podstatě tak toto své mimořádné opatření popřelo. Když to řeknu hodně jednoduše, tak se ministerstvo zdravotnictví před Milionem chvilek posadilo na zadek. Nejsme již sice v nouzovém stavu, ale mimořádná opatření se nevážou a priori na něj a mohou být vydávána i v běžném režimu - například mimořádné opatření v metanolové aféře.

Na závěr je nutné se zamyslet nad tím, co je postaveno výše. Zda ochrana veřejného zdraví, nebo právo demonstrovat? Dle mého názoru to musí být ochrana veřejného zdraví. Podle zástupců spolku Milion chvilek, jakož i ministerstva vnitra a nově i ministerstva zdravotnictví, to je ale právo se shromažďovat a demonstrovat. Vypadá to, že se tak udemonstrujeme k smrti demokracie, kdy pozbývá platnosti vše, co má ochránit veřejné zdraví a obyvatelstvo samotné.

Zdroj: HN, Jan KLÁN

Hřib, Kolář, Novotný se vyloučili sami

Naposledy se z národa vylučovalo za protektorátu. Tehdy Hácha, Moravec, Lažnovský a další smečka služebníků třetí říše vyloučili z národa prezidenta Budovatele dr. Edvarda Beneše spolu s celou londýnskou vládou, stejně jako moskevskou emigraci v čele se Švermou a Gottwaldem. Hlasatelé londýnské vlády Jan Masaryk, Jaroslav Stránský a Prokop Drtina, přezvaný Pavel Svatý, to ocenili tak, že jednou po vítězství antifašistů nad hitlerovci budou kolaboranti souzeni nikoli londýnskou vládou, ale celým národem spravedlivým soudem. A stalo se.

Po třičtvrtě století přišlo vše, co předvídal nesmírně vzdělaný prezident Beneš. Začal totální útok nejen na historii osvobození Československa, ale na historii dějin vítězství SSSR a Spojenců nad německým nacismem. Tomu předcházelo rozbití dvou slovanských států osvobozených převážně Rudou armádou - Československa a Jugoslávie. Československo bylo rozbito diplomaticky, Jugoslávie musela být rozbita vojensky a hanebnou zradou bývalých spojenců Británie a USA, jež se neštítily ani tři měsíce válčit s malým Srbskem, jež nikdy žádnou agresi nevyvolalo, nikdy nezabralo ani centimetr cizího území, a jemuž velmoci hanebně uloupily státní území Kosovo, kde instalovaly polofašistický pseudostát. Nakonec byl zradou rozbit i SSSR, ale po krizi se vzpamatoval a díky Bohu pod vedením osvíceného V. V. Putina dnes je znovu globální velmocí, s níž musí každý přítel i nepřítel počítat.

To vše muselo být na úvod řečeno, abychom pochopili, proč se v národě, jenž je ve většině stále vděčný SSSR a Rudé armádě za vysvobození z nacistického smrtelného jha, vylezla z doupat politických stran taková monstra, která programově ničí nejen památku osvoboditele maršála Koněva, ale i památku odkazu osvobození Československa všeobecně.

Z našich politických předáků zatím nikdo pány Hřiba, Koláře a Novotného nevyloučil ani z funkcí, ani z politických stran ani z veřejného života. Naše vláda je nechala volně řádit - ukrást sochu osvoboditele pod rouškou pandemie znemožňující občanský a politický odpor, a instalovat odpornou slátaninu oslavující zrádce Ruska a zločinecké federáty Hitlera, takzvané vlasovce.

Český národ jako celek se nemůže dostatečně omluvit, dostatečně roztrhnout žíněná roucha a jít bosky před potomky maršála Koněva, aby se kál za ony tři obhájce nacistických spojenců Hitlera a hanobitele památky maršála Osvoboditele. Je samozřejmé, že barbarství oněch tří vyvolalo reakci občanů Ruské federace a narušilo přátelské vztahy mezi národy Ruské federace a Českou republikou. Je jasné, že nešlo o pouhý zlovolný exces. Je jasné, že oni tři pánové byli naprogramováni k perfidnímu útoku na odkaz osvobození Rudou armádou svými nadřízenými chlebodárci, ať už pocházejí odkudkoli. Proto jsou dnes také »chránění« proti vymyšleným »atentátům«, což je fikce nemající opodstatnění. Jejím účelem je vytvoření obrazu jakýchsi »politických mučedníků« ohrožovaných údajně za svá přesvědčení. Že opak je pravdou, musí dnes po průběhu jejich skandálů uznat každý soudný občan.

Vše to souvisí s generálním útokem na Ruskou federaci, na její místo nejen v dějinách, ale i v současnosti v protikladu s takzvanou Evropskou unií, svazu států pod faktickou německo-americkou nadvládou a kontrolou, kde i bývalé velmoci hrají ne druhé, ale třetí housle. A jedna z těchto bývalých velmocí se nakonec sebrala, a odešla z posvátné Unie pryč...

Takže oni tři odpadlíci, anobrž renegáti českého národa, se z něj vyloučili svými skutky sami. A my, příslušníci 365 tisíc pozůstalých rodin po bojovnících a obětech velkogermánského nacismu, prosíme ruské a sovětské národy, aby nepřisuzovaly kolektivní vinu na odporném řádění proti Rudé armádě v Praze celému národu, jehož drtivá většina se distancuje od těchto hanebných skutků.

V našich dějinách se traduje boj českých Chodů proti útlaku germánských pánů, které zosobnil šlechtic Laminger z Albenreuthu zvaný Chody Lomikar. Apelační soud dal popravit bojovníka Jana Sladkého Kozinu, jednoho z vůdců povstání za práva potvrzená starými panovníky. Podle tradice právě Kozina před popravou zvolal »Lomikare, Lomikare, do roka a do dne tě zvu na Boží soud«.

Tato slova bychom mohli zvolat i my: »Hřibe, Koláři, Novotný, do roka a do dne vás voláme na Boží soud!« Sami se vyloučili z řad slušných lidí.

Zdroj: HN, Jiří JAROŠ NICKELLI

Příští číslo zpravodaje vyjde opět v září. Redakce přeje všem klidné a pohodové léto, bez jakýchkoliv krizí a z toho plynoucích nouzových a jiných občanská práva omezujících stavů.

začíná právě zde. Klikněte a můžete začít psát. Porro quisquam est qui dolorem ipsum quia dolor sit amet consectetur adipisci velit sed quia non numquam eius modi tempora incidunt ut labore et dolore magnam aliquam quaerat voluptatem ut enim.

Zpravodaj květen 2020

KSČM upřednostňuje princip vzájemné dohody

První místopředseda poslanecké sněmovny a předseda ÚV KSČM Vojtěch Filip vystoupil v nedělním (17.5.) pořadu Partie televize Prima a CNN Prima NEWS moderátorky Terezie Tománkové. První otázka směřovala, zda se chystá Česká republika přizpůsobit otvírání hranic a cestování, anebo se bude držet raději větší opatrnosti při rozvolňování pandemického stavu v návaznosti na bezpečnost, ochranu a testování při otevření hranic některých okolních států.

Filip reagoval tím, že opatrnost je jistě na místě, ale na druhou stranu rozhodující kritérium by mělo být také to, pokud se situace vyvíjí dobře. Nemělo by se v tom případě oddalovat rozvolňování nouzového stavu. Uvedl také, že je trvale v kontaktu s oborníky, osobně podrobnosti konzultuje s ředitelkou krajské hygieny Květoslavou Kotrbovou a že KSČM vždy vyzívala k opatrnosti, pokud jde o takzvané pendlery, tedy občany, kteří pracují za hranicemi. Ne vždy se přitom prý setkal s pozitivním ohlasem, ale na druhou stranu pro Jihočeský kraj to byl zásadní zdroj nákazy, takže bylo důležité, aby kontroly probíhaly a dobře fungovaly.

»Pokud se ta situace uklidňuje i v dalších zemích, jsem za to rád. Nakonec návrat k normálu považuji za důležitý. To znamená, že i rozvolnění o týden dříve, co jsme my dohadovali s vládou, tedy okolo termínu 25. či 17. května byl pro nás zásadní a rozhodující. Brali jsme v potaz, že každý den je pro ekonomiku významný. Kompromis 17. května, který jsme nakonec uzavřeli s vládou, je podle mého soudu důležitý. Nakonec i sama vláda začala rozvolňovat rychleji. Jediné, co mě mrzí na vládě, že nebyla schopna reagovat na to, jak uvolnit školy. Postup, kdy školy jsou na dobrovolnosti, se mi zdá trochu nepřiměřený současnému stavu. Pokud chceme uvolňovat ekonomiku, musíme také poslat děti do školy,« uvedl Filip.

Ministr kultury Lubomír Zaorálek (ČSSD) pak ocenil především disciplinovanost našich občanů v reakci na nouzový stav a s porovnáním s okolními státy. Předseda SPD Tomio Okamura reagoval na stanovisko Evropské unie k rozvolňování slovy, že Evropská unie jenom kritizuje, ale nijak nepomůže, a přidal k tomu, že je nepřijatelné, aby se studentům termínově překrývaly maturity a příjímací zkoušky.

Návrh ministryně Maláčové

Na otázku, jak se staví k návrhu vázat platy ústavních činitelů na výši minimální mzdy, jak v uplynulém týdnu navrhla ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová (ČSSD), Filip odpověděl, že komunistům vadí navázání na minimální mzdu. KSČM od roku 1998, kdy poprvé předložila takovýto návrh, chtěla naopak vázat platy ústavních činitelů na to, aby se vyvíjely v souladu s ekonomikou. To znamená, jestliže ekonomika klesá, tak ať klesá mzda i ústavním činitelům, jestliže bude stoupat tak ať také tuto křivku kopírují mzdy ústavním činitelům.

Klub KSČM je podle Filipa připraven o tomto jednat, ale nikoliv o tom, že bude tento návrh navázán na minimální mzdu. KSČM vybrala od poslanců a krajských zastupitelů přibližně 450 tisíc korun, které se rozdělí mezi ústeckou nemocnici, nemocnici v Olomouci a nemocnice ve Zlínském kraji. »To jsme se dohodli s odbory ve zdravotnictví, protože chceme podpořit ty, co byli a jsou v předních liniích. Takže nejenom chceme jednat, ale zde je vidět, že už děláme zcela konkrétní kroky,« konstatoval Filip.

Otázka současných napjatých vztahů mezi Ruskou federací a Českou republikou byla obsahem dalších dvou třetin tohoto pořadu. Nejdříve oslovený ministr Zaorálek je rád, že česká diplomacie by prý ráda, kdyby se našlo diplomatické řešení. Dále Zaorálek potvrdil, že pokud jde o památník se sochou maršála I. S. Koněva, tak ten je majetkem Magistrátu hlavního města Prahy a obvodní úřad Prahy 6 má tento památník se sochou pouze ve své správě.

Což potvrdil i Filip a řekl: »Já myslím, že v každé zahraniční politice platí, že existuje princip vzájemné dohody. Já považuji odstranění sochy maršála Koněva z památníku za protiprávní a rád bych ocitoval článek z tohoto zákona: bod 1. b) vymezení pojmů, že Ruské válečné hroby, místa na území České republiky, kde jsou pochováni občané Ruska, nebo občané bývalého SSSR, kteří zahynuli v důsledku válek, ozbrojených konfliktů, v zajetí, zahrnujíc hroby jednotlivců i hroby hromadné. Hřbitovy nebo jednotlivé části hřbitovů. Jakož i pomníky, mohyly a památníky.«

Do odpovědi předsedovi Filipovi skočila moderátorka s tím, že socha Koněva přece není válečný hrob a rychle otevřela otázku pomníků českých legionářů v RF. Filip přesto trvá na tom, že odstranění sochy maršála Koněva je protiprávní. Dorážející moderátorce také potvrdil slova pro ruská média, že pozitivně vnímá nepostavení pomníku legionářům s odůvodněním, že to místo, kde má být pomník Legionářům vztyčen, je skutečně kontroverzní. Doslova řekl: »Je to místo, kde došlo opravdu k excesům, které ti vojáci občas dělají. Proto stojím za tím, aby stál památník jen v některých městech, ale zase v jiných se mi to jeví, že to prostě není vhodné. On ten pochod Českých legionářů totiž nebyl jednobarevný.«

Filip potvrdil, že pro Krasnuju zvězdu uvedl, že v české společnosti sílí fašizující tendence a že někteří lidé v České republice podporují neonacismus, a jestli je pravdou, že za toto nese odpovědnost náš šéf diplomacie Tomáš Petříček (ČSSD). »Tady se staví pomník vlasovcům i přesto, že pod vedením generála vlasovců Buňačenka bylo v Saint-Lô zabito více než pět set civilních obyvatel. Podle mne byl Buňačenko právem popraven jako fašistický, nebo profašistický zločinec, který bojoval na straně Hitlera, a to, že byl nejdříve na západní frontě, potom byl na východní frontě, vůbec neznamená, že osvobozoval Prahu. K tomu Okamura dodal, že není dobré vlasovce adorovat, neboť on sám byl na pietním aktu v obci Zákřov, kde vlasovci provedli masakr na civilních obyvatelích. Následně Okamura přednesl cynické citace Winstona Churchilla na adresu jiných národů s tím, že také neodstraňujeme jeho sochy.

Filip na závěr na adresu snah o jeho odvolání z funkce 1. místopředsedy sněmovny řekl, že vždy hájí zájmy České republiky, a dodal, že nemůže pominout to, že naopak někteří čeští politici podporují neofašistické tendence. »Pamětní deska vlasovcům je toho jasným důkazem,« uzavřel.

Zdroj: HN (brom)

Nekonečné lži sdělovacích prostředků

Sám jste inicioval tento rozhovor. Můžete se nám představit a říci, co vás vedlo k tomu, poskytnout našemu deníku rozhovor?

Jmenuji se Stanislav Kubec a vyzval jsem vaši redakci, protože bych vám chtěl podat své vlastní svědectví o práci v uranových dolech v Jáchymově, dokud jsem ještě na živu. Nemůžu už donekonečna poslouchat dokola ty lži ve sdělovacích prostředcích, ať už je to rozhlas, televize, hlavně Česká televize - ČT24, nebo noviny. Hlavně také se to týká televizního pořadu Historie.cs, kde tyto otázky často rozebírají a sprostě lžou celému našemu národu.

Vy jste pracoval na dole v Jáchymově. Co vás k tomu vedlo nebo vás motivovalo?

Mě k tomu nejprve nemotivovalo nic. Jednoho dne přišli do naší fabriky, svolali si mladé lidi od nás a dělali nábor do ostravských dolů a hutí. A pak byly taky nábory do papíren. Věděl jsem, že je to v dolech zdravotně nebezpečné. Ale republika se po válce znovu budovala a já chtěl taky pomoct. Někteří lidé tam jednoduše nešli, ale já jsem tam šel, jen jsem s jistotou nevěděl, jestli se tam při té tvrdé práci uživím. Bylo to ale pro republiku potřeba, tak jsem šel do Dolu Svornost na základě náboru. Do té doby jsem od roku 1947 do roku 1951 pracoval v Týništi. A dostali jsme tam taky bydlení. A náborovým příspěvkem bylo pro vás právě přidělení bytu?

Takto ne. Když jsme tam přijeli, na nádraží bylo umístěno něco jako přijímací kancelář, prohlídka u lékaře a také jsme vyfasovali holínky, protože cesty nebyly ještě dodělané. Tak jako to bývalo na stavbách. A dostali jsme klíče od bytu. Byla to jedna místnost, ústřední topení. A žili jsme tam dva. Byty byly pro dva, tři, ale i pro pět lidí.

Budova měla tři patra, na každém patře společenská místnost, rádio, asi pět sprchových koutů a umyvadla - to bylo společné na patře. Za toto jsme platili 25 Kčs. Na tu dobu, po válce, to byly slušné podmínky.

A jak to bylo s vězni, kteří s vámi fárali?

Když šli trestaní sfárat, tak nebyli spoutaní a taky jsme jim museli říkat trestaní, a ne vězni, jak tvrdí v pořadu Historie.cs. Nikoho spoutaného jsem tam vlastně nikdy neviděl, ani když je doprovázeli esenbáci. Ti s nimi do dolu nikdy nefárali. V dole byli trestaní úplně sami po celou pracovní dobu a měli možnost pohybu po celém dole. Důl Rovnost byl 1200 metrů hluboký. A tam se také každý dostal dolním patrem, když bylo potřeba.

Stěžoval si vám někdo z trestaných někdy, že ho například bijí nebo s ním špatně zacházejí?

Vůbec ne. Spíš říkali, že je to tam lepší než na Borech, že na Borech je to strašně dlouhé, protože tam je většinou zavřeli na samotku. Někdy sice říkali, že to je horší než v koncentráku, ale já o tom nic nevím. To víte, když je někdo zavřený, tak jednoduše nadává na cokoli, jako občas každý z nás, a ani nemusíte být zavření. Ale nechci to zlehčovat. Taky je potřeba skutečně zdůraznit, že to bylo krátce po nejstrašnější světové válce v dějinách lidstva. Bylo to v letech 1952-1953.

Takže trestaní měli volný pohyb? A jaký měli jinak režim v táboře?

Podle mne měli volný pohyb a fungovali tak nějak normálně. Akorát tam byly takové ty vojenské dřevěné baráky, kolem stál asi čtyřmetrový plot a na strážních věžích se hlídalo. A ani tam nebyl žiletkový plot. Co jsem tam byl naposledy, tak teď je tam, myslím, plot asi šest metrů vysoký. Přišel mi ten režim v táboře přijatelný. My jsme na tyto muže viděli z oken, oni sedávali kolem baráku a v klidu se slunili.

Já sám jsem měl taky na starosti dva trestané. Asi po dvou měsících jsem těm dvěma posílal jednou za 14 dní jejich dopisy, a pak jednou mě požádali, zdali bych jim mohl poslat i balíček. Tak i to jsem zařídil. Zpátky zásilky chodily na mou adresu a já jim poštu zase nosil do práce. To se samozřejmě nesmělo. Takto jsem jim normálně lidsky pomáhal nejen já, i další. Tito trestaní muži byli prý političtí anebo takzvaní kopečkáři. Byli to tedy lidé, kteří chtěli utéct přes hranice.

Ještě k dopisům: Nikdo z nás se nechtěl v žádném případě dostat do basy, a tak trestaní věděli - nebo někteří minimálně tušili - že jsme si hlavně ze začátku jejich dopisy četli, protože kdyby v nich psali o nás nebo tak něco, mohli bychom být taky zavřeni. Riskovat jsem zbytečně nechtěl.

Nikdy jste neviděl něco takového, že by byli trestaní zanedbáni nebo by byli biti? A byli tam také psi?

Ne, ti trestaní vypadali pěkně, vypadali jako my. Byli oholení, i ti, co dělali v baterkárně pro elektrické lokomotivy. Navíc to byli šikovní chlapi. Dokonce ze zbylých plastů v baterkárně dělali střenky na nože. S tím se normálně v táboře obchodovalo.

Jinak, musím říct zásadní dvě věci. Jednak úplně každý tvrdil, že je politický, ale nikdo už vám neřekl, za co vlastně skutečně je trestán. Navíc, jestli je někdo politický, nekomunista nebo demokrat, to na první pohled nepoznáte, protože do hlavy nevidíte.

Teď vám řeknu druhou hlavní věc. Za celou dobu - to vám povídám - co jsem tam byl, jste takové peníze, co jsme vydělávali, nevydělal nikde jinde.

Jaké bylo vaše pracovní zařazení a náplň v dole? Byl jsem tam jako kolektor. My kolektoři jsme měli dozimetry a hledali jsme a označovali, kde se nachází uranová ruda. Chodili jsme po pracovišti, a než to odstřelili, tak jsme do děr vkládali sondy. Zařízení nám ukazovalo, kolik tam je uranové rudy. Když to ukazovalo hodně, tak se to nesmělo odpálit anebo jen něco, aby nedošlo k rozprášení. Tuto práci jsem dělal přes rok.

Takže jste v dole pracoval přes rok a na konci prý jste ještě dostal náborovou odměnu 10 000 Kčs. Co jste si za ni pořídil?

Jako každý mladý kluk zatím bez rodiny jsem chtěl motorku, kterou jsem také potřeboval doma. Pořídil jsem Jawu 350. Pak jsem se oženil a motorku prodal, myslím za 7000 Kčs. Bydlel jsem ještě v Ostrově.

Kolik činil v té době přibližně měsíční plat?

Běžná práce po válce se platila přibližně 18 Kčs na hodinu a dělalo se 192 hodin měsíčně. Takže přibližně 3,5 tisíce korun.

Já jsem měl na dole kolem 25 000 Kčs. Ale byli tací, co měli i 50 000 Kčs měsíčně. To brali ti, co hloubili. Tito pracovníci vdechovali hodně prachu, to největší svinstvo, pracovali ve velkém hluku.

Takže takhle to chodilo v dolech v Jáchymově. Chtěl jsem to říci. A vyvrátit lži o tom, jak tam trestaní trpěli jako zvířata. Samozřejmě, že když vás zavřou, tak člověk trpí, ale musí se vzít taky v potaz okolnosti a taky, jak s ním bylo skutečně zacházeno, a nikoli lhát, že tam byli terorizováni.

Zdroj: HN Roman BLAŠKO (redakčně kráceno)

Stanovisko k odstranění sochy maršála Koněva

Právo přineslo v článku "Moskva zahájila trestní stíhání za sochu Koněvovu (ama, ČTK)" informaci o výhradách českého MZV proti tomuto postupu, který byl označen jako vměšování do vnitřních záležitostí České republiky. Prohlášení MZV je ale zcela nekvalifikované a nepochybně bylo "šito horkou jehlou". Předně, každý student právnické fakulty, který složil zkoušku z tr. práva, ví, že v trestním právu existuje mj. zásada ochrany. V českém tr. zákoníku je zakotvena v § 7 odst.2 a vyjadřuje zájem státu stíhat určité činy směřující proti důležitým zájmům České republiky i v případě, že byly spáchány cizinci v cizině. A zatím nikdo neprotestoval, že tím ČR zasahuje do vnitřních záležitostí jiného státu. Takže toto právo může uplatnit i Ruská federace, která tuto zásadu zakotvuje v čl. 12 odst.3 svého tr. zákoníku. A o tom, co je a není v důležitém zájmu toho kterého státu, si rozhoduje každý stát sám. Co se týče Smlouvy mezi Českou republikou a Ruskou federací o přátelských vztazích a spolupráci č. 99/1996 Sb.m.s., tak socha maršála Sovětského svazu I.S. Koněva je chráněna jako kulturní památka podle čl.18 této smlouvy ve spojení se zákonem č. 20/1987 Sb. - zákon o státní památkové péči. Ovšem pojem"válečný pomník" o němž hovoří vyjádření MZV, tato smlouva nezná! A nezná ho ani dohoda č. 251/1998 Sb.m.s. o vzájemném udržování válečných hrobů.

Ale co je v této záležitosti nejdůležitější, je okolnost, kterou MZV zcela pominulo. A to, že jde o cílenou protiruskou provokaci, které je zřejmá už z důvodů, o které se opírá rozhodnutí Městské části Praha 6 a které jsou veskrze falešné. Jedná se o:

1/ Koněv se podílel na deportacích československých občanů do SSSR v průběhu osvobozování Československa a po něm. Nesmysl, který vychází z naprosté neznalosti sovětských vojenských reálií. Deportace totiž prováděly orgány sovětské armádní kontrarozvědky "Smerš", případně NKVD. Náčelníkem Smerš byl v té době generál Abakumov, náměstek ministra obrany SSSR, tedy formálně Koněvův nadřízený. Pro úplnost se poznamenává, že byl v rámci poválečných čistek popraven

2/ Koněv potlačoval maďarské povstání v roce 1956. Další falzifikace! Ano, Koněv byl v r. 1956 nominálně hlavním velitelem spojených ozbrojených sil států Varšavské smlouvy, která byla podepsána zhruba rok před těmito událostmi. A to byl v té době pouze "Titel ohne Mittel", neboť vojenská struktura Varšavského paktu se teprve tvořila. Ale hlavně, zásahu velel v té době jiný maršál, maršál Žukov, tehdy ministr obrany SSSR a skutečný nadřízený Koněva. Samotnou akci potom prováděli generálové a maršálové jednotlivých druhů sovětských vojsk bez jakékoliv Koněvovy účasti.

3/ Koněv se účastnil invaze do Československa v roce 1968. Naprostá chiméra! Koněvovi bylo v té době 71 let a byl již několik roků mimo činnou službu! Invazi řídili mladší velitelé jako např. maršálové Grečko, Jakubovskij etc.

A jistě není bez zajímavosti, že "o přemístění" sochy Koněva bylo rozhodnuto na zasedání rady Městské části Praha 6, které bylo zahájeno ve 22. 00 hodin

Ale tady nejde jen o Koněva, ale také "o koněva". Socha Koněva umístěná na náměstí Interbrigády, má totiž ještě symbolický význam, neboť připomíná památku všech padlých při osvobozování tehdejšího Československa. A těch nebylo málo, 140 000 rudoarmějců, 60 000 příslušníků rumunské armády, tisíce Čechoslováků, příslušníků polských vojsk a nesmíme zapomenout ani na americké vojáky a občany dalších zemí, kteří bojovali v partyzánských oddílech na našem území.

No a pokud jde vymahatelnost tr. stíhání zahájeného ruskými orgány, tak jde o záležitost, která sice není na pořadu dne, ale s ohledem na určité signály z tzv. Bekelbergského klubu, úzkostlivě tajené českými sdělovacími prostředky, tak to nemusí platit věčně.

S pozdravem "Historie magistra vitae"

Mgr. Petr Dobrý, Velké Hamry, Ján Kasič, Pardubice, Jaromír Lohniský, Holice, Vlastmil Novotný, Pardubice, Mgr. Ladislav Pilař, Pardubice, JUDr. Petr Šáda, Holice, Miroslav Verner, Dašice

š text začíná právě zde. Klikněte a můžete začít psát. Porro quisquam est qui dolorem ipsum quia dolor sit amet consectetur adipisci velit sed quia non numquam eius modi tempora incidunt ut labore et dolore magnam aliquam quaerat voluptatem ut enim.

Zpravodaj únor 2020


"Mírový plán" pro Palestinu připomíná jednání o Mnichovské dohodě

"Mírový plán", přednesený prezidentem Spojených států D. Trumpem a izraelským premiérem B. Netanjahuem, je jednostranný krok, zcela v duchu "Pax Americana", přijatý navíc bez konzultací s Palestinci, ale také ostatními členy RB OSN. Představuje porušení celé řady rezolucí OSN o řešení palestinsko-izraelského konfliktu, které USA v minulosti podpořily. Ze své podstaty je proto odsouzen ke krachu. Tento plán nemůže přispět k mírovému uspořádání, protože vyhovuje pouze izraelské straně, potvrzuje porušování mezinárodního práva a neuznává nároky palestinského lidu na svébytnost. To se týká jak statusu Jerusalemu, který je dle plánu označen v rozporu s mezinárodním právem za hlavní město Izraele, tak i legalizace židovských osad na palestinských územích okupovaných Izraelem. Navíc, navržená podoba palestinského státu znamená vznik okleštěného, roztříštěného území, které tvoří enklávy, jež nebudou životaschopné.

V konečném důsledku, tedy přispěje k další destabilizaci poměrů v oblasti BSV, další eskalaci násilí a konfliktů v oblasti, ale i celkového systému mezinárodních vztahů. Fakt, že je Palestině prezentován plán, kterak má vypadat její území a na kterém se nepodílela, může zejména Čechům připomínat smutný průběh Mnichovské dohody.

Je proto nezbytné, aby řešení izraelsko-palestinského konfliktu vzešlo z jednání, kterého se budou účastnit obě strany, a to pod záštitou stálých členů RB OSN, kteří nesou největší odpovědnost za naplňování rezolucí OSN, kterých v souvislosti s tímto konfliktem byla v průběhu mnoha let přijata celá řada.

Autor: VV ÚV KSČM


Máme se podřizovat diktátu jedinců

Volba veřejného ochránce ukázala, kam až mohou někteří ve své nenávisti zajít. Milion chvilek se pokouší diktovat pomocí výhrůžek poslancům, vládě i prezidentovi a vnucovat všem své myšlenkové směry. Diktát jakéhokoli směru je v demokratickém státě nepřípustný. Milion chvilek pohrozil demonstracemi v případě zvolení Stanislava Křečka ombudsmanem. Lidé se neradi nechávají tlačit do kouta, mají vlastní rozum a právo na svobodné rozhodování. Podivný spolek tentokrát přecenil svůj vliv, bič výhružek nezafungoval. Hysterie uměle vyvolaná volbou Křečka je ukázkou malosti a bezbřehé touhy po moci těch, kteří v řádných parlamentních či jiných volbách neuspěli. Co takto agresivní postoj přinese, je jednoznačně deklarovatelné. Pouze zvyšování vzájemné nesnášenlivosti a útoků na ty, kteří neodpovídají jejich představám.

Stanislav Křeček je právník a politik, ale také dlouholetý předseda Sdružení nájemníků ČR. Právě v této pozici také pomohl spoustě občanů. Nájemné bydlení mnohdy působí lidem soustavné problémy. Zvyšování nájmu je i dnes diskutované téma, ale to rozhodně Milion chvilek nezajímá, nejde mu totiž o lidi, ale o soustředění vlivu a moci do vlastních rukou. Dnes je cílem nenávistných útoků nově zvolený ombudsman, zítra to může být kdokoli z nás. Připuštění a podléhání takovému tlaku v jakémkoli směru znamená popření demokracie v České republice. Mám za to, že si to většina z nás nepřeje. Vzájemná úcta a respektování názorů jiných bez výhrůžek musí být realitou dnešních dnů. Máme k řešení mnoho problémů a k tomu je potřeba možnost diskuse a také čas. Koneckonců, právě čas vždy prověří správnost našeho rozhodnutí. Mikuláš Minář pouze zkouší, jak dalece funguje používání diktátu v různých skupinách naší společnosti. Tentokrát nad ním zvítězil zdravý rozum."

Autor: Pavel Kováčik, předseda Poslaneckého klubu KSČM


Výzva pro Milion chvilek

Hledáte téma? Jedno vám nabízím: vysaďte milion sazenic stromů.

Milion chvilek bude konečně ku prospěchu. Vichřice Sabine způsobila obrovské škody a to jak na majetku, tak v parcích a lesích po celé republice. Mikuláš Minář jistě ví, jak škodí kůrovec i co způsobila vichřice. Témata vymýšlí poslední dobou evidentně těžce a přes všechnu snahu se mu je nedaří realizovat. Vzít za práci, která by skutečně pomohla, mu jistě nebude cizí. Myšlenky, které proklamuje, dostanou konečně směr, jenž bude mít konkrétní bohulibou podobu pozitivní změny. Nejen politikou živ je člověk a já věřím, že životní prostředí a jeho ochranu ve škole vnímal i Minář. Nebo že by chyběl? To snad ne. Lesníci sčítají škody, odhad po bouři Sabine je až 300 milionů korun. Takže po odklizení polomů bude výsadba nových porostů nutná. Co na to Milion chvilek, pomůže?

Pavel KOVÁČIK, předseda poslaneckého klubu KSČM


Milan Lasica : "Radost vládnout tomuto národu"

Ryba, jídlo žebráků, jak se někdy na bratislavském tržišti říkalo, se stala luxusní lahůdkou.

Kuřecí zadky, které jsme házeli psům, se začaly prodávat s kouskem zad v honosném balení s pařáty a krky jako delikatesa.

Kvalitní vodu z vodovodu jsme vyměnili za sladké přesycené žbryndy.

Rohlíky se scvrkly o polovičku, kyselé mléko se nedá doma vyrobit, protože vznikne jedna smradlavá odporně zapáchající tekutina, kterou udržíte v ústech jen do té doby, než ji rychle vyplivnete a to kamkoli.

Všechno, co bylo kdysi opravdu dobré, co mělo svoji hodnotu a tradici, jsme vlastně vyměnili za drahé šmejdy v načančaném obalu.

Jsou i dobré věci. Jenomže těch je stále méně a je třeba je pěkně dlouho hledat. Hledat, přemýšlet, číst nečitelné návody a obsahy, které nemáme šanci vidět, pokud si nevezmeme lupu.

Ulice se zaplnily Bratislavany z Číny, Tchajwanu nebo Vietnamu.

Přes reklamy si nevidíme na špičku nosu.

Chodníky a přechody jsou plné stojících aut.

Exekutor dopisuje adresu a správce domu hází do schránky vyúčtování s tučným nedoplatkem.

Žijeme tak v pomyslném blahobytu.

Máme dva až tři telefony, internet, televizi, domácí kino, DVD, PC a stále nám něco chybí.

Zákazy, příkazy, nařízení, poučení, kterým už člověk přestává rozumět a vyznat se v nich je už přímo nemožné. Kamery nás sledují na každém kroku. Kamkoli se pohneme, jsme pod kontrolou. Všechno je evidované, zaznamenané a to všechno pro naši "bezpečnost". Každá zpráva, každá pošta, každý telefonát, každá platba, každý mail. Každý, někdy velmi soukromý pohyb, je pod

organizovaným dohledem. Kdykoli se dá vybrat z archivu jako zbraň, která je připravená na okamžité použití proti nám. Zajímavé je, že i při takovém špiclování dochází k trestným činům o jakých jsem neměl v minulosti ani potuchy. Drogy, přepady, násilí, žhářství, vraždy, se staly běžným průvodním jevem této "svobodné" doby. Zbavujeme se vlastní identity, protože souhlasíme se vším, co po nás různé instituce, jako banky, mobilní operátoři apod., požadují.

Můžeme vidět oči bezdomovce, který se určitě na ulici nenarodil. Můžeme vidět žebráky, jak jim trčí nohy z kontejneru, aby se natáhli pro prázdnou flašku. Nebo noblesní hotely pro psy i s vlastní webovou stránkou, lékařem a kadeřníkem. Můžeme sledovat složité operace svých psích miláčků přímo na internetu. Jakmile se nám náš drahý psík ztratí, okamžitě se o něho postarají v útulku i s lékařskou péčí. Jak se však na ulici ocitne člověk, nezavadí o něho ani pes. Stáváme se číslem daňového úřadu nebo sociální pojišťovny.

Kam se poděly hodnoty, kde je vlastní podstata lidství ? Kde je něco víc než jen strohé konstatování ? Hrůza, co se zde událo za těch skoro třicet let! Vytratila se láska, porozumění, lidskost, tolerance, teplo rukou, sklon před šedinami. Nepoznáme soused souseda, nevíme, jaký plat má vlastní žena či muž. Nesmíme dát na zadek vlastnímu dítěti, pokud nechceme mít problémy s úřady. Sledujeme stupidní, nehodnotné až destruktivně působící televizní stanice, kde seriály bez konce nahrazují kulturní vyžití určité skupině nevědomých a možná i nevidomých lidí.

Ale co ta druhá polovina? Nemá šanci fungovat důstojně bez toho, aby jí byly podsouvány podobné stupidnosti? Když už je toho málo, tak se můžeme podívat na Superstar a tam nás pošlou veřejně do řiti i s posměšným komentářem. "Nádhera" ! A dík za ten kulturní hodnotný zážitek, který nám za levný peníz podávají, jako duševním mrzákům, některé televize. Nemluvě o tom, jaké celebrity má člověk možnost vidět. Kam se na ně hrabou takoví umělci, jako pan Króner, Dibarbora, Huba atd., kteří celý život usilovali o to, aby předvedli ten nejlepší herecko-umělecký výkon, aby zanechali v divákovi skutečný zážitek. Rozdíl je jen v tom, že tito herci s uměním žili celý svůj život. Žili pro umění a srdcem umění tvořili.

Kupujeme cigarety, které nám zakázali kouřit tam, kde se kouřit vždy mohly. Okrádají nás jako malé děti na písečku a z každé prodané krabičky nám jednu-dvě vytáhnou ještě před prodejem. K lékařce chodíme s platební kartou nebo s peněženkou v ruce. Bavíme se jako roboti, kdy jeden mluví o životě a druhý hledí do počítače. Slyšíme formulky, nacvičené fráze, které nemají s našim skutečným lidským nitrem a přesvědčením nic společného. Letáky, kterými jsou ucpané vchody domů, nás lákají do obchodů. Pěkně nás prosí, abychom nakoupili jenom u nich. Když jsme však ale zaplatili "u nich", tak se nestačíme divit, jak musíme kmitat a házet svůj nákup do tašky. Hned je jasné, kdo je tu pánem a kde jejich zdvořilost skončila.

Můžeme říkat svůj názor. Svobodně, demokraticky se i vyjádřit. Ale, k čemu to je, když to není nic platné ! Žijeme v neustálém stresu a napětí. Nikdo z nás si není jistý zítřkem. Je jenom pár jedinců, kterým je to jedno a ti žijí i tak mimo nás a v anonymitě. Svět onemocněl a my, ve snaze uplatnit se, jsme onemocněli s ním! Socialismus nebyl dobrý, ale tato demokracie není o nic lepší. Možná, že až nástup duševních chorob, depresí, sebevražd, nastartuje proces třídění, který nás dostane na kolena, kdy to už přestaneme všechno zvládat.

A co dál ? Mám dost svobody tohoto typu. Svobody, která se svobodou nemá nic společného. Svobody, kterou si neumíme užívat, protože je víc proti nám jak pro nás. Je tak okleštěná zákony a právy těch druhých, že je vpodstatě otevřená nepravostem, zločinu, podvodům. Že její existence mně připadá jako aura. Kdesi je, ale nevidím ji. Je mimo mě. Přeji si potkat člověka - přítele. Chtěl bych se ráno probudit a z celého srdce se těšit na nový den. Chtěl bych mít kolem sebe upřímné lidi, jak tomu bylo dřív. Chtěl bych potkat kamaráda, jehož první otázka nebude směřovat k materiálním věcem, ale zeptá se mě: "Jak se máš ? Jak žiješ ? Zajdeme si spolu někam sednout?"

Kamaráda, kterého v půlce debaty nevyruší zvonění mobilu a nebude muset odejít a pak říct : "Víš, tento telefon byl tak důležitý, že kdybych ho nevzal, mohlo by mě to stát i zaměstnání." Ovládnul nás strach a v tom strachu žijeme i své každodenní životy. To je fakt a skutečná realita tohoto novodobého, demokraticky zkaženého světa. Nemluvím o listopadu. Ten přijít musel. Ale o tom všem, co všechno sem s tím listopadem přišlo. Dalšího pokusu, který přijde, když už to celé bude neudržitelné, se díky Bohu nedožiji. I když bych se toho rád dožil - možná. Do kdy bude člověk hledat své místo?

Přeji jim zdraví, pohodu, štěstí a hodně lásky !!!

Váš Milan Lasica

Zpravodaj leden 2020


Americká základna v Ostravě? Zkuste to a popereme se jako o radar, řekla v OVM Konečná

Europoslanec a místopředseda ODS Alexandr Vondra navrhl, aby na Ostravsku vznikla základna americké armády. Podle něj by to pomohlo regionu, který se nyní potýká s útlumem těžby uhlí. "Jako matka a žena vám říkám, zkuste to a popereme se o to jako o radar v Brdech," řekla v Otázkách Václava Moravce europoslankyně a místopředsedkyně ÚV KSČM Kateřina Konečná.

"Chvíli jsme nevěděla, jestli si Vondra nehraje na Babiše, ten taky říká šílené nápady, ale občas je dovede i realizovat. Pevně věřím, že Vondra k tomu nedostane příležitost nikdy," prohlásila Konečná.

Americká základna by podle ní učinila z České republiky, která je dnes považovaná za bezpečnou zemi, "terč a cíl". "Poláci mají základny díky východní hysterii, která v tamní politice vládne. Rozhodně jim to nepřináší větší bezpečnost. Jakékoliv jednotky v Pobaltí a blízko Ruska pouze eskaluje situaci, která není dobrá," řekla.

Regionu by více pomohla třeba obnova ostravského letiště. "Ostravské letiště jste na kraji dovedli k tomu, že tam létá jedno nebo dvě charterová letadla denně. Možná to byl cíl, teď si z něho chcete udělat základnu. Udělám vše proti tomu, aby jakákoliv základna cizího státu stála na území České republiky."

Autor: Mediální úsek ÚV KSČM

Zdroj: ČT/Otázky Václava Moravce 19.1.2020


ODS pro zemi, která s ní nemůže zvítězit

Volební kongres ODS opět potvrdil obsahovou vyprázdněnost strany, která se doposud ani jen pouhou omluvou občanům nedokázala vypořádat s temnou vazbou na privatizační podvody a krádeže devadesátých let a způsobem sobě vlastním stále pokračuje v prokmotrovské orientaci a podpoře elitářství. Také bezbřehé vyznávání konzervativismu je v české "polistopadové" společnosti, na rozdíl od politiky konzervativních stran v jiných zemích, obecně pojímáno jen jako analogie primitivního antikomunismu. A to je asi jediná skutečná programová vize ODS, která je partají pánů Alexandra Nováka, Marka Dostála, Josefa Musila a dalších souzených delikventů, ale i provlasovského, asi nejen politicky vyšinutého starosty Novotného, k vraždě podněcujícího Martina Langa či politické oponenty fackující paní Udženiji, skutečně realizována.

Každému v naší zemi musí být jasné, že deklarované hodnotové zabarvení ODS směrem ke svobodě občana a právu je dlouhodobě pouhou fasádou. K intoleranci myšlenek sociálně spravedlivé společnosti na kongresu dokonce ještě přibalili i požadavek omezování kontrol státem a jeho celkovou redukci. Že by se opět začaly aktivovat a posilovat ty dávné a často medializované vazby některých modrých politiků na ekonomické kmotry, které je takto nutno ochraňovat?

V projevech stranických protagonistů často zaznívaly i verbální útoky na ANO a premiéra Babiše, což by bylo možno pochopit. Ovšem o tom, jak si politici obou stran vzájemně plácají po ramenou na mnoha českých radnicích, nyní naposledy na Praze 1, nikde již ani zmínky.

Staronový předseda Fiala, který byl podivně zvolen ještě před tím, než započala samotná diskuze delegátů, dokonce na kongresu zaplakal, že z hlediska nájmů nejsou dnes dostupné byty. Není to však důsledek právě jejich vlády a hospodaření, které de facto ve své kombinaci znamenaly likvidaci obrovského státního majetku a tedy i toho, za reálného socialismu poměrně snadně dostupného, bydlení? Petr Fiala však tvrdí, že "vše, co ODS dělá, je podloženo prací a solidností", a že "ví, co dělat". Nechme tedy kolegům z partaje pro bohaté ať tedy ví, co dělat, ale raději ve volbách již nedopusťme, aby to, co vědí, mohli znovu realizovat. To by naše společnost již nemusela vydržet!

A na závěr mně dovolte dva postřehy. Kongresový slogan, který předseda Fiala ještě poupravil pro ČT na "ODS - pro zemi, která opět vítězí", byl poměrně trapným opisem volebního hesla Donalda Trumpa "Let's make America great again", tedy "Udělejme Ameriku opět velkou". Takže političtí marketéři ODS fantazií zrovna neoplývají, a to na rozdíl od moderátora ČT Daniela Takáče. Ten při svém živém vstupu z kongresu národu mj. sdělil, a to zcela proti principu, že by veřejnoprávní novináři neměli být nositeli politických postojů, že v demokratické části českého politického spektra se nalézá jen pět subjektů, a že nejspíše dva z nich se již do sněmovny povolebně nedostanou. Nabízí se tak otázka, zda by pan redaktor neměl odejít z ČT a stát se raději mluvčím samozvaného Demobloku?

Autor: Jiří Valenta, poslanec PSP ČR za KSČM


Putin v úřadu do smrti být nechce

Ruský prezident Vladimir Putin se v sobotu postavil proti návrhům na zavedení neomezeného mandátu pro hlavu státu. Na setkání s veterány 2. světové války v Petrohradě šéf Kremlu podle agentury Interfax prohlásil, že není radno vracet se k sovětské praxi z 80. let minulého století.

Putin ve středu oznámil, že navrhne změnu ústavy, která by upravila limity pro výkon nejvyšší státní funkce. Zatímco dosud ústava omezuje výkon prezidentského úřadu dvěma mandáty jdoucími po sobě, napříště by prezident nesměl zastávat úřad víc než dva mandáty bez ohledu na posloupnost. Putin stojí v čele Ruské federace od roku 2000 s přestávkou let 2008-2012, kdy byl ve funkci předsedy vlády. Nynější mandát mu vyprší v roce 2024.

Veteráni s návrhem na přísnější omezení výkonu prezidentské funkce podle Interfaxu nesouhlasili. Jeden z nich navrhl, aby nebyla délka mandátu nijak časově omezena. »Lid sám by měl rozhodnout, zda má prezident pokračovat v práci, nebo zda má s díky za vykonanou práci odejít,« řekl nejmenovaný veterán. Putin v odpovědi připustil, že podobné návrhy mají za cíl posílit stabilitu společnosti, jak vnitřní, tak vnější. »Bylo by ale velmi znepokojivé vrátit se k situaci v polovině 80. let, kdy šéfové státu, jeden za druhým, zůstávali u moci až do konce svých dnů,« konstatoval prezident. Nevytvářeli podle něj »nezbytné podmínky pro transformaci moci«.

Podle mnohých ruských i západních politologů se Putin ani po roce 2024 vlivu na ruskou politiku nevzdá. Spekuluje se o »recidivě« předání moci z roku 2008, kdy prezidentský úřad převzal Dmitrij Medveděv, aby ho o čtyři roky později Putinovi vrátil. Putin mezitím zastával funkci premiéra, což by se podle některých analytiků mohlo v roce 2024 opakovat.

Za pravděpodobnější se ale v Rusku považuje možnost, že se Putin postaví do čela rekonstruované státní rady. Orgán, který má dnes jen poradní funkce a velká část Rusů o jeho existenci ani neví, by měl podle prezidentových středečních návrhů mít v budoucnu větší vliv a získat větší pravomoci...

Zdroj: (čtk)


Kdo ztratil důvěru, více ztratit nemůže (Publilius Syrus)

Po převratu v roce 1989 došlo k nabourání hodnot, které společnost navenek až dosud spontánně akceptovala. V euforii převratu společnost zavrhla minulost s očekáváním, že teprve nyní nastane ráj na Zemi. Při nadávání na minulost, kterou sama v rámci tzv. Národní fronty (NF) dosud vytvářela, získaly nové politické subjekty důvěru, ta však má jepičí životnost. To logicky souvisí s ekonomickou strukturou. Z Komunistické strany Československa (KSČ) pak vzniklo několik subjektů, nicméně všechny jsou, dokonce za pomoci zákona č.198/1990 Sb., nedemokraticky dehonestovány. Jak se v této situaci zachovat?

Z logiky programu komunistů i stavu společenského poznání lze dojít k jednoznačnému závěru - dosud nebyla společnosti předložena představa spravedlivějšího systému, který je založen na humanitě a nutné solidaritě lidí. Toto se odvažuji konstatovat přes citovaný diskriminační zákon a při vědomí všech chyb, které jsou s obdobím let 1948 - 89 spojovány. I proto jsem veřejně vyzval ÚSTR k vědecké diskuzi na toto téma (historiků, právníků atd.).

Komunisté jsou díky manipulacím s historií a uvedeným zákonem v útlumu. Mohou být pro ně smutnou satisfakcí současné výzkumy, kdy cca polovina populace říká, že nepociťuje zlepšení životní úrovně proti době před převratem. A to se přitom zamlčuje, že i ten socializmus by se vyvíjel a lze interpolací odhadnout, kde by dnes společnost byla, ignoruje se i dluh, příjmy za tzv. zprivatizovaný majetek národa, vyčerpání materiálových i dalších rezerv. Svůj nadhled nad snahami ostatních politických subjektů jasně vyjádřila KSČM tolerancí současné vlády. Ať si každý zváží, jak by vypadala situace, kdyby místo KSČM vládu toleroval jiný subjekt. Sociální přínosy pro občana jsou jedině důsledkem podpory vlády KSČM. KSČM nevyužila uplynulých 30 let k seriózní analýze. Je třeba si uvědomit, že členové KSČM nemají o nic větší podíl na zvůlích minulosti, než samozvaní demokraté, žili v dané době stejně jako oni, tedy jako součást NF. Od ostatních se liší jen akceptováním solidarity, humanity a skutečné demokracie. Asi by bylo ale na místě, aby KSČM účinněji dávala společnosti na vědomí postoje, kdy nesouhlasí s postupem vlády, ale nechce ji přitom zlikvidovat s ohledem na realitu. Za příklad bych použil jasné stanovisko k poslední kauze volby ombudsmana, kdy vláda chce udržet ve funkci zmocněnkyni vlády pro lidská práva a prezident zvažuje navržení pana JUDr. S. Křečka. První se občansky znemožnila výkladem svojí minulosti, vhodnost druhého kandidáta je rovněž diskutabilní.

Obnovení důvěry představuje tvrdou každodenní transparentní činnost jak uvnitř strany, tak na veřejnosti. Tedy zamést před vlastním prahem - veřejně zhodnotit a s občany prodiskutovat minulost a program, ale i zamést před prahy konkurenčních subjektů a ukázat, že je opravdu potřeba nahradit kapitalizmus lepším společenským uspořádáním. Obnovit důvěru je vždy běh po dlouhé trati.

Autor: Evžen Smrkovský


Pardubičtí komunisté se sešli na okresní konferenci

V neděli 15. prosince se uskutečnila v Hostinci Staré Čívice okresní konference komunistů pardubického okresu. »Současný kapitalistický systém pochopil, že je nutné mít určitý typ sociální záchranné sítě. Právě proto nevidí většina lidí spásu v systémové změně, socialismu.,« zdůraznil ve zprávě OV KSČM na Okresní stranické konferenci v Pardubicích znovu zvolený předseda Roman Harmat. Konference na svém jednání zvolila 19 členů okresního výboru, stranické funkcionáře, delegáty krajské konference, delegáty XI sjezdu KSČM a doporučila zástupce do vyšších stranických orgánů. Na lídra kandidátky pro volby do Zastupitelstva Pardubického kraje v roce 2020 doporučila současné předsedu KV KSČM Jana Foldynu. Za další kandidáty v pořadí Romana Harmata, Václava Snopka, Zdenku Štastnou, Jaromíra Vojtěcha a další. Bylo projednáno a schváleno stanovisko okresní konference k obsahovým materiálů XI. sjezdu KSČM. Z naší ZO byl členem OV KSČM zvolen Petr Šáda, členem ORK Antonín Oliva a předsedou ORoK Jaromír Lohniský.

Zpravodaj prosinec 2019

KSČM pro zachování české koruny

KSČM se otázkou měny, tedy udržení naší koruny a nepřijetí eura, zabývá dlouhodobě, a to od samého počátku vstupu do Evropské unie. KSČM trvá na tom, aby o tak zásadní otázce mohli rozhodnout občané referendem, před kterým by měla být provedena důkladná aktuální analýza problému a proběhnout vysvětlovací kampaň.

Na rozdíl od pravicových stran, včetně jejich nových představitelů, KSČM toto zásadní rozhodnutí v danou chvíli nedoporučuje. Vstup do eurozóny by znamenal placení dluhů nezodpovědných států a posílení moci Německa nad ostatními státy. Pokud se tyto dvě věci nezmění, nemá smysl do eurozóny vstupovat. Nechceme, aby euro bylo pouze nástrojem tzv. velkých zemí, požadujeme demokratizaci Evropské centrální banky a debatu o tom, jak by dále měla měnová politika vypadat. Euro v tuto chvíli není pro české občany výhodné. Česká republika by tak ztrácela svoji ekonomickou a politickou suverenitu a nástroj pro řízení ekonomiky. Potřebujeme nejprve vyšší míru konkurenceschopnosti, ale nikoli snižováním mzdových nákladů. Dostatečnou výstrahou nám může být chování tzv. euroskupiny vůči Řecku.

Přijetí eura pro Českou republiku by znamenalo nejen konec zhodnocování koruny, ale také návrat každoroční inflace, zrychlení růstu cen, ale také pokles reálných mezd a v neposlední řadě také to, že by inflace byla řízena a nastavována centrálně ze sídla Evropské centrální banky.

Není tedy žádný důvod k unáhlenému přijetí eura. Česká koruna se za dobu své existence ukázala jako jedna z nejstabilnějších a nejsilnějších měn ve středoevropském regionu.

Autor: VV ÚV KSČM

Tento rok se vyznačoval úpornou snahou mnoha politizujících médií vnutit veřejnosti jediný správný názor, řekl v rozhovoru Haló novin Miroslav Grebeníček

K: Co pro vás jako historika znamenal uplývající rok?

G: Byl to nesporně rok v mnohém nám nastavující zrcadlo. Média a politická reprezentace se letos velmi často upínaly právě k historii. Tedy k jejímu »vhodnému výkladu« a »úpravě«, v některých případech až k hrubému přepisování dějin a k cenzuře toho, co se do dějin údajně »nehodí«. Nejrozsáhlejší byla pak celoroční kampaň, která vyvrcholila dvouměsíční masivní reklamou a oslavami 30. výročí převzetí moci od KSČ novými restauračními elitami.

Právě v této souvislosti se mi vybavují myšlenky Karla Marxe, který v Osmnáctém brumairu Ludvíka Bonaparta poukazuje na Hegelovu myšlenku, že dějinné události mají tendenci se opakovat. Marx k tomu dodává: poprvé se odehrají jako tragédie, podruhé jako fraška.

Co bylo letos ale zřetelnější než v jiných letech, to byla úporná snaha mnoha politizujících médií a s nimi spřízněných politických a zájmových skupin vnutit veřejnosti jediný správný názor a prosadit dějiny upravené a zfalšované tak, aby bylo možné zastrašit a dehonestovat názorové oponenty, umlčet nepohodlné pamětníky a odvádět pozornost od vážných problémů současné české společnosti a světa. A to ostrými sociálními rozdíly počínaje a hrozbami ekologickými a nebezpečím nesmyslného zbrojení a válečnými konflikty konče.

Třicet let od listopadu 1989, od roku převratu, dává dostatečný odstup, aby bylo možné poměřovat tehdejší očekávání, deklarované cíle ekonomické, politické i sociální se skutečnými výsledky. Oficiální »jedině správný výklad« těch třiceti let je trapně optimistický. Pokud je tu a tam v oficiálních dokumentech rozpačitá reflexe soudobé reality, hledají režimní apologeti příčiny všude jinde, jen ne v povaze kapitalismu a ve skutečných kořenech či problémech přítomnosti.

K: V listopadu 1989 se tedy všechno otočilo o sto osmdesát stupňů. Od Východu k Západu, z jednoho chomoutu do druhého. Avšak i život naruby má svůj líc.

G: Tento rok je skutečně poznamenán pokusy naprosto převrátit historii. Mám na mysli rozhodnutí odstranit z místa, kde dnes v Praze 6 stojí, sochu maršála Koněva, jsou i snahy České televize a dalších připsat odpovědnost za rozpoutání druhé světové války Sovětskému svazu...

Od okupace zbytku českých zemí nacistickým Německem a od začátku největší a nejstrašnější války v lidských dějinách už nás letos dělí neuvěřitelných 80 let. Dost na to, aby hlas pamětníků zeslábl a přestal být slyšen a aby na řadu mohli přijít ti, kdo z politických či jiných zištných důvodů potřebují pozměnit příběh německé okupace a nacisty rozpoutané války i příběhy odboje a velkých dnů osvobození v novém gardu. Ostatně už bezmála 30 let jsme svědky toho, jak se konkrétní politici, skupinky a strany za pomoci servilních médií pokoušejí omlouvat nacismu propadlým takzvaným sudetským Němcům. Nejrůznější hochštapleři už dlouho zpochybňují a zamlčují hrdinství a zásluhy »politicky nevhodných« osvoboditelů a odbojářů na straně jedné, a vyzvedávají a prezentují vojenské mistrovství nacistických pachatelů a utrpení a majetkové újmy nacismu propadlých Němců, zrádců republiky a kolaborantů na straně druhé.

K: Když v březnu 2000 vyšla u nás kniha Adolfa Hitlera Mein Kampf, vzbudila značný rozruch. Zmíněná kniha totiž plasticky prezentuje odpornou rasistickou ideologii. Podle ní jde o boj dokonalého bílého »árijce« proti židovským a marxistickým »parazitům« a o nalezení nového německého »životního prostoru« na úkor slovanských národů. Šlo o vůbec první úplné a nekomentované české vydání knihy, jejíž autor nese vinu za smrt milionů lidí a dočasnou porobu celé Evropy.

G: »Komunismus«, nechali se pak slyšet aktivističtí tupci, »byl o tisíc procent horší než fašismus«. Jejich oponenti pak s jistou nadsázkou prohlašovali, že živočišný antikomunismus je schopen poslat Hitlerovi do pekla bleskový telegram: Adolfe, vrať se, vše odpuštěno.

Proto si vážím každého, kdo preferuje zásadní odlišování italského fašismu, německého nacismu, ruského bolševismu či českého »komunismu«. Jejich absurdní srovnávání, či dokonce účelové ztotožňování považuji za velkou pitomost, která nemá vůbec nic společného s vědeckým poznáním.

Dokonce jeden starosta z jedné pražské části, bývalý bulvární novinář, chce postavit ve své části Prahy pomník vlasovcům...

Ta trapná, věčně se šklebící figurka je vlastně jen o krok napřed před Českou televizí a rádoby historiky, kteří už dlouho přesvědčují veřejnost, že je nutné zpochybnit a zastřít rozhodující roli Sovětského svazu při porážce fašismu a osvobozování Československa, a přicházejí s účelovou verzí, že se Praha vlastně osvobodila sama, když už ji nemohli osvobodit Američané. Historická fakta jsou ovšem výmluvná. Nebylo by v květnu 1945 osvobození Prahy ani Plzně a nebylo by osvobození Evropy, kdyby Rudá armáda neodrazila a neporazila hitlerovce a jejich spojence pod Moskvou, u Stalingradu, u Kurska a v Berlíně. A nebylo by ani Květnového povstání českého lidu a Pražského povstání, kdyby Rudá armáda spolu s polskými a rumunskými jednotkami nepronikala do české kotliny a do hloubi nacistického Německa. Osvobození Pražané brzy po válce, ale i později stavěli osvoboditelům a padlým spoluobčanům památníky, pomníčky a s úctou je udržovali, stejně jako válečné hroby a pohřebiště.

Dnes je ale česká společnost cíleně rozdělována. Dokladem toho je i »Pepa z Hongkongu«, který se stal starostou za ODS v Řeporyjích. Jeho bláboly jsou vskutku nehorázné. Skutečný historik se však musí opírat o celospolečenskou zkušenost, o postižení podstaty minulých procesů. Paměť dokumentů totiž zůstává a usvědčuje soudobé manipulátory moci z nekorektní interpretace naší novodobé historie. Dokladem toho jsou i příslušné stránky kroniky v Řeporyjích.

Na Slovensku je obdobný problém s příznivci klerofašistického Slovenského štátu, kteří chtějí uctívat jako velkého Slováka například válečného zločince Jozefa Tisa.

K: Napadá mě souvislost odstranění pomníku I. S. Koněva se zkušebním balónkem, jímž je vyzvedávání vlasovců. Mám na mysli třeba to, co jste říkal, tj. údajný záměr starosty Koláře z Prahy 6 postavit na totéž místo pomník osvoboditelům. Přijdou tedy namísto Koněva vlasovci?

G: Někdejší ministr obrany Miroslav Kostelka nedávno nazval pokus odstranit památník I. S. Koněva velmi výstižně politickou ubohostí. Starosta Prahy 6, jak je zřejmé z jeho výroků a postojů, velitele 1. ukrajinského frontu Rudé armády Ivana Stěpanoviče Koněva nepovažuje za »kádrově vhodného« osvoboditele Prahy. Není ovšem s touto politickou ubohostí sám. »Nové« politické pojetí dějin razí i jiní. Nedávno tisk citoval jako údajného historika z ÚSTR jakéhosi D. Svobodu, který drze tvrdí: »Koněv Prahu neosvobodil.« Starostenská negramotnost či kádrovácká nevraživost a cenzorské přístupy jdou opět v synchronu s veřejnoprávní televizí. Ta nám v režii paní Jílkové zprostředkovala i »odborný výklad« dalšího, tentokráte univerzitního historika, že Praha se, mám-li to parafrázovat, »osvobodila sama«, bez Koněva a Rudé armády.

Nic z těchto průhledných falzifikací dějin však nemůže změnit to, co se v květnu 1945 skutečně odehrálo. I. S. Koněv má na osvobození Československa i samotné Prahy nepopiratelné zásluhy. Velel Karpatsko-dukelské operaci sovětských vojsk a čs. armádního sboru. Účastnil se osvobozování Polska i dobývání Slezska. Jeho vojáci osvobodili 27. ledna 1945 koncentrační tábor Osvětim a 25. dubna se pak 1. ukrajinský front setkal na Labi s americkými vojáky generála Omara Bradleyho. Koněvův front jako první zaútočil na Berlín. Při rozsáhlé vojenské operaci na pomoc Pražskému povstání Koněvovi vojáci osvobozovali severní, východní a střední Čechy. V bojích v přímém okolí Prahy a v Praze samotné zejména s jednotkami SS, které kladly odpor a mstivě pobíjely i civilisty, padly stovky rudoarmějců.

Není bez zajímavosti, že pro odstranění pomníku maršálu Koněvovi horovala v České televizi také nějaká paní Číhalová, které dali slovo jako »zástupkyni« Rusů a která, jak se později ukázalo, je nejen obdivovatelkou vlasovců, ale má zvláštní slabost i pro nacistického generála a obergruppenführera SS Helmutha von Pannwitze, kterému jela položit věnec až do Tyrolska, na hřbitov u města Lienz.

K: A co říkáte pomalovaným pomníkům v Brně a Ostravě, v místech, o kterých nelze ani náhodou tvrdit, že se osvobodila »sama«?

G: Ne každého, kdo hanobí památníky a hroby osvoboditelů a odbojářů, lze označit přímo za neonacistu. Jsou tu i aktivní politici bez skrupulí, rádoby historici, mediální mágové a po jejich vzoru primitivní výtržníci, kteří cítí příležitost. Ukažte jim příklad, tak jak to dělají někteří pražští kádrováci a přepisovači dějin. Následovatelů takových zvrhlých akcí se najde víc než dost. Není to něco, čím by se český národ mohl chlubit. Ale v dnešní Evropě a Evropské unii to není zas až takovou výjimkou. Bourání pomníků a pochody příznivců národních jednotek SS v Pobaltí, vyznamenávání a vychvalování Bandery a oslavování banderovců na Ukrajině, antisemitismus, podněcování nevraživosti k Rusům v Polsku, v Česku, také to je bohužel současná Evropa.

K: Chtěl bych při této příležitosti připomenout výtvor, který předložili »historici« z BIS, v němž se píše, že bude třeba jinak přistoupit k dějinám, protože prý je v současném výkladu zřetelný vliv sovětského, tedy socialistického pojetí, a to už od národního obrození. Co tomu říkáte?

G: Nesmyslnou, vyloženě provokační formuli z předloňské zprávy BIS jsem zaznamenal. Bezpečnostní služba by nepochybně nezákonným špiclováním učitelů a výuky dějepisu a literatury na českých školách překročila své kompetence a dopustila se nezákonného jednání. Takže to zveřejněné »udání« na adresu českých pedagogů beru jen jako doklad tristní úrovně špiclíků, kteří netuší nic o současném českém školství a výuce. Nejspíše jen poněkud neobratně vyjádřili své militantní ideologické postoje a svou nespokojenost s tím, že česká společnost dosud nepanáčkuje podle potřeb NATO a vlády Spojených států tak, jak od ní NATO, Američané a BIS očekávají.

Potěšitelné ovšem je, že řada českých občanů zastává názor, že ruská kultura, ruská a sovětská literatura stojí za pozornost a že většinu Československa osvobodil a největší tíhu války s nacismem a fašismem nesl a největší oběti přinesl Sovětský svaz, a nikoli fašismem posedlí sudetští Němci, římskokatoličtí preláti, někdejší šlechtické rody a Američané. Až příliš mnoho občanů je také dosud nespokojeno s tím, jak vypadá současný český mafiánský a korupční kapitalismus, neprojevují žádoucí nadšení nad »nejlepším obdobím« v českých dějinách, a zastávají názor, že v minulosti hodnoty sociální spravedlnosti, mezilidské solidarity a sociální jistoty měly své opodstatnění.

K: Závěrem se nemohu nezeptat na nejnovější dějiny církví. Zájem o vaši knihu o hamižnosti katolické církve je veliký, Ottovo nakladatelství dokonce vydalo dotisk. Nepočítáte s jejím dalším pokračováním?

G: Zájem o moji nejnovější knihu mne pochopitelně potěšil. Dokonce mám pocit, že v čase všeobecného klamu lidé pravdu doslova hltají.

V současné době se však věnuji jiné tematice. Jde o historii třiceti let restaurace kapitalismu v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, která je nesporně bohatá. Zejména pak na nejrůznější politické kampaně, politické šarvátky a korupční skandály. Opomenout však nehodlám ani mnohé další sametové bohoslužby.

Zdroj: Haló noviny, Jaroslav Kojzar

Pietní akt v Krasnici

V sobotu 6. prosince 2019 se uskutečnil v Krasnici (místní část obce Litošice, okr. Pardubice) pietní akt při příležitosti 75. výročí krasnické tragédie. Dne 22. prosince zde 1944 padli hrdinskou smrtí v nerovném boji proti přesile vojsk wehrmachtu a SS čtyři příslušníci partyzánského oddílu Zarevo pod velením politického komisaře tohoto oddílu npor. Bukina.

Památku padlých sovětských partyzánů uctili příslušníci Armády ČR v čele se zástupcem velitele Pardubického vojenské velitelství pplk. Ing. Chaurou. Za velvyslanectví Ruské federace vzdal hold padlým 3. tajemník E. Golikov. Věnce položili dále představitelé obce vedení starostou M. Březinou. Aktu se také zúčastnila početná delegace Českého svazu bojovníků za svobodu na čele s předsedou Svazu plk. v v. Ing. Vodičkou, kterou doprovodili zástupci Československé obce legionářské. Na pietním aktu nechyběli ani zástupci KSČM, mj. člen VV ÚV KSČM Mgr. Snopek CSc., hlavní organizátor akce, předseda OV KSČM Pardubice R. Harmat. Z naší základní organizace se tohoto aktu zúčastnili a položili květiny Jaromír Lohniský a Petr Šáda.

Autor: Petr Šáda

Výbor ZO KSČM přeje všem členům a příznivcům KSČM klidné a pohodové vánoční svátky a hodně zdraví a spokojenosti v novém roce 2020.

Zpravodaj listopad 2019

Proč neslavím 17. listopad 1989

Dlouho jsem přemýšlela, jestli a jak se mám vyjádřit ke 30. výročí listopadových událostí roku 1989. V posledních dnech jsem měla totiž obavu, aby na mě nevyskočili kritici minulého režimu i z masové konzervy.
Podle toho, jak je v posledních dnech vše prezentováno, tak zřejmě každý třetí občan stál proti režimu a minimálně každý druhý byl perzekvován (umělci všichni - hlavně ti minulým režimem nejobsazovanější). Sice tady ta mohutná demonstrace nesouhlasu lidí s předchozím režimem úplně nesouzní s výsledkem průzkumu, podle nějž třicet let (!) po roce 1989 téměř 40 % lidí klidně řekne, že "bylo líp", ale to nevadí. Překvapilo mě také, kolik lidí - pravda, hlavně na sociálních sítích a zejména těch nejmladších - se nechalo přesvědčit o tom, že tady lidé žili div ne na stromech a s chutí a lehkostí jim vlastní plivli na práci svých rodičů a prarodičů, kteří se rozhodli budovat společnost, která by se neřídila jediným měřítkem - penězi.

Ne, nehodlám tady dělat advokáta minulému režimu, byť by se to ode mě mohlo čekat. Vždycky jsem razila cestu vpřed, pokaždé mě v mé práci zajímalo, jak rozhodnutí dopadnou na občany a budoucí generace. Mrzí mě ale, že já - jako komunistka - jsem tisíckrát postavena před vysvětlování něčeho, co jsem nezažila ani nemohla ovlivnit - ať už jsou to padesátá léta nebo osmašedesátý rok, ale v rámci budování kultu osobnosti Václava Havla a dalších polistopadových protagonistů, se nepřipomene, jaké byly původní sliby a proklamace těchto lidí (zejména doporučuji projev V. Havla ze 16.12.89), díky nimž za nimi stála spousta občanů. Z krásných lží nám totiž jen těžko vyroste společnost založená na hodnotách pravdy a lásky.

Děsí mě teze o tom, že žádný lepší režim, než je tento, už nejsme schopni vytvořit (a tak se o to radši už nemáme ani pokoušet). Pokud by bylo totiž platilo, že dějiny končí ve stavu, kdy statisíce občanů se potýkají s exekucí, desetitisíce dětí jsou odkázány na proplácení obědů, pracující musí poslouchat, jak každé jejich zvýšení mizerných mezd likviduje podnikatele a pak si ještě přečíst, že si za to mohou sami, že berou tak málo, o stavu ve světě raději ani nemluvě, tak je to smutné. Nechci rezignovat na vytváření lepšího světa.

Nevadí mi, že mnoho lidí slaví. Mají co. Spoustě z nich se skutečně žije líp. Vadí mi ale jejich neschopnost přiznat si, že existuje obrovská skupina, která to má jinak. Že nevyužije možnosti vycestovat třeba na Nový Zéland a neocení sto dvacet vzorů koupelnových kachliček, protože se musí zabývat něčím tak primitivním, jako je obživa sebe sama (a případně své rodiny). Co přímo nesnáším, je dvojí metr. Tisíckrát omílané "nejsme jako oni" dokázaly polistopadové elity svým chováním záhy pošlapat, a tak se toto heslo už dnes pro jistotou moc nepřipomíná.

"Demokracii máme, jen nám v ní chybí demokraté," prohlásil T. G. Masaryk, ke kterému tak rádi někteří vzhlíží, a myslím, že to dokonale ilustruje stav dnešní společnosti. Demokracie je mnohými chápána jako možnost pořádně si zanadávat na komunisty a na Zemana. Zcela se vytratila úcta k názoru druhých a respekt k většině. Dostali jsme se až tak daleko, že jeden z těch herců vyzývá k použití těžkooděnců proti svobodně zvolenému prezidentovi.

Jo a ještě jednu poznámku. Byla bych ráda, kdybychom si za svá rozhodnutí, za svou politiku, odpovídali konečně sami - i když je mi z české úrovně často opravdu hodně smutno. V jedné z písní listopadu 89 se zpívalo o tom, že "jednou budem dál". A já opravdu doufala, že se posuneme kupředu a nebude zapotřebí, aby nám organizovalo oslavné akce velvyslanectví USA (akce Festival svobody, Díky, že můžem), nebo telefonní operátor. Santa Clause tady už máme, tak nám chybí jen oslava Dne díkuvzdání a americký radar, o kterém samozřejmě rozhodneme bez ohledu na názor občanů. Aneb díky, že můžem a nejsme jako oni...

Téměř absolutní pominutí událostí listopadu 1939, které daly vzniknout jedinému mezinárodnímu dni spojenému s naší zemí - Mezinárodnímu dni studentstva - je jen dokreslením toho, o co tady jde. A s "pouhým" historickým připomenutím tedy ta mediální masáž jen velmi málo.

Autor: Kateřina Konečná, místopředsedkyně ÚV KSČM a vedoucí kandidátka do Evropského parlamentu (KSČM - Česká levice společně!)

Putování "listopadem" - ze vzpomínek bývalého vedoucího tajemníka OV KSČ v Pardubicích

Začátek

Na pátek a sobotu 17. - 18. listopadu jsme svolali výjezdní zasedání Okresního výboru KSČ. Po zprávě o stávkách v divadlech jsem byl dotázán, zda dokážeme reagovat. U nás mělo hostovat divadlo z Liberce. Nehrálo se! V pondělí jsme se sešli a připravili na shromáždění v Hradci Králové, kam nás Ota L. krajský vedoucí tajemník svolal. Aktiv na Střelnici měl burcující atmosféru, určitě jsme jej přivítali, ale to dvoudenní zpoždění se už nikdy nedohnalo. Navíc jsme samozřejmě nemohli znát ty souvislosti, které byly rozkryty až dodatečně. Večer se v Pardubicích uskutečnil mítink v divadle. Prošlo okolo nás asi 400 lidí. Volali hesla, která jsou známa. Vesměs to byli studenti. Na rozdíl od následujícího večera. Divadelní sešlost moderoval jeden z režisérů. Asi se to organizátorům nelíbilo a tak rozhodli, že další shromáždění se uskuteční před divadlem a bude je moderovat Vladimír Č., později známý z Milionáře.

Na úterní ráno jsem svolal předsednictvo Okresního výboru a na odpoledne pak celookresní aktiv předsedů základních organizací. To už se situace přiostřila. Centrum rozeslalo dálnopisy, kde se hovořilo o pokusu o státní převrat. Přicházely i různé pokyny. Protože jsem začínal tušit, že nastává hektické období, poslal jsem šoféra, aby mi manželka poslala prádlo, holení a kartáček na zuby. Postupně se sbíhaly informace o náladách.

Svolaný okresní aktiv ukázal na velkou diferenciaci názorů. Od radikálů k většině, která očekávala rozumné vysvětlení. Od centra se už politická direktiva čekat nedala, krajský článek měl přirozenou snahu mít situaci alespoň v kraji pod kontrolou a my na okresech jsme zaznamenávali signály a odezvu událostí. Pochopil jsem, že nemohu jen tak toto shromáždění rozpustit. Tak jsem apeloval na rozum a svědomí přítomných a varoval před provokacemi. Musím říci, že možné provokace začaly být to, z čeho jsem měl největší strach. Spojení provokatérů a fanatiků je vždy zhoubné.

Zůstáváme!

Generální domluvil a já si obrazně "došel pro kanady". Téma výjezdu milicí bylo a je přetřásáno ze všech stran a vytrvale. Z pohledu okresní jednotky to samozřejmě tehdy vypadalo o mnoho prostěji, než je nyní účelově hlásáno z nějaké badatelny nebo od pózujícího moderátora. Já to rozdělím do dvou fází.

Předně se odněkud objevil pokyn, že by snad mohli naši tajemníci vyjet mezi jednotky a tam je pozitivně motivovat. Po poradě s náčelníkem okresního štábu jsme na to nepřistoupili. "Vždyť je nemáme v podobné situaci vůbec odzkoušené. Někdo někam pojede, bude něco číst a bude pro smích. Jiný naštve tím, že něco zpochybní, a jiného už tady neuvidíme. Však už jeden z tajemníků prý 'odešel do ilegality', tedy zdrhnul! Tohle není školení!" Tak jsme se shodli, že víme, kde bude shromaždiště a tam za nimi vyjedeme sami dva a zorientujeme se na místě. A vůbec, ještě se nejede!

Poté jsme čekali na čas 02:00 hodin ve středu 22. listopadu. Krátce před druhou hodinou byla akce odvolána. Zůstáváme! Což jsme rychle oznámili jednotkám. Myslím, že si to velitelé zapamatovali. Alespoň mi to někteří potvrdili a popisovali onen předchozí neklid. Vzdor projevilo jen několik jedinců; většina byla sice ukázněná, ale po nějakém dobrodružství nikdo neprahnul. Přechod do středečního rána jsem strávil besedou se štábem a potom si zdřímnul.

Depka

Tu středu podvečer jsem se propadl do deprese. Ještě jsem stihl navštívit známé v sousedství. Odstup byl zdvořilý. Vše mi určitě neřekli a já to cítil. Můj šofér Jarda J. mi byl v této situaci opravdu důvěrníkem a sekretářka Věra R. starostlivě sledovala, co se děje. Dodatečně díky! Povídám jim "zajedeme za mámou" a odjeli jsme do Městce, kde maminka, dva roky po otcově skonu, vše prožívala spíše mlčky. Okolí jí to neztěžovalo, to musím uznat. Dostali jsme kafe, letmý polibek a po hodině jsme jeli.

Zastavili jsme se v Čankovicích. U bývalého náčelníka Okresní správy SNB, plukovníka Mirka C., tehdy už důchodce. "Spal jsi?, moc ne viď! Tak si zdřímni a máma ti zatím udělá polívku." Za půl hodiny mě vzbudil a z ničeho nic mi povídá: "Ne abys udělal nějakou blbost. Jako se třeba picnul. Ti lumpové za to nestojí." Koho tím myslel, nevím. Ono se to někdy v hlavě divně propojí.

Náhle bylo po depresi. Asi ta silná polévka. Vrátili jsme se a mě čekal čtvrtek - klíčový den. Mám jej v hlavě stále.

Odliv

Mám-li dodržet slib mluvit sám za sebe, pak mi došlo, že vše ostatní probíhá mimo možnost zvratu události. Tím silněji a s respektem vzpomínám na všechny ty, kdo přicházeli a nabízeli pomoc. Například na ty, kteří vylepovali projev nového generálního tajemníka Urbánka, používali trvanlivé lepidlo a pak museli vše strhávat za posměchu kolemjdoucích. Takové zážitky drží pevně. Jako předseda Rady obrany okresu jsem se ještě účastnil odzbrojování lidových milicí, které mezitím přešly do podřízenosti armády. K závažným rozepřím nedošlo. Dotvořila se i představa, jak organizovat činnost po okresní konferenci. Ve vedení už pro mě nebylo místo. Ale nechci zapomenout na některé epizody.

Kde se vzala, tu se vzala, objevila se Obroda. Přišla politicky jednat s vedením okresu, podle nich už zahnaným do kouta. Hovořili za ně Osobnosti roku 68. Jeden z nich například v padesátých letech jako zemědělský referent iniciativně navrhoval, jak šetřit při rozkulačování. Ejhle, přišel rok 68 a on byl, jak se říkalo, progresivní! Teď znovu chce ke kormidlu? Další, velký suverén byl velmi tvrdý při známých prověrkách roku 58. Najednou tu byl listopad a zase šance? Byl to zvláštní rozhovor. Pro ně nejspíš chvíle satisfakce, ale pak stejně skončili. Těm novým už nebyli k užitku.

Významnou postavou převratu byl v Pardubicích pan Bohdan D., kdysi předseda KAN. Před vystoupením u divadla jsem od něj dostal dopis s výzvou k dialogu. Tak jsem to veřejně davu oznámil a řekl: "Oslovil mě pan Bohdan D. a chce dialog. No když dialog, tak dialog!" Po letech, v roce 98 jsme se sešli v tehdejší okresní volební komisi. Líčil mi, že když jsem toto veřejně řekl, jeho žena v davu málem omdlévala. Nedivím se, kontext té doby dnes nelze parodovat. Potom byl chvíli místopředsedou ODS, ale lidé z jeho okolí ho dost nechutně znectili. Už nežije.

Jiná epizoda z těch dnů je spojena s prohlášením Demokratického fóra komunistů. Doručili mi jeden průklep, já si jej přečetl a napsal si na výtisk: "Co s tím?" Kdybych s tím šel mezi ty věrné, kteří nám tu zbyli, dostal bych co proto. "Tak tohle se peklo za našimi zády!?", slyšel bych. Bez urážky, je čas přípravy a je čas zápasu. Co jsme vlastně my dole o těchto snahách věděli? Ostatně když nová garnitura zformovaná na mimořádném sjezdu plošně vylučovala ze strany, kdo se mohl obhajovat?

Pobavila mě i budoucí primátorka, která na poslední jednání Okresního výboru Národní fronty přišla už jako nová předsedkyně "od lidovců" a přišla "ozbrojena!" Čím? Kloboukem! Jako na dostihy. Já takové případy již zažil. Kloboukem dáma zpravidla dává najevo pohrdání lůzou! Důstojně prohlásila, že jejich strana na pokyn nového předsedy, bratra Bartončíka, Národní frontu opouští. Vzal jsem to s nadhledem. "Jsi-li v nouzi, o posměch se nestarej!", říká se. Čas se nachýlil.

Když musel odejít hudební expert z místní Komorní filharmonie, uplatnil se jinde a hned. Ptal jsem se ho: "Proboha, proč tebe vyhnali, takovou kapacitu?" Odpověď byla lakonická. "VZPOURA HRÁČŮ DRUHÉ ŘADY!" Nejpřesnější charakteristika pro hrdiny oněch dnů! Ale co bychom vlastně chtěli! Pařížskou Bastilu taky nešturmovali francouzští encyklopedisté, že ano!

Není to lehké...

V květnu roku 1990 mi bylo padesát. "To jsme rádi, že výročí bude normální," zajásala rodina. "A taky bez metálu," ušklíbl se někdo. Opravdu, bylo to tak! Jediné vyznamenání, které za něco stojí, je ono "Za zásluhy o Československou lidovou armádu I. stupně". To bylo ještě za aktivity v Tesle Pardubice v sedmdesátých letech. Ale co! Žádný řád mě k padesátce stejně nečekal! Navštívili nás tehdy společně všichni sousedé, stavebníci z let 1975-78, a nepadlo slovo o politice.

Když jsme po čase šli opět do pardubického divadla a stoupali po schodech, maně jsem se otočil. Hučící dav už tam opravdu nebyl, ale přiznám se, bylo mi v tu chvíli mírně "nanic". Čas ubíhal a já najednou zjistil, že nejsem vystaven obecnému opovržení. Že mě okolí nejspíš vnímá jako někoho, kdo je pevně zařazen a kdybych se na hlavu stavěl, už by mě do nějaké nové party nevzali. Takže v tom divadle pravidelně sedáváme ve stejné řadě jako před více než třiceti lety. A v lóžích se zase střídají celebrity!

Cesta

Chci připomenout poslední letošní výročí. Před sto lety vzrostla v české sociální demokracii síla revolucionistů, do jejichž čela se postavil Bohumír Šmeral. V prosinci 1919 se konstituovali jako samostatný směr v rámci ČSDSD - tzv. marxistická levice, vyslovující se pro vstup strany do Třetí internacionály, pro socialistickou revoluci a pro diktaturu proletariátu. Zásadoví se oddělili od věrolomných. Další cesta byla křivolaká, trnitá a je popsána podrobně. Rád bych sdělil všem, kterým začínají vrtat hlavou pochybnosti, zda konali a vystupovali správně, že není důvod se stydět, není-li za co!

Taky se ptám, co by mi asi řekl táta. Často jsem si vzpomenul, často!

Můj otec dostal po vyhnání za Slovenska místo protektorátního cestmistra až když prokázal, že v rodině nebyli Židé. Na kole objížděl chrudimský okres, cestáře i nájemce lomů od Žumberka a Ležáků po Chrtníky. Pana Č. z Doubravy zachraňoval před kulkou. Žádné hrdinství, jen pomoc. Po válce se postupně dopracoval až do funkce ředitele Krajské správy silnic. Přišel červen 1953, byla vyhlášena měnová reforma. V lomech hrozila stávka. Táta nechal v předstihu vyplatit prémie dělníkům v lomech. Stávka se nekonala a on byl, ó sláva, všemi za to pochválen. Potom ovšem těm povolaným otrnulo, došlo k přehodnocení a otec z fleku schytal odvolání z funkce, vyhazov ze zaměstnání plus ty odměny na triko. A vyloučení ze strany "za politické nezvládnutí situace". Což byla existenční stopka.

Zemřel 7. listopadu 87, v den 70. výročí Říjnové revoluce. Já už byl tehdy ve funkci v Pardubicích. Volal mi předseda Národního výboru: "Jardo, tvůj táta, jako vyloučený ze strany, nedostával ocenění. Ale zásluhy má. Tak my mu dáme zahrát Kde domov můj." Já na to: "Franto, to zvažte, ale raději bez těch Tater!" Jenže stejně zazněla hymna. Pozvání na Krajský výbor na sebe nedalo čekat. Jeden horlivec vedoucímu tajemníku kraje referoval o tom, že jsem prý JÁ zahráním hymny zneužil svoji funkci! Ta se přece patří hrát hrdinům a umělcům zasloužilým, že! Kteří si později hrdými tituly... však víte co! Krajský vedoucí se mě zeptal, jak se k tomu postavím. Opáčil jsem, že s pochopením! Už se to nestane, druhého tátu nemám. Ani mě nenapadlo to házet na národní výbor, vždyť jsem souhlasil. Mávl rukou a bylo to odbyto. Jestli ve mně něco zůstalo? Alergie na přetvářku, falešné pózy a záludnost šedých myší.

Věřme si!

Můj zesnulý spolupracovník, původně novinář, Zdeněk S. kdysi prohlásil, že i jediné slovo může být geniální. Chtěl jsem příklad. Po krátké odmlce uvedl známou odpověď obklíčené Napoleonovy staré gardy u Waterloo. Na výzvu "Vzdejte se" zaznělo "Merde"! Francouzsky! Kdo to zná, překlad nevyžaduje. Kdo nezná, tomu napovím, že i v češtině má stejný výraz pět písmen. Ti gardisté to tehdy nepřežili! Ale jejich slovo vešlo do dějin.

Nemám v zásobě žádné "svoje" geniální slovo. Mně se spíš líbí i hodí čísla, od procent po letopočty. Symbolicky například číslo 4 (slovy čtyři). Proč zrovna čtyři? Protože mi jako symbol vyhovuje tak zvaný ocelový ježek. Se čtyřmi hroty! Jeden vždy v akci a tři ostatní jej jistí. Hoďte to na vozovku a žádný pirát neujede! Záleží však na pevnosti svaru. Číslem čtyři lze definovat i zásady. Například: Volnost, Rovnost, Spravedlnost, Odolnost! Případně: Kontinuita, Legalita, Aktivita, Čistý štít! Zkrátka, vzorec postoje! A stačí k němu čtyři slova plus jedno další: Odvaha! Odvaha k optimizmu.

(zveřejněno v příloze Halo novin "LUK" č.40 a 41, redakčně kráceno)

Zpravodaj říjen 2019

KSČM k brexitu

Přestože jedním z faktorů, že k brexitu došlo, bylo i selhání Evropské unie v dobách poznamenaných několika krizemi, považuje KSČM za neoddiskutovatelné, že proces vyjednávání a schvalování dohody o vystoupení je poznamenán chybami a neschopností hned dvou britských vlád. Dnes máme na stole již druhou dohodu o vystoupení Velké Británie z Evropské unie a nezdá se, že by měla v britské Dolní sněmovně větší šanci než již třikrát odmítnutá dohoda první.

KSČM považuje za velmi žádoucí, aby brexit probíhal podle dohody, jelikož pouze tak je možné udržet mír na irském ostrově, ochránit práva občanů EU ve Velké Británii, české podniky nepřijdou ze dne na den o důležitého partnera, dojde k zachování přátelských vazeb mezi oběma subjekty, což je vhodné už z toho důvodu, že Velká Británie je stálým členem Rady bezpečnosti OSN a navíc by odchod bez dohody vehnal Velkou Británií do náruče USA, což by mohlo vést k ekonomické a sociální devastaci ostrova.

Brexit je od začátku vyjednávání primárně britským problémem, jelikož velmi úzce souvisí s naplňováním Velkopáteční dohody, která přivedla na Britské ostrovy mír. KSČM vždy respektovala britské rozhodnutí Evropskou unii opustit, avšak jasně deklarovala, že nesmí dojít k porušení mírových závazků. Britská politická scéna však dokazuje tváří v tvář potenciálnímu porušení dohod o míru překvapivou laxnost a odmítá dát lidem na irském ostrově jistotu v podobě schválení dohody. Brexit může znamenat úspěch pouze tehdy, pokud se odehraje v přátelském duchu (s dohodou), bude respektovat všechny mezinárodní závazky (zejména Velkopáteční dohodu) a nezpůsobí ekonomický šok (pro britské, evropské, a tudíž i české podniky).

KSČM apeluje na politiky Velké Británie, aby použili všech demokratických nástrojů k tomu, aby bylo těchto cílů dosaženo. KSČM velmi oceňuje, že v době plánovaného odchodu Velké Británie z Evropské unie bude členka strany a zástupkyně české levice v Evropském parlamentu, Kateřina Konečná, se svými irskými kolegy přímo v prostorách, dříve zasažených krvavým irským konfliktem, monitorovat naplňování mírových dohod, společenskou situaci, jednat s relevantními partnery a podporovat mírový rozvoj ostrova.

Autor: Mediální úsek ÚV KSČM

 

KSČM proti turecké agresi v Sýrii

KSČM zcela zásadně odsuzuje vojenskou agresi Turecka na území severní Sýrie pod názvem Pramen míru proti Kurdům. Jde o bezprecedentní akt použití vojenské síly proti suverénnímu státu a kurdskému národu. Jedná se o porušení všech principů mezinárodního práva a zvyklostí mezinárodního společenství. KSČM žádá Radu bezpečnosti OSN urychleně přijmout veškerá nutná opatření k zastavení vojenské agrese a strádání civilního obyvatelstva.

Vzniklá situace může vést ve svém důsledku k obnově Islámského státu, dalším vlnám migrace a k obnovení válečného konfliktu v Sýrii. V této souvislosti se ohrazujeme vůči výhružce prezidenta Erdogana, že může otevřít dveře miliónům uprchlíků do Evropy. Rozhodně odmítáme politiku vydírání. Turecko si agresivní vojenskou politikou síly zajišťuje své zájmy, inspirované dřívější shovívavostí světových mocností. Na tuto politiku však dlouhodobě doplácí kurdský lid. Pro KSČM je cílem zastavení válečného konfliktu a nastolení míru.

Autor: VV ÚV KSČM

 

Čeká nás práce

Při setkávání se s lidmi slyším mnoho názorů. Některým se daří dobře, jiní mají problémy, které je třeba vyřešit. Kladně hodnotí snížení nezaměstnanosti, uvítali by úpravu platů a mnozí snížení hodin přesčasů. Trápí je stav silnic, obavu mají z D1. Někde chybí praktičtí lékaři a zubní ambulance, jinde v obci postrádají obchod nebo zlepšení veřejné dopravy. Žijí dneškem a ptají se, kam bude směřovat republika dál. Máme povinnost jim pomoci. Nostalgie není řešení. Člověk si podle vědců pamatuje většinově jen to dobré, co prožil. Byli jsme mladí a život nám otevíral své brány, ale ruku na srdce, bylo opravdu vše tak růžové? Určitě ne. Žijme dneškem a současností. I teď má přece každý den své neopakovatelné krásy. Je dobré dívat se dopředu, vše, co děláme, je investicí pro naše děti a vnoučata. Překvapil mě velmi příjemně zájem veřejnosti o sázení stromků, nápad lesníků zaslouží pochvalu a lidé obdiv za chuť pomoci přírodě. Stejně tak je úspěchem KSČM navýšení peněz do zdravotnictví. Nikdo z nás neví, kdy bude lékaře potřebovat. Došlo k navýšení důchodů pro seniory, právě tlak vyvinutý KSČM na vládu umožnil i prosazení zvýšení minimální mzdy, placení prvních tří dnů nemocenské, ale i mnoho dalšího z našeho programu bylo docíleno. Práce je však ještě hodně. Mnohem podstatnější pro současnost je věnovat se nápravě „přehmatů“ a špatným rozhodnutím pravicových vlád v minulosti a zde je opravdu hodně práce. Dost dobře si život bez nových výzev a cílů nedovedu představit. Žít jen z podstaty minulosti nelze. Vývoj doby jde mílovými kroky. Je jen na nás, zda směr bude prospěšný pro všechny a o to se musíme snažit. Návrat do minulosti neexistuje. Cesta, která je před námi, má smysl a jasný cíl, a tím je spokojený život každého z nás i dalších generací.

Autor: Pavel Kováčik

Otevřený dopis šéfredaktorovi Reflexu

Vážený pane Stoniši!

     Jsme občasnými čtenáři časopisu Reflex, jehož jste šéfredaktorem. Z recentních vydání nás zaujalo číslo 36-19. Oceňujeme Váš úvodník, který je na současnou dobu nezvykle objektivní a navíc je okořeněn neurážejícím humorem!

     Nicméně si dovolíme pár poznámek k osobě maršála SSSR I.S.Koněva (dále Koněv). Koněv byl typickým příkladem frontového velitele 2. sv. války. Za svoje nesporné vojevůdcovské kvality byl oceněn celou řadou vyznamenání, z nichž uvádíme pro stručnost ta nejdůležitější. Na prvním místě sovětský  Řád vítězství, který se uděloval pouze velitelům frontů za provedení operace strategickéhé významu. Ze sedmi udělených v 2. sv. válce měl Koněv č.4. Dále obdržel dvě francouzská, jedno britské a jedno americké vyznamenání. A žádný z těchto států nějaká dodatečná hodnocení neprováděl a neprovádí.Ale to není to hlavní.

Koněvovi jsou přičítány určitými politiky a novinářskými kruhy „hříchy“, které svědčí nejen o neznalosti sovětských vojenských reálií, ale i o vyložených falzifikacích. Tak pokud jde o deportace nebo únosy československých občanů v průběhu osvobozování a po osvobození samém, tak tuto činnost prováděly příslušné útvary Smerš ( sovětská vojenská kontrarozvědka). Lze sice důvodně předpokládat, že Koněv byl o této činnosti, stejně ostatní velitelé frontů na našem území, informován svými (frontovými) zpravodajci. Ovšem Smerš podléhala generálu  Abakumovi, náměstkovi ministra obrany, který byl Koněvovi formálně nadřízen. Takže žádný Koněvův souhlas nebyl třeba. Co se týče účasti na potlačování maďarského povstání v roce 1965, tak zde je situace obdobná. Koněv byl sice velitelem vojsk států Varšavské smlouvy, která byla podepsána zhruba rok před maďarskými událostmi. Takže to byl „Titel ohne Mittel“. Ve skutečnosti operaci řídil maršál Žukov a prováděli ji maršálové a generálové jednotlivých druhů vojsk. A Žukov by si jen těžko nechal od kohokoliv něco rozkazovat.

A ohledně podílu Koněva na invazi do ČSSR v srpnu 1968, tak zde jen připomínáme, že v té době byl již ve výslužbě. K tomu snad netřeba dalšího komentáře.

Dále bychom si dovolili několik poznámek ke skupině kolem Mašínů (dále Mašíni) v návaznosti na rozhovor s jedním z nich ve Vašem časopise. V průběhu let se vytvořilo mimořádně kontroverzní hodnocení jejich skutků. Jedna část veřejnosti je považuje za bojovníky proti „komunismu“ zatímco druhá za sprosté vrahy. Zdá se ovšem, že neplatí ani jedno. Připomeňme si známá nebo méně známá fakta. Mašíni páchali svoje skutky na území ČSR v době od 13.09.1951 do 02.10.1953, tedy po  více než dva roky. Je ale šest let po válce, a více než tři roky po únorovém převratu. Československá republika je již relativně konsolidována. Ale co je hlavní? V tehdejší ČSR existuje nebývalá koncentrace ozbrojených složek a jejich pomocných služeb. Patří sem armáda se svým obranným zpravodajstvím. Zvláštní důraz je třeba položit na Sbor národní bezpečnosti tvořený dvěma složkami: Veřejnou a Státní bezpečností a podporovaný Pomocnou stráží VB (vznikla v dubnu 1952). Dále sem patří Pohraniční stráž a ochrana státních hranic podporovaná Pomocníky Pohraniční stráže, de iure existujícími od roku 1954, ale ve skutečnosti fungují podstatně dříve, Dále je to Vnitřní stráž fakticky existující od května 1952 a v neposlední řadě též Lidové milice. A přes takové nakupení represivních složek páchají Mašíni beztrestně svoje činy, pohybují se volně po území státu a nikdo proti nim nezasahuje! Počátkem října 1953 opouštějí bez problémů území ČSR a pohybují se dny a týdny na území tehdejší NDR, tedy v prostředí pro ně absolutně neznámém. Navíc procházejí při své průniku do Berlína dvěma dialektologickými oblastmi – hornoněmeckou v dnešním Sasku a dolněmeckou v současném Braniborsku. Navíc i zde páchají svoje skutky, aby bez jakýchkoliv překážek překonali vzdálenost 300 km ze státní hranice do tehdejšího Západního Berlína. Bojují proti „komunismu“.  V tomto boji zabijí pokladníka, který není komunistou, a dále bezvýznamného strážmistříčka SNB. Nezabili však žádného „komunistického“ funkcionáře nebo významnějšího důstojníka SNB.

Dali se najmout do americké armády, aby z ní po několika letech odešli s odůvodněním, že se již neplánuje boj proti komunismu.

A ještě jedno je třeba zdůraznit. Pokud je nám známo, tak nikdy proti nim nebylo vedeno tr. řízení jako proti uprchlým. Trestní stíhání bylo pouze přerušeno, tedy nedošlo k odsouzení a ČSR a později ani ČSSR nepožádaly o jejich vydání.

Záměrně zmíněné skutečnosti nekomentujeme. Mohlo by to být i nebezpečné. Nechť si každý udělá svůj názor sám.

Ján Kasič, bývalý příslušník SNB a Policie ČR, Pardubice,

JUDr. Petr Šáda, bývalý příslušník SNB a Policie ČR, Holice v Č.,

Miroslav Verner, bývalý příslušník ČSLA a Armády ČR, Dašice.

 

 

P O Z V Á N K A

Na výroční členskou schůzi, která se uskuteční ve středu 6.11.2019 od 17:00 v klubovně KD.

 

Program:

Zahájení VČS.

Zhodnocení dosavadní práce ZO KSČM.

Zpráva o stavu členské základny a hospodaření ZO KSČM.

Kádrové otázky – potvrzení a volby funkcionářů ZO KSČM, volba delegáta na OK, návrhy kandidátů do vyšších stranických orgánů,  delegáta na krajskou konferenci a XI. Sjezd KSČM

Informace o činnosti Zastupitelstva města Holice.

Diskuse, přijetí usnesení.

Výbor ZO KSČM v Holicích

 

Zpravodaj září 2019

Minulost nesmí být zapomenuta

Komunistická strana Čech a Moravy nesouhlasí s rozhodnutím zastupitelstva městské části Praha 6 ze dne 12. září letošního roku o přemístění sochy maršála Sovětského svazu Ivana Stěpanoviče Koněva.

Starosta Prahy 6 Ondřej Kolář za TOP 09 a část zastupitelů zaktivizovala kolem umístění sochy maršála Koněva na náměstí Interbrigády silnou protiruskou a protikomunistickou kampaň. Tento jejich krok zapadá i do jiných stupňujících se akcí namířených proti objektivnímu pohledu na naši historii a zejména druhou světovou válku, osvobození Československa a hlavního města Prahy.

KSČM konstatuje, že není důstojnějšího místa pro zachování pomníku se sochou maršála Koněva než právě současné místo na náměstí Interbrigády v Praze 6.

Nelze ustupovat těm, kteří nám pod maskou tzv. objektivity a demokracie vnucují přepisování dějin, snaží se vládnout autoritativně bez ohledu na názory občanů. Svým chováním naopak stále více rozdělují našI společnost, vytvářejí podhoubí pro pravicový extremismus a uplatňování neoprávněných nároků sudetských Němců. Pro KSČM je rovněž nepřijatelná pozice ministerstev obrany a zahraničí, která v tomto sporu nedokáží hájit historickou skutečnost a pouští se do spekulativních úvah, kdo hlavní město Prahu vlastně osvobodil a přinesl rozhodující podíl na osvobození celého Československa.

KSČM na základě historických faktických událostí žádá, aby se vláda, ministerstva obrany a zahraničních věcí zasadily o zachování sochy maršála Sovětského svazu Ivana Stěpanoviče Koněva na náměstí Interbrigády v Praze 6.

Autor: ÚV KSČM

KSČM trvá na dostupnosti a kvalitě zdravotní péče pro všechno

KSČM s obavami sleduje vývoj v oblasti zdravotnictví a podporuje úsilí odborů i zástupců zaměstnavatelů upozornit na stávající kritickou situaci. Z těchto důvodů prosadila bod "Zdravotnictví" do jednání Poslanecké sněmovny ČR. Ze zkušeností pacientů a dostupných informačních zdrojů je zjevné, že Ústava, respektive Listina základních práv a svobod, zaručující v České republice právo na bezplatnou zdravotní péči ze zdravotního pojištění, není zcela naplňována.

KSČM trvá na systémovém nastavení příjmů do veřejného zdravotního pojištění v podobě pravidelného automatického navyšování plateb za státní pojištěnce a zároveň v narovnání neopodstatněných rozdílů v úhradách zdravotní péče. Vyzýváme vládu, aby v této věci učinila rozhodné kroky, včetně sloučení tří státních zdravotních pojišťoven - VZP, ZP MV ČR a VoZP a zároveň vytvořila podmínky pro urychlenou nápravu všech palčivých problémů zdravotnictví v České republice.

Autor: ÚV KSČM

Abolice prý záleží na Babišovi

Podle prezidenta Miloše Zemana bude na premiérovi Andreji Babišovi (ANO), zda se rozhodne přijmout abolici, kterou mu chce hlava státu udělit, kdyby nejvyšší státní zástupce obnovil premiérovo trestní stíhání kvůli farmě Čapí hnízdo.

Zeman v rozhovoru na serveru Blesk.cz řekl, že o možném udělení abolice mluví z toho důvodu, že městské státní zastupitelství pravomocně rozhodlo o zastavení stíhání Babiše i dalších obviněných v případu Čapího hnízda, kde šlo o údajný dotační podvod.

»Jestliže by nedejbůh došlo k tomu soudnímu pingpongu, tak pak má pan premiér dvě možnosti - buď se podrobit dalšímu dlouhodobému zpolitizovanému procesu, nebo přijmout abolici. Buď to musí spolupodepsat, nebo pověřit nějakého člena vlády, takže je to svým způsobem na něm,« uvedl Zeman. Případná abolice by se podle něj týkala všech obviněných ve věci, nejen Babiše.

Babiš zopakoval, že by abolici nepřijal. Debatu o ní považuje za nesmyslnou v situaci, kdy bylo jeho trestní stíhání pravomocně zastaveno. »Nastolování úvah o abolici ve chvíli, kdy existuje pravomocné rozhodnutí příslušného státního zastupitelství, je nesmyslné právně i politicky. Jen podněcuje napětí ve společnosti a pocity občanů, že je zpochybňován právní řád a rozhodnutí institucí právního státu. Že bych abolici nepřijal, jsem řekl již v minulosti,« napsal Babiš v textové zprávě.

»V případě Čapího hnízda, jak konstatovali státní zástupci, se žádný trestný čin nestal. Česká republika má nezávislou justici a státní zástupci kauzu dlouho posuzovali a na základě znalosti všech skutečností rozhodli. Proto nechápu, proč byla otázka nějaké abolice vůbec nastolena,« doplnil premiér.

Ministr kultury Lubomír Zaorálek uvedl, že by nebyl ve vládě, jež by za abolici pro Babiše byla spoluzodpovědná. Rozhodne-li prezident o zastavení trestního stíhání, musí tuto abolici podepsat i premiér nebo jím pověřený člen vlády. Zaorálek v pořadu České televize Otázky Václava Moravce řekl, že by nebyl členem vlády. Abolice je podle něj mimořádné opatření, které »by se mělo spouštět ve chvíli zásadních politických změn«.

Ministryně pro místní rozvoj Klára Dostálová (za ANO) v televizi Prima řekla, že je bytostně přesvědčena, že v kauze Čapí hnízdo se nestal trestný čin. Předseda Pirátů Ivan Bartoš ve stejném pořadu tvrdil, že by případ Čapího hnízda mohl být návodem pro další velké firmy, které by se vyčleněním menší společnosti mohly dostat k dotacím určeným pro malé a střední podniky.

Zdroj: HN(cik)

Omluvte se

Souboj Zeman vs. Zeman rozhodne příroda, napsal europoslanec Polčák. Komu není shůry dáno, v apatyce nekoupí. Co vlastně měl na mysli tento "přechytralý" europoslanec? Přeje Polčák prezidentovi smrt? Kde je elementární úcta a slušnost u tohoto představitele STAN? Je mi smutno z této přemíry arogance, kterou neváhal zveřejnit. Omluva v tomto případě by byla jedinou možností nápravy.

Autor: Miloslava Vostrá

Levice musí přejít do ofenzívy, zaznělo na Litoměřickém odborném semináři

Ohlédnutí za uplynulými 30 lety od listopadu 1989 bylo inspirací pro vystoupení řečníků na pátém ročníku Litoměřického odborného semináře, který s úspěchem v sobotu 21.9. připravil Ústecký krajský výbor KSČM. V úvodu pozdravili účastníky, kteří se sjeli z širokého okolí, představitelé Ústeckého KV KSČM Oldřich Bubeníček a Pavel Vodseďálek. Bubeníček, jenž je v kraji hejtmanem, zdůraznil, že sedm let KSČM vede kraj, »a je to znát«. Kraj zrekonstruoval všechny své domy sociální péče, školy, v dobrém stavu jsou silnice, daří se krajskému zdravotnictví, jež nabízí pacientům špičková pracoviště. Těžba uhlí se omezila, elektrárny se rekonstruovaly, a připočteme-li zdejší krásy přírody a památky, kraj vzkvétá, pochlubil se hejtman. Bubeníček ocenil, že premiér poděkoval kraji za to, že »celá republika může topit a svítit«.

Posluchači se těšili na ekonomku Ilonu Švihlíkovou, politologa Oskara Krejčího a historika a politologa Josefa Skálu. Zajímali se také o nováčky semináře: ekologa Jiřího Gutha Jarkovského (pravnuka Jiřího Stanislava Gutha Jarkovského, 1861 až 1943), družstevníka Arťoma Korjagina a publicistu Tomáše Koloce.

Jako závislou vylíčila českou ekonomiku docentka Švihlíková. V ČR mají obrovský vliv nadnárodní firmy, které dosahují abnormální ziskovosti. Roční odplynutí až 500 mld. Kč z republiky je znát, odtušila. Na manifestačním mítinku ČMKOS v minulém týdnu zazněla kvantifikace nákladů transformace přenesených na zaměstnance - činilo to prý 4,5 bilionu Kč. »Na Západě jsou náhrady zaměstnancům vyšší než zisky, u nás naopak. Je směšné si vzpomenout na heslo poloviny 90. let: 'Do pěti let doženeme Německo!' V reálu jsou mzdy třetinové, « uvedla.

Na této »strategii trpaslík«, jak ji nazvala, má »někdo« zájem. Vyzvala, aby se levice nebála a přešla do ofenzívy, za vzor jí může posloužit např. předseda Labour Party Jeremy Corbyn. Švihlíková ocenila europoslankyni KSČM Kateřinu Konečnou, která chápe ohrožení svobody internetu, neboť dochází k setrvalým mocenským snahám omezit jej. »Sdílení je totiž bytostně levicový princip.«

Profesor Krejčí se zamyslel nad chybami, jež provázely socialistické a komunistické hnutí (což vedlo ke změně režimů ve střední a východní Evropě). Socialistická praxe, bohužel, těžce přijímala nové podněty, přičemž právě socialismus se musí vyznačovat dynamikou a inovacemi. Intelektualizaci hnutí nemohou zajistit byrokraté, uvedl Krejčí a zdůraznil, že socialismus nelze budovat bez lidských práv.

Převraty proběhly v cizím zájmu a cizí režii, navázal Josef Skála. »Takovou moc, jakou má kapitál nad námi, dějiny nepamatují. Jsme krmelcem cizího kapitálu a vazalem cizích mocností,« dodal s tím, že mnoho problémů je řešitelných až za horizontem kapitalismu. Kapitalismus není schopen zvládnout krizové jevy, mj. migrační krizi, expanzi teroru apod. Proto je legitimní vysvětlovat veřejnosti, proč právě nyní je třeba být radikální antikapitalistickou levicí, proč právě teď je nutno být levičákem, míní řečník.

Úspěchy a neúspěchy tří desítek let od Listopadu v ochraně životního prostředí předestřel Jiří Guth Jarkovský. Mnohé dobré procesy byly nastartovány již před Listopadem, např. hnutí Brontosaurus. Ale problémy byly, což dokládá letošní 30. výročí teplické demonstrace za zdravé životní prostředí. »Právo životního prostředí vzniklo po roce 1989 celé znova, a kvalitně,« uvedl. Některá očividná znečištění se podařilo zastavit. Je to však také »zásluha« přesunu velkých výrobních programů do Asie. Nedaří se péče o krajinu a půdu. »Bývalá JZD se hromadně změnila na obchodní společnosti namísto návratu ke kořenům,« konstatoval řečník, který - jak se představil, je čtyřnásobným družstevníkem. Nedaří se ozdravit ovzduší velkých měst, rozvoj automobilismu je enormní. Vážným faktorem je i neochota spotřebitelů uskrovnit se a faktem je bohatnutí dříve rozvojových zemí Číny a Indie. »Ano, klimatická změna probíhá a jejími projevy jsou přibývající extrémy počasí. Zásadní podmínkou udržitelného rozvoje je však mír,« zakončil ekolog. Zkušenosti mladého člověka předal člen pražské organizace KSČM Arťom Korjagin. Doba před 30 lety, a tím spíše období reálného socialismu, je pro mladé lidi »dávnou minulostí«. Zabývají se současností, např. životními náklady. A je jim v podstatě jedno, kdo jim dá perspektivu - zdali KSČM, nebo jiná strana. Mladé zajímají možnosti dostupného bydlení, na tom se musí autentická levice profilovat, navrhuje Korjagin. Stejně tak klima. Během stávky za klima zněla antikapitalistická hesla. Problém je, že »jsme experty na to, s kým nespolupracovat«.

Autor: Mediální úsek ÚV KSČM

Váš text začíná právě zde. Klikněte a můžete začít psát. Porro quisquam est qui dolorem ipsum quia dolor sit amet consectetur adipisci velit sed quia non numquam eius modi tempora incidunt ut labore et dolore magnam aliquam quaerat voluptatem ut enim.

Zpravodaj  červen 2019

Jsou volby zbytečnost?

Kdybych tuto provokativní otázku položil v době nedávno minulé, mnozí by si ťukali na čelo. Pamatuji lidi v ulicích skandující heslo »Svobodné volby«. Svobodné volby jsou, volit můžeme z téměř nekonečné palety politických stran a uskupení. Potud je to v pořádku. ALE… Ono ošidné ALE v sobě skrývá čertovo kopýtko. A tím je schopnost (neschopnost) poražených respektovat jejich výsledky a právo vítěze na výběr svých partnerů. I v zemích, na které hledíme spatra, je to běžný jev. A u nás?

Jsem rád, že KSČM není a nebude ve spolku škodičů a nepřátel lidí ve mzdě, seniorů a mladých rodin. Tím spolkem míním ODS, TOP 09 či strany s názvem Piráti (vzpomeňme: pirát = námořní lupič) a další. Strana tedy musela zvolit řešení »nejméně špatné«. Známe jej, proto ho nebudu zmiňovat.

Nyní krátký exkurs do minulosti. Vzpomínám si na tzv. televizní stávku, kdy tisíce lidí demonstrovaly na Kavčích horách za tzv. svobodná média. Politici se zviditelňovali spaním ve spacácích. Ohroženo nebylo nic, pouze posty pro kamarády. Co na tom, že se pak ČT stala pokleslým médiem, kde se pečlivě volí hosté tak, aby bylo dosaženo kýženého, kdy moderátoři nedovolí dopovědět těm »nesprávným« ani větu? Přesvědčit se lze na ČT denně.

Výše zmíněný spolek negentlemanů odmítl od samého počátku respektovat výsledek parlamentních voleb. Chtěli vyvolat chaos, bojkotem se jej snažili změnit. Spiknutí neúspěšných se ale nepodařilo. Poučeni minulostí tak vsadili na své oblíbené praktiky. Demagogii, lež a manipulaci s fakty. Anglické transparenty (pro koho?), nesmyslná hesla. Podsouvají lidem myšlenku, že naše demokracie je opět ohrožena. To možná je, ale otázkou je, kým. Ministryně Benešová je démon zla, a kdo nesmýšlí stejně jako ti na náměstích, je agent Číny a Ruska či nevzdělaný hlupák… »Jediná cesta« je nalezena a obratem se do čela demonstrantů staví takové morální etalony a vyznavači demokracie, jako jsou poslanci Kalousek či Stanjura. Naše pražská kavárna rovněž nezůstává pozadu. Své rozumy, plné urážek, medializuje J. Hrušínský a řada dalších.

Vracím se tedy k původní otázce. Jsou volby zbytečnost? Bez pokory k svobodně vyjádřené vůli lidí je smysl demokracie, a tedy i voleb, ohrožen. Vím, úspěch se neodpouští a těm lidem na náměstích se asi stýská po placení v nemocnicích, u lékařů, po daňovém trestání seniorů za práci, frontách u nefungujících okének SSP, evidence motorových vozidel, po uzdravovacích kúrách pro invalidy nechvalně známého ministra Drábka.

Vyznat se v dnešní době, kdy jsme obklopeni lží, manipulacemi a nátlakem, je složité. Proto musí KSČM být sebevědomým lídrem levice, tedy těch sil, které jsou stále schopny chápat reálný život běžného člověka a udávat další směr vývoje společnosti k jeho prospěchu.

Vladislav KOPAL, pověřen vedením OV KSČM Praha 8

 


Lidice jako symbol znovuzrození

V sobotu se stovky lidí poklonily památce obyvatel německými nacisty vyhlazené středočeské obce Lidice. Oficiálního pietního aktu, který pořádal Památník Lidice pod záštitou ministerstva kultury ve spolupráci s obecním zastupitelstvem v Lidicích a oblastní organizací Českého svazu bojovníků za svobodu, se zúčastnili také představitelé KSČM a členky Levicových klubů žen, jež mají ve svém znaku Lidickou růži.

»Zlo zaplní každé místo, které vyklidí dobro,« řekl v hlavním projevu předseda Sněmovny Radek Vondráček (ANO) a zdůraznil, že jsme všichni lidmi, rodíme se rovní v právech a svobodní. Pamatujme 340 obětí lidické tragédie, která započala 10. června 1942 v brzkých ranních hodinách, a žijme tak, abychom se nemuseli před nimi stydět, vyzval. »I dnes existují pokusy rozeštvat lidi, rozdělit nás do různých soupeřících tlup, ale to se nesmí už nikdy opakovat,« dodal Vondráček. »Buďme nejen lidmi, ale dobrými lidmi.«

Starostka Lidic Veronika Kellerová, která je vnučkou lidické ženy a ve společném hrobě lidických mužů, u něhož se pietní akt odehrává, dlí také její pradědeček a strýc, poděkovala všem, kteří se přišli do Lidic poklonit. Ačkoli řečníci většinou hovořili obecně o nebezpečí každé totality (aniž by německou okupaci nazvali genocidou, jež měla vést k zotročení a následné likvidaci celého českého národa) a o zrůdnosti a nehumánnosti nacismu, Kellerová zmínila, že poslední, co viděli lidičtí muži, byly hlavně německých pušek u zdi Horákova statku. »Jméno Lidice nesly tanky bojující na východní i západní frontě. Je na nás, aby tento odkaz zůstal trvalým. Lidice jsou symbolem znovuzrození a lásky.«

Promluvila Marie Šupíková, lidické dítě

Nejemotivněji zúčastnění vnímali slova přeživšího lidického dítěte, paní Marie Šupíkové, která na pietě vystoupila v závěru. V roce 1942 jí bylo deset let a do 10. června 1942 prožívala v Lidicích v kruhu své rodiny krásné dětství. Pak následovaly okamžiky a dny hrůzy, kdy do lidických stavení vtrhli němečtí vojáci. Tělocvična kladenské reálky, dnešního gymnázia, se stala první zastávkou na její cestě do neznáma. »Odloučení od maminky a babičky byl pro mě a pro bratra nejbolestivější okamžik, který při této vzpomínce stále bolí,« řekla na pietě. Paní Marie měla více štěstí, než většina lidických dětí, protože byla příslušníky SS vybrána »k převýchově« a předána do německé rodiny, která pro ni zvolila jméno Ingeborg. Díky mezinárodním organizacím se navrátila do vlasti v létě 1946 a setkala se se svou maminkou, těžce nemocnou tuberkulózou, jež na následky strádání v koncentračním táboře čtyři měsíce nato zemřela. »Padly jsme si do náruče a nemohly jsme se domluvit,« přiblížila okolnosti tohoto setkání, protože neuměla česky. Paní Šupíková tak ztratila maminku, babičku, tatínka i 15letého bratra, který byl zastřelen na Kobyliské střelnici. Vrátila se, jak uvedla na pietě, ve 14 letech se zkušenostmi a vzpomínkami, které ji budou provázet do konce života.

Pietního aktu se účastnila řada politiků, diplomatů a zástupců institucí a spolků z domova i ze zahraničí, také reprezentace dalších Němci vyhlazených obcí i např. Die Linke z Chemnitzu či prezidentské kanceláře. Jako první tradičně přistoupili k Hrobu lidických mužů zástupci obce a přeživších. Věnce pokládali ministři kultury, zahraničních věcí, dopravy a spravedlnosti, řada náměstků, senátoři a poslanci, hejtman Ústeckého kraje, primátor Kladna, předsedové ČMKOS a OS ČMS, běžci štafety Javoříčko-Včelákov-Ležáky-Lidice (doběhli před začátkem pietního aktu), Muzeum Slovenského národního povstání, Památník Terezín, Muzeum romské kultury, ČSBS, VSA ČR, Slovanský výbor ČR, církevní představitelé ad. Věnec jménem KSČM položili předseda jejího ústředního výboru Vojtěch Filip a středočeští poslanci Miloslava Vostrá a Stanislav Grospič, další květinové dary pak zástupci Středočeského KV KSČM, Republikové rady LKŽ a jejich středočeské organizace.

Vyhlazení Lidic bylo součástí německého teroru rozpoutaného po útoku na zastupujícího říšského protektora Heydricha. Desátého června 1942 zastřelili nacisté 173 lidických mužů. Ženy a děti nejdříve strávily tři dny v tělocvičně kladenského gymnázia, poté byly děti od matek odděleny. Ženy byly převezeny do koncentračních táborů. Děti, které nebyly vybrány k poněmčení nebo přesáhly jeden rok věku, skončily v polském Chelmnu, kde je Němci hromadně zavraždili plynem. Obec byla zcela srovnána se zemí. Zemřelo 340 lidických obyvatel. Po ukončení války se zpět do vlasti vrátilo 143 lidických žen a 17 dětí.

Zdroj: HN(mh)

   

 

Výsledky voleb do EP vyhovují velkokapitálu

Dovolte krátké zamyšlení na výsledky voleb do Europarlamentu. Výsledek voleb byl jednoznačně naším neúspěchem. Přestože se voleb zúčastnilo zhruba 2x více voličů než v předcházejících volbách, získali jsme méně hlasů. Jistě může nás těšit, že jsme v obvodu naší ZO skončili mírně nad celostátním průměrem a hlavně, že jsem porazili ČSSD rozdílem třídy, kdy máme svou europoslankyni a oni nikoho. To je ovšem slabá útěcha.

     Mám za to, že je čas k radikálním změnám. Nestačí je přemalovávat štít, případně fasádu, ale je nutná celková rekonstrukce. Možná, že by bylo lepší, kdyby ani Konečná nebyla zvolena, jak míní s.předseda ZO, měla by čas na vnitrostranickou práci. V těchto souvislostech je třeba zdůraznit, že program politické strany je v současnosti věcí naprosto druhořadou. Nikdo ho totiž nečte. Takže naše nedávná programová konference byla jen ztrátou času a prostředků. Rozhodující jsou osobnosti a způsob, jak se prezentují, ať již konformně či nekonformně, pro naši stranu uvedu dva příklady: Konečná a Semelová. Typickým příkladem v tomto směru je strana pirátská, která nemá žádný program a reprezentuje právě tu část společnosti, která již ztratila nejen národní, ale i občanskou identitu, jinými slovy stojí na pozicích politického nihilismu. Naštěstí zdaleka nedosáhla výsledku, který očekávala.

Současně volby potvrdily, eufemisticky řečeno, postupující, možná i definitivní ztrátu legitimity současného politického uspořádání společnosti. Jistě volby proběhly zcela v intencích právních předpisů, tedy naprosto legálně. Ovšem legitimita je pojem nadřazený legalitě a znamená zjednodušeně řečeno oprávněnost politického systému. Podle čl.6 Ústavy ČR vycházejí politická rozhodnutí z vůle většiny vyjádřené svobodným hlasováním. Jistě, mohl bych polemizovat s pojmem svobodné hlasování, ale v tomto kontextu to není rozhodné. Podstatnou je skutečnost, že více než 70% voličské základy se k volbám nedostavilo. A vítězná strana se svými 20% hlasů představuje pouhých 6% voličů, tedy zcela marginální vzorek. K tomu už snad netřeba nic dodávat. Na druhé straně je nutno zdůraznit, že takový stav vyhovuje velkokapitálu, který představuje Evropská unie, přesněji řečeno některé její orgány, zejména nikým nevolená Evropská komise a přebujelý úřednický aparát, který už reprezentuje a reprodukuje jen sám sebe.

Petr Šáda

 

Výsledky voleb do Evropského parlamentu v Holicích

Účast voličů ve volbách byla 27,30%, tzn. 1 423 voličů z 5 212 zapsaných. Obdržené hlasy:

ANO 2011 24,01%, Česká pirátská strana 16,31%, ODS 13,55%, Koalice STAN, TOP 09 10,45%, SPD - T. Okamura 8,82%, KSČM 7,41%, KDU-ČSL 4,94, ČSSD 4,80%.

Váš text začíná právě zde. Klikněte a můžete začít psát. Porro quisquam est qui dolorem ipsum quia dolor sit amet consectetur adipisci velit sed quia non numquam eius modi tempora incidunt ut labore et dolore magnam aliquam quaerat voluptatem ut enim.

Zpravodaj květen 2019

Volba KSČM – Česká levice společně, hlas pro suverenitu ČR

Zbývají poslední dny do konání voleb do Evropského parlamentu. Jde o velmi důležité rozhodnutí, kde je potřeba každý hlas těch, kteří nechtějí dál ztrácet naši suverenitu a zejména identitu. Stávající Evropská unie pracuje pro nadnárodní korporace, využívající v ČR levné práce; mezinárodní řetězce, které nás krmí předraženými šunty; miliardáře vyvádějící zisky do daňových rájů; falešné nadace; ale i resuscitovanou pravici a pomlouvače, kteří útoky na KSČM a lhaním zakrývají svou neschopnost řešit skutečné potřeby lidí. Vyzýváme proto všechny občany, kterým není lhostejná naše budoucnost, komunisty, sympatizanty a další nerozhodnuté, aby volili č. 9 KSČM.

Svojí volbou:

  • můžete vrátit lidskou důstojnost a solidaritu

  • pomůžete zastavit šílenství těch, kteří si přejí válku

  • pomůžete vrátit důstojnost své vlasti, suverenitu České republice a identitu českým občanům

  • volíte stranu, která vnímá hlas občanů, a to i v mezinárodních otázkách. Jako jediní totiž dlouhodobě prosazujeme, aby v referendu bylo možné rozhodnout o vystoupení z EU a NATO.

I to jsou důvody, proč jsme se rozhodli prosazovat společný postup opravdové české levice, proč jsme ve spolupráci s dalšími levicovými stranami a hnutími šli tentokrát cestou mladé, perspektivní kandidátky pod vedením zkušené vedoucí kandidátky Kateřiny Konečné. KSČM Vás, vážení občané, oslovuje především proto, abyste brali tyto volby jako důležité.  Nevolit znamená nechat za sebe rozhodovat druhé. Nenechme na jiných rozhodnout, kdo obsadí 21 křesel za Českou republiku v Evropském parlamentu. Každý, komu záleží na budoucnosti naší země, jde 24. nebo 25.5. volit své kandidáty do Evropského parlamentu!

Autor: VV ÚV KSČM

L. Luzar: Klasikové marxismu

Klasikové marxismu-leninismu nás učili tomu, že podmínky pro správnou revoluci jsou určovány objektivním a subjektivním činitelem. Objektivním činitelem je neschopnost kapitalistického hospodářství a vládnoucí elity řídit procesy v přijatelných podmínkách, to vše při vzniku zmatku a různorodosti cílů, navzájem se popírajících mezi kapitalistickými státy a vznik následného chaosu bez vize řešení. Subjektivním činitelem je připravenost proletariátu převzít zodpovědnost a bojovat za své zájmy v jednotě vůle a ideových cílů.

Omlouvám se znalcům, že necituji doslovně, ale toto mi zůstalo z mých mladých let v hlavě, a když nyní přemýšlím, v jaké fázi vývoje společnosti se nacházíme a co dále dělat, moje otázka zní, zda se jako etablovaná politická strana máme aktivně zapojit do vzniku chaosu a přispívat tím ke vzniku objektivních příčin revoluce nebo raději vyčkat až vzniknou přičiněním samotného kapitalismu?

Pokud by odpověď zněla aktivně se zapojit, potom máme ideální příležitost vnášet do společnosti témata, se kterými si kapitalismus neví rady a uchyluje se tak k řešením hodným diktatury inkvizice nebo fašismu. Taková globální témata nedostatku vody, problematika fosilních paliv a znečištění země plasty, masová migrace za šťastnější budoucností nebo fundamentalistická náboženství, by nám umožnila urychlit odhalení bezradnosti kapitálu a elit chtít řešit tyto otázky bez přímého a tvrdého dopadu na občany, a tím růstu nespokojenosti s tímto systémem.

V subjektivní podmínce revoluce si taky ale musíme položit otázku, zda jsme schopni nabídnout pro proletariát jiná řešení, než nabízí stávající systém. A to řešení ideově silná, konkrétní, internacionální a spravedlivá k většině, ne jenom k vlastním občanům, pokud chceme hovořit o globálních tématech. Správnou odpověď na tyto výzvy musíme znát ale v každém případě. Pokud zvolíme cestu řešení nabízeného kapitálem, nemůžeme očekávat změny a když tak k horšímu, protože jednoduchá a rychlá řešení konečné otázky vedou mnohdy do plynu. Poučení z historie si vzít můžeme, není to však historie moderní, ale ta mnohem starší, kdy národy stály před podobnými výzvami a jak již víme, moc neuspěly. Padly mocné říše, i když se snažily izolovat a barbary ničit nebo ignorovat, padli ti, kteří se starali jen o blaho sebe sama a ostatní měli jen jako zdroj otroků a surovin. A také skončili ti neskromní, kteří chtěli čím dál více a více, až to k nim přilákalo ostatní kořistníky, kteří je nakonec zničili.

Izolovat se, zavírat oči před vnějším světem a myslet jen na své blaho prostě není dlouhodobou cestou a správným podhoubím pro revoluci dle našich klasiků. Proto „Česká levice společně“ není jen jednorázovým volebním heslem, ale vznikající platformou formující názory ne jenom u nás, ale i v celé Evropě. Platformou, kde nejsou žádné názory v nemilosti, platformou, kde má každý právo obhajovat své myšlenky, ale také má velkou povinnost slyšet a snažit se pochopit myšlenky druhých. Pouze v širokém konsenzu jsme totiž schopni porazit tu jednoduchou myšlenku kapitálu, že peníze jsou vše.

Autor: Leo Luzar, poslanec PSP ČR za KSČM

V. Filip: Podle sebe soudím tebe

Jedna demonstrace za druhou… Proti premiérovi, proti nové ministryni spravedlnosti, proti všem. Za vším jsou údajně tři studenti, kteří založili projekt Milion chvilek pro demokracii. Jak píší na svých stránkách, účelem jejich spolku je „podpora a kultivace demokratické kultury, občanské angažovanosti a veřejné diskuse v České republice“. To jako myslí vážně? 

Jak demonstracemi, na kterých si zúčastnění rozhodně neberou servítky, chtějí kultivovat naši společnost? Urážkami a pomluvami například na účet nově jmenované ministryně spravedlnosti Marie Benešové? Opravdu? O veřejné diskusi už ani nemluvím. Proč nedají nové paní ministryni prostor a čas, aby představila své plány a priority ve vedení ministerstva? Rád bych všem „chvilkovým aktivistům“ doporučil, aby si nejdřív zjistili a pečlivě nastudovali, kdo je Marie Benešová a jak pestrou profesní dráhu má za sebou. Pak teprve mohou přemýšlet o tom, zda půjdou protestovat a s jakými hesly.

Copak stačí v dnešní době přečíst jen pár účelově napsaných nenávistných článků, aby si člověk udělal o někom názor? Žel, pro některé asi stačí! A tomu někdo říká demokracie? Říká se, že podle sebe soudím tebe. U těchto „chvilkařů“ to platí dvojnásob. Tvrdí o sobě, že „nejsou navázáni na žádnou aktivistickou skupinu, politickou stranu, univerzitu či podnikatelskou strukturu“. O tom by se dalo přinejmenším pochybovat. Otázkou tedy zůstává: Kdo všechno je schováván za tímto projektem?

Autor: Vojtěch Filip, 1. místopředseda Poslanecké sněmovny PČR a předseda ÚV KSČM


V. Filip: Trumpova nesmyslná obchodní válka pokračuje

Americký prezident Donald Trump nařídil uvalit cla na dovoz veškerého čínského zboží do USA. Tato informace vylezla na povrch jen krátce poté, co skončilo další kolo neúspěšného obchodního jednání mezi zástupci Číny a USA. Obchodní válka mezi Washingtonem a Pekingem se tak neustále vyostřuje, a pokud se tyto země nedohodnou, zaplatíme za to my všichni. 
Americký prezident dal Číně měsíc na to, aby přistoupila na jeho požadavky. Ukázkový příklad washingtonské politiky plné vyhrožování, očerňování a vydírání. Spojené státy a zahraniční politika D. Trumpa, že Amerika musí být první, je ve znamení ultimát, nesmyslných sankcí, zákazů a nátlaku na ostatní státy. Jde o učebnicovou ukázkou nedemokracie a autoritářství. Je to tak! Trump zapomněl, že nejsme ani v bipolárním světě a už vůbec ne v jednopolárním světě a zřejmě si neuvědomuje, že není mezinárodním soudcem, a už vůbec ne názorovým vůdcem, kterého musíme my všichni poslouchat. Sám se v mezinárodní politice pohybuje jako slon v porcelánu. A takový člověk by chtěl řídit svět a rozhodovat o tom, co je černé a co bílé? Obchodní válka mezi Washingtonem a Pekingem trvá už přes rok a nikomu nic dobrého nepřinesla, naopak. Aniž si to mnozí doteď uvědomovali, stali jsme se rukojmími, které americko-čínský konflikt ohrožuje z hlediska ekonomiky možná více než tyto dvě velmoci. Je tu však aspoň malá naděje, že tato nesmyslná Trumpova válka brzy skončí. Na jeho nesmyslnou zahraniční politiku totiž doplatí i běžný americký spotřebitel. Zdraží mu totiž zboží. Jsem pak zvědavý, kolik Američanů půjde v nadcházejících volbách Trumpa znovu volit. Jejich hlasy přitom potřebuje…

Autor: Vojtěch Filip, 1. místopředseda Poslanecké sněmovny PČR a předseda ÚV KSČM



Zhruba 190 000 seniorů v Česku nemá starobní penzi ani 10 000 Kč

Zhruba 190 000 seniorek a seniorů musí měsíčně vystačit s důchodem pod 10 000 korun. Kolem 60 000 lidí pak nemá starobní penzi ani 8000 korun. Vyplývá to z údajů České správy sociálního zabezpečení (ČSSZ), které sněmovnímu sociálnímu výboru poskytla zastupující náměstkyně ministerstva práce pro pojistné systémy a dávky Kateřina Jirková. Hranice příjmové chudoby pro samotného člověka loni v ČR činila 11 963 korun, letos bude o něco vyšší. Starobní důchod pobíralo podle údajů ČSSZ v Česku na konci března přes 2,4 milionu seniorek a seniorů. Průměrná částka činila 13 377 korun. Muži měli v průměru 14 697 korun a ženy 12 182 korun.

Údaje za rok 2017 ukázaly, že téměř 11 procent lidí nad 65 let žilo na hranici příjmové chudoby. Tehdy činila 11.195 korun měsíčně, loni byla o 768 korun vyšší. Od roku 2010 se podíl chudých starobních penzistů zvedl, před devíti lety dosahoval necelých sedmi procent. Zhruba 30 procent výdajů důchodcovské domácnosti podle statistické ročenky putovalo do bydlení a energií. Lidé, jimž na zaplacení přiměřeného bydlení nestačí 30 procent příjmu a v Praze 35 procent příjmu, mohou získat příspěvek na bydlení. "Padesát procent příjemců příspěvků na bydlení je příjemcem nějakého důchodu. Je to něco přes 60.000 domácností důchodců, mezi nimi jsou i invalidní důchodci," upřesnila Jirková. Dodala, že do hmotné nouze se propadly asi 3000 důchodcovských domácností. Podle zpráv ministerstva práce o vyplacených dávkách úřady práce letos v březnu vydaly celkem 180.200 příspěvků na bydlení za 674 milionů korun. Za první tři měsíce výdaje činily asi 1,88 miliardy.

Podle místopředsedy sněmovního sociálního výboru Jana Bauera (ODS) mohou být počty seniorů v nouzi ve skutečnosti mnohem vyšší než počty příjemců dávek. "Je to skupina obyvatel, kterým je trapné, nebo je pro ně nepřijatelné, aby si o něco žádali. Dávky hmotné nouze jsou pro ně možná úplně nepřijatelné," uvedl Bauer. Sněmovna by měla brzy hlasovat o důchodové novele, podle které by všichni důchodci měli dostat příští rok po každoročním zvýšení penze ještě další příspěvek. Činit by měl tolik, kolik bude po zákonné valorizaci průměrné penze scházet do 900 korun. Podle dosavadních odhadů ministerstva práce by to mohlo být kolem 180 korun. Přesná částka bude známa v létě po zveřejnění statistických údajů, z nichž se podle zákona pravidelné zvyšování penzí vypočítává.

Zdroj: HN (čtk)

Zpravodaj duben 2019


Co přináší členství ČR v Evropské unii českým regionům?


Evropská unie čelí v současné době mnoha výzvám a problémům. Členství ČR v ní nikdy nebylo bez problémů. Špatně vyjednané přístupové podmínky a výjimky nám nezaručily nejlepší start a následky pociťujeme dodnes. Mnozí představitelé České republiky mnohdy odsouhlasí slepě vše, co z Bruselu přijde. Jiným se zase hodí, když mohou vlastní neúspěch a neschopnost prosadit věci ve prospěch ČR podat občanům jako »za to může Brusel«.


Domnívám se, že v Evropské unii je potřeba posílit lidovou suverenitu. Je potřeba ukončit moc technokratů a nikým nevolených expertů, kteří řeší, jak moc zahnutý má být banán. Jsem proto pro revizi Smluv EU s cílem posílit pravomoci Evropského parlamentu jako jediné přímo volené EU instituce. Občané EU musí mít možnost se více zapojit do rozhodování k chystané legislativě a na jejich názor musí být brán větší zřetel, než je tomu doposud (Evropská občanská iniciativa). V neposlední řadě je potřeba omezit vliv nadnárodních korporací a hlavně posílit mírovou roli EU.


Je ovšem dobré vidět obě strany mince. Přes všechnu kritiku musím přiznat, že naše členství v EU má na Českou republiku a hlavně české regiony i pozitivní dopad.


Ministerstvo financí na svých webových stránkách uvádí, že »ČR získala jen z kohezní politiky na období 2014–2020 více jak 20,5 mld. eur v cenách 2011, tzn. 23,1 mld. eur v běžných cenách, což představuje 4. nejvyšší alokaci na obyvatele. V porovnání s podobně vyspělými státy jako ČR (Portugalsko a Malta) dosahuje ČR výrazně lepšího výsledku. V oblasti Společné zemědělské politiky ČR obdrží 6,1 mld. eur na přímých platbách a 2,2 mld. eur na rozvoj venkova. Celkově příjmy ČR z rozpočtu EU na SZP dosáhnou 8,3 mld. eur a významně tak převýší příjmy z období 2007-2013, kdy činily 7,4 mld. eur.« Důležitým pro ČR bylo bezpochyby i prosazení tzv. pravidla čerpání prostředků »n+3«, které České republice umožňuje čerpat prostředky těchto fondů ještě v průběhu následujících tří let.


Samozřejmě se můžeme bavit o tom, jak jsou současné dotační programy vypisovány, zda pravidla čerpání náš státní aparát zbytečně ještě více nekomplikuje, zda nastavení vypsaných programů skutečně přispívá k rozvoji a odpovídá potřebám venkova, obcí, měst a krajů. Můžeme namítat, že je současné nastavení systému a podmínek čerpání složité, zbytečně byrokratické, málo flexibilní a příliš okleštěné. Nemůžeme ale zavírat oči před problémy ČR s nastavením mechanismů kontroly dotací, před různými čachry a obcházením podmínek, před problémy při realizaci veřejných zakázek a z toho plynoucími špatnými následky pro ČR jako celek.


Faktem ale zůstává, že bez dotací z EU by ČR jen stěží hledala prostředky na realizaci byť jen třetiny projektů. Obrovský přínos vidím v účasti našeho státu na realizaci velkých infrastrukturních projektů. Tedy projektů, které by si ČR, ale ani větší celky jako například země V4, nemohly jinak dovolit realizovat. Mezi tyto projekty patří mimo jiné budování dopravní infrastruktury včetně vodních cest, budování energetických sítí nebo účast v Evropské vesmírné politice.


Tento a příští rok je z hlediska nastavení čerpání fondů EU v následujícím období stěžejní. Letos v únoru vláda schválila Národní koncepci realizace politiky soudržnosti v ČR po roce 2020, která zahájila proces s Evropskou komisí na přípravě Dohody o partnerství a operačních programech pro období 2021-2027, která právě definuje, co přesně se bude v rámci operačních programů realizovat. V období 2021-2027 bude ČR moci čerpat cca 20 miliard eur v běžných cenách. K uzavření dohody by mohlo dojít už do konce tohoto roku, ale existují určité obavy, že se vzhledem ke květnovým volbám do Evropského parlamentu a s tím souvisejícím změnám vedení Evropské komise tento proces protáhne až do příštího roku. Důležitá je bezesporu Strategie regionálního rozvoje ČR 2021+ připravovaná ministerstvem pro místní rozvoj. Hlavní z mého pohledu bude právě vzájemná provázanost a vzájemná podpora těchto dokumentů a jejich cílů tak, aby se dosáhlo co nejlepšího výsledku pro rozvoj našeho venkova, obcí, měst a krajů při respektování jejich specifik.


Dagmar ŠVENDOVÁ, kandidátka do Evropského parlamentu (KSČM – Česká levice společně!), redakčně kráceno



Skutečně budeme platit my všichni?

V těchto dnech jsme se dozvěděli, že vydání hackera Nikulina svého času do USA ministrem Robertem Pelikánem nebylo ústavní. Ministr totiž – cituji - »porušil při vydávání do USA práva údajného ruského hackera Jevgenije Nikulina. Nepočkal na definitivní vyřešení jeho žádosti o azyl, včetně soudního přezkoumávání«. Ústavní soud tak vyhověl Rusově žádosti a vyřkl nález. Co na tom, že Nikulin je dávno ve Spojených státech, že my v Česku o něm víme málo, jen snad to, že mu hrozí, nebude-li uznán psychicky vyšinutý, až třicet let v jejich vězení? Zajímáme se o jeho osud? Asi nikoli. Máme dost svých kauz, které jsou neustále probírány v médiích, aby jedna, která se omílá několik dnů, byla nahrazena jinou, a tak to jde do kola.

Hacker Nikulin, ten obyčejný kluk, který si myslel, že může, ovládá-li počítač, všechno, i »nabourávat« se do obsahu cizích počítačů, neměl ovšem být jenom »obyčejným klukem«. Měl být zřejmě agentem pracujícím pro tajné služby. Předpokládám, že ruské. Jinak by si pro něho nepřiletěl speciálním letadlem plným ozbrojených zabijáků sám předseda Sněmovny reprezentantů USA Paul Ryan. Jen svoji návštěvu kryl pozváním svého přítele amerického ambasadora a nutností osobně podepsat společnou deklaraci o podílu americké strany na vzniku Československa s předsedou Sněmovny Radkem Vondráčkem. Nikulin zřejmě americké straně nepomohl. Jinak by jistě celý svět už dávno věděl, že právě on to byl, kdo způsobil, že ruské tajné služby mohly »účinně (nebo neúčinně?) ovlivnit prezidentské volby v USA«. Jenže svět se nic nedozvěděl. Vojenské letadlo USA přiletělo zbytečně. Zaplatí Ryan a ti, co ho vyslali, do skomírající pokladny Spojených států za zbytečnou cestu? Ale to není naše věc.

Nás zajímá Robert Pelikán, tehdejší ministr, který protiústavně, ještě před rozhodnutím příslušných orgánů o udělení azylu, což jistě věděl, jinak by tak rychle se nesnažil utéci z vlády a vyvléci se odpovědnosti, Nikulina vydal. Ryan mohl být spokojen a rychle opustil i se svými rangers vzdušný prostor ČR. Jenže Pelikán svým rozhodnutím porušil naše zákony, zákony země, v níž žiji. Hacker Nikulin má právo žádat odškodné. Protože doba jeho pobytu ve Spojených státech jde nám bezesporu na vrub, je tu i újma, byla také porušena »lidská práva«, jejichž ochranou se od Havlových dob tak pyšníme, měl by následovat trest. Ve skutečně demokratické zemi by byl potrestán viník. Stane se tak u nás?

Nechám stranou otázku, proč vlastně ministr Pelikán Nikulina Ryanovi věnoval. Mohly v tom hrát roli peníze či jiné výhody, jako se to zřejmě stalo při propuštění katarského prince obviněného ze sexuálních hrátek s nezletilými děvčaty jiným ministrem spravedlnosti u nás? Nevím. Mohla v tom být náklonnost k USA či dokonce podřízenost služebníka? Proč ne? Nedělám si iluze o propojení některých českých politiků a zpravodajců s americkými. Možná, že bychom se divili, kolik těch našich je či bylo na mzdovém seznamu účtárny CIA. Za nic se totiž metál americké strany naší tajné službě nedává. Mohl v tom být obchod »něco za něco«, ale co by muselo být nabídnuto ministrovi spravedlnosti české vlády, aby se takto ponížil?

Asi se odpovědí nedočkáme. A tak nám zůstává jediné. Přece jen někoho za porušení Ústavy hnát k odpovědnosti. Nebo budeme platit nemálo peněz z kapes daňových poplatníků jako odškodné hackeru Nikulinovi skutečně my všichni?

Josef ŠENFELD, předseda OV KSČM Litoměřice




M A N I F E S T A C E


1. květen 2019 – Svátek práce


HOLICE – 14:00 hodin před Kulturní domem


Hraje kapela Barevná muzika




P I E T N Í A K T


5. květen 2018 - Holické povstání


hřbitov 16:00 hodin




K účasti na obou akcích zve výbor ZO KSČM


 Zpravodaj březen 2019 

Prohlášení KSČM k okupaci ČSR nacistickým Německem a vzniku Protektorátu Čechy a Moravy

Před 80 lety bylo Československo obsazeno fašistickým Německem a rozděleno na Protektorát Čechy a Morava. Je hned v počátku třeba zdůraznit, i když se dnes dělá vše, aby se skutečná podstata věcí z mysli našich občanů a zejména mladé generace vytěsnila, že způsob obsazení Čech a Moravy německým vojskem byl násilným trestním činem, odporujícím mezinárodnímu právu.

Není potřeba zacházet do podrobného popisu a sledu událostí těchto pohnutých dnů, protože všichni, kdo je chtějí znát tak, jak se skutečně udály a jsou oproštěni od dnešního falšování a účelového zkreslování dějin, je znají. Znají kořeny a samou podstatu těchto událostí. Znají i zrádcovskou úlohu tehdejších představitelů našeho státu, už když se rozhodli přijmout mnichovský diktát západních velmocí a tím rozhodli i o našem dalším osudu. Samotný 15. březen 1939 pak byl pokračováním těchto nezapomenutelných kapitol našich novodobých dějin.

Co znamenala okupace pro naše národy, jsme sami, v té nejkrutější míře, poznali. Odtržení českého pohraničí a následná šestiletá okupace Československé republiky, která si vyžádala 360 tisíc mrtvých občanů a rozpoutání dosud největšího a nejkrvavějšího vojenského konfliktu v lidských dějinách, druhé světové války. Co museli čeští občané vytrpět po dobu okupace, nelze v celé své tragédii vypsat: germanizace školství a kultury, uzavření vysokých škol, poprava studentů, heydrichiáda, stanné právo, popravy, koncentrační tábory, Lidice, Ležáky. Máme v paměti a víme, co byla sekyrárna na Pankráci, Kobyliská střelnice, Malá pevnost Terezín a další místa, která sloužila k deportacím a popravám českých občanů.

V tomto výčtu nemůže být zapomenuto ani skutečné vyhnání deseti tisíců českých občanů a jejich zoufalého útěku z celého obsazovaného pohraničí uskutečněného na základě mnichovského verdiktu. Nebo řádění ordnerů a sudetoněmeckého Freikorpsu vůči našim občanům. Šlo o skutečné vyhnání ze strany radikálních sudetských Němců, i když i v tomto případě se dnes ze strany některých kruhů v sousedním Německu, za servilní pomoci některých našich politiků a sdělovacích prostředků dělá vše, aby se paměť lidí vymazala.

Byla to tragická bilance pro náš národ. Válka proti fašismu byla bojem na život a na smrt. Šlo o další existenci českého národa a další osud všech Slovanů. 195 tisíc našich občanů bylo umučeno v koncentračních táborech, další padli na frontách v zahraničních armádách, v domácím odboji či na popravišti gestapa. Genocidní politika nacismu a fašismu, spáchaná ve prospěch a za podpory mezinárodního kapitálu, zejména na slovanských národech a zvěrstva proti dalším národům byla vedena snahou o ovládnutí celého světa. Hitlerův sen o světovládě a o tažení na východ ale nakonec skončil jeho porážkou a vítězná rudá vlajka zavlála nad Berlínem.

Tyto tragické události vždy varovaly a stále varují a jsou mementem i dnes, kdy opět čelíme selhávání mezinárodního společenství, nástupu fašismu a válečnického štvaní. Nacionalismus, nezodpovědní politici, nerozhodnutí diplomaté, bojechtiví generálové, a to vše opět pod taktovkou světového kapitálu. Ve světě vzrůstá geopolitické napětí mezi světovými velmocemi, opět se uplatňuje právo síly a rozpoutávají se válečné požáry. Světový mír je nebezpečně rozbouřený, řinčí se zbraněmi na Ukrajině, Sýrii, Iráku, hrozí se Severní Koreji, Íránu, zavádějí se sankce proti Rusku, které obkličují a izolují. Mnoho obyvatel je v uprchlických táborech bez potravy, vody, proudu a bez základních podmínek pro život, protože jim byly zničeny jejich vesnice a města. Ztráty životů lidí jsou nedozírné. Už nikdo nepočítá zahynulé, zraněné, vyhnané, vystěhované, zubožené, hladové a přivedené do neštěstí.

V kontextu tohoto mezinárodního vývoje posledních let je možné říci, že celosvětový mír, jako základní předpoklad existence a budoucnosti nejen našeho státu a českého národa, ale i celého lidstva je opět ve vážném ohrožení. KSČM nemá v současnosti větší úkol, než aktivně vystupovat proti přípravám nové velké války, dělat vše pro zachování světového míru, spojit k tomu všechny síly a zabránit opakování válečných hrůz.

Autor: VV ÚV KSČM



KSČM: Zvyšovat výdaje na obranu nemá smysl

Návrh výhodný tak maximálně pro zbrojaře, ale jinak pro nikoho. Tímto způsobem reagoval stínový ministr obrany KSČM Alexander Černý na novelu zákona o zajišťování obrany státu, kterou předložili poslanci ODS. Předloha má garantovat, že ČR bude každoročně vydávat na obranu země dvě procenta HDP.

Návrh počítá s tím, že by rozpočet ministerstva obrany byl v příštích letech postupně navyšován tak, aby nejpozději v roce 2024 dosáhl úrovně dvou procent HDP. Součástí návrhu je i zavedení čtyřletých cyklů kontroly prostředků na obranu ve výhledu deseti let.

Občanští demokraté novelu předložili do Sněmovny minulý týden, tedy v době, kdy si ČR připomínala 20. výročí vstupu do NATO. Podle expertky ODS pro obranu poslankyně Jany Černochové (ODS) to ale není akt vděčnosti. »Obrana vlastního území je to nejdůležitější,« konstatovala. Současně je ale podle ODS ve strategickém zájmu ČR, aby transatlantické spojenectví přetrvalo a rozvíjelo se.

V současné době ČR vydává místo slibovaných dvou procent HDP na obranu jen lehce přes jedno procento. Naplnění závazku chce dosáhnout do roku 2024.

Fantastická, ale úplně zbytečná suma

Černý podotkl, že to není poprvé, co občanští demokraté s takovým nápadem přicházejí. »Už několikrát jsme jim vysvětlovali, že tudy cesta nevede, protože v tuto chvíli česká armáda není schopna spotřebovat ani to, co má k dispozici,« uvedl. Dokládá to i praxe posledních let. Ročně armáda nedokáže ze svého rozpočtu efektivně utratit minimálně čtyři až pět miliard. Na vině jsou podle Černého nejčastěji výběrová řízení, která buď trvají dlouho, nebo se nezdaří, anebo jsou dokonce zatížena vyšetřováním orgánů činných v trestním řízení. Letos by ministr obrany měl podepsat kontrakty zhruba za 80 miliard. »To je fantastická suma, je ale s velkým otazníkem, jestli se to vůbec podaří,« zapochyboval Černý. Je přesvědčen o tom, že když je současný armádní rozpočet zhruba na úrovni 66 miliard, a podle střednědobého plánu by se měl do konce volebního období přiblížit 1,4 procentům HDP, tak jde o maximum možného. Armáda totiž není podle něj v současné situaci schopna absorbovat větší množství peněz a další navyšování financí by vedlo k tomu, že »by se utrácelo naprosto nekoncepčně, anebo by se tam orgány činné v trestním řízení zřejmě vůbec nezastavily«. »Uvažovat v tuto chvíli o v podstatě zdvojnásobení výdajů na zbrojení je naprosto špatně. Dostali bychom se zhruba na 135 až 140 miliard, což je sice fantastická suma, ale úplně zbytečná,« míní Černý.

Zachovat současný stav

Návrh ODS se nesetkal s podporou ani u dalších představitelů. Ministr obrany Lubomír Metnar (za ANO) se kloní k jeho nepřijetí. Přiklání se k tomu situaci nekomplikovat a zachovat současný stav, kdy premiér Andrej Babiš (ANO) i prezident republiky Miloš Zeman dvouprocentní výdaje na obranu do roku 2024 garantují. »Je otázka, jestli to povyšovat na zákon,« řekl ministr.

Rovněž hlava státu by povinnost vydávat dvě procenta HDP na obranu nenařizovala zákonem. Většina českých politiků má podle Zemana vůli této hranice dosáhnout. »Já si myslím, že vůle českých politiků je většinová, že do určitého roku dosáhneme těchto dvou procent,« poznamenal.

Černý připomněl, že i když výzva platí pro všechny členské země NATO, většina z nich je na tom podobně jako ČR. Kdyby mělo podle něj opravdu dojít k tomu, že se v poměrně krátkém čase zvednou výdaje o téměř jedno procento, tak u členských zemí Aliance by to znamenalo obrovskou militarizaci.

ČR v současné době vydává na obranu lehce přes jedno procento HDP. V posledních letech rozpočet ministerstva obrany každoročně roste. Letos má k dispozici ze státního rozpočtu 66,7 miliardy korun, ještě v roce 2014 úřad hospodařil jen s 39 miliardami. Podle rozpočtového plánu by v roce 2020 mělo ministerstvo dostat 76,3 miliardy a o rok později 85,3 miliardy, což by mělo představovat 1,4 procenta HDP. Dvě procenta HDP by v roce 2024 znamenala asi 130 miliard korun.

Zdroj: HN (jad)



Udice nebo ryby?

Předseda ODS Petr Fiala se na sobotní programové konferenci občanských demokratů v Praze vymezil vůči vládě Andreje Babiše (ANO) i vůči straníkům, kteří by zpochybňovali například západní orientaci České republiky.

Fiala nazval současný kabinet ANO a ČSSD podporovaný komunisty vládou marketingu a planých řečí premiéra. »Nikdy se v české politice tolik nekecalo jako v současnosti,« řekl. ODS podle Fialy nabízí alternativu »vůči nové české levici sdružené kolem politicko-ekonomického projektu pana Babiše«. »Zatímco levice lidem rozdává ryby, naše filozofie je rozdávat lidem udice,« uvedl.

Nad slovy předsedy ODS o udicích a rybách se pozastavil předseda ÚV KSČM a místopředseda Sněmovny Vojtěch Filip. »Přesná gesta, slova a slogany s výrazným podpisem marketingových mágů,« i to je podle něj lídr ODS. Udičky tato strana podle něj používala a používá dodnes. A jaký úlovek mají lidé? »Podivné privatizace, rozprodej prosperujících podniků, zdražování, sociální rozdíly a mnohé další nešvary, jež jejich udičky slibů přinesly. Nelze vynechat církevní restituce, prodej OKD, nekritický obdiv k USA i poklonkování NATO - úlovek, který Fiala příliš ukazovat nechce. V žaludku mu leží levice, která se na jeho udici nechytila!« konstatoval Filip.

Předseda ODS se ale poměrně ostře obrátil i dovnitř strany. Straníci podle něho mohou mít různé názory, ale má to hranice. Za nimi je podle něho třeba zpochybňování západní orientace a transatlantických spojenectví ČR, »koketování« s východními autoritativními režimy a neloajalita, neodpovědnost a anarchistický individualismus. Fiala nikoho nejmenoval, jeho slova však nepochybně mířila na dnes již bývalého člena ODS poslance Václava Klause mladšího.

Dej pozor, co říkáš

Vedení ODS ho totiž na sobotním zasedání výkonné rady vyloučilo ze strany. Podle Fialy bylo rozhodnutí jednomyslné. Verdikt znamená, že Klaus skončil i v poslaneckém klubu ODS.

»Příslušnost k ODS je i nutnost dát pozor na výroky. Ten poslední Klause mladšího nebyl příliš šťastný, což uznal. Uniformita a stejná rétorika ODS je ‚zdatnou prací‘ marketérů. Odbojný Klaus tento model kazil, a tak byl vyloučen. A nám nezbývá než se ptát. Bude tato strana stejně razantní vůči těm, kteří se podíleli na podivných privatizacích, prodejích a likvidaci prosperujících podniků? Levice v čele s KSČM leží předsedovi ODS notně v žaludku. Důvod je jasný, chceme dořešit vše, oč naše republika podivně přišla. Věřím, že se nám to podaří, ať se to ODS líbí, nebo ne,« reagoval předseda poslaneckého klubu KSČM Pavel Kováčik.

Zdroj: HN (jad)


Zpravodaj únor 2019

Výkonný výbor k mezinárodní politické situaci

KSČM má z programových důvodů jiný názor než ostatní politické strany neoliberálního stranického kartelu na priority zahraniční politiky České republiky, má proto stejně odlišný pohled než současná Vláda ČR tvořená hnutím ANO 2011 a ČSSD a zejména ministr zahraničí. Zahraniční politika byla také jedním z bodů, na němž se s vládní koalicí neshodla a proč neusilovala být ani členem této vlády. Nešlo přitom jenom o rozmístění českých vojáků na zahraničních misích.

Považujeme za nepřijatelné prohlášení ministra T. Petříčka v Kyjevě, kde oznámil novinářům, že Ukrajina bojuje proti ruské agresi a proruským povstalcům a v Mariupolu pak podpořil suverenitu a územní celistvost Ukrajiny a připojil se k sankcím proti Rusku. Skandálně se nedovedl však ohradit proti uznání Banderovců jako válečných hrdinů Ukrajinským Parlamentem, přičemž musel dobře vědět, že tato organizace byla mezinárodním Norimberským tribunálem prohlášena za zločineckou. Dokonce neměl ani minimum osobní odvahy, alespoň připomenout blížící se páté výročí masakru v Oděse.

Od ministra zahraniční a české diplomacie se samozřejmě očekává profesionální znalost mezinárodního práva a nikoliv bezduché přejímání pozic jiných států. Jinak ukazujeme, že nejsme suverénním státem, ale česká diplomacie je jen servilním vazalem USA, Francie a SRN.

Vláda České republiky na svém zasedání také schválila návrh přednesený ministrem zahraničních věcí ČR T. Petříčkem, uznat J. Guaidóa prozatímním prezidentem Venezuely. Toto rozhodnutí je v příkrém rozporu s principy mezinárodního práva a Charty OSN. Jedná se o hrubé vměšování do vnitřních záležitostí nezávislé země, člena OSN a žel i zpochybnění ústavního pořádku Venezuely a jejího nedávno legitimně zvoleného prezidenta N. Madura.

Rozhodnutí vlády je navíc v rozporu s jejím programovým prohlášením, kde uvádí, že nejvyšší prioritou je zachování míru, a tedy i záruka dodržování mezinárodního práva, Charty OSN. Česká vláda tak zřejmě záměrně promarnila další možnost chovat se jako skutečně suverénní stát. Cílem KSČM je, aby Česká republika byla suverénní zemí a nikoliv polokolonií.  Navíc, toto rozhodnutí se České republice může, žel, vrátit jako bumerang. K opakování let 1938 a 1939 je nakročeno. Pokusy o majdanizaci politické scény v České republice a zpochybňování legitimně zvoleného prezidenta jsou na denním pořádku. Tímto Česká republika přebírá spoluodpovědnost za další vývoj v této zemi, který ani zdaleka nemusí mít mírové vyústění. Zejména, když výzvy Spojených států a jejich satelitů na zorganizování nových prezidentských a parlamentních voleb ve Venezuele, v podmínkách totální diplomatické, ekonomické, finanční a mediální blokády, včetně výhrůžky vojenským řešením, jsou faktem. Pokud by tu byl i loutkový tzv. prezident, jsou takto vyhlášené volby naprosto nedůvěryhodné.

To, o co tady jde, je ovládnutí bohatých ropných zdrojů země, pod vlajkou tzv. demokracie, ochrany lidských práv, které tak dobře známe z jiných, dnes již rozvrácených zemí, např. Libye. KSČM hodnotí dosavadní působení T. Petříčka v čele resortu zahraničních věcí, tak, že je jasně v rozporu s národními zájmy naší země a s naprostou ignorancí jejích historických zkušeností.

 Autor: VV ÚV KSČM


Babiš obhájil pozici předsedy hnutí ANO

Premiér Andrej Babiš podle očekávání obhájil pozici předsedy hnutí ANO. Získal hlasy 206 z 238 delegátů přítomných na celostátním sněmu, tedy 86,5 procenta. Proti hlasovalo 13 delegátů a 19 se zdrželo. Ve volbě neměl Babiš protikandidáta. Před dvěma lety získal hlasy 195 z 210 delegátů, v roce 2015 dostal všechny platné hlasy.

Prvním místopředsedou vládního hnutí ANO zůstává Jaroslav Faltýnek (56). Na dnešním sněmu hnutí v Praze získal 190 hlasů od 237 přítomných delegátů, tedy zhruba 80 procent hlasů.

»Andreji Babišovi gratuluji k znovuzvolení do funkce předsedy hnutí ANO. Pro KSČM to znamená pokračování práce, kterou jsme podporou vzniku vlády započali.« řekl 

Vojtěch Filip, 1. místopředseda Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR a předseda ÚV KSČM. A dodává: »KSČM bude i nadále prosazovat zájmy občanů a státu. Bude i nadále kritizovat nedostatky a usilovat o jejich nápravu, a to ve všech případných pochybeních, která republiku či občany mohou poškodit.«

Zdroj: HN


Dopis JUDr. Petra Šády ministrovi zahraničních věcí ČR

Pane ministře!
Vaše nedávná návštěva Ukrajiny prokázala Vaše tristní neznalosti ukrajinské reality. Ani slůvkem jste se nezmínil o diskriminaci rusínského národa, který na Ukrajině není uznán za samostatný a svébytný národ a je současnou vládnoucí ukrajinskou klikou všestranně šikanován. Přitom jako plnoprávný národ je uznáván nejen v České republice, ale i v dalších zemích EU jako Maďarsko, Polsko, Rumunsko a Slovensko, ale i mimo EU jako např. v Srbsku a Chorvatsku, ale v neposlední řadě zejména v USA a Kanadě. Ale na druhé straně kritizujete např. Čínu, Kubu, Rusko a další „jako na běžícím páse“. Politika dvojího metru „jako vyšitá“. Vaše jednání s ukrajinskými představiteli je o to smutnější, že Rusíni byli vedle Čechů a Slováku státotvorným národem Československé republiky, jejíž sté výročí jsme si nedávno slavnostně připomínali, a s nimiž jsme žili nejen 20 let ve společném státě, ale i téměř 400 let v jednom soustátí. A právě na Ukrajině jsou Rusíni utlačováni nejen národnostně ale i hospodářsky a politicky, neboť ani slib autonomie Podkarpatské Rusi (nyní Zakarpatská oblast Ukrajiny) daný kyjevskou vládou nebyl splněn a toto teritorium patří mezi hospodářsky nejméně rozvinuté oblasti Ukrajiny, ač má předpoklady pro naprosto odlišný hospodářský rozvoj. Ale to Vás asi nezajímá!

Jan Kasič, Pardubice, rusínská národnost, JUDr. Petr Šáda, Bořice, rusínská národnost, člen Společnosti přátel Podkarpatské Rusi, Miroslav Verner, Dašice, česká národnost, člen Společnosti přátel Podkarpatské Rusi.



A od téhož autora dopis primátorovi Prahy.

Pane primátore hlavního města Prahy!

Svým rozhodnutím o neposkytnutí sálu k připomínce neslavného výročí 8O. let od vzniku Protektorátu Čechy a Morava (německy Protektorat Böhmen und Mähren) jste plivl na památku více než 300 000 občanů bývalého Československa, kteří padli na východní a západní frontě, zahynuli v koncentračních táborech národně socialistického Německa, byli umučeni ve věznicích gestapa nebo skončili  na popravištích Velkoněmecké říše.

A ještě pod jakou přihlouplou záminkou. Údajně proto, že Český svaz bojovníků za svobodu vyznamenal JUDr. PhDr. Zdeňka Ondráčka (dále Ondráček), který měl mlátit v roce 1989 rebelující studenty. Vaše znalosti jsou v tomto směru velice chabé, lépe řečeno žádné. Ondráček sloužil v ozbrojených sborech Československa a poté České republiky po roce 1990, a to i ve vyšších funkcích, což znamená, že prošel všemi prověrkami, a tak se nemohl dopustit ničeho, co se mu podsouváte!  Ale to Vám nevadí. Hlavně, že se to hodí pro útoky na Český svaz bojovníků za svobodu jako jednu z mála organizací, která připomíná historickou pravdu – okupaci Německem. Ale to se dnes u Vás nenosí. Jen pro osvěžení připomínám jednu z prvních vyhlášek okupační moci psanou, kdyby to nebylo tak tragické, zábavnou  češtinou: „Na rozkas Votze jsem převzal veškerou moc. Generál pjechoty Blaskowitz.“ K tomu myslím dalšího komentáře netřeba.

 Z pověření rozšířeného Oblastního výboru  Oblastní organizace ČSBS Pernštejnsko

JUDr. Petr Šáda, předseda OV a člen Československé obce legionářské



Ukradená revoluce, PhDr. Miloslav Ransdorf, CSc.

Vzpomínám si na Menzelův skvělý film Skřivánci na niti. Jeden z hlavních hrdinů, kladenský dělník a přítel Antonína Zápotockého, se táže, kam se nám poděla pravda. Někdo ji snad ukradl? Hrdinové filmu sjíždějí dolů do šachty a divákům běží mráz po zádech. Jiří Menzel je mistr katarze.

Ale zpět k době po roce 1945. Tak jako Šmeral s Gottwaldem, tak i Beneš věděl, že svět po válce nenaváže na situaci z roku 1938. Bylo mu jasné, že o svá práva se přihlásí masy, že půjde o větší díl sociálních, hospodářských i kulturních práv. Byl ochoten jít ve znárodňování dokonce dále než komunisté, jen aby udržel systém okresních hejtmanů a (byť i zjednodušeného a pročištěného) politického stranictví, jehož nectnosti a problémy v mládí pranýřoval.

Komunisté dobře věděli, že důležité bude zatáhnout do tvorby politiky lidové vrstvy, a proto spatřovali ve struktuře národních výborů klíčový prvek revoluce a prosadili ho. Vytvořili si platformu pro mobilizaci lidí i ve sjednocených odborech, kde sice v ústředí neměli většinu, ale v čele charismatického a respektovaného Antonína Zápotockého, který přežil 6 let koncentračního tábora. Uměli také využívat rozporů mezinárodní situace, především pak nesmírný vzestup prestiže Sovětského svazu, který za cenu strašných obětí porazil většinu německých divizí.

KSČ měla před volbami roku 1946 už 1 milion členů. Strana, která přišla o třetinu předválečných členů, jíž nacisté vybili její intelektuální špičky, překypovala energií a měla jako jediná ucelený program a nespornou kulturní hegemonii v československé, a především v české společnosti. Vedla také velice účinnou a moderně řízenou propagandu. Je příznačné, že rok po převzetí moci už zavládl pocit, že podobné propagandy už strana nepotřebuje a tým složený z mediálních specialistů byl zrušen.

Rovněž ekonomická politika strany byla zajímavá. Frejka a Goldmann stavěli na srovnatelných výhodách naší ekonomiky. Chtěli například rozvíjet automobilový průmysl, který měl náskok oproti západní Evropě. V hutním průmyslu preferovali např. produkci plechů pro auta. Jistě, přebudování struktury zahraničního obchodu vyžadovalo už tehdy investice do těžkého průmyslu, ale zatím v přiměřené podobě.

KSČ uměla vytvořit v Košickém vládním programu hřiště pro poválečný politický život. Vázala protiklady, uměla je správně hierarchicky vřazovat, její taktika a strategie byly opravdu mistrovsky zvládnuty. Vedení strany hrálo společně jako orchestr. ČSR se první vzpamatovala z následků války. Rostl ale tlak na urychlené převzetí moci.

K vítězství v únorovém střetu pomohli komunistům i politici nekomunistických stran svou nekompetentností. Vyvolat vládní krizi a jet pak na šibřinky na Moravu (jako to udělal Petr Zenkl) je prostě hloupost. Beneš byl zoufalý i z Američanů. Psal velvyslanci Steinhardtovi, že on by okázale dával americkou pomoc zemím, kde komunisté jsou vlivní, ale nemají většinu. Tím by se zvýšila šance pozice nekomunistických stran posílit. Diskriminace zemí, kde jsou silné komunistické strany, je postup nepromyšlený.

Gottwald dosáhl svého a mohl rekonstruovat (byť i s použitím nátlakových prostředků) vládu v duchu ústavy z roku 1920. Od té chvíle začíná postupný rozchod mezi Benešem a komunisty, jehož symbolickým mezníkem se stala Ústava 9. května. Prezident ji odmítl podepsat a v červnu na jeho místo přišel Klement Gottwald. Ten dlouhodobě varoval, že komunisty mohou porazit především vlastní chyby.

Po únoru už některé záhy přišly. Jednotná kandidátka je jednou z nich. Nekomunistické strany byly v rozkladu, jejich členstvo se masově hrnulo do KSČ. Celé okresní organizace přecházely! Z původních 900 tisíc národních socialistů jich na podzim 1948 zůstaly jen tři tisíce. Z nekomunistického prostředí přišla i myšlenka jednotné kandidátky.

Druhá velká „hrubka“ bylo uspěchané a nezvládnuté sjednocení komunistické a sociálnědemokratické strany. Z 363 tisíc sociálních demokratů se jich po slučovacím sjezdu ocitlo v KSČ jen 118 tisíc, tedy pouhá třetina.

Hlavní bylo to, že KSČ pod tlakem z Moskvy opustila svůj volební program z roku 1946, jakýsi pakt s československými občany. Sovětský systém se prosazoval více a více a není náhoda, že Gottwaldovy články a projevy, kde se mluví o specifické československé cestě k socialismu, se dlouho nemohly tisknout. Jsou to dodnes zajímavé texty. Brzy se stal obětí asimilace k sovětskému vzoru i systém SPH, systém plánovaného hospodářství, kde i státní podniky vystupovaly jako tržní jednotky.

A v době konfrontace obou bloků se na náš malý, tehdy dvanáctimilionový stát, který vedl dílo poválečné obnovy, osídloval pohraničí, industrializoval Slovensko i další země sovětského bloku, valily úkoly, které Češi a Slováci prostě zvládnout nemohli. Změnil se i charakter komunistické strany. Strana byla fakticky postátněna. V době IX. sjezdu měla ve dvanáctimilionovém státě

2 411 000 členů. Takové procento obyvatel nikde žádná komunistická strana neměla. Za těchto okolností i to, čeho bylo dosaženo (a nebylo toho málo!), mělo hořkou pachuť opuštění programu a stylu politiky, kde KSČ dovedl k vítězství. Pocit hrdosti nad mistrně vedeným politickým zápasem vystřídalo pro mnohé tušení, že revoluce byla těm, kteří jí pomáhali k životu, ukradena. Protože instituce začaly pohlcovat samu myšlenku a oddělovat ji od zájmů těch, kteří ji vyzdvihli. Tento pocit měli i hrdinové uvedeného Menzelova filmu; o skutečnou katarzi jsme se pokusili v šedesátých letech. S úspěchem pouze částečným a dočasným.

Zdroj: HN, redakčně kráceno


P O Z V Á N K A

na členskou schůzi ZO KSČM v Holicích, která se uskuteční ve středu 6. března od 17:00 hodin v klubovně č. 4 v KD v Holicích. Součástí této schůze bude i oslava Mezinárodního dne žen. Všechny členy a příznivce co nejsrdečněji zve

Výbor ZO KSČM v Holicích

Zpravodaj leden 2019

Váš text začíná právě zde. Klikněte a můžete začít psát. Porro quisquam est qui dolorem ipsum quia dolor sit amet consectetur adipisci velit sed quia non numquam eius modi tempora incidunt ut labore et dolore magnam aliquam quaerat voluptatem ut enim.

KSČM k situaci ve Velké Británii

Události posledních dnů, zejména hlasování Dolní sněmovny ve Velké Británii z 15. ledna ukazují na naprostou neschopnost vládních konzervativců vést smysluplně svou zemi. Jejich představitelka T. May očividně nedokáže vyjednat dohodu ani ve své vlastní straně, natož aby dokázala najít širší kompromis. Tím přiblížila variantu odchodu Velké Británie z EU bez předchozí dohody, a tedy i bez tzv. přechodného období. 

KSČM respektuje výsledek britského referenda konaného 23. června 2016, jako legitimní suverénní postoj britského lidu. Odchod bez dohody ale představuje nejhorší možný scénář, který bude mít značné negativní dopady jak na Velkou Británii, tak i na členské země EU, včetně České republiky. Analýzy dokonce ukazují, že v rámci odchodu bez dohody bude naše země obchodně pátou nejpostiženější zemí EU. Dopady pocítí zejména český automobilový průmysl (jen např. kolínská TPCA dodává do Británie téměř pětinu vyrobených malých vozů), strojní a elektronická výroba, ale například i oblast zdravotnictví. Dle analýz České spořitelny může o práci přijít 40 tisíc lidí, HDP se může snížit až o 55 miliard. 

KSČM rovněž považuje za zásadní zdůraznit, že odchod bez dohody bude mít velmi negativní dopady na naplňování Velkopáteční dohody, která ukončila konflikt na Irském ostrově, a může tak vést k dalšímu ohnisku napětí v Evropě. 

KSČM vyjadřuje velké znepokojení nad dosavadním přístupem a přípravami vlády ČR na odchod Velké Británie bez dohody. Na poslední chvíli předkládaný návrh zákona je jen dočasným řešením.

KSČM důrazně požaduje, aby jednotlivá ministerstva urychleně předložila konkrétní plány pro případ odchodu Velké Británie z EU s cílem minimalizovat negativní dopady pro české občany, a česká diplomacie musí neprodleně apelovat na britskou vládu, aby zcela dodržovala podmínky mírového soužití na irském ostrově.

Autor: Výkonný výbor ÚV KSČM



Čeští komunisté chtějí po čtvrt století přehodnotit své dlouhodobé cíle a program

KSČM čeká podobně jako ostatní parlamentní strany přelomový rok. Strana se sice nechystá obměnit své vedení, ale po téměř 30leté existenci bude měnit svou strukturu a dlouhodobý program. Komunisté totiž musí reflektovat nové skutečnosti. Na jednu stranu se poprvé v historii díky své podpoře vlády nějakým způsobem na vládnutí podílejí, zároveň také připouštějí, že je potřeba jasně stanovit svůj vztah k Evropské unii. „Jsme součástí Evropské unie, nemůžeme to ignorovat,“ řekl pro Echo24 Leo Luzar, místopředseda poslaneckého klubu KSČM.

Komunisté se během roku dvakrát sejdou k zásadním otázkám budoucnosti strany. V dubnu pořádá KSČM konferenci k organizační struktuře strany a v červnu zase konferenci programovou, kde se členové strany chystají program aktualizovat. „Musíme aktualizovat náš volební program, ten dlouhodobý máme od roku 1992 a logicky v něm nemůžeme reagovat třeba na naše členství v Evropské unii. To se musí změnit,“ řekl Vojtěch Filip, předseda ÚV KSČM.

Původní dlouhodobý program vychází z kladenského programu z roku 1992. „Kladenský program už je poměrně dlouhodobě starý. Na konci 20. století nemohl reflektovat všechny výzvy nadcházejícího století, takže jsme si řekli, že je potřeba program aktualizovat,“ uvedla pro Echo24 místopředsedkyně strany Kateřina Konečná.

Kladenský program působí vskutku zastarale a používá jazyk minulého režimu. Například v úvodu se píše: „Kapitalismus přes všechny změny zůstává společenskou soustavou, která umožňuje, aby jedna část obyvatelstva žila na úkor jiné,“ nebo: „Nejvyspělejší země přicházejí o své iluze o dosažení společnosti všeobecného blahobytu. Hledání alternativních tendencí proto vytváří možnost nového rozvoje komunistického a socialistického hnutí v souladu s nejlepšími tradicemi těchto hnutí.“

Jsme součástí Evropské unie, nemůžeme to ignorovat, říká Luzar

Nový dlouhodobý program se bude muset věnovat mezinárodní situaci, která se od roku 1992 zásadně proměnila. „Berme, že působíme třeba v rámci Evropské sjednocené levice a v dalších mnoha evropských organizacích, i když někde pouze jako pozorovatelé. Může se tedy nastolit otázka, zda se nestat řádnými členy těchto organizací. Programových otázek v rámci mezinárodní spolupráce je mnoho, a je možné, že se budou na konferenci řešit,“ uvedl pro Echo24 místopředseda komunistických poslanců Leo Luzar.

Evropská unie by měla být tématem dlouhodobého programu i podle europoslankyně Kateřiny Konečné. „My se k Evropské unii stavíme kriticky především v tom, kam a jak se dostala, a také kdo jí řídí. Myslíme si, že bychom měli otevřít smlouvy a udělat jejich revize. To co se s Evropskou unii stalo po Lisabonské smlouvě nám rozhodně nevyhovuje. My bychom rádi dali více kompetencí do rukou členských států, aby třeba i národní parlamenty měly daleko více pravomocí zasahovat do případné evropské legislativy. Tyto body jsou součástí i našeho programu pro evropské volby. Jaký bude definitivní text dlouhodobého programu, budeme vědět až v tom červnu, bude to záležet na vnitrostranické diskusi.“

Podle Luzara by se měl program věnovat například i otázce tolerance vlády. „Další okruh otázek se bude týkat i vnitrostátní politiky. My samozřejmě tolerujeme současnou vládu, může se však ukázat, že naši členové mají jiné představy, ale to nechci předjímat. Také záleží na tom, co se do té doby bude dít, jaká bude vnitropolitická situace, nebo jak bude probíhat kampaň do Evropského parlamentu,“ uvedl Luzar pro Echo24.

Místopředseda strany Stanislav Grospič však rezolutně odmítá, aby se program zabýval současnou agendou. „Dlouhodobý program není na to, aby odpovídal na krátkodobé otázky. Pokud chceme, aby ten náš dlouhodobý program fungoval podobně jako ten kladenský – téměř 30 let, tak musí zohledňovat dlouhodobé cíle. Například otázka podpory vlády patří mezi krátkodobé programy,“ řekl Grospič serveru Echo24.

Komunistů už nejsou statisíce jako dřív

Kromě programové stránky se musí strana vypořádat i se svou vnitřní strukturou. Strana po takřka třech dekádách prošla značným poklesem své členské základny, na což musí komunisté reagovat. „Organizačně musíme být flexibilnější, abychom se mohli lépe prezentovat veřejnosti,“ řekl Vojtěch Filip.

O důvodech pro změnu struktury se rozhovořil i Leo Luzar. „Máme stanovy z roku 1990, které již neodpovídají modernímu fungování strany. Kdysi jsme měli statisíce členů, dnes jich máme podstatně méně. Potřebujeme tedy zavést úpravy v rámci stanov strany. Současné stanovy již neodpovídají optimálním podmínkám, ve kterých dnes fungujeme,“ řekl Luzar pro Echo24 ke konferenci k organizační struktuře strany. „My musíme reflektovat, že chuť občanů angažovat se v politických stranách je podstatně nižší, přestože si myslím, že se jednou lidé k těm tradičním politickým stranám zase vrátí,“ dodal.

Autor: Mediální úsek ÚV KSČM


Rok 2019 je rokem spousty změn

KSČM se v poslední době podařilo naplnit několik bodů svého programu, které se bezprostředně dotýkají občanů. Zanedbatelné rozhodně není ani zdanění náhrad v rámci církevních restitucí. Peníze, pokud tento návrh projde, je možné použít ve prospěch školství a zdravotnictví, což jsou resorty, které si navýšení financí rozhodně zaslouží. Je však spousta dalších problémů, které je třeba řešit, ať už se jedná o fungování ministerstva dopravy či zahraničí. Možná by si měl ministr Petříček prostudovat historii a roli banderovců. Jeho vyjádření se dotklo mnoha lidí, kteří s ním zásadně nesouhlasí. Totéž platí, jen v jiné dimenzi, o ministru dopravy. Čtyři roční období mají zajisté specifika, která rozpozná již žáček nižšího stupně základní školy. Je vcelku logické, že v zimě padá sníh. Zdůvodňování, jak pracovitý a odborně zdatný ministr Ťok je, že pouze neumí svou práci dostatečně mediálně prodat, je pouze chabou náplastí na problémy řidičů na D1.

Množí se také stížnosti občanů na nedostatek některých léků. I v tomto případě by se měl příslušný rezort zamyslet nad tím, že zdraví je to nejcennější, co máme. Dalším problémem, který v poslední době kulminuje, je zvyšující se agresivita, a to nejen u dětí a mladistvých, ale i dospělých, kteří mnohdy problém, který lze eliminovat vysvětlením, řeší násilím, které může mít trvalé následky.

V letošním roce nás čekají volby do Evropského parlamentu. Na kandidátce KSČM převažují mladí lidé, kteří mají jasný program i cíle, který chtějí v rámci těchto voleb dosáhnout. Evropa musí být společným domovem pro všechny členské státy bez rozdílu a musí respektovat jejich požadavky a specifika. Věřme tedy, že právě mladí dokážou svými argumenty přesvědčit občany a tím i získat potřebný počet hlasů pro vstup do Evropského parlamentu.

Evropské zákony a nařízení ovlivňují i život každého z nás. Proto bude dobře, pokud nezůstaneme sedět doma a těchto voleb se účastníme. Každý hlas může pomoci k úspěchu naší kandidátky.

Emil PERNICA, zastupitel města Blansko a předseda OV KSČM


Kandidátka pro volby do EP

Květnových evropských voleb se zúčastní také kandidátní listina nazvaná KSČM – česká levice společně! Zde nabízíme její složení:

V čele kandidátky je ing. Kateřina Konečná (37 let), Komunistická strana Čech a Moravy, Nový Jičín.

Na další místa byli zvoleni: 2. Andrej Bóna (23), Strana demokratického socialismu, Brno, 3. Arťom Korjagin (30), KSČM, Praha, 4. Roman Blaško (49), Komunistická strana Československa, Luboměř, 5. ing. Lukáš Pařízek (35), KSČM, Litoměřice, 6. Dagmar Švendová, BA, LL.M. (41), KSČM, Břeclav, 7. ing. Zdeněk Štefek (44), KSČM, Buštěhrad, 8. ing. Kateřina Ambrožová-Srncová (36), KSČM, Zdounky, 9. ing. Petr Pick, PhD. (36), bezpartijní, Praha, 10. JUDr. Lubomír Ledl (66), SDS, Praha, 11. Anna Vaculíková (25), KSČM, Jindřichův Hradec, 12. Mgr. Ivan Maštálka, LL.M. (36), KSČM, Plzeň, 13. Petr Bureš (41), KSČM, Štětí, 14. JUDr. Richard Pokorný, PhD. (39), KSČM, Plzeň, 15. Pavla Švepeš Šlahúnková, BA (30), KSČM, Trhové Sviny, 16. Mgr. Ing. Tereza Čechová Humpolcová, PhD. (31), KSČM, Tišice, 17. ing. Jaromír Kohlíček, CSc. (65), KSČM, Teplice, 18. JUDr. PhDr. Zdeněk Ondráček, PhD. (49), KSČM, Trutnov, 19. prof. RNDr. Jiří Hudeček, CSc. (65), SDS, Praha, 20. ing. Eva Badinková (52), KSČM, Holešov, 21. Ludvík Šulda, BBA (39), Seloutky, 22. Josef Jordán (46), KSČM, Brtnice, 23. ing. Petr Kubeš (29), KSČM, Žatec, 24. Milan Krajča (35), KSČM, Praha, 25. Daniel Čapek (42), KSČM, Nové Město, 26. ing. Petr Havránek (41), KSČM, Studénka, 27. ing. Květa Matušovská (34), KSČM, Svitavy, 28. ing. Jiří Grünbauer (63), KSČ, Příbram.

Zdroj: HN

            Zpravodaj prosinec 2018

Odmítáme jakoukoliv podporu fašismu

Komunistická strana Čech a Moravy je vážně znepokojena eskalací napětí mezi Ukrajinou a Ruskou federací, ke které došlo v uplynulých dnech. Nesouhlasíme s jednostranným podbízením české politické scény i řady vládních představitelů, které je namířeno nepřátelsky vůči Rusku. Je třeba odmítnout komentáře o dění v Azovském moři, postrádající objektivní hodnocení a vytvořit prostor pro dodržování mezinárodního práva.

Z vyhlášení válečného stavu prezidentem Porošenkem na Ukrajině je zřejmé, že autoritativní, s výraznými fašistickými prvky vládnoucí elita oligarchů na Ukrajině v čele s Porošenkem ztrácí půdu pod nohama a snaží se zabránit prezidentským volbám nebo je alespoň oddálit. Výjimečný stav povede na Ukrajině k výraznému omezení lidských práv a svobod včetně volebního práva, poslouží k upevnění moci dnešních polofašistických skupin a k další eskalaci napětí s Ruskou federací, především v zájmu USA a k dalšímu odůvodnění přítomnosti NATO. K tomu směřují i požadavky Porošenka na trvalou přítomnost lodí členských států NATO v Černém moři a ukrajinských přístavech.  Je evidentně neodpovědné a účelově záměrné rozhodnutí Ministerstva vnitra České republiky zařadit Ukrajinu mezi bezpečné země.   Je také zřejmé, že česká diplomacie v čele s ministrem zahraničí Petříčkem je příliš podbízivá cizím zahraničním zájmům a zájem České republiky ji příliš nezajímá. KSČM proto jednoznačně odsuzuje vyhlášení válečného stavu a stanného práva na Ukrajině jako neodpovědné a ohrožující mír v této oblasti. Válečný stav je zřetelným krokem ke spuštění válečného konfliktu. Není v zájmu lidu Ukrajiny ani Ruské federace rozpoutat válečný konflikt. Odmítáme neustálou obhajobu, skrytou či otevřenou podporu fašismu na Ukrajině a přípravy na válku.

Autor: Výkonný výbor ÚV KSČM


KSČM znovu navrhuje nepromlčitelnost zločinů privatizace

Poslanci KSČM znovu usilují o nepromlčitelnost trestných činů souvisejících s privatizacemi státního majetku. Promlčecí lhůty by se neměly vztahovat ani na činy spáchané při zadávání, schvalování nebo provádění veřejné zakázky. Počítá s tím novela trestního zákona z dílny poslanců KSČM, kterou v uplynulých dnech předložili do Sněmovny.

U privatizačních činů nyní zaniká trestní odpovědnost po 20 letech. »Vzhledem k tomu, že uplynulý čas ukázal, že mnohé trestné činy spáchané při realizaci zákona o takzvané velké privatizaci nebyly potrestány po uplynutí promlčecí doby, přestože potrestány být mohly, je nutné tento stav do budoucna změnit,« napsali ve zdůvodnění novely poslanci Stanislav Grospič, Leo Luzar a Zdeněk Ondráček.

Navrhované zrušení promlčecích lhůt u činů souvisejících s privatizací i s veřejnými zakázkami autoři zdůvodňují jejich společenskou škodlivostí a závažností. »Víme, že tam byla řada nesrovnalostí, je pravda, že čas od času se to řeší v Poslanecké sněmovně, ale nám jde o to, aby tyto věci byly přezkoumány, aby nedošlo k promlčení lhůt a aby se ty věci mohly alespoň zčásti formálně i věcně napravit,« řekl našemu listu místopředseda ÚV KSČM a předseda sněmovního mandátového a imunitního výboru Stanislav Grospič.

To nejdůležitější ale podle něj je, aby napříště při privatizaci státního majetku k tomu docházelo s vědomím, že případné trestné činy, které by se na to vázaly, nebudou promlčitelné. »To jsou dva základní důvody, které nás vedly k předložení novely,« vysvětlil Grospič.

Zákon by měla předložit vláda

Sněmovna se privatizací z 90. let zabývala i minulý čtvrtek v rámci bodu nazvaném Nezaplacené podniky privatizované vládami ODS, ODA a KDU-ČSL v letech 1992–1998, jehož zařazení na program prosadili poslanci KSČM. »Chci dosáhnout toho, čeho se mi od roku 2011 nedaří dosáhnout, to je změny trestněprávních předpisů v oblasti prodloužení promlčecí doby,« uvedl předseda ÚV KSČM Vojtěch Filip.

»Dlouho se nám nedařilo tento bod zařadit na program schůze, a když už konečně byl zařazen, tak tím, že neustále docházelo k přesunu v programu, nebyl projednáván. Proto jsme to nakonec pojistili předložením novely zákona,« vysvětlil Grospič. Na situaci nic nezměnil ani fakt, že Sněmovna jejich bod konečně začala projednávat. Debatovat se sice začalo, diskusi ale poslanci nedokončili. Kdy se k ní vrátí, zatím není jasné. Komunisté v připraveném usnesení k tomuto bodu navrhují mimo jiné, aby Sněmovna vyzvala vládu k předložení zákona o nepromlčitelnosti trestných činů souvisejících s privatizací v 90. letech. »Sněmovna žádá vládu zpracovat a navrhnout účinnou změnu trestněprávních předpisů tak, aby bylo možné zločiny způsobené při privatizaci dále stíhat a potrestat, aby nedošlo k jejich promlčení, včetně posouzení, zda nedošlo v určitém období k situaci, kdy promlčecí doba ani nemohla běžet,« stojí v předloženém usnesení.

Zabránit vytunelování státního majetku

Podle Grospiče by cesta vládní předlohy byla nejoptimálnější řešení. »Je to velmi složitá problematika a vláda, jednotlivá ministerstva, případně jiné orgány státní správy mají ke zpracování takového návrhu dostatek podkladů,« uvedl. Nicméně kdyby podle něj z jakéhokoliv důvodu usnesení neprošlo, tak je ve Sněmovně návrh zákona z dílny KSČM, který může sloužit jako nosič. »Samozřejmě budeme vstřícní, když by vláda do toho chtěla vstoupit pozměňovacími návrhy a dopracovat zákon tak, aby mohl být součástí našeho právního řádu, tak tomu nebudeme bránit. Jde nám především o to, aby tyto věci byly přezkoumány, protože se dělo hodně nepravostí. Česká republika je velice zatížena špatnou, zpackanou privatizací, ke které vůbec nemělo docházet, řadou korupčních skandálů, restitučních podvodů a smyslem tohoto zákona je, aby se alespoň do určité míry z této věci ustoupilo,« dodal Grospič.

Ideální by podle něj bylo, kdyby se podařilo normu schválit v průběhu prvního pololetí příštího roku, protože se každým posunem zužuje okruh věcí, na které by tento zákon mohl dopadnout. »Především chceme, aby norma sloužila jako pojistka do budoucnosti. Ještě stále jsou tady České lesy, Budvar a také řada firem významného majetku v energetice nebo například v dopravě, tak by bylo dobře, aby tato norma tady platila a aby nedocházelo k vytunelování majetku, který ještě stále je ve vlastnictví státu,« shrnul Grospič.

Komunisté usilují o to, aby neproběhla lhůta, kdy budou téměř všechny privatizační projekty, ke kterým docházelo, promlčené opakovaně. Obdobný zákon předložili už v minulém i předminulém volebním období. Neúspěšně. Zákonodárci se k projednávání předloh nedostali. Koaliční vlády Bohuslava Sobotky (ČSSD) ani Petra Nečase (ODS) tehdy novely nepodpořily. Sobotkův kabinet zapochyboval o tom, že činy popisované komunisty jsou natolik závažné a škodlivé, aby musely být bez promlčecí lhůty. Nečasovi ministři poukazovali na nepřípustnou zpětnou platnost. I nynější novelu posoudí před dalším případným projednáváním v zákonodárných sborech kabinet.

Zdroj HN (jad)

Slovo k šíření poplašných a nepoplašných zpráv

Hluboce nesouhlasím s prezidentem republiky (a kdoví, jak to s ním vůbec je?), když zpochybnil informaci o stále větších aktivitách ruských a čínských tajných služeb u nás, které vyslovil ve čtvrtek na stanici Barrandov. Prý ani v těch nejtajnějších zprávách, které se mu dostaly za uplynulých šest let na stůl, nenalezl byť jeden jediný konkrétní příklad o tom, že tomu tak je. Nesouhlasím, podtrhuji to slovo. Koupali jsme se v létě v poledne v Labi nedaleko Staré Boleslavi, kde, jak známo, přespávají občas naši američtí přátelé při cestě na vojenské cvičení poblíž ruských hranic. Koupali jsme se tady sami, úplně sami. A když jsem se podíval do nedalekého houští, uviděl jsem tam cosi, co musel být jen a jen špion, který nás ostřížím pohledem pozoroval. Čech to být nemohl, ti v poledne jsou buď v práci anebo u piva, čili, spočítal jsem si, že jen ruský anebo čínský agent mohou si mapovat dění na Labi. Chápu, že právě tudy, už možná pozítří nebo popozítří povede vodní cesta až ze samého Dunaje, po níž budou jezdit křižníky a letadlové lodě. Možná i ponorky.

Nesouhlasím tedy s prezidentem, chápu totiž, kdyby tu třeba ruští a čínští špioni vůbec nebyli, což je nesmysl, protože nepochybuji o tom, že není ve světě země, kde by nebyl nějaký ten špion, a to nejen ruský či čínský, že musíme z euroatlantické solidarity podpořit tvrzení, které stále zaznívá až ze země za oceánem, kde antiruská a antičínská špionománie bude už brzy zapsána jako »světové kulturní dědictví«. Už kolikrát jsme přece slyšeli, že co z Ameriky přichází, jedině správné jest. A my »umíme držet basu«, jak jsme už mnohokrát - tedy naše polistopadové vlády - dokázaly. Že se někdy najde sem tam nějaký kritik našich postojů, nevadí. Jde zřejmě o ony proruské a pročínské špiony, které je nutné mít na pozoru a založit si na ně v »béíes« složku, tedy pokud ji tam už nemají, o čemž bych pochyboval. Má slova dozajista potvrdí í generál v.v. Petr Pavel a poslanci Žáček a Černochová. Proto počítám s tím, že stejně jako já zmíněná trojka a někteří další politici zpochybní slova prezidenta Zemana vyslovená ve čtvrtek na stanici Barrandov.

A propos, nebylo by od věci pod nějakou záminkou tuto stanici zastavit, např. proto, že je plná ruských a čínských špionů? A co takhle žalovat samotného prezidenta, že šíří »nepoplašnou zprávu«, dokonce hraničící snad s velezradou? To se přece také může u nás trestat, nejen ty »zprávy poplašné«.

HN Jaroslav KOJZAR


Výbor ZO KSČM přeje všem členům a příznivcům KSČM klidné a pohodové vánoční svátky a hodně zdraví a spokojenosti v novém roce 2019.

Zpravodaj listopad 2018

Prohlášení k 17. listopadu.

Občané se u nás po druhé světové válce rozhodli pro systém, který byl budován jako sociálně spravedlivá alternativa kapitalismu, jako socialistická společnost. Lidé tehdy doufali v nový začátek, který zabrání opakování starých hrůz a nespravedlivostí. Komunistická strana Čech a Moravy proto nezapomíná na odkaz brutálně potlačených studentských nepokojů 17. listopadu 1939 nacistickou okupační mocí. Tento odkaz, tak jak v naší společnosti a ve světě znovu sílí myšlenky fašismu a neonacismu, nabývá dnes na stále větším významu. Mezinárodní den studenstva vnímáme jak významný den s odkazem pro celý pokrokový svět.

Také si připomínáme 17. listopad jako den, kdy v naší společnosti započaly hluboké společenské změny, jejichž konečným důsledkem bylo obnovení kapitalistického společenského systému.

Rok 1989 nebyl pouhým mocenským pučem, byl důsledkem dlouhodobě opomíjených a neřešených zásadních rozporů ve společnosti. Samotné události 17. listopadu 1989 vyvolaly živelný výbuch občanské nespokojenosti se zakonzervovanými poměry i zneužíváním moci. Síly, kterým šlo o socialistické řešení krize, byly roztříštěné a tak v čele změn nakonec stanuly síly zaměřené na restauraci kapitalismu. Požadavky většiny společnosti na demokratizaci veřejného života i zefektivňující změny v národním hospodářství, zachování sociální spravedlnosti, pracovních a sociálních jistot, na zachování socialistického společenského systému se nenaplnily.

Některá tehdejší hesla už dnes znějí jako fráze. Lidem na náměstích neřekli, že je čeká největší majetková změna v dějinách. Pod kontrolu zahraničního kapitálu se dostala rozhodující část národního hospodářství. Více než milion občanů ČR je na prahu chudoby. Zemi řídí majetková oligarchie, nikoliv však v zájmu jejích obyvatel. Bez referenda byl rozdělen společný stát Čechů a Slováků a vstoupili jsme do agresivně se chovajícího paktu NATO. Soupeřící kapitálové mocenské ekonomické skupiny bojují o politickou moc. Stojí za nimi různé zájmy zahraničního kapitálu. Neštítí se při tomto souboji sáhnout k změně mocenských poměrů vybočujících z rámce právního řádu České republiky.

Skutečnost, že i v současném období hospodářské konjunktury sílí stále více sociální rozdíly, které zesilují napětí ve společnosti, je využívána stupňujícím se antikomunismem a populismem. Hrozba neonacismu je velice reálná.

Kapitalistický společenský systém nemůže přinést řešením dnešních ekonomických a společenských problémů. Je třeba odmítnou připravovaný další mocenský převrat, postavit se proti hrozbám autoritářství a fašismu, vyvést Českou republiku z postavení polokolonie a zabránit neustálému porušování mezinárodního práva.

Autor:  Vedení KSČM, 15. 11. 2018

Vyjádření KSČM ke kauze A. Babiše.

Ve věci informací o "údajném únosu syna Andreje Babiše", které on sám poskytl, považuje KSČM za zásadní, aby příslušné kompetentní orgány činné v trestním řízení a ve věci posouzení zdravotních otázek postupovaly v souladu s platnými právními předpisy. Považujeme za nepřípustné, aby docházelo k politickému nátlaku na vyšetřovatele, a to i společnými tiskovými konferencemi politických stran. Jde o dlouhodobě zásadní a vážné téma české politiky. Nemůžeme ani pominout, že případné informace od vyšetřovaného nebudou mít žádnou právní relevanci, a to pro jeho deklarované zdravotní potíže. Připomínáme, že probíhá stále šetření kauzy Čapí hnízdo a orgány činné v trestním řízení musí mít zákonné garance pro svou činnost.

Požadujeme proto vysvětlení nejen ze strany předsedy vlády České republiky Andreje Babiše. To bude zásadní pro posouzení příslušnými orgány Poslanecké sněmovny ČR, zejména bezpečnostním výborem. Pokud by se prokázalo, že tyto informace ovlivní materiální pravdu v samotném případu, musela by KSČM přehodnotit svůj přístup jak k menšinové vládě hnutí ANO 2011 a ČSSD, ale také k těm, kteří informace vyvolávající chaos šíří.

Zdroj: HN


Svátek všech, nebo jen někoho?

Pieta, koncerty, debaty, ale i pouliční protesty, manifestace a demonstrace. Takový byl státní svátek 17. listopadu 2018. Nejvíce akcí se konalo tradičně v hlavním městě. Letošní 17. listopad získal pachuť vandalismu, neboť členové skupiny, jež používá názvu Kaputin, v sobotu v ranních hodinách hodili do odpadkového koše věnce některých politiků umístěné k památníku 17. listopadu 1989 na Národní třídě v Praze. ‚Náhodou‘ se to této skupině podařilo před televizní kamerou.

Jednalo se zejména o květiny premiéra Andreje Babiše (ANO), který je k památníku položil a svíčku zapálil o půlnoci na sobotu 17. listopadu, prezidenta republiky Miloše Zemana a předsedy SPD Tomia Okamury. Policie vandalismus vyšetřuje. Političtí představitelé napříč spektrem tento čin v drtivé většině odsoudili, část opozičních politiků, například STAN či předseda ODS Petr Fiala, vyhození květin chápou jako projev nespokojenosti.

Odvaha studentů z roku 1939

Již od deváté hodiny ranní se před Hlávkovou kolejí v Jenštejnské ulici v Praze konala vzpomínková slavnost k výročí 17. listopadu 1939. Pořádá ji tradičně Nadace Nadání Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových ve spolupráci s ČSBS. Slavnostní ráz podtrhne zpěv spojených pěveckých sborů – Pěveckého sdružení pražských učitelů a Pražského pěveckého sboru Smetana, sborů ČVUT a Univerzity Karlovy, Komorního ženského sboru PdF UK či Smíšeného sboru Slavoš Beroun.

Události 17. listopadu 1939, kdy němečtí nacisté brutálním způsobem přepadli vysokoškolské koleje v okupované zemi, ihned v ruzyňských kasárnách zastřelili devět studentských vůdců, uvrhli na 1200 vysokoškoláků do KT Sachsenhausen a poté uzavřeli české vysoké školy, jsou symbolem odporu českého národa proti nacismu, řekl v úvodu předseda správní rady Nadání Václav Pavlíček, jenž akci moderoval. Letošní akt se konal krátce po oslavách 100. výročí založení Československé republiky, proto Pavlíček připomněl také hodnoty republikanismu i útoky na sekulární stát a demokratické osobnosti v době druhé republiky, v níž se šířil antisemitismus, antidemokratismus, fašismus a ideje první republiky se z veřejného života ztrácely.

Hlávkova nadace léta usiluje, aby se do českého kalendáře navrátil k datu 17. listopadu také Mezinárodní den studentstva, aby »oběť studentů nebyla zmarněna«, jak řekl profesor Pavlíček. Za podporu takové právní úpravy státního svátku, jenž má nyní název Den boje za demokracii a svobodu (tj. vypadla jakákoli zmínka o studentech), se přimlouval i místopředseda Senátu Milan Štěch (ČSSD). Je to jediný mezinárodní den, který má ryze český původ, připomněl Štěch to, co se opakovalo v projevech všech řečníků před Hlávkovou kolejí – rektorů ČVUT a Univerzity Karlovy, protifašistických odbojářů i představitelů studentů.

»Český svaz bojovníků za svobodu se několik let obrací na zákonodárce a vede boj, aby se Mezinárodní den studentstva navrátil. Bude se o to snažit i nadále,« ubezpečil místopředseda ČSBS Emil Šneberg, který současně připomněl slova Adolfa Hitlera, jenž rozlícen tím, že se v protektorátě konaly protesty českých lidí proti německým okupantům, hrozil, že bude-li ještě nějaká demonstrace, srovná Prahu se zemí… Předseda Studentské komory Rady vysokých škol Michal Zima vyzval, aby se stát přihlásil k události mezinárodního významu a vrátil se den, který slaví studenti na celém světě jako Mezinárodní den studentstva. Předsedkyně Sdružení osvobozených politických vězňů a pozůstalých Zdeňka Valouchová. Ta současně připomněla vizionářská slova prezidenta Edvarda Beneše z prosince 1945, aby pamětníci zaznamenávali vše, co zažili ve vězeních a koncentračních táborech – »proto, abyste se znovu mohli bránit, až oni začnou se svou ‚očišťovací‘ kampaní. Neboť na válku z let 1938-1945 se nesmí nikdy zapomenout. Že začnou, o tom buďte přesvědčeni. A konečně přijdou opět, aby od očišťování přešli k útoku…«

Po skončení vzpomínky před Hlávkovou kolejí přešli zejména mladí účastníci průvodem k pamětní desce dělníka Václava Sedláčka a medika Jana Opletala, obětí zásahu okupačních represivních orgánů a policie dne 28. října 1939, v Žitné ulici.

Mnozí jsou lehce ovladatelní

O dvě hodiny později se před Hlávkovou kolejí sešli lidé, též tradičně, na akci pořádané KV KSČM Praha, aby si také připomněli hrdinství českých vysokoškoláků před 79 lety. Byli mezi nimi zástupci Levicových klubů žen a Levé perspektivy či místopředseda ÚV KSČM a poslanec Stanislav Grospič. »Kde byli ti, co vyhazují květiny prezidenta a premiéra od památníku, když jsme protestovali proti rozdělení Československa? Kde byli tito lidé, když se otevírala kancelář sudetoněmeckého landsmanšaftu v Praze? Když se rozkrádala republika?« zeptala se v úvodu, po položení květin,  předsedkyně pražských komunistů Marta Semelová.

Člen vedení Komunistického svazu mládeže Wilhelm Feigl připomněl, že po listopadu 1989 byla z Prahy vyhnána centrála Mezinárodního svazu studentstva. Mnozí soudobí studenti jsou podle něho lehce ovladatelní. Například studentské demonstrace v Kyjevě vydláždily cestu ukrajinskému fašismu k moci. »Studenti uvěřili. A namísto kapitalismu obnovili v zemi ještě horší režim. A teď se diví!« Podobně se někteří mladí lidé v ČR účastní aktuálních protestů zaměřených proti premiérovi, ale »už nevidí, že se šikují ještě horší síly«. Přesto Feigl mnohé studentské a mládežnické síly »v dobách Trumpa, Erdogana a Bolsonara« vnímá jako síly pokrokové, a mezi ně řadí i KSM.

Zdroj: HN (mh)


První jednání nového zastupitelstva

Ustavující jednání nově zvoleného Zastupitelstva města Holice se konalo v pondělí 5. listopadu v budově Zakladní umělecké školy. V úvodu zazněla česká státní hymna v podání Svatomartinského sboru a pak již vlastní jednaní zahájil a do zvolení nového starosty řídil nejstarší zvolený zastupitel Ing. Miroslav Jirsa. Na programu byla volba starosty, místostarosty, členů rady města a předsedů Finančního a Kontrolního výboru. V tajných volbách byl starostou města zvolen Mgr. Ondřej Výborný kandidující za nezávislé, místostarostou p. Petr Kačer z ODS. Členy sedmičlené Rady města se dále stali Mgr. Lukáš Peška, Mgr. Veronika Marková, Mgr. Pavel Hojka, Mgr. Dana Pulpánova všichni zvolení za nezávislé kandidáty a Ing. Vítězslav Vondrouš z ODS. Veřejným hlasováním byl přesedou Finančního výboru zvolen p. Petr Bajer a Kontrolního výboru člen ZO KSČM v Holicích p. Antonín Oliva. Z těchto výsledků vyplývá, že v Holicích bude v tomto volebním období řídit město koalice Nezávislých kandidátů, která ve volbách získala 8 mandátů společně s ODS, která má 3 mandáty. V opozice se ocitla ČSSD, Strana soukromníků a KSČM. Ve svém úvodním vystoupení poděkoval nový starosta Mgr. Ondřej Výborný dosavadnímu starostovi Mgr. Ladislavu Effenberkovi, místostarostovi p. Petru Bajerovi, členům rady a zastupitelům za vykonanou práci a sdělil přítomným občanům, že nové vedení bude navazovat na ty projekty z minulosti, které budou pro město přínosem.



Zpravodaj říjen 2018

V. Filip: Výsledek voleb je reálný odraz situace ve společnosti

Vítězem letošních komunálních voleb se stejně jako před čtyřmi lety stali nezávislí kandidáti. Z politických stran si nejlépe vedla KDU-ČSL, následuje hnutí STAN před ODS. KSČM a ČSSD zaznamenaly propad počtu zastupitelských křesel. První kolo senátních voleb přineslo dva vítěze, do druhého kola postupuje nejvíce kandidátů ODS a ANO. KSČM má v druhém kole jednu kandidátku – Miladu Halíkovou v obvodu Karviná.

K obecním volbám přišlo 47,34 procenta voličů. Je to asi o tři procentní body více než před čtyřmi lety. K senátním volbám přišlo 42,21 procenta lidí.

Největší důvěru od voličů získali již tradičně nezávislí kandidáti a jejich různá místní sdružení. Obsadili 44 365 křesel, což je o zhruba 3000 víc než v roce 2014.

Ze sněmovních stran získala stejně jako před čtyřmi lety nejvíce zastupitelů KDU-ČSL, a to navzdory tomu, že přišli v zastupitelstvech o 350 křesel. Obsadili jich letos 3645. Druhé skončilo hnutí Starostové a nezávislí se ziskem 2601 mandátů. Od minulých voleb si polepšilo o 400 mandátů. Jen o jeden mandát méně získali na třetí příčce občanští demokraté. Zisk 2600 mandátů znamená o dvě stě více než v minulých volbách.

O 75 křesel si polepšilo také hnutí ANO, které letos získalo 1684 křesel. Výrazného nárůstu pozic v obcích dosáhli Piráti. Zisk 358 mandátů znamená oproti roku 2014 dvanáctinásobný nárůst počtu jejich zastupitelů. Hnutí SPD Tomia Okamury si se ziskem 161 křesel vedlo při své letošní komunální premiéře lépe než minule jeho podobně zaměřené hnutí Úsvit. V porovnání s výsledkem v roce 2014 zaznamenaly výrazný propad počtu zastupitelských křesel ČSSD, KSČM, ale také TOP 09. Sociální demokraté získali 1955 mandátů, což je zhruba polovina oproti volbám v roce 2014. Polovinu křesel ztratila také TOP 09, která letos získala 484 mandátů. KSČM získala 1470 mandátů, což jsou přibližně tři pětiny mandátů z roku 2014. Celkem KSČM získala 4,82 procenta hlasů, ve volbách v roce 2014 to bylo 7,8 procenta.

Věděli jsme, že nemůžeme dosáhnout stejného výsledku jako před čtyřmi lety, protože jsme postavili méně kandidátek, takže ten výsledek je reálný odraz situace ve společnosti,« řekl novinářům předseda ÚV KSČM Vojtěch Filip. Strana letos postavila asi o 300 kandidátek méně než před čtyřmi lety. Filip věří, že v celostátních volbách včetně evropských získá KSČM mnohem lepší výsledek. Do budoucna podle Filipa strana spoléhá na obměněnou strukturu okresních výborů, kde má řadu mladých předsedů. »Myslím si, že mohou najít věkové přiměřené kolegy a kolegyně, kteří budou kandidovat,« dodal.

Nedomnívá se, že by výsledek komunálních voleb ovlivnila spolupráce KSČM s hnutím ANO na centrální úrovni. »To, že ostatní politické strany a hnutí přebírají program KSČM, může být pozitivní, to, že odcházejí voliči k těmto hnutím je pro nás negativní, ale na druhou stranu nepociťujeme, že by v členské základně tato spolupráce měla nějaký mimořádný vliv na výsledek v komunálních volbách,« prohlásil Filip s tím, že centrální politika na konkrétní místa dopadala velmi selektivně. »Měli jsme 150 starostů, asi 140 místostarostů a další asi stovku radních a ti lidé většinou uspěli,« dodal.

Podle prezidenta republiky Miloše Zemana neznamenají výsledky voleb žádné zemětřesení. »Neodehrálo se žádné zemětřesení. Někdo mírně posílil, někdo mírně oslabil, ale není to ani na otevírání šampaňského, ani na sebevraždu,« uvedl Zeman v rozhovoru na serveru Blesk.cz.

Neočekává ani, že by se vládní koalice ANO a ČSSD kvůli výsledku hlasování otřásla v základech. »Není to žádné zemětřesení, chcete-li katastrofa,« řekl o výsledku sociální demokracie. Podle něj ani posilování ODS neznamená, že by se před příštími sněmovními volbami mohla stát vládní stranou.

Autor:  Haló noviny/Marcela ŠPIČKOVÁ – redakčně kráceno


Děkujeme všem voličům za hlasy naší straně!

Jsme si vědomi, že volby do Senátu Parlamentu České republiky nedopadly pro KSČM dobře. Poprvé od ustanovení této komory Parlamentu v ní naše strana nebude zastoupena. Pro nás to znamená výrazné ztížení politické práce. Nyní musíme v klidu věnovat pozornost vyhodnocení této skutečnosti a hledání jejich příčin. Je to o to podstatnější, že i středolevá sociální demokracie rovněž tyto volby prohrála a je patrný celospolečenský odklon od levicových stran. To platí i pro výsledek komunálních voleb. Nelze však přistupovat na tlak zvenčí, který se koncentruje do požadavků, jež by mohly naší komunistickou stranu dále oslabit a hledat jednostranně vinu jen u některých osob. V minulosti již některé politické strany nebyly po určitou dobu zastoupeny v některé z komor Parlamentu. V příštích volbách dokázaly získat podporu voličů a znovu je zde zastupovat. Přes obtížnou situaci má Komunistické strana Čech a Moravy, pokud nepodlehne zbrklosti, dostatek síly poučit se a obnovit své zastoupení v Senátu.

Hluboce a s úctou děkujeme těm voličům, kteří naší stranu podpořili.

Autor:  Stanislav Grospič, místopředseda ÚV KSČM



Výsledky komunálních voleb v Holicích


Počet
volených
členů
zastupitelstva

Počet
volebních
obvodů

Okrsky

Voliči
v seznamu

Vydané
obálky

Volební
účast v %

Odevzdané
obálky

Platné
hlasy

celkem

zpr.

v %

21

1

9

9

100,00

5 263

2 371

45,05

2 371

44 496



Kandidátní listina

Hlasy

Počet
kandidátů

Přepočtený
základ
dle počtu
kandidátů

Přepočtené %
platných hlasů

Počet
mandátů

číslo

název

abs.

v %

1

Sdružení SPOZ, NK

801

1,80

9

19 069,71

4,20

0

2

Česká str.sociálně demokrat.

9 723

21,85

21

44 496,00

21,85

5

3

Strana soukromníků ČR

8 148

18,31

21

44 496,00

18,31

4

4

Občanská demokratická strana

6 065

13,63

21

44 496,00

13,63

3

5

PRO Holice, SNK

17 230

38,72

21

44 496,00

38,72

8

6

Komunistická str.Čech a Moravy

2 529

5,68

21

44 496,00

5,68

1


Zvolení zastupitelé

Kandidátní listina

Kandidát

Navrhující
strana

Politická
příslušnost

Hlasy

Pořadí
zvolení

číslo

název

poř.
číslo

příjmení, jméno, tituly

věk

abs.

v %

2

Česká str.sociálně demokrat.

1

Effenberk Ladislav Mgr.

62

ČSSD

ČSSD

790

8,12

1

2

Česká str.sociálně demokrat.

5

Bartoníček Josef

56

ČSSD

BEZPP

703

7,23

2

2

Česká str.sociálně demokrat.

7

Rychlík Petr

55

ČSSD

BEZPP

598

6,15

3

2

Česká str.sociálně demokrat.

6

Chotěnovská Lenka Bc.

53

ČSSD

ČSSD

555

5,70

4

2

Česká str.sociálně demokrat.

2

Duba Marek Ing. Ph.D.

42

ČSSD

ČSSD

523

5,37

5

3

Strana soukromníků ČR

3

Vojtěch Václav PaedDr. CSc.

69

Soukromníci

BEZPP

637

7,81

1

3

Strana soukromníků ČR

1

Bajer Petr

51

Soukromníci

Soukromníci

602

7,38

2

3

Strana soukromníků ČR

2

Myslivcová Miroslava Mgr.

57

Soukromníci

BEZPP

486

5,96

3

3

Strana soukromníků ČR

4

Rychlíková Marcela

49

Soukromníci

BEZPP

469

5,75

4

4

Občanská demokratická strana

1

Kačer Petr

58

ODS

BEZPP

518

8,54

1


4

Občanská demokratická strana

3

Vondrouš Vítězslav Ing.

55

ODS

BEZPP

438

7,22

2

4

Občanská demokratická strana

8

Skála Petr MUDr.

58

ODS

ODS

427

7,04

3

5

PRO Holice, SNK

1

Výborný Ondřej Mgr.

38

NK

BEZPP

1 075

6,23

1

5

PRO Holice, SNK

4

Peška Lukáš Mgr.

43

NK

BEZPP

1 036

6,01

2

5

PRO Holice, SNK

3

Marková Veronika Mgr.

41

NK

BEZPP

1 030

5,97

3

5

PRO Holice, SNK

2

Hojka Pavel Mgr.

50

NK

BEZPP

1 025

5,94

4

5

PRO Holice, SNK

5

Půlpánová Dana Mgr.

50

NK

BEZPP

831

4,82

5

5

PRO Holice, SNK

6

Jirsa Miloslav Ing.

69

NK

BEZPP

876

5,08

6

5

PRO Holice, SNK

7

Mikuláš Radek

40

NK

BEZPP

725

4,20

7

5

PRO Holice, SNK

8

Formánek Tomáš

44

NK

BEZPP

764

4,43

8

6

Komunistická str.Čech a Moravy

1

Oliva Antonín

68

KSČM

KSČM

232

9,17

1



Kandidátní listina KSČM

Platné hlasy celkem 2 529

Hranice pro změnu pořadí kandidátů 132,0


Kandidát

Počet hlasů

Pořadí
zvolení
/náhradníka

Mandát

poř.
číslo

příjmení, jméno, tituly

abs.

v %

1

Oliva Antonín

232

9,17

1

*

2

Lohniský Jaromír

222

8,77

1

-

3

Pavlisková Marcela

130

5,14

4

-

4

Šáda Petr JUDr.

197

7,78

2

-

5

Šumpíková Bohumila

113

4,46

5

-

6

Šplíchalová Eva

104

4,11

6

-

7

Janda Václav

131

5,17

7

-

8

Starý Milan

101

3,99

8

-

9

Bezdíčková Dagmar

96

3,79

9

-

10

Kozel Josef

165

6,52

3

-

11

Blažek Jindřich

92

3,63

10

-

12

Bendová Hana

99

3,91

11

-

13

Bartoníčková Vlasta

93

3,67

12

-

14

Tomášková Lenka

90

3,55

13

-

15

Medková Libuše

105

4,15

14

-

16

Šumpík Josef

96

3,79

15

-

17

Dopita Antonín

92

3,63

16

-

18

Šplíchal Josef

88

3,47

17

-

19

Petrášová Marie

95

3,75

18

-

20

Presse Jaroslav Ing.

94

3,71

19

-

21

Janeba Antonín

94

3,71

20

-



ZPRAVODAJU ČERVENEC 2018

Vydáno v červenci 2018 výborem ZO KSČM v Holicích
Stanovisko KSČM k podpoře vlády ANO 2011 a ČSSD Programem KSČM jsou zájmy lidí, stabilita a suverenita naší země a mír Za 25 let od rozbití Československa a vzniku samostatné České republiky bude již patnáctá vláda předstupovat před Poslaneckou sněmovnu Parlamentu s žádostí o získání důvěry pro své vládnutí. Jména předsedů vlády od Václava Klause až po Bohuslava Sobotku, utvářela spolu s dalšími výraznými představiteli pravice a sociální demokracie tvář české společnosti a státu. Ať šlo o vlády opírající se o politickou oporu parlamentní většiny, opoziční smlouvu, či vlády úřednické bez důvěry, vždy se jednalo o vlády se silným pravicovým akcentem, přestože si často rády dávaly samy jiné přívlastky své charakteristiky. V průběhu velkých společenských změn však měly jedno společné, připravit a provést zásadní majetkový převrat velkými restitucemi a zprivatizováním veřejných hodnot, z České republiky vytvořit poslušného vazala SRN a USA. Shodná falešná priorita tzv. "přátelských transatlantických vazeb" nás dovedla do členství v Severoatlantické alianci a Evropské unii. Demokratické hodnoty se postupně vytrácely, náš stát se stával polokolonií, české vlády a představitelé vládnoucích elit stále více zabředávaly do velkých korupčních afér.  Tzv. majetkové vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi "církevní restituce" a otevřené paktování zejména poslední vlády Bohuslava Sobotky a představitelů KDU-ČSL Pavla Bělobrádka a Daniela Hermana se Sudetoněmeckým krajanským sdružením jen naznačovaly, co dalšího se má v České republice odehrát. Ostatně poslední výroky německé kancléřky Angely Merkelové by neměly nikoho nechat na pochybách. KSČM proto po říjnových parlamentních volbách 2017 přistoupila na konstruktivní jednání s vítězem voleb hnutím ANO 2011. Plně si je vědoma, že jednala a jedná s pravicovým politickým hnutím. KSČM jde o budoucnost České republiky a důstojný život jejích obyvatel. Sedm základních priorit: trvalý růst minimální mzdy, valorizace důchodů, ochrana přírodních zdrojů před zcizením do zahraničních rukou, zvýšení podílu veřejného sektoru v hospodaření s vodou, zdanění církevních restitucí, zabránění dalšímu nárůstu ceny bydlení a podpora výstavby obecních bytů a udržení kvalitní dostupné zdravotní péče bez zvyšování spoluúčasti pacientů jsou základní požadavky, za jejichž prosazení je KSČM ochotna tolerovat vznik menšinové vlády hnutí ANO 2011 a ČSSD. Plně jsme si vědomi, že nejde, jak licoměrně ČSSD tvrdí, o vládu levicovou. Jsme si vědomi i hlubokých rozdílů v názorech na zahraniční politiku, obranu a bezpečnost naší země, řešení daňové politiky i rozdílných názorů na rozsah zákona o celostátním referendu. Nechceme však návrat zkorumpované pravice a pohrobků Sudetoněmeckého landsmanšaftu. KSČM si plně zachová samostatné suverénní rozhodování při naplňování svého programu v zájmech občanů naší země a nezavazuje se k poslušnému plnění požadavků menšinové vlády.  KSČM stojí na straně lidí, hájí suverenitu naší země a mír. Autor:  ÚV KSČM Druhá Babišova vláda získala důvěru Menšinový kabinet hnutí ANO a ČSSD získal důvěru poslanců v Poslanecké sněmovně. PRO bylo 105 poslanců, PROTI 91. Pro současný kabinet si Babiš vyjednal podporu komunistů, kteří se zavázali, že ho budou tolerovat. O důvěře se ve Sněmovně jednalo od středečního rána. Vládu přišel před poslance podpořit prezident republiky Miloš Zeman. Po jeho vystoupení se k řečnickému pultíku postavil premiér Andrej Babiš a v hodinu a 40 minut trvajícím vystoupení přiblížil poslancům program nové vlády, který označil za »velice dobrý«. Vyjmenoval šest hlavních priorit kabinetu – důchodovou reformu, digitální Česko, boj za české zájmy v Evropské unii a ve světě, sestavení strategického investičního programu, reformu státu a posílení bezpečnosti. Slíbil investice i růst například důchodů, platů učitelů a obranných výdajů, a naopak snižování státního dluhu. »Jsem přesvědčen, že nová menšinová vláda udělá maximum pro lidi,« zdůraznil premiér. Vláda si od opozice vyslechla nejen kritiku svého programového prohlášení, pravice jí vytýkala především to, že se opírá o podporu komunistů. Proti tomu se ohradil předseda ÚV KSČM a místopředseda Sněmovny Vojtěch Filip. Odvolával se přitom na Ústavu ČR a Listinu základních práv a svobod, podle nichž je český politický systém založený na volné soutěži politických stran a občané mají přístup za rovných podmínek k voleným i jiným funkcím. »Jestliže v parlamentních volbách do Sněmovny vstoupilo devět politických stran, tak všech devět politických stran má právo jednat o jakémkoli vytvoření politického režimu tohoto státu,« uvedl. Zdůraznil, že každý má právo podílet se na správě státu a KSČM nikomu nedovolí, aby jí bránil toto právo uplatňovat. »Jsme suverénní politická strana, která se stala trvalou součástí české politické scény, jsme na to hrdí, protože za námi nejsou korupční skandály, za námi nejsou žádní kostlivci ve skříních z doby privatizace,« uvedl Filip. Komunisté podle něj budou vládu podporovat proto, že slibuje změnu, která je pro český stát potřebná. »Tato vláda svým programovým prohlášením dělá alespoň krok ke změně, který je tady nanejvýš potřebný a který si vynutili voliči ve volbách v loňském roce,« uvedl. Vláda podle něj mj. dává záruku dalšího ekonomického růstu ČR, dalšího růstu spotřeby domácností a dává také možnosti, aby český export byl dál trvalým motorem české ekonomiky. Předseda poslaneckého klubu KSČM Pavel Kováčik uvedl, že rozhodnutí komunistů o podpoře a toleranci vlády ANO a ČSSD bylo pro stranu jedno z nejtěžších za 28 let. »Myslíme si, že je třeba ctít parlamentní demokracii a hájit ji před těmi, co si myslí, že je nedemokratické všechno, co není po jejich. Myslíme si, že mandáty, které jsme obdrželi od voličů, jsou naprosto stejné. I Komunistická strana Čech a Moravy se má chopit příležitosti,« řekl. Zdůraznil, že KSČM nejde o moc, v takovém případě by si podle něj řekla o vládní posty. Miroslav Grebeníček (KSČM) uvedl, že při svém rozhodování považuje za prvořadou a zcela zásadní odpověď na otázku, co může přinést tato vláda občanům a státu, bude-li plnit předložený program, a co by mohly přinést jiné alternativy. »S tímto vědomím musím posuzovat okolnosti vzniku nové vlády, a to při všech kritických výhradách, které k ní, jejím jednotlivým členům a jejímu programu mám,« řekl. Podle programového prohlášení by hospodaření a vládnutí mělo občanům a státu prospět, dodal. Země se podle něj dostala do situace, kdy buď vznikne vláda vítěze voleb s důvěrou, podporovaná či tolerovaná jinými subjekty, nebo se republika posune ke krizi a postupně i k předčasným volbám. »Jsem přesvědčen o tom, že jiná vládní sestava, příp. předčasné volby by měly smysl jen tehdy, pokud by bylo možné sestavit vládní koalici, která nabídne lepší, občanům příznivější vládní program, než tato vláda. V tuto chvíli však žádnou takovou alternativu nevidím,« zdůvodnil Grebeníček svůj postoj k novému kabinetu. Nynější »ataky papalášů« pravicových stran proti Babišovi jsou podle něj »zhrzeným pláčem nad vlastním rozlitým mlékem«. »Křik a strašení levicovou vládou je jen trapnou fraškou zhrzených,« uvedl Grebeníček. Zdroj: HN (jad, ku), redakčně kráceno
KSČM k summitu NATO Ve dnech 11. až 12. července 2018 zasedal v Bruselu summit NATO, jehož hlavními body jednání byly obrana a zastrašení v kontextu vztahů s Ruskem, partnerství NATO s EU, posilování stability a boj proti terorismu, modernizace a obranné výdaje a situace v Sýrii a další rozšíření tohoto vojenského paktu.  Summit jednoznačně ukázal, že zájmy, které hájí a prosazují USA prostřednictvím Severoatlantické aliance, jsou v hlubokém rozporu se zájmy evropských zemí jako celku. KSČM vnímá, že Česká republika ani EU není už dávno pro USA v první řadě spojenec, ale přinejmenším konkurent, ne-li přímo protivník.  Spojené státy oznámily program na modernizaci jaderných zbraní ve výši 1 bilion dolarů, který zahrnuje více "použitelných" zbraní. Přichází s novou jadernou pozicí umožňující nové možnosti k použití jaderných zbraní. Varovné je rozhodnutí o posílení velitelské struktury o 1 200 lidí i záměr mít do  roku 2020 30 mechanizovaných praporů, 30 letek a 30 bojových plavidel. Připravených k akci do 30 dnů. Pokračuje rozšíření NATO o další země. Vážným negativním problémem je ultimativní požadavek USA na okamžité zvýšení výdaje na zbrojení na 2% a následně na 4% HDP. Tato pokračující expanze přispěla k růstu mezinárodního napětí a konfrontaci s Ruskem.  KSČM velice negativně vnímá tlak prosazovaný NATO, které nutí Českou republiku a řadu států Evropy podílet se nedobrovolně na válečných přípravách, vyhrožování a zastrašování jiných států. A to přitom v otevřeném rozporu s cíli NATO jak jsou deklarovány v článku 1 Washingtonské smlouvy. Vidíme v tom jasné ohrožení zájmů naší země a jejích občanů.   Armáda ČR musí sloužit k obraně naší země, nikoliv jako expediční sbor. KSČM spolu s pokrokovými a mírovými organizacemi vyjadřuje odpor vůči jaderné roli NATO a všem jaderným zbraním. Vyzýváme vlády, aby podepsaly smlouvu o zákazu jaderných zbraní a usilovaly o jaderné odzbrojení. Postavíme se proti destabilizujícímu rozšíření NATO, odmítáme rostoucí militarizaci Evropy, jakoukoli takzvanou evropskou armádu a tlak NATO na novou studenou válku. Požadujeme ukončení této války a vojenských intervencí NATO. Vyzýváme vládu, aby nezvyšovala výdaje na armádu, pokud nebude sloužit výhradně k obraně České republiky, a stejně tak odmítáme jakékoli navyšování zahraničních misí.  Autor: Výkonný výbor Ústředního výboru KSČM
KSČM k záměru ministra dopravy Ťoka Den po toleranci KSČM k vyslovení důvěry menšinové vládě přichází ministr dopravy Ťok s vyhlášením o odvolání vedení ČD a.s. KSČM považuje tento záměr ministra dopravy za vážné ohrožení existence národního dopravce. Ve zdůvodnění uvedl, že hlavním důvodem je liknavý přístup vedení ČD a.s. k liberalizaci železniční dopravy v České republice. Přesněji k privatizaci výkonů na lukrativních tratích soukromými dopravci nebo společnostmi. Přitom v poslední novele drážního zákona úmyslně zapomněl zapracovat povinnost členského státu EU danou 4. železničním balíčkem, která spočívá v povinnosti ministerstva dopravy připravit Plán liberalizace železniční dopravy v České republice (tzn. stanovit objektivní pravidla pro liberalizaci). Skandální je také vyjádření ministra dopravy pro média, že čekal na pevný mandát, aby mohl tento krok provést. To potvrzuje, že se jedná o dlouhodobý záměr, který jde na ruku soukromým dopravcům a odpovídá zadání premiéra. Veřejné oznámení ministra dopravy o odvolání vedení ČD a.s. bez projednání ve vládě a v řídícím výboru ČD a.s. složeném ze zástupců ministerstev je pravděpodobně posledním krokem k ekonomické likvidaci státního železničního dopravce. Výměna vedení ČD je privatizační destabilizací podniku se 17.000 zaměstnanci. Předseda vlády Babiš si musí být vědom, že rozhodnutí Ťoka vyvolá bouři odporu nejen u zástupců zaměstnanců, ale i u odborné veřejnosti. KSČM bude chránit současného národního státního železničního dopravce a zaměstnance Českých drah. Autor: Výkonný výbor Ústředního výboru KSČM
Výbor ZO KSČM přeje Všem čtenářům Zpravodaje příjemné a klidné letní dny a těm, kteří se chystají na dovolenou mimo Holice její pohodové, bezproblémové prožití. Příští číslo Zpravodaje vyjde zase v září.




Vytvořte si webové stránky zdarma! Tento web je vytvořený pomocí Webnode. Vytvořte si vlastní stránky zdarma ještě dnes! Vytvořit stránky
Používáme cookies, abychom zajistili správné fungování a bezpečnost našich stránek. Tím vám můžeme zajistit tu nejlepší zkušenost při jejich návštěvě.

Pokročilá nastavení

Zde můžete upravit své preference ohledně cookies. Následující kategorie můžete povolit či zakázat a svůj výběr uložit.